Odříkanýho největší krajíc 

Já vím, že to byl plánovaný odlov, to jsem zjistila velmi brzy. Ale předtím nebyly žádné varovné signály, žádné přespávání jinde, nic. Já tedy nejsem typ, který by prolézal kapsy nebo mobily, to ani náhodou. Bylo to takové spletité, prostě se stalo, ona se nudila a vyhlédla si nej kořist ve svém okolí, co si budem povídat. Ano, znaly jsme se, dlouho, v životě by mě to nenapadlo. Jo, kdyby ty prachy neměl, nezastaví na něm zrak, to je názor nejen můj, ale i spousty dalších lidí. Jenže o tom to je. Za naivitu se holt platí, co si budem povídat.

Také všem přeju, ať se jim takové ponaučení vyhne, je to poměrně tvrdá lekce.

Dobře děláš (děláte), kruci já už fakt netuším, komu tykám, komu ne.

To už jsem taky zažila - tedy tohle už ne na vlastní kůži, naštěstí. A jak panečku najednou bylo vše jinak. Jo, ono je odsud/posud, neb jak pravila moje babička, ocáď pocáď, že.

nechci nějak rýpat, ale v těchto situacích mě vždycky napadne, jestli muž po dvou třech letech nelituje, co spáchal. nevěřím totiž tomu, že by se muž středního věku bez problémů vzdal svého pohodlí, zvyků a stereotypů (jsou jistě výjimky, ale myslím, že většinou jsou muži s stoupajícím věkem spíš čím dál méně náchylní k otřesům čehokoli, i třeba za cenu, že to není takové, jaké si představovali - ženy mi v tomto přijdou akčnější a pružnější).

aneb ... možná je to lekce i pro něj. jen to určitě nepřizná nahlas a možná ani potichu sám sobě. a třeba i on zaplatí. znám takovou lovkyni, a ta u druhého mue rozhodně neskončila. peníze totiž vždy spotřebovala rychle a byl nutný náhradní zdroj.

ja bych si i tipla, ze dost tech borcu je po par letech na tom samym a rikaj si, jestli jim to stalo za to :)

já budu ráda za tykání:-)

ale jasněže asi lituje - jenže co je to platný. mě by teda nějakej pocit zadostiučinění nehřál:-/

Já už jsem kdysi psala na pekle o jedné své příbuzné. Založili před lety s manželem firmu. Celý život pro něj pracovala i když měla jiné a lépe placené možnosti. Po letech dřiny se měli velmi dobře, děti mezitím vyrostly. Zkrátím to, opustil ji s o 20let mladší. Ale hlavně ji připravil o veškerý společný majetek. Zůstala s kufříkem osobních věcí de fakto na ulici. Důvěřovala mu a celá léta jí vždy dával něco k podpisu. Při rozvodu zjistilla, že nemá nic. Padesátka pryč, bez peněz, bez práce a praxe - původní profesi po mateřské kvůli muži opustila. 

co na to říct, no. snad bude jeho karma rychlejší než smrt, aby si taky užil, než umře.

Já nevím. Já se odstěhovala, to město mi celé tak nějak zhořklo. Děti se s ním stýkají (mají sourozence mladšího o cca 25 let) a vztahy víceméně v pohodě, i když samozřejmě je to jiné, než to bývalo. Jestli lituje nebo ne netuším a je mi to tak nějak jedno. My se tehdy naštěstí rozešli v rámci možností dobře - i když dneska, když na to zpětně kouknu, kdybych nebyla hloupá, mohla jsem být taky víc za vodou. Ale na druhou stranu - neodešla jsem s kufříkem, pravda, já nebyla doma, i když jsem s firmou pomáhala taky, roky jsme neměli dovolenou, pokud byly děti malý, tak zvlášť, ale pak se to už rozjelo, takže už i dovolené byly. Já tedy pracovala, takže nebyl problém si najít práci jinde a odstěhovat se.

Dneska už je mi jasné, že jsem v tom taky měla vinu, že jsem prostě považovala vše za hotovou věc a nevážila si toho, co mám. Ale co už. Asi jsem tu  ránu přes nos potřebovala či co. Zas kdyby se to nestalo, nestalo by se spousta jiných věcí, nebyla bych tam, kde jsem, neznala bych lidi, co znám, neměla bych kočky, nepsala bych.. atd. Ono všechno zlé je pro něco dobré.

