Mrakoplas jasne ale tenkrat vsichni slibovali. Ja jsem hrozne naivni. A ted ji  ''vystvu'', za cas ji nebude dobre a ja zase budu pomahat a zase se to zopakuje. Ja jsem asi blba.

Ale muz se me dnes po navrate zastal, asi jsem mu chybela, nebo mu pootevrel oci kamarad. A tchyne dnes moc nemluvi a to co uz by obvykle opravovala, nechala tak. Pocka, az pujdu zitra do prace.

CandanceDržím ti palce, blbá určitě nejseš, ale někdo je prostě hodnej nebo vstricnej nebo dobrej a prostě už asi jen to stačí k tomu dostat se do háje. 

Len continuity Evaeva Jo, jasně, ale je fakt, že to je ta společná domácnost, což je extrém. Já myslím, ale oddělené domácnosti, společná je zahrada a prostě jakoby střecha. I to mi vyšlo mým průzkumem jako nefunkční.

Karja my jsme s tchanovci bydleli ve stejnem vchode a to bylo taky moc blizko. Za me je idealni, kdyz to je jina ulice, aby neslo kontrolovat prichody / odchody a navstevy a aby bylo treba vynalozit jistou namahu se na tu navstevu vypravit.

Karja zahradu bych asi zvládla s rodiči (i když nevím, jestli s tátou), s tchány ne. A je ještě otázka, jestli by i při tomhle soužití vydrželi nám nekecat do výchovy. Ale to pořád mluvím o lidech, kteří respektují soukromí, což podle debaty evidentně není standart.

Candance nejseš blbá, je jasné, že nechceš nechat tchýni bez péče, když jí nebude dobře. Bohužel ona je asi obratný manipulátor nebo je klidně možné, že si ty potíže fakt vsugeruje. Ale jak chceš posuzovat, jak je to zrovna teď vážné.

To je strašně těžká situace, Candance lituju tě hrozně moc a taky si pamatuju, jak jsme to tu řešily ještě než ta rekonstrukce začala a jak moc se ti do toho nechtělo. :-( Nevím, jak moc ta rekonstrukce pozměnila dům, ale taky myslím, že tchýně se tam prostě cítí "doma". A trochu jí v tomto rozumím (což neznamená, že má právo vám tam přerovnávat hrnky). 

U nás je situace trochu podobná v tom, že jsme se ségrou vyrostly v domě, po tátově smrti jsem se svého podílu vzdala ve prospěch sestry, ta se tam nastěhovala s rodinou, spravili si část, něco přistavěli a jsou tam dvě domácnosti s mámou, ani jedna není ta "původní", ve které jsem vyrostla. A stejně se tam cítím tak trochu jako doma. Vcházím bez zvonění, ale myslím, že kdybych zazvonila, koukají na mě jako na blázna.  Kafe si třeba sama neuvařím, to je fakt. Ale určitě mám víc domácí pocit, než jsem měla třeba, když ségra bydlela v bytě. K ségře teda klepu, k mámě volám na chodbě hlasité ahoj (vstupní prostor mají společný). 

A ještě sranda je, že je tam velká zahrada, kterou máme se ségrou ve společném vlastnictví, já zatím opravdu jen formálně, ale perspektivně počítám, že by se polovina dala využít jako stavební pozemek. O polovinu zahrady se stará ségra, tu druhou vždy využíval tatínkův bratr a po něm tam má zahradu sestřenice (o víc než 20 let starší než já). Je to na dobré slovo, není tam žádné břemeno ani nic takového. Tak počítám, že až sestřenice nebude chtít, stane se z toho můj prostor, ale třeba z toho ještě bude výbušná situace, kdo ví. 

Garfie Třeba to proběhne se sestřenicí v klidu, ještě existují lidi, kteří se dokáží domluvit slušnou formou. U nás nesedla katastrální mapa a ortofoto a ukázalo se, že sousedova příjezdovka je naše, využívá ji dál bez omezení. 

