Moji moli se tentokrát usadili v suchém vřesu. Koupila jsem na podzim krásnej, velkej rudofialovej trs v květináči a i když uschnul, byl pořád moc hezkej, tak jsem ho naaranžovala do proutěnýho košíku a umístila nad linku, vypadalo to malebně.

No tak to letělo i s košíkem, to bylo neuvěřitelný, co tam těch šmejdů bylo, ale jen zezadu, při pohledu zepředu tam ta malebnost zůstávala

A bohužel se mezitím asi mladá generace nespokojila s původním osídlením, ale expandovala a tak mne čeká zas víkend jak korálek. 

Jennyfor To právě nevím. Že mi každé jaro proběhnou obývákem a kuchyní, jsem si už nějak zvykla, dělat s tím moc nejde, jak přišli, zase odejdou. Když je to hodně blbé, dostanou ten jed. Ovšem to rojení je takové nechutné, brrr. A babička taky mívala mravence v másle, vždycky jsem si říkala, proč s tou cestičkou na lince něco nedělá. Dělala chudák, jen jim to bylo fuk, příroda je mocná.

Lamicka 

To je popis ideálního modelu. O babičku se staral strejda, který ji měl v domě, vypomáhala moje maminka a ostatní z rodiny. Babičky důchod a příspěvek na péči, to možná není přesné označení, ale byla už fakt úplně nemohoucí, tak něco dostávali, padly na pečovstelskou službu, obědy, léky, péči o nehty, vlasy... Prostě motalo se okolo celkem dost lidí. Když si to někdo vezme sám na sebe, je to hrozná nálož. To jsme zase kdysi zažili na druhé straně rodiny a tam to babička málem nepřežila, ale vařená žába - měla pocit, že dědu zvládne sama. Když už jí bylo hodně zle, šla k doktorce a od ní už rovnou na operaci srdce, protože přechodila nějaký ty infarkty.

Až budou mí rodiče tak staří, moje děti budou končit střední. Tak doufám, že za nashromážděné nemovitosti někde zajistíme něco důstojného.

Taky to starání o starší lidi znám jen z práce a mám jednou strach, jak to dopadne u nás, když to tady čtu.

Moje jedna babička umřela celkem mladá a až do své smrti se starala o dědečka, který odešel pár dní po ní. Druhý dědeček umřel též mladý a babička sama odešla do domova důchodců. Nikdo jsme ji nedokázali přesvědčit, že by to mělo být jinak. Bylo jí asi 79, když tam šla a měla svůj pokoj se sociálkou. Každý víkend, svátek, prázdniny a tak, jsme si ji brali na chalupu. Když náhodou nemohla, tak jsme za ní jezdili. V týdnu za ní chodila taťkova sestřenice, která bydlela v tom městě. Zemřela potom náhle a nakonec ani v 88 žádnou péči nepotřebovala, spíš to vaření, praní, úklid a léky. 

U nás mám strach, co bude s rodičema. Tchán šel loni do penzionu. Péče je tam spíš jen dohled. Jak by to bylo, kdyby se něco stalo a nemohl třeba chodit a zůstal nemohoucí, to nevím. Tam ovšem švagrová i můj manžel by se určitě domluvili. Moji rodiče dali dům bratrovi a bydlí s ním, každý v jednom patře. Ovšem poslední dobou spolu vůbec nevychází a švagrová by určitě nebyla typ na jakoukoliv péči. 

Taky mě péče o rodiče a tchány brzo čeká. Zažila jsem to před lety při péči o babičku a dědu a budu se snažit udělat maximum. Jenomže kdo ví, jak to nakonec bude. Matka je na tom vzhledem k věku výborně, tcháni naopak - viz moje stížnost někde ve vlákně.

Všechny se držte, to jsou snad nejhorší období v životě.

