diky za nazor :-)uz sem si pripadala "nepatricne"

Ja s tim proste nemam dobrou zkusenost.

Přesně!

já už jsem to psala na mp, měla jsem kamaráda, o kterém jsem naprosto přesvědčena, že mezi námi šlo o prý nemožný přátelský vztah mezi mužem a ženou. měl přítelkyni, kterou velmi miloval, taky si ji pak vzal, mají děti. mezitím jsme se tedy odstěhovali každý jinam a už se nevídáme. byla s ním legrace, chytrý milý kluk. doufám, že na mě jeho přítelkyně nikdy nežárlila, ale taky bych jí nedávala důvod, asi by mě nikdy ani nenapadlo s ním jít sama do kina (?) nebo něco podobného, stýkali jsme se díky společným cestám odněkud někam, společnému bydlení v jednom domě a podobně. je jedináček, dovoluji si myslet, že jsem mu možná trochu nahradila sestru nebo jakéhokoli sourozence, které by si býval přál. pořád si proto myslím, že takový vztah je možný, i když ne běžný. já jsem pro něj ideální, protože na vztahy nějak nejsem úplně vytvořená a muž pro mě nikdy automaticky nepředstavoval sexuální objekt. spíš s tím mám problém.

věřím, že by nedošlo k tomu, že by se mi po letech vyznal  jak psal někdo výš, protože by nebylo z čeho.

řekla bych, že jsou chlapi, asi jich bude dost, kteří si potřebují popovídat s ženou, maminkou, sestrou, s kolegyní, s kamarádkou... proč ne. blbý je akorát to, pokud navážou s nějakou kamarádkou důvěrnější vztah, než s partnerkou, to už je prostě špatný i kdyby tam žádná fyzická část nebyla...

asi je třeba, pokud jste to psala výš vy, "dávat si bacha". i třeba nevědomky. zkrátka mít nějaké hranice, které budou zřejmě dost subjektivní. 

Musím říct, že jsem teda dost překvapená z toho, že má někdo problém s tím, že jeho polovička jde sama někam s opačným pohlavím. Mám hlavně mužské kamarády a bežně s nimi chodím na pivo. I jednotlivě. A stejně tak přítel má kamarádky a chodí s nimi ven. Asi si nedokážu představit, že jen kvůli tomu, že mám dlouholetý vztah, tak bych se měla přestat vídat s některými kamarády, se kterými jsem byla vždy zvyklá vídat se jednotlivě.
Dodávám, že jsme spolu s přítelem přes 5 let a přes 3 roky spolu bydlíme.

S tím kamarádem-gayem jste mi připomněla naši rodinnou historku. Moje máma měla taky jednoho gaye jako velkého kamaráda ( vůbec tedy nevypadal jako gay, ani se tak nechoval ), který si ji chtěl po rozvodu s mým tátou dokonce vzít ( měl ji opravdu moc rád a mě taky ) - s tím že by každý měl svůj osobní život, který by se toho druhého netýkal. Myslím, že moje máma o tom tehdy dokonce uvažovala, ale babička jí to rozmluvila, protože si asi celkem oprávněně myslela, že by jí tahle dohoda za chvíli začala vadit. No a tenhle kamarád se po čase mámě přiznal, že se mu taky moc líbil můj táta, který se jednou před ním, nic "zlého" netuše, producíroval jen v trenkách, protože si myslel, že si máma natruc přivedla nového přítele.  Když jsem to tátovi před pár lety řekla, tak nevěřil, jak jsou cesty spletité. 

Ty jsi ale nepsala, že na kávičku s jiným chlapem nemáš chuť - řekla jsi, že bys to kávičkování netolerovala  To je poměrně razantní přístup... A jít s chlapem (jiným než manžel) na to kafe přece ještě neznamená, že vztah není v pořádku? Teda mně to tak závadný nepřipadá... 

