tak to je podle mne zasadni: mit svoji karieru, proste neco, co mne udrzi nad hladinou. to nemusi byt jenom financne, ale taky se da do te prace trochu oprit, pokud je cloveku jinak blbe a mne to treba trochu pomuze. 

podepisovat neco, co nectu, nebo tomu nerozumim, tak to ani nekomentuji. to neni duvera, ale nebetycna blbost.

Tak ono je to i o tom, že ty vztahy začaly většinou hodně brzo ( já se vdávala kolem 20) a v podstatě jsme byli oba ještě nevyzrálé osobnosti, a za ty roky jsme se trošku změnili, co si budem povídat. Jako ukočírovat to šlo, nebýt toho zásahu, tak věřím, že jsme spolu dál. U nás problém v sexu tedy rozhodně nebyl :). Ale já neuměla takové to - jé, to je úžasný, jak jsi to dokázal, jak jsi to udělal, a nemohl bys tohle udělat ty, umíš to líp... atd. Já jsem člověk, co se snaží být samostatný a soběstačný a to mi nakonec podrazilo nohy. Protože když to mladá paní "praskla" schválně u nich doma, a pak to tedy prasklo i u nás, tak mi bylo řečeno - no podívej, ty jsi samostatná, soběstačná, ty to zvládneš, ale co ona, chudinka, kdyby zůstala sama... to nejde.

Takže prostě jsem zjistila, že já, hrdá na to, že jsem nikdy chlapovi nepodkuřovala, páč jsem si myslela, že to chlap jako takový nepotřebuje, jsem dojela na to, že jiná ze sebe udělala ubohou chudinku, která bez pevného chlapského rámě prostě nepřežije.

Jo že by přežila, a velmi dobře, to ví všichni, jen ne ex. No, dneska už se tomu směju, ale tehdy jsem si připadala jak největší pitomec.

ja jsem mela doma na gauci zhroucenej uzlicek nervu v depresi a mne nebylo o moc lip, regulerne jsem se sesypala, nad hladinou mne drzela kamaradka psycholozka. no hrabala jsem se z toho asi dva roky, ale nakonec si rikam, ze je dobre, ze to dopadlo jak to dopadlo.

Tak já taky neodkráčela s písní na rtech. Ale co mi zbylo, když už to tak dopadlo, musela jsem nějak existovat, chodit do práce a tak. Nebyla to pěkná doba, nevzpomínám na to ráda a už vůbec ne často. Dneska budu mít asi po dlouhé době zas těžké sny. A to už je to hafo let.

tak ono je to blbe tema, ale to co se stalo, mi nevadi, je to za mnou, to neresim. ale zrovna dnes se muze ptam, jestli vubec chce abych za nima na ty hory dojela, protoze se nejak osival. trochu ve mne hrklo jak to tady probirame a on rika: no vis, ja budu mit na starost deti a jeste na krku tebe (je to chalupa bez vody a elektriny, kde se jde asi 2kilaky pesky od horni stanice lanovky - kamarad to dnes s dvema klukama sel na skialpech hodinu a navic netece voda ani ve studance, takze budeme asi topit snih.) 

(zadny divoky sex se dvema detma a na spolecny nocleharne, kde je asi 10C, opravdu nehrozi).

Moje kamarádka zavětřila větší problém, když manžel začal básnit o nové kolegyni - prej jak je pořád dobře naladěná, pořád se směje a tak... Kamarádce bylo 40, kolegyňce ani ne 25, samozřejmě bez závazků a starostí s tím spojených. Takhle, jako svobodná jsem taky měla skoro pořád dobrou náladu a často jsem se smála ( i proto že jsem chtěla dobře zapůsobit, že ano ), protože jaksi takové ty běžné rodinné starosti ještě chyběly. Jenže ten chlap si neuvědomí, že pokud si nabrnkne mladou, bude chtít děti, pak zákonitě přijdou ty starosti a už děvče taky nebude jen dobře naladěné. Podle mě musí být v těch dlouholetých vztazích fakt hlavně vůle vydržet splu ten tzv. normální život a realisticky si uvědomit, že "motýlci v břiše" všude časem frnknou. Jo a  mimochodem - kamarádka s manželem tu krizi prozatím překonali, tak uvidíme jestli navždy. 

no ja neviem, ja som teraz v praci dost vesela a od noveho roku sa ma traja kolegovia spytali, co som si slahla. 