Kan Já z toho nemám strach, ohledně sestřenky vůbec, já tam stavět nechci, prodat to taky nechci. Jediné co hrozí, že by tam moje děti chtěly případně stavět, což rozhodně nebude dřív než za deset let (a spíš později), sestřenici je 70, pokud by nebyla extrémní krize, určitě počkám, až se toho bude chtít sama zbavit. Jediný konflikt by mohl nastat s jejími dětmi, ale ty tam byly tak 3x v životě, včetně dětství, myslím, že o to žádný zájem mít nebudou....

KarjaTakhle bydlí naši, společná střecha a zahrada s prarodiči. Ač jsou všichni rozumní, dost to drhlo a svýho času mi to hrozně lezlo na nervy. Na základě toho jsem věděla, že takhle to určitě ve svý domácnosti nechci. 

Len Karja u nás to funguje, dva oddělené byty v jednom domě, nahoře mí rodiče, teď už jen máma, dole my, zahrada a sklep společné. Máma teda klepe, zpočátku měla poznámky k binci v bytě, ale asi pochopila, že to má marný a nechodí k nám zbytečně. Stará se o zeleninu na zahradě, zatímco já o kytičky. Manžel si nestěžuje, dokonce když si na mámu občas postěžuju já jemu, tak ji brání

Candance je mi strašně líto, já si vůbec neumím představit takhle žít a doufám, že to společně s mužem vyřešíte.

Dekuji. Uplne mi to pochopeni stacilo. Ja tchyni i chapu ale chapu vic sebe. 

Candance tohle bych neunesla a pravděpodobně ani mé manželství. Ono se v tom nemůže zit nikomu dobře, snad ani té tchýni. Za téhle situace bych dokonce zvažovala i návrat do bytu. Chápu, že investovat do rekonstrukce a pak to někomu přenechat je těžko stravitelné, nikdy jsem podobnou situaci nemusela řešit, tak nevím, jak bych se nakonec zachovala. Ale hypoteticky bych volila klid

rozarkajá jsem nebyla ve stejné situaci, ale už jsem jednou byla úplně zoufalá a nešťastná ve velkém krásném bytě. Fakt to bylo nakonec lepší v garsonce s ditetem a mužem pracujícím na směny. Tak hezký byt doteď nemám (na rozměry asi poloviční) a zvládli jsme i covid. Je to o lidech, co spolu bydlí a ne o těch zdech. 

Já bych to probrala s dětma, protože nevěřím, že to nevnímají a stěhovala bych se hned. Vracet se domů s myšlenkou,co zas tam bude zničené nebo jinak než potřebuji je hrozně devastující. 

continuity Taky si myslím, že děti cítí každou nepohodu a není to dobré.

continuity právě! Zamykání místností povede k tomu, že mi skříně zůstanou tak jak jsou, ale situaci to vyostří a ničemu to nepomůže. Někdy je lepší útěk než marný boj, zbydou jen poražení.

Yvonne Prenosilova

rozarka achne

Candance Já tě strašně lituju. Dle mého je to jedno, jestli je to tchýně nebo rodič. Já jsem už v 18 věděla, že nechci stavět patro nad našima a bydlet s nima. Stačila mi společná chalupa.

Takže jsme se nakonec rozhodli a nastěhovali k manželovi, tchán se odstěhoval. Jak dlouho mi sem chodil bez ohlášení, nezvonil, koukal do papírů a odnášel si věci, jsem tady psala často. Pomohla mi náhoda, ale fakt hodně blbá. Jednou takhle došel a já před sprchou na WC, už bez oblečení a tchán najednou v chodbě. Byla jsem pak tak vytočená, že sem napsala manželovi SMS. Jako, že zas je tam jeho otec, bez ohlášení, zvonění a kde sem já a že tohle teda nejde a že mu musí sebrat klíče a vysvětlit mu, že je tady jen návštěva a už tady opravdu nebydlí 18 let. No a v návalu emocí jsem to poslala tchánovi, kterej zrovna odešel něco hledat do sklepa. A od té doby mám klid. Vztahy malinko chladnější na začátku, ale už je to zase dobré. Já ho ráda mám, ale tohle se prostě nedělá. 

Renusatko promin ale . U nas to taky takto nejak dopadne. Nejlepsi na tom je, ze ani ja jsem nikdy nechtela byslet ani se svymi rodici, natoz tchyni. A ona vzdycky prohlasovala, ze mladi maji byt sami. Dokud se to nehodilo ji jinak.