Kokoska to závisí, pokud je někdo už v důchodu nebo není na příjem už odkázán, tak je to asi volba, ale pro mě by to bylo třeba rozhodování jestli podporovat dítě ve studiích nebo zůstat s rodičem doma bez práce. a tam je ta volba ve prospěch budoucnosti dost jasná. A myslím, že pro moje rodice taky, pokud by byly jenom trochu při smyslech.

Jennyfor úplne ti rozumiem, mama zatiaľ starostlivosť o otca zvláda (milión rôznych kvapiek, masticiek, injekcie), ale ak to bude na mne, bude musieť chodiť opatrovateľka a to on zásadne odmieta, niečo zvládnem, ale všetko nie, a to inzulín si pichá sám

Kokoska my sme babku 'strcili' do domova po tom, ako potrebovala 24 h starostlivosť, točili sme sa u nej moji rodičia, ja, moja teta, boli sme vyčerpaní a rozhadani

ja si vzdycky vzpomenu, jak jeste na MP jedna diskutujici rikala, ze pote, co to udelala pro svoje rodice, by to po svych detech nikdy nechtela..

Prarodice meho manzela se treba snad uz v 65 sbalili, prodali byt a prestehovali se do domova senioru do takove jakoby vlastni garsonky a zili tam snad 20 let

Tatínek mojí italštinářky teď spáchal sebevraždu, 78 let, hodně nemocný. Pořád si to vyčítá, ale on byl (podle toho, co o něm vyprávěla) takový tech mužný typ, myslím, že stárnutí pro něj muselo být strašně těžké. Říkala jsem jí, že to nebylo náhlé hnutí mysli (bylo zjevné, že se na to dost připravoval) a že bych jeho rozhodnutí respektovala...ale je to strašně těžké, jako všechno kolem stáří a nemocí. 

Já myslím, že na to "nechtění do ústavu" na stará kolena může dojít i když jsou lidi v pořádku, kdo chce dožít mimo domov, i když plánuje nebýt na obtíž dětem? Naopak pokud to někdo dooprvdy chce, měl by odejít relativně mladý, ať se ještě stihne trochu adaptovat, jako ti prarodiče od baltik 

letfenixa ja to chapu, to uz pak jsou stavy, kdy to doma proste zvladnout nejde. Stejne tak jako cloveka s alzheimerem, u ktereho nikdy nevis, jestli necha pusteny plyn nebo zapali 10 svicek a odejde z domu, nebere leky a sni za dva dny housku a litr mlika (sousedka rodicu). 

Jennyfor

(chci jen říct, že na mě byla zlá mamka v průběhu léčby její rakoviny... ona, která byla celý, v zásadě krátký, život hodná, mi občas vynadala kvůli jídlu nebo tak... kolikrát jsem musela odejít do jiné místnosti brečet)

Jennyfor to je mi lito, drz se.

baltik No jo, když dneska v 65  začínají lidi aktivně jezdit na kole a dělat si potápěčský kurzy, než aby se preventivně stěhovali do domova s pečovatelskou službou

baltik To si taky pamatuju, ze to tam nekdo psal. Moje pribuzna je lekarka na LDN, je to jeji poslani, chtela to delat od stredni, kdy se starala o babicku. Ta tvrdi, ze nejlepsi je mit pribuzne doma, ale nemeli by se o ne starat 24/ 7 pribuzni. Ze tam je velky prostor pro zneuzvivani a ublizovani, protoze je tam uz casto nejaka zmena v chovani, a casto to odnesou prave pecujici osoby. Jenze my tohle resili u babicky a jak zila na male vsi na konci sveta, tak tam nefungovala zadna organizace zajistujici pecovatelky. 

Jennyfor Přeju hodně sil, musí to být vyčerpávající. Držím palce, ať je ta sestra sympatická, aby si ji tatínek oblíbil a těšil se na ni.

Zina Ne vsichni. Navic nekteri se v tomhle veku zacinaji starat o svoje rodice, kteri se treba do tech 80-85 o sebe zvladli postarat, ale uz to nejde. To mam ted kolem sebe docela casto.  

Lamicka Samozřejmě, ti ale teprve nejsou a ani nemůžou být v mentálním nastavení, aby se sami odebrali včas do domova, kde o ně bude, až to bdue třeba, postaráno.

Co chci říct, je, že sice jsme teď všechny přesvědčené, že bychom od svých dětí takovou míru péče, která by je odřízla od nějakého běžného života, nikdy nechtěli, ale nevíme, jak se na to budeme dívat, až ten čas přijde. Ti rodiče a prarodiče, kterých se to týká, si to určitě taky takhle neplánovali, nebo teda větší část určitě ne, ale prostě se drží toho normálního života zuby nehty, je dost možné, že budeme dělat to samé. 

Zina jo, z dnesniho pohledu je 65 strasne brzo, ale treba se prave chteli vyhnout tomu, ze to nechaji dojit do bodu, kdy uz se nebudou chtit sveho domova vzdat

Zina Já myslím, ze mas pravdu, naše babička chtěla proste za každou cenu zůstat doma a co to obnáší pro tu mamu už nějak neviděla, priorita nebyla, aby se o ni někdo staral, ale bejt proste doma ve svym. na druhou stranu tomu mama šla hodně naproti a nenechala si to nijak ulehčit, měla pocit ze musí a je to její povinnost. Jenže vono když to pak člověk v těch LDN vidí a jak tam ty lidi rychle schazej...

my na tohle tema občas vedem debaty doma, muž  jak to neviděl a nezažil na vlastní kůži, co ta pece obnáší, a ze je fakt na hraně lidskejch sil jenom toho člověka udržet v nějakých důstojnych podmínkách, tak furt má pocit, ze ty rodiče nemůžeme někam "odložit", tak já se ho vzdycky ptám - jo a ty odejdes z práce a budeš se o mamu starat? - udivenej pohled - "no to by se nějak udělalo!" No jak asi? 

Potrefenáhusa To ej to, že to jako ta postižená strana vůbec nevidíš, máš pocit, že toho až tak moc nepotřebuješ, a  i když jo, tak si to nějak racionalizuješ. Mužova babička přesně tohle dělala, i v době, kdy už tu péči fakt potřebovala, tak ty úkony, který nezvládala, byly jako nepotřebný, to pro ni byla taková nadstavba.

Jinak teda ona byla ten případ, co se v 75 odstěhoval o svojí vůli do domu s pečovatelskou službou, ale když pak začaly zdravotní problémy, tak ji odtud stejně tchýně musela vzét a začít o ni pečovat sama, protože tam by byla do roka umřela.

Zina no to je ale nepochopeni, i kdyz jsem to dvakrat zduraznovala.. mne je jasne ze az/pokud ta doba prijde budu se chovat stejne.. nechtela bych to TED kdyz jsem pri smyslech. a naprosto souhlasim s Lamicka ze ideal pokud je to aspon trochu mozne je nechat cloveka dozit doma, ne v ustavu, ale starat by se o nej mel odborny personal a rodina v nejakem primerenem rozsahu. 

Potrefenáhusa me obcas muz popichuje, tezko rict s jakym umyslem, ze si vezmeme domu tchyni a ja se o ni budu starat. no.. nerikam nic.

viktorka_od splavu dozit doma za pece odborneho personalu je hezka idea, obavam se, ze v nasich podminkach ne uplne bezne proveditelna.