Jennyfor urcite si zazadej o prispevek na peci, z tveho popisu toho, co tatinek potrebuje bych si tipla, ze narok mate a nejaky prispevek priklepnou. Prijde to proverit UP a probere, co vse tstinek sam nezvlada. Seznam se s dotaznikem predem abys vedela a vyplati se priznat vsechno. Zadost se podava na uradu prace. Podavani inzulinu bych resila s jeho praktickym doktorem, u me tchyne dr zaridila home care, co chodi denne cistit pistele. Na mestskem uradu maji brozuru se seznamem vsech organizaci, co pomahaji. To se hodi. 

a nebud hrdinka, co to vsechno zvladnes sama. Starali jsme se o tchyni vic jak pul roku 24/7, ja nejvic a jako jo, z lezaka jsme udelali castecne sobestacnou osobu, ale ja to zaplatila vlastnim zdravim. Ted je tchyne zase v nemocnici a ja se jen desim , v jakem stavu ji zdrsvotnictvi propusti do domaci pece tentokrat. Preju hodne sil.

Jennyfor Držím vám palce v této nelehké situaci. Do výčtu možností přidávám ještě denní stacionář, konkrétně u nás ho provozuje Charita. Nevím přesně jestli je nutné tam chodit každý den, ale myslím, že by šly domluvit i jenom nějaké dny, kdyby váš tatínek nezvládal být bez dozoru a vy budete v práci.

Jennyfor teda dievca dufam ze si pani s otcom sadnu a ty si trochu odfrknes. 

Priznavam ze niekedy tiez nad tym premyslam a mozem len dufat ze to u nad  ci uz s otcom alebo casom s namk nebude zle. Len dufat od nas bola v domove dochodcov iba jedna teta a to mamina slobodna a nesvojpravna sestra o ktoru sa mama s otcom starali. Ked mama ochorela este stihla vybavit ziadost aby jrj sestru prijali. A ked zomrela aitec zostal sam s nou v dome a ja som dvakrat denne dochadzala prislo mi celkom vhod za ju tam mozeme dat, ze bude mat spolocnost. Ked uz nastal ten drn jej odchodu nieco savo mne spriecilo a ndokazala bysom jj tam dat ale moja sestra sa toho chopila a sup sup isla. Denne som zanou chodila a potom za otcom zas domov a videla som ako upada. Vydrzaladvamesiace a zomrela. Do konca zivota si to budem vycitat aj teraz sa mi to tazko pise a je to uz 7 rokov. Preto sme sa aj rozhodli prestahovat k otcovi prekopat nas zivot a som vdacna muzovi ze to vlastne navrhol. Deti nas v tom podporili vlastne sa prestahovali s nami  aj ked maju svoje byvanie su tu tak casto vlastne denne a otec na onprogram postarane. Aj dom si teraz stavaju ani nie kilometer od nas. 

Opatrovanie pribuznych je velmi velmi narocne ale aj to “danie do domova dochodcov” je psychicky hrozne. Niekedy sa budim na to ze vidim jej uslzene vycitave oci a uz nezaspim a uz radsej nebudem v tom pitvat lebo je to zle 

Malenge tak to ty si sposobila ze mam mravce v dome? A cely travnik je posiaty mraveniskami  svrbi ma z nich telo nam pocit zd su na mne

Janulik03  Nevyčítej si nic, i kdybys tam tetu nedala, mohl ten konec taky přijít a zas bys měla výčitky jiné. A s otcem to máte super, že tam mladí často chodí a že není nikdy sám a tebe má kdo případně nahradit.

No, já ten život měla taky naplánovanej jinak. Ten dům, co jsme 4 roky přestavovali, měl v přízemí samostatné bydlení pro mé rodiče, v patře pak byl byt pro syna, než dostuduje a rozhodne se, co dál. Mohlo to taky tak vypadat, jak u vás, všichni pohromadě, dcera tam měla taky kde přespat, kdyby přijela s mužem a miminem.

Tím, že muž jednoho dne těsně před začátkem stěhování do nového domu oznámil, že se stěhuje sám, tedy jen se synem a já zůstávám v našem rozpadajícím se minibytě, se změnilo úplně všechno.

Syn tedy zůstal se mnou, až když si našel přítelkyni, sestěhovali se do malé garsonky. Dcera si postavila domek kus od Prahy. A my tu s tátou zůstali každý ve svém malém bytě. 

A v domě, kde jsem vybírala každou dlaždičku, každé prkno, barvu omítky i rámy oken, tisíckrát předělávala polystyrénový model a hledala, jak nejlíp umístit schody, tak tam teď bydlí nová rodina mého ex, s maminkou jeho nové ženy a v původním bytě pro syna bydlí syn té nové paní, teď už i s manželkou a miminem. 

