Pavlena My to zase víme celý život, že jsme celkem dlouhodobě bez manžela, každou chvíli.  Zajimavé je, že dřiv mi to vadilo, protože kluci byli malí, vic hlidání, práce okolo. Teď bych kolikrát uvítala, kdyby jezdil víc. Zase teda teď se vrátil kvůli mně domů o dost dřív, tak jsem ráda.

A v blízké rodině máme i ten případ, kdy žena je doma s dítětem a manžel třeba 4 nebo 5 let v zemi, kam s ním nemůže. Zrovna teď třeba velká komplikace s pohřbem

GarfieTy to máš o to horší, že jsi sama v cizí zemi a těch přátel člověk moc ještě nemá a doma jen děti. Věřím, že to zvládneš, ale do stížností to jistě je. 

A s tou mamkou máš asi pravdu. Ona nechce, abych dojela, ale hodinu mi potom telefonuje. Teprve jí to dojde postupně, až to bude delší doba a dojde asi i na ty provozní věci, které nikdy nedělala. Jsem celkem zvědavá, jak se tam i porovná s bráchou a švagrovou. Ty vztahy tam nejsou nic moc a taťka to trochu držel.

Garfie Mi se to říká, manžel jezdí na víkendy celou dobu, co se známé, dýl bývá doma, jen když se zrakví (třeba měsíc nechodící sádra). Ale jde si zvyknout. Sice budete sami v Jokohamě, ale děti, obzvlášť N. mi připadají velmi rozumné. Určitě to zvládnete, držím palce.

bublifuk Trochu se to mění, ale teď něco jako Chandler.

​Statistická analýza a rekonfigurace dat. Aspoň podle českého překladu.

T.č. v Tulse.

Garfie Pani dalsi velka zmena koukam. Ale ty jsi wonderwoman, to zvladnes. A s tou naplni prace muze...ja to nevim ani po 15 letech. Vubec nevim, co muj muz vlastne dela, krome toho ze ridi lidi

Garfie To mi vykládala jedna známá. Její snad sestřenice se tady v ČR seznámila s mužem, který tu zakládal pobočku firmy. Byl z toho vztah, vzali se. Ale on zakládá ty pobočky po celém světě. V dané zemi je tak 2-max 5 let a pak zase jinde. Co vím, z Evropy byly v Jižní Americe a pak v Koreii. Já bych takový život nezvládla.

​Já stěhování a delší pobyt v cizí zemi zažila 2x.

Poprvé 5 let v USA, podruhe 2 roky v Holandsku. Zvykla jsem si , začátek je vždycky slozitejsi. Pak se všechno utrepe a hlavně oba pobyty byly byly super pro syna. 

Renusatko já to brala z hlediska malých dětí a to nejenom "práce" kolem, ale spíš to vědomí, že malí jsou chvilku a tatínek maká kdesi pryč. A nějakým dětským steskům a dotazům na tatínka bych asi nedokázala čelit vůbec. Nevím. Nejsem model "manželka manažera", asi proto jsem vždycky s bohémy a "neobyčejnými" týpky. Sama jsem práci vedle péče o dítě/rodinu vždycky nutně potřebovala, vracela jsem se do ní po narození dcery velmi brzy (na místní poměry), ale zároveň jsem musela mít i vědomí, že dítku to neublíží a naopak prospěje všem. Ale přesto, kdybych měla volit benefit děcka vs.práce, tak se nerozmýšlím ani vteřinu. 

Pavlena Tak u nás to bylo od mala, tak ty dotazy nebyly. Zase když doma byl, tak nedělal nic jiného, než se jim věnoval. Víc mi chyběl právě kvůli práci, do které sem se pokaždé musela vrátit po půl roce a v tom všem bych tu pomoc doma uvítala. V dnešní době, je spousta žen stejně sama s dětmi, tak zas takhle máš to vědomí, že se za týden nebo dva vrátí. 

clothilde Určitě je to fajn, když vám to vyhovuje. Naprosto chápu, že pro někoho je to ok. Já psala o sobě. Nenavazuji kontakty zrovna snadno a potřebuji mít blízko rodinu. Bych umřela žalem a samotou.

Ráda si přečtu nebo se známými popovídám, jaké to je takto žít ve světě. Ale osobně bych nejraději žila na jednom místě.

notna To je přesné, umřela bych žalem a samotou. Já potřebuju mít své jostoty, svou kohortu přátel. Když jsem kdysi studovala v zahraničí, stříhala jsem metr jak na vojně. A s dětmi si to vůbec neumím představit. Děti byly v mezinárodní školce, tak jsem poznala hodně expatů, hlavně žen. Jedna mne třeba dostala: "už jsme tu moc dlouho, už se těším, až se zase přesuneme, nejvíc miluju ty začátky, když tam vůbec nic a nikoho neznám..."

