Co vám mám povídat, já jsem v začátcích ježdění po Praze plánovala trasy tak, abych nemusela odbočovat vlevo. Takže jsem občas objížděla blok, abych pak mohla na křižovatce jet rovně. Nervalo to naštěstí dlouho, ale jezdila jsem tehdy každý den a většinou přes Prahu, žádné obchvaty. Takže má pravdu Jiná Realita , zbavíte se toho jedině praxí. Teď už pro mě není problém dojet kamkoli, i v cizině už jsem řídila, nejhorší je ale zaparkovat podélně u chodníku. Tam mám blok do dneška 

Závidím, že jste se přestala bát...Já jsem si ze strachu z řízení nikdy neudělala řidičák a teď už jsem stejně stará na to, abych ho dělala :-D Ale já se teda bojím i jako spolujezdec, nerada jezdím i s kamarádama, nebojím se jenom s pár lidma. A přitom by mi auto spostu věcí ulehčilo. Ale prostě se bojím a asi už se přes to nepřenesu :-/

+ moora 

Letěla jsem se podívat na kotel, máme Vaillant. Ufff. Jako já to vím, co je to za značku, ale jak jsem si to tady přečetla, úplně se mi zatmělo 

Jazdiť. Jazdiť, jazdiť, jazdiť.

Tak jo, tak já vám, jestli to přežiju za měsíc napíšu, o kolik jsem pokročila. Teď si dám nějaké hluboké dýchání, opakování nějakých manter, jak jsem skvělá a vůbec všechno super:-D.

Moje prateta si ho udělala v 60. Se mnou na kurz chodila sestřenice cca ve 40. Prateta nějaké to venkovské ježdění po vsích uplně zvládá, sestřenice  uplně s klidem taky dohnala všechny řidiče ve střední úrovni řízení.

V Praze se na to některé autoškoly specializují ... Za pět hodin parkujete jedna báseň.

ja som si robila vodičák teraz na jeseň, na krku skoro 40. A keď je možnosť, radšej idem peši, ale na veľké nákupy, s deťmi k lekárom a podobne je to na nezaplatenie. Stojí za to sa premôcť. 

Potvrdzujem co bolo napísané. Musíš jazdiť veľa všade denne. Ja som podľa mňa celkom dobrý vodič. Dosť mi pomohlo ze som autoskolu robila v takmer mne neznámom a 4x väčšom meste než moje rodné. Asi rok som sa strašne bála, nedokázala som jazdiť bez spolujazdca. Až som jedného dňa musela začať jazdiť denne do prace. Nevyhybat sa parkovaniu, odbocovaniu, rozjazdy do kopca bol horor ale netreba sa tomu vyhybat.Aj po par rokoch keď nesedim za volantom týždeň a viac už sa cítim divne a musím sa rozjazdiť :D A aj ked si myslim ze som celkom dobry vodic, tak pred pol rokom som naburala. Ešte teraz cítim napätie v zákrute, ale už je to lepšie. Jazdiť som ale ani na chvíľu neprestala. 

Řidičák jsem si dělala ve 30. A od té chvíle jezdím, protože prostě musím. Ze začátku jsem byla fakt hrozná, ale protože jsem musela jezdit sama, prostě to přišlo. Dneska jezdím ráda, pustím si rádio, a hlavně... ta samostatnost, to je prostě k nezaplacení. Teď tedy jsem malinko opatrnější (před Vánoci jsem trochu nedobrzdila a Transitovi přede mnou promáčkla dveře dovnitř a sobě nový nárazník zamáčkla do čumáku). Ale nebojte se toho, ono to jde docela rychle. Za každou dobře odjetou cestu se něčím malým odměňte a ani se nenadějete a budete řídit kdeco kdekam. Taky pomůže, když si vyzkoušíte různá auta a budete je mít ráda.

S parkováním, couváním, terénem nemám většinou vůbec problém (prý řídím jak chlap), ale občas mám prostě blonďatej den a co teda pak provádím, zvlášť u podélného parkování :-)

Stará? 

