Zarinya takové ty okamžité nervy, typu: nestihnu vlak, jsem odbourala tím, že nejezdím vlakem..
(nee, blbý vtip!) Spíš jsem se naučila to řešit tak, že si buď domyslím, co nejhoršího se stane, když se TO stane a nebo jsem se naučila vyklidnit tím, že si uvědomím, že TEĎ nemá smysl se nervovat, že rozhodnutí o výsledku už bylo učiněno a nic nezlepším/nezhorším. (to, že nestíhám jsem rozhodla ve chvíli, kdy jsem o 5 minut posunula budík. Teď už mi nepomůže co minutu koukat na hodinky a nervit se. To, že týden před odevzdáním diplomky nemám hotovo, jsem rozhodla tím, že jsem nezačala dřív). V práci na další a další nejurgentnější (!!) požadavky klidně a mile odpovídám něco ve smyslu: nezavěšujte, jste v pořadí, když vám okamžitě vyhovím, tak možná bude výkon natolik nekvalitní, že jej nechcete.. 
Ono se to těžko vysvětluje, spíš takové zklidnění s věkem, uvědomění, že když nejde o život, tak jde o .... (a o život jde málokdy)
711990 deníček zkusím, ale je pravda, že ani sama jsem jej nikdy nedokázala vést dél, než týden.. 