Ava já bych si vůbec netroufala komukoliv říkat, jak to má správně udělat, protože fakt každá rodina je jiná, má jinou historii, jestliže se rodič k dítěti choval v dětství hnusně, těžko pak to dítě bude volit cestu sebezničení, ale to tzv. šoupnutí do ústavu bude třeba první volba a možná správná.

Tohle se vůbec nedá paušalizovat, ani to, že obětovat pro dítě vše a pro rodiče už ne, zas je to o konkrétním případu, kus od kusu.

Je to jen a jen na svědomí toho, co to musí řešit a jak se pak dokáže vyrovnat třeba s pocitem, že neudělal to, co by měl. A to co by měl, si člověk zas jen nastavuje sám, protože tisíc lidí mi doporučí tisíc možností a každý bude mít svou pravdu.

Akorát mě občas dorazí nějaká hláška, jako třeba když jsem volala do práce, že táta nechodí a tedy OČR, tak mne kolegyně, cca 35, svobodná, bezdětná, do telefonu seřvala, že už před rokem mi říkala, že ho mám vrznout do ústavu a byl by klid, a když jsem jí teda neposlechla, tak si to teď vyžeru. Přesná citace.

Tak z toho je mi pak dost smutno.

Jennyfor To je hrozny, celej ten vyvoj me moc mrzi a ty kecy od kolegyne jsou desny, to az boli i me. Preju ti, at to co mozna nejdriv vyresis a najdes nejakou moznost pomoci!

Jennyfor podepisuji v plném rozsahu! 

A kolegyně je ... no, ve 20 jsem taky byla chytrá jak rádio a se vším hned hotová. Někdo to pochopení získá časem, někdo nikdy, jeho věc, ale měl by aspoň umět držet ústa a neubližovat. Což se snadno řekne, ale když seš na dně, tak tě i hláška od pipiny dokáže sebrat, chápu...

Jennyfor 

Když ona je strašná komplikace to, že opravdu je nedostatek kvalitních zařízení, kam by člověk  mohl ty své staříky odstěhovat, když už nemohou být sami. A kam by sami chtěli. Staví nás to do blbých situací. 

Jen jsem chtěla dodat, že odchod na pracák nemusí výhledově řešit vůbec nic - seš si jistá, že to pak fyzicky zvládneš? Každý den, týden, měsíc a s mnohem nižším příjmem? Jestli by se nevyplatilo fakt najít práci, kde budeš volnější v prostoru a čase a příjem ti zároveň umožní utáhnout nějaký ty služby? Možná mám naivní představu, že v  IT si můžeš hodně vybírat

Každopádně držím všechny palce, co jich mám.

Jennyfor na kolegyni se vykašli. Ja tomu říkám: každý si svoju karmu zasiera sam.

dynda no to víš, že to převaluju ze všech stran, někdy mám všeho plný zuby a pak je tu ten výkřik s pracákem  a pak se trochu vyspím, táta si sám dojde na záchod a já vidím zas jiný možnosti.

Aktuálně to mám tak, že když mi nevyjdou vstřic s tím HO aspoň na nejnutnější dobu, tak asi tu výpověď dát budu muset, ale zkusim najít něco jinýho, kde můžu dělat z domu. Už jsem projela pár inzerátů a našlo by se. Jsem sice už stará, ale zas umím některý ne tak obvyklý věci a budu pro firmu levnější než borec po škole, to si nedělám iluze.

A taky můžu dělat takový drobný práce na živnostňák, exporty dat, jednoduchý weby, testera, monitoring, spravovat AD nebo LDAP, nebo třeba v excelu jsem dobrá na makra ve VBA  Já už toho za život dělala, co neumím, to se naučím a nakonec, můžu třeba doučovat matiku. Nějak se uživím, to vím. Jen mi nesmí dojít baterky.

Jennyfor teda babicka bola . Zelam ti, nech z tejto zdanlivo bezvychodiskovej situácie najdes dobre vychodisko. 