No nic, souhlasím aspoň v tom, nechť se každej zařídí dle svýho gusta 

podle me tohle hrozne moc zavisi na konkretnich zkusenostech, ktery kdo nasbiral, a taky na konkretnich partnerech.

ja muzu rict ze u jednoho byvalyho partnera mi nevadilo vcelku nic, protoze jsem proste vedela, ze se na neho muzu spolehnout, a duverovala jsem mu. zpetne videno to bylo hlavne proto, ze jsem celkove tak nejak mela pocit, ze se mnou proste pocita.

u jinyho byvalyho mi to zase vadilo fakt hodne, az jsem mela vycitky, jaka jsem desna semetrika, kdyz mi vadi, ze se treba domluvil s kamosema a kamoskama na vikend a ani se me nezeptal, jestli chcu jet taky. nebo jsme treba jeli se spolecnou partou na vikend a on se s jednou kamaradkou domluvil, ze tam pojedou driv. tenkrat jsem se skoro stydela za to, ze mi to vadilo, ze jako nejsem dostatecne free (kteryzto dojem byvaly mohutne podporoval). ted taky s odstupem muzu rict, ze tyhle akce mi vadily tak nejak spis zastupne, skutecnej problem byl jeho celkovej pristup ke vztahu (jo, to byl ten posledni byvalej, o kterym jsem tu nekde psala).

A když tady tak čtu ty tolerantní názory na kamarádství ženských a chlapů - mně přítel nebo manžel nahlásit : "Sorry, lásko, zdržel jsem se, přespím dneska u kámošky, " tak bude tichá domácnost a taky podezření, že už mezi námi asi něco nefunguje. Já bych to taky neudělala. Podezřelé mi připadá i to kino, tam se snad v páru většinou chodí na rande, ne? Alespoň v mých vzpomínkách to tak bylo.

V kávičkování ani hospodování problém nevidím. 

Tak já osobně jsem na "free" přístup dojela. Důvěřovala jsem a myslela jsem si, že stejně jako u mne jsou kamarádi opravdu jen kamarádi, jsou u mého ex kamarádky opravdu jen kamarádky, nikdy jsem nezkoumala, kam šel a s kým. No a najednou je ta kávičková kamarádka na mém místě. Když na to tak zpětně koukám, tak je možné, že kdyby můj ex nebyl podnikatel s poměrně šlapajícím podnikem, tak by nedošlo ani ke kávičkám, ani k ničemu dalšímu, ale stalo se. Byla to docela rána. Byli jsme spolu 24 let, dvě už poměrně velké děti. No a ještě na podzim jsme plánovali, co budeme na jaře přestavovat na chalupě, měli jsme naplánované, kam pojedeme za 25 výročí svatby, plánovali jsme jarní dovolenou a další zimní dovolenou... a najednou jsem takhle v březnu byla rozvedená a jen zírala na ten hukot.

Samozřejmě je to asi není zrovna ten pravý příklad, ale i to se stává.

Já už žiju jinde a s jiným mužem, nenaříkám si, ale prostě stát se může kdykoli cokoli a přátelství mezi mužem a ženou se může lusknutím prstu změnit na něco úplně jiného. Je to trošku sázka do loterie, protože pořád je to prostě vztah mezi mužem a ženou.

No jo, ale ve vašem případě šlo o promyšlený odlov VVS (velmi vhodného či spíš výhodného samce). A s tím se velmi těžko bojuje. Párkrát jsem něco podobného viděla u kamarádek. Muž v určitém věku bývá velmi snadnou kořistí a něž si to uvědomí, bývá nejen rozvedený, ale většinou znovu ženatý s malými dětmi na krku. A znám jednoho, který toho velmi lituje, ale nemá už sílu s tím cokoli dělat - šedesátka na krku, dvě malý děti.. 

ano to je přesné..

Lilly_Ku jj, já třeba ani neměla problém, když u nás přespala kamarádka, přestože jsem věděla že se tehdejšímu partnerovi líbí a že není zrovna svatá - jenže jsem se tím necítila nijak ohrožená, bylo mi to jedno, ten vztah byl takový, že i kdyby k čemukoliv došlo, nic by se tím nezměnilo (samozřejmě vědět bych to nechtěla a nijak po tom nepátrala). kdyby ale u nás chtěl přespat ten kamarád o kterém jsem psala výš, a muž zrovna nebyl doma, tak bych asi odmítla. protože by mi případný problém za to nestál a nikdy nevíš... co se semele

přesně proto jsem psala, že s přespáním přítele u kamarádky bych byla velmi opatrná, pokud bych nevěděla jak to vidí ona. a vůbec nejde o to, že bych byla nějaká žárlivka nebo nevěřila partnerovi... pokud si ženská zamane tak odolá velmi málo mužů. ale mladá děvčata to asi ještě neznají nebo neřeší. přeju každé aby k tomu ani nedošlo.

