Karja z toho si nic nedělej. Já asi prý řídím dobře?, i to parkování podélně jsem už pokořila, ale auto pro mě není žádná svoboda, v Praze je právě naopak dost omezující, pokud člověk nejezdí denně, a k tomu důvod vážně nemám.

Potrefenáhusa Vaillant a Protherm je to isté. :D Nepotešila som Vás? 

Stěžuju si na situaci, kterou teď řeším...s přítelem jsme spolu 9 let a já už poslední dva roky vím, že to není ono...byla to taková první láska, mám ho moc ráda a celkem si rozumíme, ale poslední dobou ho vnímám spíš už jako kamaráda....naše životní postoje se zčaly dost rozcházet (oba jsme tak nějak dospěli) a já bych teď chtěla být sama. Hodně se hádáme, téměř denně e a já poslední dobu "utíkám" a volný čas trávíme každý podle svého. Žijeme sice spolu v podnájmu v Praze, kde oba pracujeme, ale já to tam moc nemám ráda a nedokážu si představit trávit zde celý víkend...já ráda sportuji a jsem akční a chodím ven se psem kdežto on se rád chodí večer bavit a nedělá mu problém celý den pak proležet...a proto jezdím každý víkend domů k rodičům....O víkendu jsem mu řekla, že bych tohle chtěla ukončit a že si půjdeme každý jinou cestou...čekala jsem spíš hádku, ale jeho to úplně sebralo, říká, že se mu zhroutil svět a že to zkusíme, že se změní, uděláme kompromis atd...jenže já už nemám sílu...ani si s ním nedokážu představit mít rodinu a tak...a vím, že on by chtěl...a teď řeším, zda tomu dát ještě šanci, i když se mi do toho vůbec nechce, nebo zda to ukončit co nejdřív a doufat, že neudělá nějakou blbost....Připadám si teď jako bezcitná a sobecká mrcha...zažila jste některá něco podobného?

jako mně to říkal servisák taky, že ty vaillanty jsou poruchový, ale když to srovnám s prothermem, tak protherm za cca 8 let oprav tak 15 a vytopenej byt, vaillant za cca 8 let oprav 0.

Já. Ztratila jsem několik let života trápením se, jestli něco nedělám blbě a nakonec to rozseknul někdo jinej. Jestli s ním už nechcete být, tak se nepřemáhejte, stejně to přemoct nejde a budete to trápení jenom zbytečně prodlužovat.

tak ze ten rozchazejici se ma vycitky svedomi je myslim celkem normalne, ale taky co s tim jineho chces delat?

tebe to s nim nebavi, nechces s nim byt, deti nemate... to ze se kluk zhroutil je taky celkem bezne. normalne do toho rizni, jakekoliv pokusy jsou v tomto stavu jenom prodluzovanim agonie, takze se budete par mesicu trapit a nakonec se stejne rozdejdete. ani si nemyslim, ze by jste udelali kazdy nejakou chybu, spis je to klasicky prechozeny vztah.

Děkuju za reakce, trochu se mi ulevilo...jednoduché to asi nebude, ale snad se to obejde bez větších potíží 

Jasne, to len také malililinké podpichnutie sa mi chcelo. Nech vám slúži po celý zvyšok života vám želám. A bez porúch. Ťfuj, ťfuj, Ťfuj!

Typický přenošený vztah, bohužel. On se může chvíli snažit změnit, jak slibuje, ale jak dlouho to může vydržet, snažit se být někým, kým nejsem? 

tak já se snažim bejt připravená na všechno, jako stojí to takovejch prachů, tak mě taky překvapilo, když mi po smrti prothermu říkali, že co se divím, že těch cca 7-8 let je maximální životnost....

vitaj v mojom svete. Ako cez kopirák, až na to, že my sme spolu boli 12 rokov, a minulý týždeň som to ukončila. Chlap sa teraz zhrýza výčitkami, ja sa zhrýzam výčitkami, že on sa zhrýza výčitkami, no proste celé zlé. A naviac spolu pracujeme. Každý deň vidím, ako sa trápi, a ako si vyčíta, že to nechal takto dopadnúť, aj keď som ho pomaly na kolenách prosila niekoľko rokov o zmenu.

ještě k tomu přechozenýmu vztahu - mně přijde, že je to taková klasická kombinace toho prvního vážnýho vztahu cca od 20 - že mezi 20 a 30 se lidi strašně mění, dospějou, mění se jim zájmy, okruhy přátel atd., myslim, že když je člověk starší, tak už ty změny tak dramatický nejsou, jenže tam zas hrozí, že člověk přebírá tak dlouho, až fakt přebere.

Jednoduchý to není nikdy, máte ho určitě ráda, jinak byste s ním nebyla takových let, bolet to bude určitě i vás, výčitky svědomí jsou fakt normální, ale fakt z dnešního pohledu vidím, že je to jen zbytečný prodlužování agonie.

pravda pravdúca

No já mám největší starost o něho...chce dát výpopvěď v práci (zrovna po povýšení) a odstěhovat se k rodičům (se kterými ale nemá dobré vztahy), protože sám byt neutáhne a k cizím nechce...já bych mu nejradší sehnala i to bydlení a nějak mu to zařídila, hlavně ať mám klid...jsem zvyklá na hádky, ale ne na citový vydírání a sesypání se...jenže vím, že nám utíká čas...je to přesně ten vztah mezi 20 a 30...

Tak všem, kteří řeší něco podobného přeji pevné nervy, ať to dopadne co nejlíp 

heleďte, víteco, je to dospělej chlap, on si nějak poradí a nakonec mu to třeba paradoxně fakt pomůže. Já bejt váma, tak bych se v tomhle moc neangažovala.

To je pravda, já hlavně tak nějak cítím, že ho to nakopne jako dosud všechny nezdary (jen si to teď nepřipouští) :)

Ale no tak, výpověď, k rodičům, neutáhne, nechce... Chápu, že v šoku z rány, jako je rozchod, někdy z člověka padají hrozné bláboly, ale tímhle si fakt nepomáhá. Čímž ho nechci nijak hodnotit a shazovat, jak píšu, v krizové situaci reagují různí lidé různě. Jisté je, že čelit zlobě a vzteku by pro tebe bylo snazší. Ale nenech se vtáhnout do hry "musím mu pomáhat, dlužím mu to." Jednorázově - jasně, nic ti neudělal, není důvod vyhazovat ho, měnit zámky, ale aby se z toho nestal zvyk a vy ještě roky nežili v jednom bytě, protože on sám by to přece nezvládl.

souhlas s Potrefenáhusa ja bych ho nechala at se stara sam, to uz neni vas boj.

tak mne se osvedcilo si domluvit termin odstehovani (v radu malych mesicu, ne let) a na tom pak trvat.

Přesně takhle jsem to teď viděla : "musím mu pomáhat, dlužím mu to" ....děkuji za objasnění, já to totiž nemám moc komu říct, s našima se mi o tom mluvit nechce (už slyším tu rekaci: mělas to udělat dávno) a ani s kamarádkami ne, protože jsou to většinou naši společní známí