MP Marge Rodiče nepředěláš, moje zkušenost je, že čím byl táta starší, tím to bylo horší. Samosebou že to mrzelo, ale pak jsme se taky nebavili o několika tématech (zhruba těch samých, na jaké máš embargo s tatínkem ty
). Občasné poznámky z jeho strany bylo lepší ignorovat než se rozčilovat.
No a jsou i horší diagnózy, zdá se, že tvůj přítel si vede dobře a držím palce, ať to jde tak i dál. Podle mého osobního průzkumu se 99% lidí k smrti vyděsí, když se dozvědí, že někdo z jejich známých tuhle nemoc má a ta nevědomost o tom, co to vlastně je a jak to probíhá jen podporuje příšerné předsudky. Pokud je někdo chce nebo musí překonat, tak zjistí, že ve většině případů to opravdu není na blázinec, kam by společnost nemocného jedince nejraději zavřela hned, ale že dokonce dnešní medicína dokáže tomu člověku zajistit kvalitní život.
PRESNE!!! Mne privadi uplne k silenstvi, kolik predsudku a omezenosti vuci temhle lidem ve spolecnosti je - a to na obou kontinentech 
Musi to but fakt peklo, vyrovnat se nejen s tim, ze mas dozivotni diagnozu, ale jeste i s tim, ze se k tobe ostatni chovaji jako k malomocnemu! Pritom by pro zacatek stacilo aspon vyhledat si nejake zakladni informace, ze.