Rodičovská dovolená je rodičovská, aby bylo postaráno a vychováváno dítě, to není hospodyňská dovolená, aby byl domov jak klícka :D

MP Meri - já nad tím taky poslední dobou docela přemýšlím a jediné, co mi trochu pomohlo, bylo, když jsem to všechno vyklopila partnerovi, ty obavy a že asi neodpovídám společenskému očekávání ženy doma s dětmi - BTW ten výraz "být doma s dětmi" v sobě zahrnuje všechno to zlo, s rodičákem pojené. Tak prý si už za ty roky všiml, že se v domácnosti moc nevyžívám, a že to ani nečeká do budoucna. Tak asi zatím dobrý!

Já jsem vdaná od roku 1973 a určitě bych neměnila. Ale co mě mrzí, že nikam nechodíme. Dřív jsme jezdili na výlety, dovolený, chodili do kina, divadla, koncerty. Dnes         je to tak, že v pátek jedeme na chalupu, vnoučata a nějaké aktivity s nima. Jezdím na poznávací zájezdy,  nebo k moři s kamarádkama, ale já bych to chtěla prožívat se svým mužem. Manžel je pracující důchodce není lenivý, ale to, co bych sním chtěla prožívat já už ho nebaví. Vlastně ani nevím, kdy se to tak zvrtlo. Přišlo to plíživě v devadesátých letech, kdy začal podnikat a měl čím dál méně času. Dnes už ten čas samozřejmě má, ale nebaví ho to. No je vášnivý rybář a houbař a přivedl k tomu i naše vnuky. Tak jsem si postěžovala a dnes hurá na chalupu.

Priateľky mám tri už spústu rokov. Tie ma podržia a ja ich . Ostatné sú kamarátstva tak od všadial pozberané, či už spojení cestovaním, vzdialení príbuzní, s ktorými si "sadneme" atď.

Mám aj kamarátov, ktorí sa vyvrbili od mojich detí. To znamená, že boli kamarátmi mojich detí a tým , že k nám chodia, už sme sa stali aj my s nimi priatelia. Mňa mladí ľudia strašne vždy obohatia práve o tie "mladé starosti a radosti", je to iný pohľad na svet. 

To mi pripomenulo, bola som na nákupoch s dcerou a vnukom. Ono babinka maminka v jeho ústach znie dosť podobne, tak predavačka mu hovorí "neboj maminka to kupi tebe a potom aj sestričke niečo vyberiete".

Sme sa rehotali ako trúby s dcerou a predavačka nevedela ochopiť, prečo tie dve ženské tak rýchlo ušli z obchodu. 

ale potešilo, nie?

U mojí maminky to s těmi přáteli bylo podobně, ve 44 letech začala jezdit aktivně na kole, nejprve sama, pak na těch cyklozájezdech (typu Ukrajina apod.) potkala nové lidi a začli to už plánovat společně a úplně jí to změnilo okruh přátel. Jezdila s nimi pak i třeba na vodu, v 50 se naučila lyžovat a začala žít velmi naplněným životem. Přitom na tom začátku byla hodně nešťastná událost, ale dokázala to přetavit v něco pozitivního, a přesně jak píšete, těmi novými lidmi přibyl i nový okruh zájmů a zase nové možnosti.

Já jsem bohužel tak nějak na půl cesty. Zdravíčko se pochopitelně začalo ozývat, tak už nad tím nemůžu jen tak pořád zavírat oči. 

Hrozně by se mi líbil model, který popisovala Bertulka. Takové té zaměstnané ženy, která už se po půl roce začne pomalu vracet do práce, přizpůsobí si to svým potřebám, doma ji občas vypomuze hospodyně... sen. Jenže to si může dovolit majitelka firmy nebo freelancer, já se svým platem a ve svém postavení bohužel ne :D

Je to vlastně takový začarovaný kruh. Člověk má představu celkem jasnou, ale aby ji naplnil, potřebuje peníze. Aby dostal peníze, musí pracovat. A tak maká na kariéře,  mezitím se mu třeba rozpadne vztah... No, klasika :D

MP Meri 

Když jsem to vydržela na mateřské i já a to malé děti nemusím a domácí prace mě nebaví, tak to asi taky zvládnete. Ona to zas není taková hrůza, kor když nemáte někoho, kdo vyžaduje naklizenou domácnost. Ale taky jsem si říkala: "Ježíš, co budu doma dělat", nakonec to celkem rychle uběhlo. A jako odměnu jsem si dala, že dítko šlo do školky čtvrt roku dřív než jsem šla do práce (jako ať se v té školce pěkně aklimatizuje :-). Přečetla jsem si hromady knížek, viděla kopu seriálu a pak jsem se s chutí vrhla do práce. Taková odměna.

P.S: Jo a s práci jsme během mateřské úplně nesekla, jednu dobu jsme měla pidi úvazek a pak nějaké drobnosti.

Ja se taky hrozne bala byt doma, od zacatku vztahu jsem oznamovala, ze doma nebudu.Jenze pak se ukazalo, ze my mame sanci jen pres ivf a ja nastoupila do nove prace s tim, ze za rok to zacneme resit. Smlouvu jsem podepisovala tehotna, priznala jsem se a domluvili jsme si home office a zkracenh uvazek. 

