Normy byly, ale nějak nevím... když si vzpomenu třeba na školní jídelnu (která měla nepochybně taky přísné normy) a ty strašlivý blafy včetně tlustýho masa... nebo na to, co člověk obdržel v restauraci pod označením "jídlo" 
tak bych na ty socialistický normy moc nesázela 
Na škole jsem si chodila kupovat pět deka junioru s rohlíkem. Šunka stála 10deka 10korun, junior 3koruny. Dodnes cítím v puse tu moučně-slanou chuť. Dnes by mi to nechutnalo zcela určitě.
my třeba měli školní jídelnu dobrou, ale myslím, že v tom veřejným pohostinství to bylo taky dost tím, že se celkem ve velkým kradlo. Ale teda pamatuju z toho socialismu už jen ten závěr.
ježiš a kubánský pomeranče, který se dávaly rozkrojený napůl a člověk z toho měl pak olezlou půlku obličeje...
Jo.
A jak máma vystála frontu třeba na mandarinky a na prodavače lstivě škemrala "dejte mi nějaký hezký, já to ponesu do nemocnice."
Jo jo. Ja prave neverim, ze bylo vsechno tak kvalitni, na to nebyly penize. A jak nekdo zminil, nazvy produktu se pouzivaly velmi volne (pomazankove maslo, rum, atd.). Pecivo a nektere masne vyrobky byly kvalitni, ale u tech cukrovinek jsem docela skepticka.
My jsme doma ty sladkosti tak moc nemivali, takze ja si pamatuju, ze jsem vlastne nejvic ujizdela na loupacich - ty jsem si kupovala na ceste do skoly snad kazdy den.
Zrovna teď jsem byla pár dní v rodném hnízdě, a jak jsme šly s maminkou po náměstí, vzpomínaly jsme: tady jsme vždycky před Vánoci stály frontu na salám, tady na šlehačku, tamhle na veky a tady na mandarinky. A ještě na oříšky a na toaleťák (nejen před svátky) - a dávali jen omezené množství na osobu, tak jsme se všichni prostřídali ve všech frontách.
To byla teprv vánoční atmosféra, když člověk po několika hodinách přišel zmrzlej domů (stálo se většinou venku, obchody byly malé a fronty dlouhé) a vítězně vybalil kilo mandarinek, 4 banány, pytlík lískáčů, balíček kokosu a krabičku kakaa. Fuj.
Kubansky pomerance, boze. U nas se prodavaly v celku a to pulhodinove loupani jednoho pomerance a ta chut... A ty fronty na banany a ananas/mandarinky v plechovce. Hruza.
No ty půlky kubánských pomerancu se dávaly ve školní jídelně
Taky si na to vzpomínám a na spoustu dalších věcí, které tehdy byly normální a které bych teď mladším jen těžko vysvětlovala. Asi ještě nejsem dost stará na to, abych i přesto cítila sentimentání vzpomínky na tuhle dobu, to možná za pár desítek let. Retro vlna mne díky tomu úplně minula.
A to složení tehdejších čokolád asi většinou nebylo nic moc. Na čokolády moc nejsem a celé dětství jsem je odmítala, protože mi nechutnaly. Pak jsme jednou dostali Milku a pamatuji si, že ta chuť byla mnohem lepší, čokoládovější. Nebo vzpomínám na Kinder vajíčka, taky v nich byla lepší čokoláda.
Jo aha. To jsme asi dostavali taky, ale uz si nepamatuju.
Mne tedy retro vlna miji taky, protoze ja tuhle dobu vytesnavam a vlastne si vubec nechci pripominat ty chute, protoze by me to akorat vzalo zpet do minulosti. Ale je zajimave si pripomenout ty obaly, ktere jsem uz zapominala, i kdyz to nostalgii ve mne vyvolavat nikdy nebude.
Jo, jo, junior a rohlík :-D, na střídačku s biokysem a takovo růžovou alternativou ovofit, nebo tak nějak. Mléčné produkty byly ale fajn.
Také si na jídelnu na ŽŠ nemohu stěžovat, až na vybraná jídla, např. plíčky a mléčná polévka a smradlavé táci - drobnosti :-D.
Ja teda nostalgii taky necítím,ta doba byla hnus a a jsem rada,ze je to pryč.vzpominky na ty obaly a potraviny jsou pro me vzpomínky na dětství,rozhodne si nemyslím,ze to tenkrát bylo lepsi.na druhou stranu mam proste pocit,ze ty šidící technologie a uměle náhražky proste jeste nebyly na takovy úrovni jako jsou dnes. Treba piškoty Opavia dneska nechce ani náš pes...
Já té nostalgické retro vlně rozumím. Samozřejmě ne jako že "tenkrát bylo líp", ale jako vzpomínkám na dětství. Koneckonců, i na válečné dětství lidé vzpomínají s dojetím a láskou. Pro mne jsou tyhle pradávné chutě a obaly vzpomínkami na lidi, z nichž už tu nikdo není. Před pár dny jsem procházela místy, kde jsem prožila rané dětství a hodně to se mnou zamávalo. Ještě, že jsem se mohla soustředit na lov pokyšů, jinak bych tam někde brečela na patníku.
Stěžuju si, rozložily jste mne.
Přesně tak! Za clubky, rozplývající se na jazyku, kávovej termix, bonbony pinz a lekorky bych tu dobu fakt nevracela. Je to vzpomínka na dětství a na chutě, který jsou pryč. Štve ale mě parazitování na slavném jménu výrobku když, jak zmiňovala Guinea Pig, továrny nejsou v původních rukách a s tím odešly původní receptury, ať byly jakýkoli (a složení by mě fakt hodně zajímalo). Místo toho jsou tu "nové a ještě lepší" receptury.
Od retra zpět do současnosti... Ráno jsem připomněla dceři, že by měla napsat dopis Ježíškovi. Hmmmmmmmm
, asi jsem to neměla dělat.
