Depresiu neodporúčam, leze to do peňazí.

Ak sa bude dať, budeme to riešiť.

Co vaše žubrienka (moc se mi to slovo líbí, tak doufám, že má kladné vyznění!) říkala na šicí stroj? Už něco ušila? 

no prave.. kdyz dzizisketa pises o traveni 90% casu s pritelem a ziskavani novych pratel k tomu, moc prostoru tam neni:-) kdyz clovek toho casu nema tolik a spolecne stravene chvile VE DVOU jsou vzacne, tak ukrojit z nich pro cizi lidi muze taky znamenat temer zadne spolecne chvile. muj den ma porad 24 hodin, tvuj mozna vic:-)

Veľmi sa jej páčil. Musíme najprv ísť kúpiť látky, lebo plánuje ušiť vankúšiky a perinky pre svojich imaginárnych kamarátov (nesmejte sa ). Má ich deväť, takže bude mať čo robiť. Našťastie sú pomerne malí.

A žubrienka znamená tuším "pulec"? Predošlé štádium žabky. Takže to znamená, akoby ste o dievčatku povedala, že je to malá žabka a áno, má to kladné vyznenie:).

žubrienka je krasne slovo a vankúšik teda taky:-)) slovenstina je uzasne malebna

Jako sorry, ale život si podle tebe zařizovat nehodlám, stejně budeš radši, když ho budu žít jinak, jinak by sis tohle musela odpustit, že.

Počujte dámy a tráviť viac času s kamarátkou ako s manželom by bolo ok? Resp. kedy máte čas byť sa kamoškami? Alebo ani kamošky človek nemôže mať, keď má partnera?

A od momentu, keďmá človek partnera, ako sa to robí, že nenaväzuje ďalšie vzťahy? Akože niekto mi niekoho predstaví a ja mu poviem - prepáčte, ale nebudem sa s Vami zhovárať, som zadaná? V práci? V škole? Stretnem kamaráta (eeee, sorry, kamarátku) a tá mi predstaví svojho kamaráta a ja ho budem ignorovať?

A tvrdil tu niekto, že nevera neexistuje, alebo že sa nemôže stať?

Otázka išla na dámy, či môžu mať kamaráta bez toho, aby v tom bolo niečo viac. Moja odpoveď je, že z vlastnej skúsenosti viem, že áno, a to, že je X prípadov, keď sú ľudia neverní s tým nijako nesúvisí.

Páni, devět?! Tak to z ní možná bude druhá Agatha Christie!

ďakujem. A čeština zas omnoho výstižnejšia.

No, morbídnych nápadov má na to v rámci puberty dosť...

No tak prosím! Podporovat! 

(kreativitu myslím :-)

spis je mi to celkem jedno:-) kazdy podle sebe a za sebe. sediva je teorie, zeleny strom zivota nebo tak nejak pravil klasik:P

S tím trávením času s partnerem vs s kamarády - já měla pár let vztah na dálku a bývalej o prázdninách jel na měsíc na dovolenou s kamarády a potom ještě na týden na vodu (vesměs s těmi samými), takže společného času jsme měli horko těžko dva týdny. Což ve chvíli, kdy se celej rok vídáte o víkendech a ještě ne každý víkend a já se těšila, že aspoň přes léto se pořádně užijeme... Takže ano, každý by měl mít nějaký svůj osobní čas a čas na své přátele, ale partner by měl toho času zabírat nejvíc. Nechci tedy říkat, že to byl jediný důvod, proč to nevyšlo, ale rozhodně to nemalou měrou přispělo.

ten druhy odstavec je dost mimo misu,ne?Proc se to tu musi hrotit do extremu?

Nikdo tady nepise,ze kdyz mas partnera,muze se na druhe pohlavi nesmis ani podivat?Slo o to travit s nim svuj volny cas ve dvojici.

A ty povazujes kolegy,lidi ve skole,kamarady kamaradek za kamarady?(tak to jich mam taky hafo):-)

Ja tyhle lidi tedy za kamarady nepovazuju i kdyz se s nima bavim i treba dam kavu,ale pokud by mne pozval v soukromem case ve dvojici nekam tak tedy odmitnu a nevidim na tom nic zleho.

