A nejlepsi je,ze i to sporeni je pak v haji.:-)

Vysavač letěl rovnou do popelnice a spáry v dřevěné podlaze prej čistili párátkem...

Já hlavně nevidím důvod to vypínat na jeden den, ale vysvětlujte to chlapovi, že jo. A přesně, pak to jede na plné pecky, ještě jsem váhala, jestli nepřitopit elektrikou - ale radši jsem si dala toho Walkera.

ja mohla nadavat leda sobe.

On to byl vubec vyvedenej navrat.Rano mne vzbudili policajti,ze musim preparkovat,ze se tam ode dneska nesmi parkovat.Coz sem nevedela kdyz sem byla tyden mimo.

Mne je zima len si na to spomieniem... Zabalená v x vrstvách oblečenia a obalená perinami som si pripadala ako múmia. Najhoršie bolo, že opravár prišiel síce na druhý deň, zistil, čo treba spraviť, ale tú súčiastku ako na potvoru so sebou nemal a nevedel, kedy bude mať znova cestu okolo... Tak som volala do plynární (pretože to bol ich opravár) a vyhrozila som kadečím s tým, že je to život ohrozujúci stav. Kamarátka právnička mi poradila, aby som im povedala, že to musia opraviť, lebo už sme chorí. Predstierať chorobu nebol ozaj problém :D

...nevedel, kedy bude mať znova cestu okolo...

To je neskutečné, to bych byla chorá jistojistě, ale asi by to nebylo od zimy, ale skolil by mě infarkt.

Ty historky o vypnutém topení mi připomněly příjezdy na vymrzlou chalupu v Novohradských horách, vevnitř bývaly v zimě 2-3 stupně a někdy i míň. Pamatuji si, že jsme před odjezdem zavírali  vypouštěli vodu a táta ji ještě vyfukoval z trubek, aby nezmrzla ve zdech. Dost jsem tam ty příjezdy neměla ráda, ve staré škodě 105 byla vzadu strašná kosa na nohy a po vystoupení se to teda moc nezlepšilo.

Vybuchovací historku mám jednu, jeden blízký příbuzný provozoval podomácku zbastlenou kolonu slivovice a jednou mu to bouchlo, naštěstí se to teda obešlo bez škod na zdraví.

Teda, co se týká zimy....už jsem to líčila na MP, ale to se neomrzí  V Japonsku v domech nemají topení, jen kamínka na petrolej (pro který jsem jezdila na kole s bandaskou v batohu na nejbližší benzinku). Ta kamínka sice vytopí rychle, ale jsou malinká, hrozně smrdí, když se zapnou a z bezpečnostních důvodů vypínají co čtyři hodiny samy+pochopitelně při sebemenším pohybu kvůli zemětřesení. Takže mým zimním koníčkem bylo lovit co nejnižší teplotu, dostala jsem se na nulu, ale běžně jsem vstávala do zhruba deseti stupňů. V kuchyňském dřezu býval běžně led, jednou mi zamrzla i voda v koupelně. Krém na ruce, který jsem měla položený na parapetu zmrznul. Kočka vypadala jako medvěd, spát jsem chodila v čepici!!! A mimochodem, za celou zimu jsem neměla ani rýmu :-) 

Byla to strašná zkušenost, ale velmi cenná do budoucna, dnes chápu, že v zimě je zima a s mým energeticky úsporným mužem se nerozvádím už na začátku zimy, ale až někdy v polovině února, kdy už mi to fakt leze krkem :-)

Uff... to muselo byť hrozné. 

Ja som raz videla dokument, kde sa pár ubytoval v tom typickom japonskom dome. No a kúrenie ak sa to dá nazvať mali len pod stolom. Na ňom mali nahádzané deky, nohy ruky schované pod nimi aby aspoň ako tak boli v teple. No vtipné mi to neprišlo. Ja by som umrzla hneď prvú noc. 

To je sice z jiného soudku, ale kolegyně teď dodělává rekonstrukci bytu a špatně jí zapojili digestoř, takže veškeré zplodiny z komína skončily ve fungl nové bílé koupelně.

My jsme ve starém bytě měli kamna na plyn. Jednou jsme v zimě odjeli na víkend a kamna mezitím zhasla. Všechny (dvě) naše pokojové rostliny tehdy umřely na podchlazení.

Manžel kolegyně vařil párky, zapomněl a odešel. Kromě kompletního vymalování museli vyměnit i vchodové dveře, protože ty rozsekali hasiči.

No ono je to s akýmikoľvek opravármi v Londýne dosť krušné. Tí dobrí sú vybookovaní na týždne a týždne dopredu. Tento bol teda zrovna viac lenivý ako zaneprázdnený :D

Radšej ani nebudem hovoriť koľko sme boli bez vody keď nikto nevedel prísť na to, prečo nemáme vodu (vodárne pri nejakej bežnej údržbe omylom uzavreli ventil na trubke do nášho bytu a ich technik stále nevedel prísť na príčinu, prečo tá voda sakra netečie...). Tak sme si nosili vodu do bytu v kýbloch zo záhradného kohútika. Bolo to počas najteplejšieho týždňa v lete, zrovna keď som mala na návšteve rodičov... Dodnes na to s láskou spomínajú

my měli strašně poruchovej plynovej kotel (Protherm, fakt varuju, kdybysme ho vyhodili hned ten první rok po záruce, co se rozbil, tak bysme ušetřili, protože byl pak rozbitej přes pravidelný revize každou zimu. A úplná klasika, vždycky se rozbil v pátek večer nebo před nějakými svátky- nejen topení, ale i teplá voda. Takže jsme jednou v nějakých dost velkých mrazech seděli u otevřené trouby...

