bram jotaaaak uz chapu:) dik

Tak už se mi taky poprvé povedlo odeslat prázdný příspěvek  nemohl by to programátor ošetřit, na to je kontrola hrozně jednoduchá.

No a když jsem teda tady, taky bych si ráda zařvala: UÁÁÁÁGRRR!!!!

Už mi fakt všechno sere. Ať dělám, co dělám, vždycky je něco blbě, nemám ten život absolutně pod kontrolou, nemůžu nic naplánovat, jen žít ze dne na den a ještě poslouchat ze všech stran, jak by se to mělo....

Děkuji, pomohlo.

Jennyfor díkybohu/webmasterovi že je kde to vykřičet, jsem za to strašně ráda

a jestli seš v ráži tak bych to ještě vykřičela i těm "stranám":-/ drž se!

Potrebuju zakricet do tmy, ze mam vseho sakra plny zuby!!!

Od nejakyho cervence, tejden za tejdnem je vsechno naprd, na jeden hezkej den prijdou dalsi ctyri nahovno. Dochazi mi optimismus, a ze se fakt snazim. 

Jo, pomohlo to

​Vítej v klubu :(

Jennyfor o tom prázdným příspěvku už jsem několikrát psala v patřičným vlákně, ale něco se předělávalo kolem registrací (?) a ještě snad něco dalšího a zatím se na tohle nedostalo.

Jinak já teda zdaleka nemám takovou nálož jako ty, ale to neustálý cestování, minimálně 2-3 dny v týdnu mimo domov a hlavně ta nejistota a bezvýchodnost, jak to bude dál, to je zničující. Máti se už z úrazu celkem sebrala, ale stojí to tam za hovor, sami už se ani nedostanou ven. Do toho ten debilní covid, táta to hltá z TV a pořád o tom mluví, abysme to nechytli a co bude, když to chytnem (s potextem "kdo se o nás postará, když budete nemocný)... nějak přestávám mít radost z čehokoli.

Kokoska já už si ani nedovolím mít nějakou miniaturní radost, protože vždycky přijde nějaká další perda. Minulý pondělí ráno se táta nepostavil na nohy, volala jsem sanitku, v Krči jsme nakonec strávili 9 hodin, z toho 8 čekáním před vyšetřovnama na různých ambulancích, táta bez jídla, bez inzulínu, nakonec mi řekli, v sedm večer, ať si ho odvezu domů, že nenašli žádnou závadu, jen se prostě neudrží na nohou, oni pro něj nic udělat nemůžou.

Takže jsem od minulého úterý na OČR, to mi končí zítra a co bude dál, já nevím. Obvolala jsem všechno. Žádná rehabilitace ho nevezme v týhle době, a on nikam do domova nepůjde. Doma ho samotnýho taky nemůžu nechat. Mám ještě pár dnů dovolený a pak asi výpověď a pracák.

Jennyfor Nic moc... Pres par tydny to vypadalo tak optimisticky....Preju hodne sil. Snad je to jen prechodne a tata se jeste sebere. Je to vubec doma zvladnutelne s nechodicim? Kvuli hygiene treba. 

Jennyfor je mi tě moc líto. Nevím moc jak to vyřešit, jen mi přijde, že už jsi narazila na své hranice a dál už to takhle fakt nejde. Je otec při smyslech a orientovaný? Jak navrhuje řešit danou situaci? Jestli mu hlava funguje, neumí se o sebe postarat a i přesto prostě odmítá jít někam, kde jsou na takové situace vybaveni, je to od něj hnusně sobecké zneužívání tvé dobroty.

Prozatím bych se zkusila domluvit se zamestnavatelem na HO, jestli je to v tvém případě možné. Nedal by se třeba prodat byt a za ty peníze pořídit místo v nějakém nadstandardním hezkém zařízení? Nebo za to najmout osetrovatele na plný úvazek? Pokud je teda možné tátu přestěhovat k tobě. 

Tohle je fakt pro tebe šílená situace, vůbec si to neumím představit. Beru si z toho ale ponaučení pro sebe, a to zavcas řešit, kde a jak strávím stáří, protože tohle pro svou rodinu fakt nechci. 

Jennyfor ze se clovek neudrzi na nohou neni zadna zavada? No potes. Ta tvoje situace je hrozna, ale hlavne teda diky tatinkovi. Potreboval by nekam do zarizeni s odbornou peci, sama se starat o lezaka, to neni legrace. Jenze kdyz on nechce, je to tezky. Strasne moc na tebe myslim, nevim, co poradit.

Krehutka mam pocit, ze od techhle lidi to snad ani neni sobectvi, to by museli uznat, ze omezujou zivotni prostor jinych. Oni proste berou situaci "mam dceru a ta se o me postara" nejak automaticky, ani jim neprijde na mysl, ze to pusobi nejake problemy a komplikace. A prodat byt... no nevim, snad kdyby se za to poridilo pro tatinka nejake misto v pecovatelskem dome, jenze tam on nechce. Nastehovat si ho k sobe bych neradila. Ono je strasne dulezite mit kus sveho sveta, svoje zazemi, misto, kde ty trable aspon na chvilicku zustanou za zavrenymi dvermi, i kdyz v hlave to clovek ma porad.

Jennyfor jen

Jennyfor

Jennyfor Uffff

Jennyfor 

Prosimtě jaká výpověď, jakej pracák?! Táta (kterej si bude moct blahopřát, jak ti parádně zničil život) tady věčně nebude, a co budeš dělat pak? Nech toho!!!