Ja sem sice psala,ze na"ciste" kamaradstvi mezi muzem a zenou neverim,coz,ale neznamena,ze neexistuje.;-)

Máš těch dotazů moc! Už se to tu objevilo, záleží na každé rodině - jak žijí, jak se vídají, kolik mají společného času, kolik volného, zda mají malé - velké - žádné děti, koníčky a zda společné a jak říká můj muž, hlavně je to o prioritách!

Já třeba žádné přátetele nehledám. Nemám čas ani na ty "staré, dobré, mnoha bouřemi prověřené" , měnit je určitě nechci. K novým lidem bych přišla buď v práci nebo při společném trávení volného času s manželem nebo dětmi. A to bývají krátkodobé, i když fajn, vztahy - pár dní na dovolené, pár večerů na nějakých společenských akcích. S naším způsobem života - pardon, s mým způsobem života - k novým lidem nepřicházím snadno a vyhovuje mi to. Co kde dělá manžel, to nevím, sejdeme se až doma. Jsem v tomhle fatalista, bude-li mě chtít opustit, udělám vše, aby to neudělal, ale zabránit tomu nemůžu a dodávám, komedie žádného typu kvůli tomu hrát nebudu, to by se mi manžel leda vysmál.

Přesně to jsem zrovna chtěla napsat, ten druhý odstavec mi přijde úplně vyhrocený, jako naprosté nepochopení psaného textu. 

Mimochodem, já zrovna jednoho opravdu dobrého mužského kamaráda mám (když počítám jen heterosexuály), něco jak popisovala Jiná Realita. Bývalý kolega, ve stejnou dobu jako svobodní jsme měli dost "free" zaměstnání, vztahy na hraně a společný smysl pro humor, to nás asi sblížilo. Za mlada jsme toho spolu podnikali spoustu, teď je ženatý, má tři děti a bydlí daleko, jsme v kontaktu jen sporadicky, ale když se potkáme ve stejném městě, vždycky se vidíme, čas od času si napíšeme nebo voláme a vím, že kdyby bylo nejhůř, můžu se na něj spolehnout (a naopak). Své partnery známe, ale vídáme se jen ve dvou, kdybychom bydleli poblíž, asi by to bylo častější, ale stejně bychom zřejmě "ve dvou" už nepodnikli nic jiného než to kafe/pivo. 

A co se týká nových mužských přátel, v posledních dejme tomu deseti letech jsem nedostala pozvání bez postranních úmyslů, takže asi tak. (s jedinou výjímkou-můj budoucí šéf, ale vlastně ani tam si nejsem jistá, protože to jasně jiskřilo). 

To je ono. Pokud jeden z partnerů tráví zásadní množství času jinde, vcelku jedno jestli se ženou, mužem nebo papírovými modely, na úkor druhého partnera nebo dokonce rodiny, vidím to jako problém. Samozřejmě, pokud začnu chodit třeba s nadšeným motokrosovým závodníkem, nečekám, že se vším kvůli mně sekne. Ale pokud není schopen ani kompromisu, myslím, že to dříve či později nejspíš přestane fungovat. I když jsou i případy, kde to druhá strana celoživotně snáší, přijímá jako nutnost. Ale dobrovolně by to myslím nikdo nevolil.

presne!

A s tim poslednim odstavcem musim souhlasit do puntiku,proto ani nemam chut navazovat nova pratelstvi.

Jj, souhlasím. Je navíc rozdíl, jestli si toho motokrosového závodníka už nabrnkneš, nebo ho to začne bavit až v průběhu vztahu. S tím teď zrovna trochu bojuju, protože muž si pořídil motorku (aniž by o tom před tím nějak snil a podobně), věnuje jí spoustu času a pochopitelně, tohle je zrovna časově dost náročný koníček, na kterém se navíc rodina nemůže nijak podílet (na rozdíl třeba od focení nebo muziky, což je jeho celoživotní hobby). Takže sice jsem většinou potichu, ale moc po chuti mi to není (navíc se o něj bojím). :-/