JankaM oni nemají jednolůžáky

JankaM No oni vždycky potřebují na pokoji dva chlapy, nemůžou to kombinovat, chlap-ženská, tak se hned na začátku řekne, že z deseti pokojů bude osm pro baby a dva pro chlapy. Protože těch ženskejch je statisticky v seniorském věku mnohem víc. 
Takže i kdyby měli pár ženských po jedný ve dvojlůžákách, tak je nesestěhují, ale čekají na další ženskou várku.
A když mají ty dva chlapský pokoje plný, tak nepřešoupou zbytek, aby se uvolnil další pokoj, ale rovnou hlásí, že kapacita pro chlapy naplněná.

Jennyfor já tě obdivuji a rozumím ti

když jsem se starala o mamku s rakovinou (což nebylo dlouhou dobu tedy), tak mě třeba mrzelo, jak na mě byla zlá... ona, která byla celý život nejhodnější člověk, mě občas dokázala dost setřít, že jsem kolikrát utekla do ložnice brečet... ale jak říkáš, člověk pořád vidí ten předchozí život, to, jaká byla předtím a prostě to nejde jen tak hodit za hlavu 

líbilo se mi, jak to shrnula Ava 

A já bych to chtěla rychlé, jestli mě děti jednou někam šoupnou, tak to skončím sama, to nedám.

​Mám stejnej názor. Zatím, samozřejmě

Ty ústavy mi přijdou strašný, bydlet s někým (cizím!) v jednom pokoji bych nedala, a i v případě jednolůžáku - vědomí, že jsem v podstatě na chcípce (sorry, nic jinýho mě nenapadá), kde jeden každej v mým okolí jen čeká na smrt... samý starý lidi, většinou nerudný... člověk je zvyklej stýkat se se všema generačníma vrstvama, což ho taky udržuje v jakýs taký duševní kondici, že jo - a to tam nehrozí. 

Neříkám když je dotyčnej už bez sebe a jen z posledních sil vegetuje, pak je mu to už asi fuk, stejně neví kde je... ale pro jakžtakž příčetnýho člověka je to děs. Natož pak pro vyslovenýho asociála takový ty násilný společenský programy, výuka vyšívání a návštevy kapel s dechovkou, to by mě zabilo do tejdne

Tím ale rozhodně nelobuju za nepřetržitou péči v rodině a sebeobětování příbuznejch. U nás zatím nikdo neskončil ani v domově důchodců, ani u dětí v bytě, všechno se to dalo zvládnout s pomocí návštěv (aniž bys musela skončit v práci) a s pomocí těch pečovatelek (ať už jsou jakýkoliv).

I když vlastně skoro každej z rodiny v úplným finále mazal do špitálu, kde už zůstal, děda po x-tý mrtvici, babička se zlomeným krčkem, matka se srdcem - ale byly to tak v průměru rychlý dva tři dny, jinak do tý doby byli pořád doma ve svým. Když se něco náhlýho přihodí, stejně tě do toho špitálu odlifrujou, pokud ještě dejcháš... málokdo se tam nedostane. Jen otec seděl doma a žvanil, a najednou žvanit nadobro přestal... a druhej děda - vyvez přítelkyni v krásným slunečním dni na chatu, zaparkoval, vystoupil z auta a padnul. Klikaři

Tak doufám, že jednou taky jen padnu, nebo že mladej pán, pokud sama už nebudu moct, sežene nějakou výpomoc, aby mě přišla občas aspoň obrátit na gauči

Jennyfor přijde mi,že pro tatínka by byl vhodným řešením spíš dům s pečovatelskou službou než DD. Měl by svůj malý byt a současně nasmlouvanou péči dle potřeby. Ale předpokládám,že to už jsi taky zkoušela hledat... 

Zrušila jsem dovolenou, letos už třetí. Tahle (víc než dva týdny v Řecku) ovšem bolí nejvíc

Mohučanka jak ja ti rozumim... 

Mohučanka Chápu tě, taky jsem letos přišla o tři dovolený a bohužel to vesměs byla dost super, vysněná místa :-( 

barbucha Jo, ty náhlý smrti jsou nelepší! Takhle zemřela babička mojí kamarádky, byla na výletě s nějakýma důchodcema, oběd, vycházka, zmrzlina, u domu ji vysadili z autobusu, ona jim s úsměvem zamávala, ušla tři kroky ke dveřím a bylo po ní. Ideál. 

