to si jedna nevyberie. u nas kriza nastala este pred zasadnym zlomom typu tehotenstvo a to burka na horach na ferratach (co je uzasny hromozvod) z toho trojdnoveho vyletu nam raz neslo o zivot. ten clovek vyfajcil kabicku cigariet, ale nezaprudil, trpezlivo na mna cakal, podporoval. no proste idealny partner do nepohody, ked sme v noci v horach v pustatine dostali defekt, raz zanadaval, vystupil, vykybloval plny kufor kramov do pangejtu, spiace deti ani nemuseli vystupovat a za 20 minut sme sli dalej.

ale ked mu spadne srobik do umyvacky, tak nadava stylom, ze po 10 minutach by som najradsej prehodila oknom nielen umyvacku, ale aj chlapa. vtedy beriem silu z tych krizovych zazitkov a hovorim si klud, ked nejde o zivot, ide o h....

myslim, zes tu nekde vcera psala o podvedomych vzorech pri vyberu partnera. to muzu naprosto potvrdit - ja si podvedome vybiram nedostupne a vztahove "nepritomne" typy (rekla bych typ muj otec), popripade v druhem extremu me sami od sebe oslovuji borci, kteri jsou hrozne jakoze hodni, ale v podstate maji hrozne malo muzske energie, cimz jsou pro me fyzicky nepritazlivi az neprijemni. 

jsem celkem presvedcena o tom, ze to neni nahoda, ale nejaky vztahovy vzorec,  i proto ted na techhle vecech makam.

p.s.: promin za vykani/tykani, uz jsem z toh trochu zblbla, pokud ti tykani vadi, staci rict!

Trefné, taká odutá gamba, ked neprinesiem čaj umierajúcemu na nádchu. a potom vo fujavici hodí jedno decko na chrbát, druhé pod pažu a vyšplhá sa zo záveja , pričom sa sa ho držím vzadu za opasok a tým teda ťahá ešte aj mňa. Proste chlapi na zabitie. :D

Inak, sťažujem sa, že včera napadal sneh, dnes tam ešte bol a teraz pozerám kde je sneh?? Kruci práce som kupila nové boby pod stromček. Asi zapriahneme Elzu. 

jsem za tykani.

naprosto souhlasim, prvni vec je, si to vubec uvedomit, pak se s tim neco da delat. hodne lidi se v tom placa leta a tvrdi, ze proste nemeli stesti. jj, nejtezsi prace je na sobe samem.

ja si vzdy hovorim, ked tu raz bude velke zemetrasenie budeme ho zlatom vyvazovat, do tej doby to treba vydrzat.

Ti moji chlapi byli každý pes jiná ves. Žádný odezdikezdismus, ale společné měli akorát to pohlaví.

to zni dobre! 

mno tak je na výběr? být sama? no to bych nechtěla, jsem ráda že mám děti atak. stále žhavý vztah může být, ale každých pár let nejpozději je nutno vyměnit objekt. na to nemám nervy a nakonec co k stáru? na bábu/dědka nikdo neni zvědavej a já chci mít s kým zestárnout. samozřejmě ne za každou cenu. hledat kompromisy lze s někým, kdo k tomu přistupuje stejně - tzn má vůli a chuť vztah budovat a udržovat. no, furt to zkouším.

nad tím vrácením času jsem jednu dobu hodně přemýšlela - jak by to asi dopadlo, kdybych se rozvedla mnohem dřív. jestli bych teď byla taky šťastně vdaná a jestli za stejnýho pána?:-)) (protože s mužem se známe dlouho ale partneři jsme celkem krátce). nevím. kdybych se mohla vrátit a změnit to - riskovala bych to? naštěstí nemůžu:-D

O tom jsem přemýšlela předevčírem, kdy mi nebylo dáno spát. Asi na základě zdejší diskuse. U mně je to tak, že pokud jsem chtěla děti, pak s ním. Kdybych se rozhodla je nemít, byla bych s někým jiným. Díky okolnostem to byly dvě rozdílné životní cesty.  Je lepší to nepitvat a moc o tom nepřemýšlet.

Ano, mít s kým zestárnout je hodně důležité. A pokud je v tomhle směru partner perspektivní a dá se s ním žít, vyplatí se neměnit ho, zvlášť od určitého věku.

 hledat kompromisy lze s někým, kdo k tomu přistupuje stejně - tzn má vůli a chuť vztah budovat a udržovat. 

to si myslim, ze je presny.

ještě jedna věc je hodně důležitá, i když to zní banálně: chovejte se k sobě vždycky hezky. protože ta nepěkná slova, lehké úšklebky, drobné křivdy, nedejbůh nadávky - to se postupně hromadí a ten vztah to otravuje a nahlodává, až nakonec zjistíte, že toho člověka, který se takhle chová, prostě už nemáte rádi. a vůle něco udržovat je v tahu.

Tak pod toto bych se podepsala! Vdala jsem se ve 20. Jsem celkem realista, a po nějakých zkušenostech jsem zcela přesně věděla, s kým bych nikdy nebyla.  S alkoholikem, násilníkem a chorobným žárlivcem.  Přes to nejel vlak.  Ano, jasně, láska, fyzická přitažlivost.. to muselo být, ale vybírala jsem si partnera i rozumem.  Naštěstí se to všechno dobře sešlo a jsme stále spolu.  Samozřejmě i tak byly krize a hledání společné cesty a kompromisů.  Ale mám pocit, čím déle jsme spolu, tím je to lepší.  Ve svém okolí mám hodně rozvedených a musím říct, že pokud to nebylo z nějakého závažného důvodu, často si ty ženy  bohužel moc nepomohly.  A kdybych mohla vrátit čas? Určitě bych se vdala znovu a za toho stejného muže. 

Ja tedy stastna a stastne vdana sem.Nic bych nemenila a i po 18letech sveho muze miluju a on mne. 

Dokonce mivam i zachvevy zanilovanosti jak to byva v zacatcich vztahu. :-)

Já šťastná (nebo asi spíš spokojená, to štěstí mi přijde hodně takový exaltovaný, a proto krátkodobý stav) jsem, jsme ale s partnerem společně na trati teprve osm let, což není až zas tak dlouho.

A nelituju teda ani žádného ze svých přechozích dlouhodobějších vztahů. Každý z partnerů mě nějak ovlivnil/obohatil, a kdyby jich nebylo, tak bych asi nestála, kde stojím teď, kde teda, jak jsme napsala, se mi stojí dobře. Čili v partnerském ohledu bych nic neměnila.

Já jsem se vdala rychle a špatně. Zase mám z toho vztahu fajn děti. Jen utéct jsem měla o dost dřív, to bych dneska udělala, kdyby to šlo vrátit. A můj druhý muž je výhra v loterii (jasně, někdy bych ho vystřelila na Mars, je to standardní model chlapa  :-)). Na tomhle vztahu bych neměnila nic, plusy pořád významně převažují nad mínusy. 

Asi je to o tom, co hledám, - kdysi jsem někde četla, že člověk nemá hledat, co chce, ale být si vědom toho, co nesnese. A tím se ta množina na výběr hodně rozšíří a s věcmi, které mi nevadí, se dá docela dobře pracovat. A nakonec se člověk přistihne, že si něco z toho oblíbil. :-)

Mám to v partnerství tak, že pokud plusy převažují, přemýšlím o nich, a MÍNUSY SE NEZABÝVÁM.