Tak Betty ufuf, hrozný pomyšlení. pro mě připadají v úvahu dvě možnosti - najít slušný domov a zařídit si aby mě do něj zavčasu vzali, což nevím, jak moc jde zařídit a zatím je to pro mě představa jak z marsu. nebo si zařídit bydlení a zajistit služby domácí péče tak, abych se nemusela nikam nechat zavřít. hlavní úkol: zvládnout to dostatečně dopředu, dokud mi to ještě myslí.
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
viktorka_od splavu Ono tohle je ale fakt hrozně těžký, protože ty sama to často posoudíš neobjektivně, vidíš se v lepší kondici, než jsi. A když už v ní objektivně nejsi-je často hrozně těžké opustit známé jistoty a "domov", ne každý to dokáže. I mladší mají často problém odstěhovat se do neznáma, natož starý člověk. A vědomí, že jdeš na dožití....někdo to zvládne v pohodě, ale chápu lidi, kterým to dělá problém.
Jennyfor mne se (teda jen tak z letmych navstev jako doprovod manzela za jeho pribuznymi) celkem pozdaval Domov senioru Novovysocanska, byly to spis takove byty male nez nemocnicni pokoje
https://www.ssspraha9.cz/domov-senioru/o-nas/
my jsme meli babicku v Šanově, a prestoze ty pokoje vypadaji tak nemocnicce a taky tam byly ty problemy se spolubydlicimi, co popisujes, protoze to byly pokoje po dvou, tak zase personal byl extremne mily a snazivy
Garfie no to je mi jasný. proto taky říkám - dokud jsem při smyslech. ale u nás doma celkově ta tradice sebeobětování chybí, což já teda vnímám spíše pozitivně. takže pro mě nepřipadá moc do úvahy že bych - jak píšu, dokud budu při smyslech - chtěla po dětech nebo někom aby se o mě takhle staral. ve chvíli, kdy to člověk potřebuje, tak je asi už mentálně jinde, to je jasný. proto je asi potřeba mít nějaký program už připravený, na který v případě potřeby automaticky najedu a je to.. no, asi utopie, ale doufám že než na to dojde tak to nabude realističtějších obrysů:D
viktorka_od splavu Já ti prostě pořád nevím...jako možná ti to vyjde :-) ale třeba mojí mámě je 78 a pochopitelně je pořád schopná se o sebe 100% postarat, ale kdyby nebyla, nebude to ze dne na den a kdy je ta chvíle? Babička mojí kamarádky žila sama v bytě do 92, léto trávila na chatě ve vojenském prostoru, bez přístupové cesty, signálu...nakonec v tom bytě i zemřela. Babička další kamarádky taky žije sama, letos jí bude 90, na půl úvazku pořád pracuje jako sestřička v soukromé ordinaci, chodí do Sokola, vede jakýsi klub turistů pro důchodce...moje teta teď čerstvě ovdověla, taky jí bude 90, žije sama na Valašsku, na samotě, dolů do vsi nechce. Jak poznáš, kdy už to samy nezvládnou?
Jennyfor je to tezke, no. Je mi jasne, ze takova sluzba by z logiky veci musela mesicne vyjit vic nez najem bytu. S tim bych i pocitala, holt by se pustil byt. Je blbe, ze je nedostatek tech kvalitnich zarizeni, kam by mel cl9vek sanci se dostat a kde by ty sluzby byly adekvatni.
Garfie no jasně že to je těžký.. jak poznám.. no poznám, když nějaké činnosti přestanu zvládat, viz babička na valašsku - určitě své běžné denní činnosti zvládá víceméně pořád stejně, ale ve chvíli, kdy už nezvládne pokosit louku, někoho si na to zjedná/louku prodá. nebo taky ne, a na té louce jednou padne a nebude.. to je teda za mě lepší varianta, než špitál a putování po ldnkách
viktorka_od splavu No to je další věc, pro tyhle činorodější typy je fakt asi lepší umřít doma, klidně na té louce, jak říkáš, ldnky a podobné instituce je zabijí do měsíce. :-)
Rozbila jsem si brýle které mi tak sluší a mám je ráda. Bohužel jsem si k nim ještě rozbila hubu na schodech, takže mám boule a odřeniny všude možně. Ano, vím že zdraví je nejvíc, a okuláre jsou jen věc co se dá nahradit, ale.........
tzaziki Tlapkám. Oblíbené brýle jsou poklad.
tzaziki oh, foukám bolístky na dálku
tzaziki Uaaa, to je na velky potlapkani, bryle i huba. Achjo. Najdes jeste stejny obroucky?
tzaziki no nazdar, hlavne ze nic neprasklo v tobe! Tak at jsi brzo fit a sezenes i hezky bryle.
tzaziki Sezenes nejaky jeste slusivejsi! Vylecit hubu je dulezitejsi
Jennyfor obdivuju tě, jak to z zvládáš. On člověk, když to má v hlavě srovnané jako ty, ale moc možností nemá.
Manzelova maminka je už řadu let taky v DD. Chtěla tam sama. Bydlela v domku sama a bála se. Denně za ní někdo chodil, ale to nestačilo. Potřebovala mezi lidi. Teď je velice spokojená. DD je velmi dobře vedený, čistý, sestry velice dbají na čistotu, pořád je prevlekaji a kontroluji. Bydlí po dvou, ale pokud vím, jsou tam i jednoluzkove pokoje. A nestojí to tam žádnou raketu. Jen to není v Praze, ale kousek od Prahy, ve Smečně. V zámecké zahradě.
Jennyfor tchyne byla na odlehcovacim pobytu v Domove pro seniory Jana Masaryka na Vinohradech a byla spokojena. Maji to tam moc pekne a veskery personal, se kterym jsem prisla do kontaktu byl mily a ochotny.
Jennyfor ty přideš rovnou do ráje (páč na nebe já nevěřím). Jsi neuvěřitelná!
Poznala jsem DD už za socíku vč. oddělení ležících. Byla tam babiččina kamarádka, když se o sebe po 90 už nedokázala postarat. Před 25 lety LDN a každodenní péče o dědu po mrtvici, taky hrůza. Letos se nám začali zdravotně horšit rodiče a myslím, že starosti přijdou, co nevidět. Manželově babičce je 95 a je v domě s pečovatelskou službou, pořád se o sebe zvládne s menší pomocí postarat. A já bych to chtěla rychlé, jestli mě děti jednou někam šoupnou, tak to skončím sama, to nedám.
Jennyfor jak to tu čtu, přeji hodně sil. Ale nerozumím těm pokojům pro muže. V něčem se liší od pokojů pro ženy?