Ale tak já to nakonec vždycky nějak zvládnu, jen je zákon schválnosti, že vždycky když si blbě najedu a kejklám s tím sem tam, jde kolem někdo se psem nebo někdo o holi, kdo má dost času a civí.  Moje příští auto to bude umět samo 

Terén... jela jsem dneska na sociálku, mají parkoviště před budovou pro 5 aut, které je vždycky plné, a další za domem, do kopce. Dneska to byla skleněná hora, led a led. No nějak jsem tam najela, ale měla jsem co dělat, abych sešla dolů. Mít boty na podpatku, asi bych si sedla na tašku a sjela to po zadku. Že bych se tam po vyřízení věci mohla otočit nepřicházelo v úvahu, tak jsem z toho zledovatělého kopce couvala.  Bez brždění to samozřejmě nešlo a co dělají brzdy na ledu jistě víte. No zážitek super. A samozřejmě u auta pode mnou stál chlap, hulil a civěl. Divím se, že se nebál, že ho vezmu s sebou, moc šikovně tam stál.

Jako takhle, ženská, která dobře řídí je mnohem lepší řidič než chlap. Ale fakt. Mám dvě kamarádky, takové ženy činu jim přezdívám (ničeho se nebojí, nic není problém, výběr top ženských a mužských vlastností pohromadě) a s nimi jezdit, no to je balada....bych s nima jela až na konec světa!

Ano, tak se topí v tradičních domech, to je dost hrozné!! :-) Já bydlela v moderní novostavbě  Ale tak zvyknete si na všechno....zase voda tam z kouhoutku (díky horkým pramenům) teče opravdu vroucí, třeba jsem si napustila vanu tak horkou, že se do ní nedalo vlézt, ale jen kousek nad okrajem byla vana naopak úplně ledová :-)

No, takto jeden džentlmen odo mňa znenazdajky dostal kľúče od auta, nech mi to zaparkuje. Ale musím povedať, že on obkukoval nie zlomyseľne a prišiel sa po chvíli opýtať, či mi môže nejako pomôcť. Predpokladám, že tým myslel niečo ako navigovať, ale tak načo to robiť komplikovane, keď sa to dá jednoducho, nie?

A až budem veľká a bohatá, tak si tiež kúpim auto s automatickým parkovaním, zatiaľ mám problém zohnať ojazdené s automatickou prevodovkou (apropó, nepredávate niektorá ?)

Ešte by som dodala ze základ je nenechať sa rozhodit inými vodičmi. To mi zo začiatku robilo dosť problém. Stačilo ze na mňa niekto zatrubil a obliekal ma pot. Teraz jazdím predpisovo a ak to niekomu vadí predbehne ma a keď nemôže ma smolu. A nevzdávat sa svojej prednosti je tiež dôležité. 

Ano, nenechat se rozhodit, což mi zatím moc nejde, ačkoli řídím již dlouho. Např. při předjíždění, když je celkem logické, že tento manévr musím dokončit a nemohu okamžitě uhnout, jen proto, že se nějaký frajer rozhodne, že on pojede 200 a začne mě problikávat a nebezpečně se mi lepit na kufr, začnu být velice nervozní.

Plánování tras, aby nebylo nutné odpočovat vlevo , tím jsem si také prošla, zvláště na křižovatkách, kde byl ještě pás pro tramvaje a bez odbočovací šipky. 

Tak jasně, čumilové, co blbě stojej... Teď na horách jsem dostala pojeb od tří kluků co měli auto přede mnou, že nemůžou otevřít kufr (jsem si nevšimla, že není dělený horizontálně, ale otevírá se do strany). Tak jsem řekla "moment, já vám couvnu, jen si tady odhodím sníh abych vám naopak ty dveře nenabourala". Ty kreténi se tvářili jako že jsem kráva největší, otevřeli svůj kufr až mě na čumák a začali tam krkolomně rvát lyže. Že asi jako nemaj půl minuty čas, stupidos machři s Vitarou... Jsem neměla odvahu začít couvat přes navátý sníh, kdyby mi to podjelo a vrátilo se to, tak jim ty otevřené dveře prostě zbourám a ještě bych některýho z nich asi ťukla do zadku.

Nebyla jsem svým autem, kdyby jo, tak by si netroufli :-)