Zkus ho nechat párkrát samotnýho, ať vidí že nejseš jeho - neplacená! - služka s úvazkem 24 hodin denně! Zatím si zjevně nedokáže představit, že se bez pomoci neobejde... Že do domova nepůjde?! Tak určitě... v tom případě ať ukáže, jak se o sebe postará. Hned!

Držím palce, abys to ustála, a konečně odmítla dělat takovou onuci. 

Co ty pečovatelky? Ještě choděj?

Kokoska mám s tím stejnou zkušenost, 2x: Neudrží se na nohou, my pro ni/něj už nic udělat nemůžeme, takže ji/ho posíláme sanitkou domu. Připravte postel.

No a bežný (milující) příbuzný jen zalapá po dechu a běží rozestlat. Neřekne - A co já doma s ležákem... Navíc když ten ležák vykřikuje nebo žadoní, že chce domů.

Jennyfor nám jednou pomohl červený kříž, pobočka naší městské části, dalo se domluvit ze dne na den, že bude chodit ošetřovatelka asi na dvě hodiny a podá oběd. Myslím na tebe, je to strašný.

Beru si z toho ale ponaučení pro sebe, a to zavcas řešit, kde a jak strávím stáří, protože tohle pro svou rodinu fakt nechci. 

​To udelal muj otec(ac nic takoveho dikybohu zatim nepotrebuje)

Jennyfor Je mi moc líto, že tohle musíš řešit. Pracák ale není řešení. Já vím, že je to hrozně těžké, ale v tuhle chvíli je třeba, abys řekla ne. Nemůžeš se úplně obětovat a zničit se, ani kvůli tatínkovi. Zkusila bych červený kříž, lokální pečovatelské služby, co ta firma, která ti nyní posílá pečovatelky, neuměli by ti poradit? Držím palce a posílám co nejvíce sil.

Mohučanka je to strašný. V tomhle je náš systém naprosto nepostačující. Přitom v nemocnicích jsou oddělení sociálních služeb, kdyby to dobře fungovalo, měli by mít spojení na zařízení, kde se o ležící pacienty můžou postarat, a měli by příbuzným navrhnout možnosti a řešení situace. Jenže u nás nejsou ani ta zařízení, i když by člověk zaplatil ty "sponzorské dary", je to bída.

Jennyfor Začínám trochu opatrně souhlasit s Barbuchou... Opravdu by ses neměla takhle sebeobětovat. Hrozně moc držím palce aby se našla nějaká sociální služba, která by ti hodně odlehčila. A pak že jsme sociální stát... Uf, strašný prostě.

Dík všem. Já to sem už ani nechci psát, každej má svých starostí dost, nejsem jediná. Ale v noci je to vždycky nějak těžší, to mi to pak ulítne , ve dne to zatím zvládám. 

Pozitivní je, že se to lepší, zapůjčila jsem domů motoped, trénujeme denně, takže už táta dojde s mojí oporou a s jednou berlí krok sun krok na wc, což je obrovská úleva.

Ale vím, že to bude zase horší. Pečovatelka může přijít jednorázově, převáže, připraví jídlo, nakrmí. Ty sestry píchnou injekci. Může přijít chlap a vykoupat ho. Nikdo ale nepokreje celej den bez pauzy, zatímco jsem v práci.

Co já toho obtelefonovala. Jenže je i blbá doba. Hledala jsem placenou rehabilitaci, dobrý prostředí, se kterým by souhlasil a já si trochu odfrkla. Nikde v lepším ho nechtěj ani za peníze. Moc práce. V těch na pojišťovnu musí doporučit revizák - prý až dva měsíce na to má - a navíc korona, nechtějí seniory.

Takže by musel buď do odlehčovací péče - všude plno, stop stav, korona, - a to by stejně nepodepsal, nebo už jen LDN. A to bych musela jít za obvodní, říct, že už se nechci starat, oni provedou šetření, že není soběstačný a strčili by ho tam i proti jeho vůli. A to já prostě neudělám, to nejde, to bych sama se sebou nemohla žít.

A žádost o domov seniorů nemáme, žádný návrh neakceptoval, nic nepodepsal.

Jediná možnost je hospitalizace, třeba jen krátkodobá, z ní pak může doktor napsat návrh na následnou péči, rehabilitaci, případně odlehčovací pobyt a jde to hned. Jenže náhle nefungující nohy nejsou důvod k hospitalizaci. Ani neřešili neurologii, prej věk, s tím mám počítat. 
No a jen tak z domu ho nikde nevezmou.

A do toho mi bratr uděluje akademické rady ze své letošní třetí zahraniční dovolené, jak mám mít vypracovaný rehabilitační plán a ne jen tátovi trénovat nohy, když mám zrovna chvilku.

Jo a mám sice OČR, ale musím stejně udělat tu práci, kterou nikdo za mne neudělá, je teď asi nejhorší období v akademickém roce, jaký může pro it podporu být.

No, je to výzva  (schválně hážu škleba)

barbucha hele, ale co uděláš? máma při koroně s prací sekla, protože platila nájem a nevydělávala nic, je na pracáku a i kdyby nebylo korony, tak musela, protože táta se na nohy nepostaví, z LDN podepsal revers, na WC se většinou na berlích zvládne odnést, ale jídlo si sám nepodá, nedonese.

A řešili jsme příspěvek ze sociálky a pracovnice nějak odmítaly skutečnost, že kdyby se s mámou něco stalo (a toho do času, má docela dost zdravotních problémů), dítě (já) se nezvládne postarat, protože bydlí ve 2kk a kupodivu chodí do práce.