Jennyfor ale to zas není tak úplně blbej plán s tou výpovědí, kdyby bylo nejhůř. Lidi do IT, teda kvalitní lidi, se shání těžko, práci bys určitě našla. A aspoň bys teď neměla nervy, co za tebe kdo dělá, co tam zmrská a jak ti to dá sežrat.

​A já bych k tomu chtěla podotknout, že zajistit a zaplatit pečovatelskej ústav, nebo domov důchodců neznamená nepostarat se. Nezvládám to sám, tedy vyhledám pomoc. 

​

Ja uprimne nektery doporuceni tady ohledne vypovedi fakt nechapu. Zabehnout se v nove praci je dalsi stres, do toho bych se v takove slozite situaci dobrovolne nepoustela.

Já bych ještě jen připodotkla, že ten pohled na péči o rodiče ve stáří se taky dost mění věkem dotyčného pečujícího.

Kdyby mi bylo dejme tomu čtyřicet, dvě děti školou povinné, úplná rodina, ženská v plný síle, možná bych si řekla: najdeme pěknej domov, táta tam bude mít kamarády, přes den se zabaví, budeme ho často navštěvovat a na víkendy si ho budeme brát domů. A všichni budeme spokojený.

Jenže jak člověk sám stárne, najednou už to tak krásná představa není, kdyby se to týkalo jeho samotnýho.

Je něco jinýho, když jde opravdu o člověka těžce postiženého, kde tu péči doma už nejde zvládnout, tam to už není věc volby.

Ale když je ten senior relativně v dobré kondici, nemá bolesti, ve svém prostředí je spokojený, něčím se zabaví, žije si klidný život se svými rituály, tak co teda?
Je to sice na úkor volného času jeho dítěte, v podstatě žije takhle klidně jen díky plné péči, sám by se o sebe nepostaral, ale mám ho "strčit do ústavu" jen proto, že je starej, že je tu prostě "příliš dlouho"?

Věřím, že ti staříci můžou být v DD spokojení, zvlášť když už trpí nějakým druhem demence a až tak to okolí nevnímají. 
Ale pro někoho, kdo si doteď žil celkem v klidu, hlava mu funguje, mi to připadá teď, z pozice brzkého adepta na stejnou situaci, dost peklo.

Viděla jsem za poslední dva roky těch zařízení asi 5. Všude skoro totéž. Pokoje po dvou, po třech. Nemocniční vybavení. Žádné soukromí.

V tom prvním, kde táta trávil čas po mrtvici, to už chodil, mluvil, poslouchal rádio, tak nejprve byl na pokoji s pánem, co tam ležel nehnutě už 5 let a jen vydával skřeky. Potom ho přesunuli k jinému pánovi, též těžce postiženému, který křičel nesmysly celé noci, spát se nedalo, ale jiné místo nebylo. Pak se uvolnilo lůžko jinde (pán zemřel) a tátu zase přesunuli o pokoj vedle. Jeho spolubydlící za tři dny zemřel přímo v pokoji. Pak byl jeden den sám a poté mu přidělili pána, který také jen ležel, dýchal s maskou a stále se dusil a přivolával zvonkem pečovatelku 10x za hodinu. Táta denně prosil, ať už může domů.

No a na jaře, to byl jinde, tam to bylo trochu lepší, dokonce měli i jídelnu a knihovnu a společnou televizi, ale jak jsem psala, chlapů se dožívá vysokého věku míň, tak s nimi nepočítají, tady byl "mužský" pokoj jen jeden, pán, co tam byl dlouho, si z místnosti udělal svou rezidenci a táta měl jen postel v tmavém koutě, ani stolek, ani židli, jedl v sedě na posteli, protože "to víte, pan XY je tu už dva roky, tak je to jako jeho, váš tatínek je jenom návštěva" normálně bych to tak nenechala, ale přišla korona, nokoho dovnitř nepustili a domlouvat to telefonicky byl boj, zvlášť, když jsem potřebovala, aby tam chvíli zůstal, než se trochu seberu.