Rozloučil se stylově - po asi 7 letech prasknul, když nebyl nikdo doma, vytekl a vytopil byt pod námi...

já vím, že tyhle historky byly pro osoby je prožívající hrozné, ale já si představuju, jak hasiči hrdinně rozbíjejí dveře v plné polní...a za nimi vyvařené párky...a musím se strašně smát 

ahoj sestro :-)

Taky jsme meli protherm: Dva tři roky fungoval bez problémů a pak vypukla anabáze, z který mám dodnes trauma. Kotel začal stávkovat. Postupně mu páni servisáci vyměnili ve střevech kde co - počítám, že celej jeden kotel by se z toho nechal postavit, jen dokoupit plechy.

Jak šel čas a pokaždý se dostavil jiný servisák, naučili jsme se všelijaké fígle, jako startovat kotel na tajnou pojistku, kvůli které bylo třeba servat přední kryt, či čistit všechna možná sítka v místech, kdy bylo třeba vypustit veškerou vodu z otopné soustavy. A já si vypěstovala fóbii. Místo na zvonění budíku jsem vstávala na cvaknutí termostatu. Na nose se mi vyvinul tepelný receptor, takže již na pouhé začichání jsem detekovala, jestli se vzduch ohřívá či nikoli.

Potom vešla v platnost vyhláška o povinné roční revizi spalinové cesty a to byl předposlední hřebíček do rakve. Protože když nám páni topenáři vložkovali komín, zjistili, že roura 130 neprojde. I protáhli 110 a mezi vývodem z kotle a rourou do komína zřídili přechod. Takže po té, co vešla v platnost ona vyhláška, dostavil se kominík, chvíli nevěřícně zíral, pak napsal opatrně revizní zprávu, jakože dobrý, ale do příštího roku to máme uvést do pořádku a příští podzim jsem sháněla novýho kominíka.

Předloni kotel začal stávkovat naprosto brutálně, nefungovala již ani tajná pojistka. Když to na něj přišlo, tak si prostě dal půlhodinovou pauzu, než se uráčil znova se nechat zapálit. Nebo taky několik půlhodinových pauz.

No, už nám na zdi visí jiný. Na termostat už nevstávám, radiátory furt ještě osahávám a receptor na nose je pořád v pohotovosti. Jsem zvědavá, za jak dlouho zas zakrní.

Stěžuju si! Partner je teď nemocný a já ho musím párkrát vzít na vyšetření. Ta samotná skutečnost ani to, že mu doma trochu pomůžu není nic hrozného, ale já tuze nemám ráda řízení. Mám z toho celkem stres, i když máme dobré auto a řidič taky nejsem hrozný, řekla bych střední úroveň, prostě jedu tam, kde to znám a se spolujezdcem i tu Prahu dám, partner mě chválí, ale stejně to fakt nemám ráda a vyhybám se tomu. Můžete mi poradit, jak se zbavit tohoto bloku, kterej vůbec není na reálnejch základech? Docela bych to v následujících týdnech uvítala bo z toho zešílím.

to je fakt přesný!!! Já ten kotel úplně nenáviděla! Smrt Prothermu!

Navrch všichni tvrdili, že to neni možný, že takovej kotel vytopí celou hospodu, ale my se dva po sobě prostě neosprchovali, a to na toho prvního už tekla po chvíli studená voda.

Teď máme průtokovej Vaillant už snad 8 let, jedinkrát nebyl opravovanej a jak všichni říkali, že to bude menší komfort při ohřevu vody, protože je jenom průtokovej, tak se j nikdy nestalo, že by teplá voda nebyla.

doporučuju najet tak 100.000 km, přejde to :)

já jsem tvrdila, že nikdy, nikdy, nikdy nebudu řídit, protož je to hrozné. taky jsem nebyla špatný řidič, i autoškola mi šla. ale prostě jsem to nenáviděla. stres, celá zpocená. nicméně časem jsem pochopila, že auto je neskutečná svoboda. nebezpečná, ale svoboda. zajet si kdykoli kamkoli s kýmkoli. teď řídím ráda. pustím si rádio a svět je krásný. 

Já to vim taky! I vim, že je na jednu stranu dobře, že se to stalo, protože třeba konečně změním přístup a budu jistější.  Kupříkladu jsem poprvné zaparkovala doma na 100 %, protože jsem věděla, že už po mně nikdo nepřeparkuje, že:-D. Když není provoz taky mi řízení nevadí, ale D1??Panebože, za co mě trestáš... Myslím, že jsem teď ve stejném stavu, co jste byla vy, jen do těch 100.000 mám daleko. Ale třeba moje sestra je hrozný řidič, docela se s ní i bojim, ale zajede si všude, Praha, Brno, k moři, pohoda. Prostě je to jen o sebevědomí a já bych teď k němu potřebovala nějaký rychlý přístup:-D.