Tak hlavně buďte veselá i doma

"no podívej, ty jsi samostatná, soběstačná, ty to zvládneš, ale co ona, chudinka, kdyby zůstala sama... to nejde."

To je naprosto klíčový okamžik  Silná osobnost  - která už tím, ať si to (on) přizná nebo ne, občas chlapovi leze na nervy, protože ho vlastně nepotřebuje... proti něžné květince, která by bez něj bídně zahynula (a mužské ego se tím pomyšlením tetelí a nafukuje, i kdyby měl IQ 150). Stačí vhodně přiživit ty pocity a je to v kapse  

no doma se mi taky ulevilo, ale tak doma vedi proc. 

Přesně tak. Je vymalováno.

A dost, už mě ta depresivní ikonka štve, jdu do nějaké veselejší.

ano,netolerovala bych mu to.:-)Kazda tady vychazime ze zkusenosti a situaci ve kterych jsme.Logicky-utrzkovite.

Ono by taky bylo dobre zminovat,zda ten kamarad/ka je stary z drivejska nebo novy.

Muj muz kdyz jsme se pred 18lety seznamili tak zadne kamaradky nemel takze kdyby zitra prisel s tim,ze jde s Janou na kafe tak bych asi koukala jak z jara a logicky by asi nebylo neco v poradku.(to snad uznas i ty)

Proste to nedelame aniz by jsme si to zakazali.

Jinak ja mu duveruju,nikdy mi nedal duvod k nejakym pochynostem i casto pracovne cestuje na delsi dobu a rozhodne se doma zarlivosti neuziram.Ale vseho s mirou.

Ja to u jinych neodsuzuju,sama bych dokazala jit na kafe a vim,ze by o nic jineho neslo,ale za druhe ruku do ohne nedam.;-)

ufff tak to je taky "dobra"historka s tim gayem.

Asi to nebude zas tak ojedinele.

Tohle,ale bude zrejme to klicove.Tezko se asi prestanu kamaradit jen z duvodu vztahu (i kdyz nekdy to vysumi samo,treba jen z duvodu casoveho)

Ale nove vztahy byste navazovala a pak prisla domu,ze mate noveho kamarada?

To si trochu neumim predstavit.:-)

Chtěla jsem si napsat do profilu rok narození, no a ta moje cifra v nabídce není. Asi jsem pro tenhle web

přestárlá. Mám mít z toho depresi?

Tyhle lucerničky mi připomínají Broučky. ... a spali a spali a spali.

Dej tam věk, na který se cìtíš :-)

Proč bych neměla získávat nové přátele jen proto, že mám manžela? To mi přijde dost ujetý. Stejně jako mi přijde dost ujetý to přesvědčení a přesvědčování tady, že až se mi to jednou stane, tak změním názor. Uklidním vás, už se stalo, ale já jsem holt nepoučitelná a pokud chci, aby se ke mě partner nějak choval, musím se tak taky chovat k němu.

Haha, musela jsem se jít přesvědčit, opravdu!!! Já se teda vejdu s rezervou, ale chápu, že někdo ne....to dělal nějaký absolvent asi :-)

Jinak já mám mužské kamarády (z velké části se rekrutují z mých "ex"), muž má kamarádky, nevadí mi, když s nimi jde na kafe, ale třeba kino už by mi opravdu přišlo divné. Asi bych teda nic neřekla, ale byla bych ostražitá.  :-) Je to hodně i o tom, že když má člověk práci a děti, do toho ještě nějaký koníček, toho času "na víc" je opravdu málo, takže už hrozně zvažujete, kam ho investujete. A pokud můj muž usoudí, že nejlepší investice je nějaká jiná slečna/paní, tak by mě to trochu mrzelo. A kdyby to byla nějaká "nová", tak budu ve střehu dvojnásob. 

Taky mi jeden ex utekl za "kamarádkou", ale kvůli tomu nepodezřívám toho současného.