To je teda charakter. Akorat nechapu, jak k tomu mohlo dojit, to se jako vseho papirove nevedomky vzdala jeste pred rozvodem? Ja treba manzelovi duveruju, ale pokud mi dava neco k podpisu, tak si to teda napred prectu a kdyz s tim mam problem, tak to bud poresime nejak jinak nebo je to bez podpisu. 

Nicmene kamaradky je mi lito, strasna situace. 

Je fakt, že toto je peklo a ten dotyčný by se měl fakt smažit někde pěkně pomalu. Jestli si to pro strýčka příhodu pěkně chystal dopředu, tak je to fakt děs běs.

to jsem se prave chtela zeptat, jestli si myslis, ze kdybys davala na manzela lepsi pozor, tak by se to nestalo. protoze o tom to podle mne je, davat pozor na vztah, ale ne na toho druheho. ani tak neni jiste, ze pokud clovek udela vsechno spravne, tak ten vztah dopadne.

mne taky utekl manzel s pani, ktera si ho odlovila. meli jsme ale problem, ktery nemel reseni, vim, ze kdyby to bylo v pohode, tak se to asi nestane. a rozhodne to nebyla zadna z kamaradek, se kteryma chodil na kafe a o kterych jsem vedela, ale byvala spoluzacia z gymplu, o ktere jsem cele roky netusila, ze vubec existuje. takze kdyz mi stavajici chlap rekne, ze jde s kamaradkou na kafe (osamela vdova stredniho veku, tedy asi o deset let starsi nez on), tak jsem uplne v klidu, kdyby chteli, uz jsou spolu 15 let. ale kdyz najednou prestane doma poradne komunikovat, tak se zacnu ptat. 

Mnohý lituje. Někteří dokonce spolknou hrdost a přiznají to. Vím o jednom, co má k sedmdesátce blíž než k šedesátce, dvě malé děti (pod deset let) a akční manželku. Ke své bývalé se chodí zašívat, odpočívat, litovat se a povídat si o nemocech. A děsně se diví, že ona není z jeho návštěv celá nadšená. 

hele ony ty zenske taky nejsou uplne svate. muz ma dva kamarady 50+, kteri v poslednich dvou letech odesli od rodiny s temer dospelymi detmi. a oba dva proto, ze uz nedavali vztah bez sexu. (se mnou o tom tolik nemluvili, ale ten muj je priserna drbna). ted jeden nechal manzelku bydlet v byte po svem tatovi, ale vsecho docasu, ma mladou babu, ktere ho tlaci do deti. jemu se moc nechce, tak uvidime jak to dopadne. ten druhy ma vic rozumu, nasel si pani ve svem veku, hodne akcni a jezdi spolu na bezky a tak podobne. 

Přes jednoho známého jsme zjistili, že měl asi pět let milenku a postupně veškerý majetek převáděl na ni a své příbuzné. Z toho plyne, že důvěra je moc hezká, ale stojí za to kontrolovat bedlivě co podepisuju a občas kouknout na výpis z katastru. A hlavně mít svou profesi-kariéru, prostě své zázemí pro případ nouze. Stát se v životě může cokoli, nejen rozvod. V mládí se člověk otřepe a jede dál, má dost času. Na "starý kolena" je to už hoší.

Hm a teď si představte, když se sejdou v manželství dva bisexuálové. To si prostě musíme důvěřovat, jinak to nejde :D

Já to nemyslela tak, že bych ho víc hlídala. Na to nemám povahu, někoho hlídat. Ale spíš, že po těch letech a při dvou už poměrně velkých dětech jsme měli - nebo možná já, kdo ví - do toho letitého vztahu dát něco víc. Ale protože práce a nějaký sport a tak... tak jsme se asi začali víc míjet, než bylo nutné. A nikdo z nás si toho nevšiml, až ta paní.

crazydaisy Fuj, to jsou hnusné příběhy ...  jdu dočítat. 

No to rozhodně nejsou. Vždycky jsou na to potřeba dva. Nejmíň.