Dcera byla zlaticko, domacnost, praci a jeste se ji venovat naplno jsem zvladala levou zadni. Jenze jsem byla sama v cizim meste bez znamych. To bylo peklo, zacala jsem behat, na prochazky chodit s knizkou ci nejakymi manualy....nasla si spoustu konicku.

Po 2.5letech sla dcera do skolky a ja se tesila na pulrok volna s nizkym uvazkem. Ehm, prislo druhe neocekavane tehotenstvi v dobe, kdy mi koncila prvni smlouva ale dostala jsem dalsi.

Se dvema detmi uz to lazo plazo neni - ne kvuli domacnosti a tak ale musite si organizovat den s tou mladsi tak, abyste vyzvedli tu starsi z MS a odvedli na krouzky. Zkraceny uvazek je unik do jineho sveta ale uz musim kombinovat manzela, tchyni a pani na vypomoc s hlidanim. Ale i tak bych nemenila.

Pokud budu mit 3.mimino, tak az ty dve budou starsi ale uz ted vidim, jak je to bajecne, ze uz nejsou navazene na me.

Ako koho 

Nojo, já bych si taky ráda částečný úvazek nechala, to u nás není zas takový problém; naopak u nás neexistuje home office a laboratoř doma taky jaksi nemám :D

Tak muzete na  ten 1-2 dny dochazet

tak to nevypada, ze bys vylozene nevedela, co chces :)

pripada mi, ze toho celkem dost vis - nechces tolik stresu, chces vic cestovat ...

drzim pesti!

Jako ale bacha, ten "model Bertulka" v mém případě  nebyl vůbec dobrý, ideální a doporučeníhodný. Protože syn byl opravdu  nemocné a náročné dítě a já se divím, že jsem to celé nějak přežila. A nutno říct, že bez pomoci mé maminky bych  to nezvládla. Takže můžete počítat s tím, že se po půl roce vrátíte do práce , nebo si ji necháte na částečný úvazek, ale vždy musíte  mít plán B! Může totiž nastat situace, že to prostě nepůjde. A z této zkušenosti plynulo mé nadšení z MD s dcerou a fakt nejlepší byly ty poslední dva roky, kdy už to opravdu byla celkem  dovolená :-) Takže kdybych si mohla vybrat znovu, nastoupím ji na p2. polovinu. Víte, ono to strašně rychle uteče, do práce budete chodit  plno dalších let až do důchodu,  ale ty 1. roky dětství toho  konkrétního  dítěte už nikdy znovu neprožijete. 

 docela mě zaujalo, jak jste psala, že se člověk má zabývat tím, co nesnese, že mu to rozšíří množinu na výběr.

v mém případě stačí zhruba pouhé čtyři ukazatele nesnesitelnosti, aby tu skupinu udělaly prakticky nulovou. už jen podmínka nekuřák (a to mi nevadí doutníky) a skoro abstinent (rozuměj pije asi tak na svátky a na svatbě a nikdy nebude skutečně opilý, protože se mi opilí lidé hnusí) vyruší většinu mužů. další dvě věci, které bych dlouhodoběji nevydržela u muže, se kterým bychom měli vydržet spolu, způsobí, že jsem takových potkala fakt málo, a protože sama nejsem hvězda dokonalá a to mě vyčlenuje zase z jejich množin :), asi se neprotneme nikdy.

a mimochodem souhlasím s teorií "vlastně hledám otce", mám to stejně. ovšem problém je, že já jsem sama celý otec, a obávám se, že dva lidé s takovou povahou spolu nemohou žít (proto si on našel matku, ne někoho, jako jsem já). takže mám problém 

Mimo aktuální téma (jdu dočítat) si stěžuju, že dítě se včera skoro rozbrečelo, když jsem mu zakázala vzít si na výchovný koncert od Reduty bonbony, protože minule všechny děti měly!!! 

Já ty obavy z dítěte úplně chápu, ale já na mateřskou (první) vzpomínám hrozně ráda, to byl snad jeden velký večírek, mám pocit :-D Zároveň se mnou měly malé dítě i některé dobré kamarádky, spoustu jsme toho podnikaly, bylo to fajn. U druhého jsem pracovala z domu a taky to byla pohoda-možná, že nějaká částečná práce by mohla být řešením i pro vás? 

Domácnost mě otravuje taky, workholik nejsem, ale zase když bylo třeba, v práci jsem opravdu mákla, za svobodna jsem tam klidně i přespávala. Dětí jsem se bála a dost dlouho jsem je vůbec nechtěla, první jsem si pořídila až dlouho po třicítce a i to v podstatě na nátlak. :-) A v páru jsem žít nebyla schopná, až se současným mužem (mmch pracuje 12 hodin denně, možná proto? Haha), do té doby jsem s žádným ze svých chlapů ani nebydlela. 

to by asi prospelo, trochu vyvetrať hlavu. Taký mesiac na opustenom ostrove by mi mohol zrovnať priority