ja bych fakt nepodcenovala vyznam parovych dynamik - lidi se ve vztahu vyvijeji a vzajemne se ruzne ovlivnuji. nekdy jejich vlastnosti k sobe dobre pasujou, nekdy to je slippery slope a na konci nestacis koukat.
tak na to vam odpovim uplne presne: vztah ktery odpovida romanove predstave vecnych milencu neexistuje. tecka.
ze sexualni vasen se po case stabilizuje a krize prijdou je zakonite, stejne jako ze zitra vyjde slunce. a hledat vztah uplne bez problemu, to mi prijde jako protimluv. problemy jsou normalni soucasti zivota.
Já bych měla doplnění k tomu, že se muž po svatbě změní. On se třeba nezmění, jen se určité vlastnosti a stránky projeví v plné míře až v krizových situacích, a třeba u mého bývalého to byly vlastnosti, které jsem u něho na začátku oceňovala, protože ve své původní rodině jsem je u táty postrádala, což zároveń znamenalo ale, že jsem s nimi neměla u chlapa zkušenosti.
dospělí lidi se moc nemění. a jinak myslím že tohle platí pro obě pohlaví - žena si najde toho nejúžasnějšího lamače dívčích srdcí a pak by chtěla aby se držel doma u kamen:-D
a já zjistila, že to mám ode zdi ke zdi - vždycky zjistím co nechci, tak si najdu někoho kdo to má přesně opačně než ten předchozí... a vono už je to zas moc:P
"proste ti chlapi jsou takova slabsi sorta, je potreba mit s nima slitovani a trosku si je oprasovat."
Jo, oprašovat. Potěhem! 
To bylo furt řečí o rovnoprávnosti. Neměli by se ti chlapi taky trošku emancipovat? Dyk se jich většina chová jak malí haranti...
Kokoska myslím udeřila hřebík na hlavičku: " po nástupu do práce už mě tak neovládá jako dřív".
Já se velmi ráda nechám ovládat (no, samozřejmě to má jistý meze ) Ovšem nechť mě dotyčný ovládne svým jiskřivým intelektem... nevšedními dovednostmi (i kdyby jen nevšedně krásně zatloukal hřebíky)... osobitým uměním (byť u plotny 
)... encyklopedickými znalostmi... andělskou povahou... nebo naopak ďábelským sexappealem
Ale ať na mě nezkouší takový ubohosti jako postavení živitele rodiny - když mě takzvaně ovládá jen díky tomu, že se MU starám, a zadarmo, o jeho děti a jeho domácnost. Božemuj, ještě že ta mateřská je jen dočasná. Jo jo, taky jsem takovýho prezenta zažila. Rozvod jeho postoji k ženám velice prospěl
Nemění, nemění, ale vybarví se :-) A pastelky vytáhnou až v těch krizovkách.
se mi zdá, že jsme to s tou emancipací právě nějak nedomyslely... páč dřív pánové věděli, že když si pořizujou rodinu, tak mají jistý povinnosti a že se musí pěkně ohánět, aby ten cirkus zabezpečili ochránili a svoje potomstvo do dospělosti dochovali
mně už teda mateřská nehrozí, ale kdyby ano, tak fakt nevím jak se tomu výsledku vyhnout. protože ono se to pozná už třeba když je jedna nemocná... a člověk co se dřív s přehledem postaral o celou domácnost včetně harantů třetí den znervózní že přece spěchá na trénink a sakra kdo má tu pračku furt hlídat...
jojo. málokdy se to ale dá nějak natrénovat nasucho, leda si pučit miminko tak na půl roku a kdyžtak potom vrátit:P
To je fakt, dřív to bylo automatický. Vždyť můj děda neměl povoleno se oženit, dokud nebude mít postavení (v jeho případě hodnost), který by mu umožnilo slušně uživit budoucí rodinu! A i když tak poté činil celý život, nikdy by ho ani nenapadlo to nějak použít, ve smyslu třeba: pojedeme tam a tam, bude po mým, protože tě živím! To by byl asi hrůzou spolkl vlastní jazyk, že ho něco takovýho vůbec napadlo...
no protože taky to nebylo jen tak! kdyby babička neuvařila/nepřebalila/neušila... by si vůbec neporadil, žejo. musel si její práce vážit, protože by to sám nezvládnul. my chtěly dělat to co chlapi a aby chlapi dělali to co my... a nějak se to nepovedlo. samozřejmě že uvařit/přebalit/ušít zvládne každej, ale to neznamená, že to není práce
Tak zase si to nelakujme narůžovo, ten zlatý minulý věk. Ženy v domácnosti se vyskytovaly jen v některých vrstvách.