Vážně byste chtěli, kdybyste se mohli sami rozhodovat, trávit stáří mezi svými nemocnými vrstevníky, denně čelit tomu, že kamarád, se kterým jsem včera seděl v jídelně, už tu dneska není, že jsem jen jeden z mnoha a nemám žadný soukromí?

Jo, až se mi zakalí rozum, nebo až si sama ani tu prdel neutřu, tak se holt nedá nic dělat. Ale do tý doby bych ráda měla možnost si o sobě rozhodovat sama.

PS: A jestli někdo víte o nějakém domově seniorů, kde to je super, tak sem s tím, možná že jsme jen měli smůlu.

Jennyfor ja te chapu.A mas to moc tezky,hodne sil.

Jennyfor ach jo, moc drzim palce at to zaridis co nejlip. Jak pro tatu, tak pro sebe - aby ses uplne neznicila. Asi neexistuje moc domovu hoteloveho typu, kde by to nebylo jako v nemocnici, vid?  

Gatita Nějaké existují, ale je to finančně strašně náročné. Mám s tím jen zprostředkovanou zkušenost typu (když to řeknu krátce) "prodali jsme chatu, a z toho to babičce platíme".

Gatita Je to jak píše Mohučanka . Babička mého muže v jednom takovém zařízení byla, bylo to opravdu krásné, tam sis připadala jako v nějakém resortu na dovolené (nebylo to teda v ČR). Ale stálo to neuvěřitelnou raketu, skládali se na to její tři synové dohromady-všichni tři nadstandardně zabezpečení. 

Gatita No, jen třeba na příkladu pana režiséra Menzela. Ten rozhodně na to finance měl a přesto ho dvakrát převáželi z celkem luxusních rezidencí, podvyživeného, s proleženinami, až si ho nakonec rodina vzala domů, přestavěla dům a prodloužili mu život o tři roky. 

Já si nedělám iluze, že placená péče o seniory není jen dost dobrý byznys, způsob, jak vytahat ze zoufalých příbuzných poslední groš. A ta státem hrazená zas nemá prostředky, mele z posledního, vyhořelí utahaní zaměstnanci a buzerace úřadů.

Ale jestli přeci jen někde existuje dobrý domov, kde by to bylo přínosem, tak prodáme třeba tátův byt a tu péči mu uhradíme, když to bude super, ale jak takový domov najít? Čtu ty recenze už dlouho a jsem fakt skeptik.

Gatita muž měl před lety skoro tchana někde u Mělníka a bylo to tam pry hezký, žádnej špitál.  Akorát jeho dcera dělala v sociálních službách, tak se trochu orientovala a chvíli teda trvalo než něco sehnala. Nevím, kolik to stálo, ale oba byli v té době docela socky a nějak to s důchodem a příspěvkem na péči utáhli. 

Gatita kamaradka ma babicku v krasnem domove v Chrudimi, ale zadost tam mela 10 let a krome celeho prispevku na peci a celeho duchodu to stoji jeste 10k mesicne za dvouluzkovy pokoj. Samostatny byl navic za 16 asi....

continuity To bude asi Zlosyň? Kamaradka tam měla babičku a chvalila, ale skládaly se na to 4 děti a bylo to myslím specializované na Alzheimera

Jennyfor Ty nám tady nastavuješ zrcadlo a musím říct, že máš můj velký obdiv. Já nevím jak bych se zachovala v podobnéí situaci, moji rodiče zemřeli v mých 35 resp. 39 letech. Náhle.

Já se na to dívám z toho druhého konce a přemýšlím co udělat zavčas, abych to našim dětem ulehčila. Už jsem se na toto téma bavila s dcerou. A pravda je, že peníze dost ulehčují rozhodování.

A ještě se podělím o obrázek mojí tety v DD v Mimoni. Byla na pokoji sama a platila celkem do 15tisíc. DD je příspěvková organizace, tzn, že klientovi musí z důchodu zbýt určité procento. A zbytek doplácí město.

 byla tam spokojená