 To je mazec, teda.

Ja se povazuju za pomerne tolerantni, kafe, pivo, to je naprosto ok, kdyz je to jednou za cas. Ovsem kdyby manzel jednou tydne prespal u kamaradky, to by tedy ok nebylo. Myslim, ze ani jemu by nedelalo dobre, kdybych s kamaradem travila pravidelne cas one on one. Mame na vec stejnej nazor, coz je podle me dulezity.

Aby bylo jasno, ja mu nic nezakazuju a kdyby to chtel delat, tak at si to dela, ale minimalne by me to hodne mrzelo a myslim, ze dlouhodobe bych to nedala. 

Rozumem (a zivotnima zkusenostma) jsem dosla k tomu, ze kdyz me bude chtit podvadet, tak si to nejak stejne zaridi, ale zase tomu nemusim napomahat. A jo, musim rict, ze v mladi jsem byvala mnohem vic free, tak se ze me mozna stava stara semetrika. 

Ale mozna opravdu zalezi na tech konkretnich zkusenostech, ja jsem snad v zivote nemela kamarada, se kterym bych se stykala bez sirsiho okruhu pratel a on do me nebyl zamilovany nebo me nechtel dostat do postele. Krome jednoho gaye, ale toho jsem taky podezirala, ze mi chce odloudit pritele, to je asi nejaka rozsirena taktika 

"pokud si ženská zamane tak odolá velmi málo mužů"

To je přesný... a klidně můžou mít ti chlapi spokojený vztah. 

Tohle asi nejde zevšeobecňovat. Každý má hranice jinde a v různých situacích je má různě. Chodím si kam chci a s kým chci, ale pak se najednou může stát, že je něco jinak, druhá strana vyšle nějaký signál, ať přímo či nepřímo a já poznám, že příště už by to nebylo totéž. A taky cítím rozdíl mezi "jít s kamarádem na kafe" a "chodit s kamarádem na kafe." 

Kdysi jsem měla kamaráda, s kterým jsem podnikala spoustu nevinných věcí, ve vší počestnosti a často v partě, v čase, který bych stejně nemohla trávit s partnerem.  Takže nic proti ničemu, že. Ale pak jsem si uvědomila, že tím, že je podnikám s ním, nemám už potřebu je podnikat s tím "svým." A došlo mi, že je něco špatně.

Nebo jiný příklad - kamaráda opustila žena. Chodil ke mně brečet. Já jsem dobrá vrba. Čili něco zdánlivě zcela asexuálního. Jenže, kolikrát už v takové situaci náhle slovy vzletnými"přeskočila jiskra," slovy odbornými došlo "k přenosu," nebo prostě jenom příležitost udělala zloděje? ;-)

jojo, tohle je velmi nebezpečný. já takhle přišla ke svému prvnímu "vážnému" vztahu:-) teda byla jsem nezadaná, ale ani jsem toho kamaráda nějak moc nechtěla, jenže jsme si tak pěkně rozuměli... pak teda nějak došlo na tu jiskru a - nejít na vojnu asi bychom se vzali:P

To si tak právě jedna moje přítelkyně zavařila sama. Její dobrá (osamělá) kamarádka začala ve středním věku studovat VŠ a měla velké problémy s matikou. No tak ta moje přítelkyně nevěděla nic lepšího, než že nutila svého muže (velmi pohledného a úspěšného) chodit ji k ní domů doučovat! Přitom jemu se ze začátku vůbec nechtělo a odmítal to. Nicméně do roka byli rozvedení a on znovu ženatý s pilnou studentkou.

ani nevím jak k tomu došlo, ale od určitého (středního:-)) věku jsem před těmi osamělými kamarádkami středního věku velmi ostražitá. hlavně když prohlašují že žádnýho chlapa nikdy!:P