hele a myslíte, že to bylo fakt tak hrozně běžný? Protože já jsem vyrostla u babičky s Madetou, kde pracovala část příbuzenstva, v zádech a že by ty věci byly až takový sra*ky se mi nějak nezdá, i to všichni jedli, žádný skazky nekolovaly. vyrábělo se toho i strašná spousta druhů, což jako kdyby to byl takovej technologickej průser, tak by to snad ani nemohlo takhle fungovat, ne?
Záleží, odkud brali mléko. Protože podle toho, jak čistý byl kravín, bylo kvalitní a čisté i mléko. Možná si Madeta hlídala svoje kravíny, to netuším. Taky to nebylo každá cisterna, že jo. Ale zvýšené to bylo komplet už kvůli tomu, že ty technologie prostě nebyly a nebyly ani tak kvalitní a citlivé testy pro zjištění stavu mléka, jako jsou dnes. A on ten škrob zas tak cítit nejde. Teď máte srovnání, poznáte po chuti ledacos.
no že krávy v těch JZD nežily jako ve Vesničko má, středisková ještě i hodně dlouho po revoluci, je bohužel teda taky pravda.
Zrovna nedávno byl pořad Retro o mléčných výrobcích. Prý když řekli Američanům, kolik nějakých jednotek mikroorganismů nebo co já vím jakých škodlivin je v českém mléku, tak se děsili, jak takovou jedovatou věc vůbec někdo může požívat.
No jo, Američani. Muž už dlouhé roky vzpomíná, jak jim tam podávali nějakou limonádu, která se na etiketě chlubila, že neobsahuje žádné přírodní látky. Jistota je jistota, asi.
Slurm? :-D
Slurm byl přece 100% přírodní 
JO! 
Sdílet společný pokoj na služební cestě se společensky vstřícnou kolegyní je peklo. Navíc, když máme jen jeden klíč a já už chci jít spát, takže ona prostě musí čekat na ostatní, až se dopobaví a půjdou taky spát, tudíž je to všechno moje vina.
Heh, si pamätám, ako moja mama celé moje detstvo básnila o zemiakovom cukre, ako ho ako decká milovali, a keď sa mi ho podarilo raz zohnať, tak to bolo niečo strašné....ani mame nechutilo, smiala sa, ale tvrdila, že chutí rovnako ako to vtedajšie...akurát vtedy nič lepšie nebolo.
Ja som teda na čooládu dosť veľký maniak od detstva a pamätám si ten obrovský rozdiel medzi čokoládou u nás kupovanou normálne a čokoládou, ktorú niekedy poslali alebo doniesli nejakí príbuzní zo zahraničia a to bol teda sakra rozdiel. Špeciálne tie určené pre deti, ako tie s tými vystrihovačkami tie som tiež vyjedala len kvôli tým vystrihovačkám, tak to teda bolo "niečo". Inak som bola ochotná len horkomliečnu. A ešte si pamätám, ako sa moja babi v tuzexe vždy zásobila kávou a pozor! Slovenskými bonboniérami Deva určenými na vývoz a tie boli skvelé! Ale len tie určené na vývoz, nie tie v bežných potravinách. Tie potom vyťahovala buď pre návštevy, alebo keď sme boli u nej, tak k popoludňajšej káve (jej), sme si my mohli dva-tri vybrať.
Jeden čas mal môj otec, no dnes by sme to nazvali "zákazka" vo Figare (bol jeden z prvých programátorov, tak z času na čas obiehal závody a robil na ich výrobných systémoch) a to boli zlaté časy, lebo nosil z obchodu pre zamestnancov úplne čerstvé obrovské krabice napechované bonbónami a oni keď boli takto úplne čerstvé, boli výborné, aj horespomínaná Tatiana v nich bývala a chuť úplne iná ako z regálu v potravinách.
A keď mal podobnú robotu v Milexe (neviem, čo je to teraz), tak odvtedy sme mali zakázané akékoľvek tavené syry....že všetko, čo sa akýmkoľvek spôsobom skazilo, sa nahádzalo do kadí s taviacimi soľami a bolo.
A keď sme jedno leto strávili v Holandsku (otca tam nejako pustili na nejakú nadstavbu), tak nám pré dva týždne museli riediť mlieko a keď sme sa vrátili domov, tak nám tunajšie mlieko zas museli zahusťovať sušeným, kým sme si zvykli.
Takže ja si fakt myslím, že sú to skôr reminiscencie na detstvo a nie kvalita vtedajších potravín.
Prof. Zdeněk Matějček (detský psychológ) v jednej svojej knihe píše, že nútenie do tejto šupy z mlieka považuje za regulérne týranie dieťaťa:).
"méně hektické tempo, které tenkrát bylo, bych jako jednu z mála věcí brala :-)."
Ráno tryskem do školy/školky, aby učitelky nedržkovaly že jdeme pozdě... po práci opět úprk do školy/školky (aby zase nebylo pozdě)... rychle pro chleba, aby ho nevyprodali... honem pro prací prášek, protože ho zrovna přivezli... ruce na prsa a běžet do čistírny, která zavírá za pět minut... ještě do města oběhnout všechny (tři) obchody, jestli se nestane zázrak a seženou se potřebné tepláky... a ježišmarjá, támhle na rohu je fronta - že by dostali hajzlpapír?! 
Tak nevím. Dnešní doba mi připadá naprosto idylická
to je naprosto skvěle napsáno :-) fakt jsem se zasmála, i když je mi jasné, že ve skutečnosti to žádná prdel nebyla ....
No ale ta radost, když jsem rodině z Plzně, kde jsem studovala, dovezla ten hajzlpapír nebo FAčko. To jsem byla za hvězdu!
S tím naprosto souhlasím.
Nebyla, a já denně děkuju bohu/osudu/přírodě, že jsem se dožila (nesrovnatelně) lepších časů!
tak to je presne! Plus nejhorsi bylo, ze vzdycky drzkovali ti pravi - nejlepe vratni a podobna elita nadana tou trochou moci. Znam jen z filmu a vypraveni, nastesti. Resp. obcas nejaka rezidua jeste prezivaji, ale uz to nastesti v obecnem meritku vymira.
Rezidui je bohuzel jeste dost. Vy nevite, ze nejdulezitejsi osoba v nemocnici je uklizecka? A ve skole skolnik? :-)
Jakozto detska terapeutka potvrzuji na 100%!!! Osobne bych po necem takovem blila jako alik...