U nás všichni příbuzní, co zemřeli za mého života, zemřeli doma (vesměs dost náhle), jeden teda před hospodou...

Garfie jezis to je dobra smrt! Moje babicka podobne, uplne nahodou jsme se za ni stavili odpoledne na navstevu jak my, tak druhy vnoucata a ona se rano uz neprobudila. Byla sobestacna a v pohode, 82 ji bylo. A jsem fakt rada, protoze na ni mam krasny vzpominky a na ty posledni navsteve, jako by neco tusila, mi predala svoji kucharku a recepty a dlouho jsme si povidaly. Proste ja z toho mam i po tech letech fakt dobrej pocit!

Garfie 

Před hospodou, to není špatný

Já si vždycky, jako Mirka, říkala že to snad radši nějak udělám (než jít do domova) - ale čoveče, plyn si pustit nemůžu anžto ho nemam, voběsit se nemůžu - panel nenavrtám, a skočit z okna mi taky nepomůže - z 2. patra. Tak nevim!

Garfie Kamarád v rozumném věku zemřel na chalupě cestou z hospody. Byli se ženou na oslavě, ona šla domů dřív, on později na kole a u branky ho dostihnul masivní infarkt. Podle doktora si ani nemusel všimnout. Jak jsem ho znala, pro něj zcela ideální.
To bych moc chtěla, rychle, přirozeně a nejlíp v dobré náladě.

barbucha a po sezrani pul kila prasku bejva cloveku nedobre vod zaludku

andulka01  jo, tyhle případy bývají dobrý, jen bohužel vesměs dost brzo...

711990 To je moc hezká historka s tou babičkou!

Garfie 

Před hospodou, to není špatný

Já si vždycky, jako Mirka, říkala že to snad radši nějak udělám (než jít do domova) - ale čoveče, plyn si pustit nemůžu anžto ho nemam, voběsit se nemůžu - panel nenavrtám, a skočit z okna mi taky nepomůže - z 2. patra. Tak nevim!

​Já potřebuju umřít, až bude tuhá zima. Naleju se nějakým rumem a odejdu do lesa, kde mě nikdo nenajde. Ještě se proleju, abych usnula totálně sťatá a umrzla. Akorát ty zimy tu už nejsou, co bejvaly... Ještě mám problém, že mi nechutná tvrdej alkohol, na tom musím zapracovat.

Marbuša Ale víš, že alkohol hned tak nezmrzne?

Marbuša No právě, ty zimy nic moc a považ jak budeš vypadat až roztaješ. Vymejšlim způsob, při kterým by po mě nezůstaly hnusný zbytky. Nechci ještě někomu přivodit trauma jen kvůli sobě.

Tady se to zvrhává k plánování konců. Ono to fakt někdy není lehké.

Bývalého milovaný děda mu umřel v náručí. Děda k nim jel na kole, on mu šel naproti a už spolu nedošli. Když jsem říkala, že je to krásná smrt, tak na mě hleděl divně.

Mirka moje mamka zemřela doma a musím říct, že pro mě to byl fakt silný a krásný zážitek (pokud to tak lze říct) ... ta situace mi připomněla obraz od mého oblíbeného Schikanedera (Smrt přichází)... ona už tedy byla v kómatu, takže sama to nevnímala... nejdřív jsme mysleli, že ji odvezeme do nemocnice, nakonec jsme to nestihli a byla jsem ráda 

Magráta Podobně mi zemřela babička. Přivezli jsme ji z nemocnice, nechodila, s mámou jsme ji umyly a v noci zemřela. Mamka několikrát volala záchranku a Ti odmítali přijet, protože byla ten den propuštěná. Resuscitoval ji u nás doma marně můj bývalý, lékař. Máma z toho byla dlouho špatná, myslela si, že jí ještě mohli pomoct. Já jsem naopak byla ráda, že byla doma a byla jsem u ní. Já jsem se hůř srovnávala se smrtí dědy, kde nám to zavolali z LDN.

Mirka mamince takhle umrela maminka.. to fakt nechces. znamym zase babicka umrela hezky pekne ve spanku - ale nasel ji vnuk a uz ne dost maly aby to nechapal. takze resis pohreb maminky a zhrouceneho syna. to taky nechces..

asi nejlepsi v tom lese, kdyz me najde nekdo cizi co mi po nem