ono nejde tak o to, že by ženy nemusely pracovat/že my bychom nechtěly pracovat... spíš o to, že muž bral za svou povinnost se o rodinu starat, což dneska fakt není pravidlo. a nevím jestli se nemýlím, ale práce v domácnosti se dříve taky považovala za práci, rozhodně si žádný chlap nemyslel, že to zvládne levou zadní a ženu nepotřebuje
Tak babička (za starejch zlatejch časů, než jim to komouši zatrhli) měla samozřejmě nějakou výpomoc - i to byla povinnost manžela, zaplatit ji, pokud nechtěl manželku nechat udřít
Ale ta emancipace je zajímavá. MY jsme to dokázaly, skutečně jsme zvládly studium a jak domácí, tak i pracovní nasazení. Žádnej problém, že? Ovšem pánové jsou dost pozadu - málokterej zvládá obojí tak, jako my. Aniž by se nehroutil a jak na smilování nečekal na chvíli, kdy se manželka vrátí z lázní/z nemocnice/ze záhrobí nebo dokud si nesežene novou (pracovní sílu) 
čemu říkáš žádnej problém? já z toho teda nadšená nikdy nebyla... neže bych to nezvládla, ale tfujtajxl prostě je toho dost. no a obráceně samozřejmě když musí chlap to zvládne taky. ale do háje přece proto jsme na to dva, abysme si pomáhali. a když slyšim, že pán chce po ženě (i) na mateřské aby platila půlku všech výdajů však rovnoprávnost že? tak mi teče voda ze zubů. i když je fakt že i na mě to kdysi jeden zkoušel, tak jsem ho rychle vyvedla z omylu že teda zajistit bydlení a stravu rodině je JEHO POVINNOST
No jo, moje druhá babička pracovala, v bance. Ale domácnost jí celoživotně vedla její neprovdaná sestra Zajímavý, že dřív se tak nějak neočekávalo, že chudák slabá žena bude dřít jak otrok, a na dvou frontách zároveň! To až naše osvícená doba...
jenomze to je presne, co ti chlapi potrebuji, takove to vzhlizeni, ze nikdo jiny by tu policku tak dobre nepridelal (ja tedy radsi vzhlizim k jeho praci, manualne zrucny je, minuly tyden spravil mycku, ale tech nadavek, co vypusti, nez tu policku pridela - no nedela mi to uplne dobre na moje pocuchane nervy).
osvedcilo se mi na to pohlizet jako na zakladni zivotni potrebu, stejne jako spanek a jidlo, a tak pokud tuto potrebu muzsky nema uspokojenou, cast tech frustratu spusti neco o ziviteli rodiny. je pravda, ze ja bych doma nezustala za zadnou cenu, ani kdybych mela bohateho muze (mozna prave proto jsem od bohatych muzu programove prchala).
ja teda bez muceni priznavam, ze bez meho muze jsem nahrana, nebyt jeho, tak shnijeme ve spine a deti ve skolce. ja se staram o pradlo a on luxuje a vytira, kdyz varim sklada nadobi, vyzvedava deti, ja je mam ty vikendy kdy maka nebo spi po nocni. nikdy jsem se na tom nedomlouvali, proste si to nejak sedlo samo.
babičce se o domácnost starala její matka, moje prababička (nebydlela u nich, docházela jak na šichtu:-) druhá babička dřela jak kůň, protože neměla nikoho, ale taky neexistovalo, že by si děda nějak vyskakoval, veškerá domácnost byla její povinnost, ale i právo, měla to pevně v rukách:-)
Pokud ten ctihodný gentleman přispívá do domácnosti rovným dílem, a to v první řadě i domácími pracemi, tak cajk. V opačným případě to vidím na igelitku za dveře
No žádnej problém říkám tomu, že to všechno děláme, nebo dělávaly jsme - a nic se nestalo. Neskončily jsme v Bohnicích ani na Ruzyni Podívej se kolik je samoživitelek: taky mají domácnost i práci, a v naprostý většině to zvládaj tak, že jejich potomci nejsou v ústavech, ani nerostou pro šibenici... ani ty maminy nekradou, leč prostředky pro obživu si opatřujou vlastní prací. Zvládají to v jedný osobě, protože musej, a protože se to zvládnout dá.
Být to naopak, tak pánský oddělení na psychiatrii praskaj ve švech
No a tak je to spravne a tak to ma byt!
