Nachlazení, které už je potřeba vyležet, na sobě bezpečně poznám podle zvýšené teploty a pocitu, že mě bolí i kůže, každý pohyb navíc mě unavuje a ze všeho nejvíc toužím zalézt pod peřinu a spát. Celkem jsem schopná i rozeznat, kdy mi bude stačit vzít si den dva dovolenou a přilípnout ji k víkendu a kdy už radši zajet k doktorce pro neschopenku.
Ostatní samozřejmě nevraždím pohledem při rýmě nebo zakašlání, vadí mi jen ty stavy, kdy chodí do práce lidé očividně nemocní, s teplotou, kýchající každou chvíli nebo s příšerným kašlem. Astmatiky, jarní alergiky a podobné nebožáky z výčtu samozřejmě vyjímám, za kapající nos v důsledku pylové sezóny samozřejmě nikdo nemůže a nikoho nenakazí.