Takže původní záměr se naplnil, akorát trochu jinak, než jsem plánovala. Jak se to říká: Prozraď Bohu svoje plány a ....

Jennyfor  tak to je huste. Fuuu zivot nam naklada dost tazkych veci a dufam ze aj budu vyvazene tym pozitivnym. V tvojom pripade si zasluzis aby pani bola prijata casom otcom kladne aby sa ti umoznilo viac venovat samej sebe a aby si bola stastna. 

Jo a bratovi za “pomoc” a blbe kecy tiez zasluzenu odmenu. Drz sa dievca

Jennyfor ty jo to je drsne... Promin za nemistnou zvědavost, ale fakt jsi nic netušila? Nemusis odpovidat samozrejme. A syn, to teda kloboucek! 

Jennyfor To je příběh k pláči,to samo o sobě stačí...a když čtu i to,čím si procházíš teď ,hrůza. Asi nikdo,kdo tohle nezažije,si nedokáže představit beznaděj,únavu a starosti. To je snad v každé rodině,že padne Černý Petr opakovaně na stejného člena a ten odskáče všechny nepopulární situace. Držím palce,ať se otec s pečovatelkou smíří a část starostí ti odpadne.

Jennyfor Tak to je hodne drsne a prizemne doufam, ze to byvaleho prislo draho aspon financne (pokud vas vyplatil) nebo ze aspon se jeho nova rodina bude divit, az budou dedit vase deti. Vim, je to jen majetek, ale tohle byl slusny podraz a hodne silna kava. 

Jennyfor to je Teda drsnýskškoda, že jste do domy nešli se synem vy dva.

Člověk někdy nestačí žasnout, s kým to vlastně celé ty roky žil. 

rasaNori No fakt do poslední chvíle ani ťuk. Ještě víkend předtím jsme jeli nakupovat do OBI poslední kusy plotu a já bylinky do záhonků a spoustu levandule a ještě jsem to i zasadila. Všechno jako vždy, včetně držení v autě za ruku a manželských radovánek. Plánovali jsme dovolenou, vybírali venkovní osvětlení v katalogu, víkend jako každej jinej. A v pondělí večer, těsně před spaním, se muž najednou posadil, oznámil že končí, že to má všechno už připravený, ráno mi dá podepsat vyrovnání a nazdar. Myslela jsem, že si dělá srandu, mozek to vůbec nepobíral. No a druhý den odjel do svého rodného města, kde má firmu, telefon nebral, na maily neodpovídal a já se zhroutila. Viděli jsme se až u soudu, já podepsala všechno, ať mám pokoj, trvalo to 10 minut. A pak už nikdy.

Ale když jsem po nějaký době už zas mohla normálně fungovat, no musela jsem, měla jsem tu ty starý nemocný rodiče a syn byl taky úplně zničenej, tak jsem si na drobný náznaky, že není všechno ok, začala vzpomínat. Na kolo odjel místo jednou týdně najednou třeba třikrát, kvůli "práci" musel častěji přespat ve firmě, najednou měl nějaké nové oblečení, které jsem nekupovala - předtím si nikdy nic sám nekoupil, vždycky jsem musela asistovat nebo to rovnou donést bez něj - koupil si conversky, on, taková konzerva, prostě jsem byla slepá a naivní, důvěřovala jsem, nikdy nic neprověřovala, nelezla do mailů, mobilu, měla jsem pocit, že nám se takové klišé, jako druhá míza u chlapa těsně před padesátkou stát nemůže. No, never say never...

Jennyfor tohle je fakt děs. Já dokážu pochopit, že ten člověk chce odejít, ale měl by jednat fér. Jako jeden den vybírat kytky do nového domu a druhý šlus, to je fakt síla. Vůbec si neumím představit, že by se to stalo mě.

Jennyfor tyjo, to je hodne drsny a smutny :(

Jennyfor chjo. já si ten šílenej příběh dobře pamatuju ještě z mp a vzhledem k tomu, že jsem někdy kolem té doby řešila svůj úprk z manželství, kde jsem všechno nechala a odkývala jen abych měla klid (který jsem stejně ještě dost let neměla, tak vím, jak je to naprd... v boží mlýny teda věřím, ale co je to v tu chvíli platné žejo

Jennyfor tys neco uz pred casem psala, ale takhle do detailu popsany, to je teda sila.