Sweet Potato jj, takhle říkala sousedka  že už tu jsou pět let, hrozně dlouho. Za půl roku se stěhovali do Ameriky.

Jako já se taky přestěhovala, ale mladá a svobodná. Teď je mi z představy, že vytáhnu děti z jejich prostředí špatně. O sobě radši nepřemýšlím 

Sweet Potato to zní i jako moje noční můra. Byla jsem taková i jako dítě.

bublifuk tak ja bych hlavne chtela mit takovou zenu a deti, jako pan Colombo-Garfie

​ No konečně to někdo řekl!!!  (ale pro tebe to není pan Colombo, ty ho znáš osobně, ne?)

Lenka22 Asi je, děkuju. 

bublifuk Taky bych to ráda někdy věděla přesně!!! 

notna Mně by to asi nevadilo, já jsem duší dobrodruh, ale kvůli zbytku rodiny a dětem je to těžký. Ono to dětem dá zase něco jinýho, ale pro mě, která vyrostla obklopená rodinou a přáteli (některé současné znám od školky!), je to zvláštní, takové bez kořenů. 

dzizisketa  Hlavně ta Tulsa je přesná!!! 

brrr Mně to víkendové manželství v principu taky nevadí, pokud jsem na něj připravená a je to doma. :-) Tady je to teda fakt horší, ale tak uvidíme, zatím kroutíme první týden. :-)

Pavlena Tak oni ti týpci často mívají taky svoje "proti" co se dětí týká.  Spíš podle mě vždycky záleží na osobnosti jedince. Jasně že nejsi nadšená, že je tatínek dlouho pryč a musíš čelit dětským steskům sama, ale co uděláš? Rozvedeš se? Zábráníš mu v kariéře? Tohle jsou těžký debaty a každej si nějak musí srovnat priority. Hele, ale když bylo dceři asi půl roku, muž přišel o řidičák, pracoval hodinu cesty z domu. Po strašném týdnu, kdy denně dojížděl asi dvě a půl hodiny vesnickými autobusy, si tam našel byt a jezdil jen na víkend. Tak to jsme byli rozvodu hodně blízko. Jeho nepřítomnost teda nebyla jediný faktor, ale rozhodně tomu dost pomohla. 

notnamě to právě nevyhovuje. Těžko se seznamují. Nejhorsi byl první půlrok. Zůstali jsme sami, manžel odjel na 2 měsíce úplně dopryc a pak byl v práci až do večera. Ale na druhou stranu, jak píše Garfierozvést se  bránit v kariéře nebo odjet a na několik let si změnit život. Já musela vystoupit, spíš vyskočit, ze své komfortní zóny hodně daleko. A abych se doma neukousala nudou, tak jsem pracovala,jako dobrovolník, ve zvířecím útulku a v potravinové bance.

A jako velký benefit beru, že se dítě naučilo "bezbolestné" anglicky a získalo větší rozhled po světě

Edit : doplneni

Catherinne Renusatko opožděně upřímnou soustrast

já jsem přišla po nemoci do práce, s kolegyní jsme si vyprávěly a smály se a pak mi najednou říká, že zítra nebude, že jí zemřel tatínek, začala plakat, mluvit o tom nechce... zmohla jsem se jen na "upřímnou soustrast", ach jo :-(

Nebyly jste někdo poslední dva dny v Cos v Pařížské? Nemají tam dlouhý černý kabát? XS Vlněný líp, ale asi klidně i lehčí. Já té mámě nemůžu nic sehnat. Tak že bych koupila něco sobě a ona by šla v mým. Díky

Nebo Zara, Massimo...

Catherinne A nechceš ho půjčit? Jestli je maminka jako ty, tak by jí můj byl, ne?

Catherinne 

V HM mají černejch kabátů docela dost, a levnejch. Jestli maminka normálně černou nenosí (to jest dlouho ho pak neužije), tak než vyhodit 5-6 litrů, řešila bych to třeba i tam...

https://www2.hm.com/cs_cz/productpage.1033298005.html

(a nebo klidně i půjčením, jak nabízí 999 )

Garfie no to je fakt, muzu dosvedcit, ze skutecne existuje

Sice od toho října hodně zhubla, ale tad ten můj je trochu oversize, tak ho zapne. Já ho vepředu přeložím celý dílem. Tak jsem si myslela, že bych ji tady ten můj už nechala a Týnka by v Praze koupila nový pro mě. Takže když už, tak pěkný. Týnka slíbila, že ibejde Chodov, my zvládnem zítra Nový Jičín, třeba bude někdo úspěšný. No piclo by mě z těch maloměst, takko, tesco, kik, pepčo a finito

999 

Moc děkuju za nabídku, zvážím to logisticky, jestli je to zvládnutelné.