monis a nebude to mít nějaký počátek v dětství? Jakože matka vždycky "stropila scénu", když nebyl dárek dostatečný nebo je k tomu vedl otec? Pak bych se ani nedivila, že ho ostatní narozeniny otravují. A nebo fakt čekal na ten odkaz.

Karja musíš si na sestry narozeniny porodit dítě Já mám na data paměť, ale my hlavně slavíme ve skupinách:) ségry mají svátek s maminými narozeninami, táta a ségra jsou v podzimní vlně,... takže obvykle dostaneš pozvání na takové menší vánoce. Ale zase jsem fakt marná na vymýšlení, takže paměť na data mi moc nepomůže.

Evaeva myslím, že vůbec nejde o obdarování, stačilo by si vzpomenout a nedelat mrtvýho brouka.

​Určitě. A myslím, že v původním povzdechu byl ten kontrast, že dva měsíce předem řeší dárek pro matku, a dárek pro monis neřeší vůbec. Kdyby neřešil nikoho, je to zase něco jiného.  Je zajímavé, jak se ta diskuze stáčí, a je fajn ta pestrost názorů ovlivněná různým náhledem a situací každého jednotlivce. Doufejme, že nevyvoláme známé troly    

Evaeva já to mám úplně stejně, sdílený kalendář máme, ale vůbec mě navadí, když na moje narozeniny kdokoliv zapomene, oceňuji jiné věci. Myslím, že to dobře vysvětluje kniha Pět jazyků lásky - prostě jsem jiná kategorie než darovací/ráda obdarovaná. 

dupali mně by samozřejmě skvělý dárek potěšil a kdyby selhala technika a zapomněl, byla bych zklamaná. Ale nikdo není dokonalý a jiné věci jsou důležitější.

monis Muz taky zazdi vsechny narozeniny. Parkrat me to mrzelo, tak mu proste poslu odkaz toho, co chci a vi, ze mam rada kytky. Takze dostanu kyticku a ten darek. Letos sehnal knizku, ktera je jinak vyprodana. Proste ti chlapi na to nejak nemaji bunky, v case se tahle schopnost obdarovavat z vlastni iniciativy nelepsi. Ten odkaz neni reseni, to chapu. Ale ja uz letos dopredu avizovala, ze nic nechci, ze to stejne neni moc ke slaveni. Jinak muj tata dava hodnotne dary, ale to vazne nechces. Ma uzasnou vlastnost se netrefit s jeste cloveka nastvat/urazit. Takze treba rotoped apod

Jos já, když vím, co chci taky posílám odkaz. Akorát většinou nevím, tak se ani nedivím, že nemůžu čekat zázraky.

monis Situace, kterou popisujes by mě taky mrzela. Dát si práci s dárkem pro mámu a se mnou nic. A to já jsem typ, kterému na narozeninach nezáleží. Ale zase souhlasím, že třeba tam je ten iniciátor jeho bratr. Rozhodně bych muži řekla, že mě to mrzí a chtěla vědět, proč ten rozdílný přístup. Ale já jsem řešič. Všechno chci si vyříkat, aby bylo jasno

andulka01 Mermaid Jsou lidí jako já, kteří to nedělají schválně, ale prostě to není pro ně důležité. Narozeniny mám ráda, hlavně oslavy, ale prostě zapomínám. A to klidně i na svoje. 

Anaj Tak a teď mě zajímá, kdo je tady troll

Evaeva Tak to je jasny! Ja to kolikrat necham otevrene. Treba jsme byli na dovolene a libila se mi kabelka a penezenka, tak behem chvile vyplynulo, ze mi ji koupi vlastne k tem narozeninam. Za me nejvetsi spokojenost. Mezelo by me, kdyby zapomnel na narozeniny jako takove. Ale o ten fyzicky dar uz mi nejde, jen o princip. 

Anaj Tak a teď mě zajímá, kdo je tady troll

​Možná já Ja si totiž myslím, že se narozeniny obecně zbytečně přeceňují a je z toho pak zbytečné mrzení. Naopak.mi přijde špatně, když se lidi  po celý rok ignorují a pak se vzepnou k hrdinskému činu, protože přece narozeniny.

ŘvousenkaMně to taky přijde nepochopitelné, proč na těch narozeninách tak moc záleží. Ale to je tím, že mi jsou fuk. Beru, že někdo to má jinak, snažím se, ale občas zapomínám a nedělám to schválně. Přitom u nás se narozeniny v rodině slaví, dárky dávají. Ale jak píšeš, víc záleží na tom běžném chování. Nějaké zapomenutí se nehroti.

Evaeva nechci to tu dopodrobna rozebírat, ale možná je spíš varianta, že jí to chtějí teď v dospělosti, kdy je rozvedená vynahradit

monis jasný! Promluvila bych si o tom s mužem a snažila bych se to nebrat osobně.

Manzel ma vsechny narozeniny v mobilu a co se stane? Rano mu to pipne, kdyz ma jednani, nebo to zapadne mezi dalsima desti oznamenima, zvonenima, telefonama... tohle je u nas fakt hrozny, ten neustaly sum, kdyz je doma. Takze se prani a kytky dockam treba vecer. Ale mne to fakt nejak nevadi, tim, jak mame narozeniny blizko sebe, tak o tom stejne mluvime treba par dni predem, ze objedname nekde stul na veceri. Nebo nekam jedem a tak. Co nas ale uplne miji je vyroci svatby. Tak jsme nejak vloni na podzim prisli na to, ze predloni na jare jsme meli stribrnou svatbu. Moje mati to vubec nemohla pochopit, ze na takovou vec jsme schopny zapomenout.

A pak jsou lidi, jako třeba moje tchyně, která když ji nepoprejes hned po ránu, tak je schopna ještě před dvanactou zavolat a seřvat muže na tři doby jestli na ji náhodou nezapomněl a jak si to jako představuje. Letos jsem zapomněla já, muz mi to ještě ten den připomněl, ale okamžitě to u mě prekryl provozni šum. Nejspíš se mnou par měsíců nepromluvi, pak to budu dalších par měsíců poslouchat, ale je mi to jedno

MP Meri tady to vynucovani by me teda michlo hodne, to bych byla v pokuseni "zapominat" zcela umyslne:-))

Řvousenka vidím to stejně 

MP Meri Asi vyhráváš. A to musíte přát zvlášť muž a zvlášť ty? My dost často, když jeden z nám volá někomu v rodině k narozeninám, mluví v množném čísle, jako že přeju já, muž i dítě. 

Jos monis pridavam se do tabora zazdivanych manzelek. Muz to vubec nezvlada. Vanoce, narozeniny, svatky. A me to porad trochu mrzi. A jeho to stresuje. Stacil by mi nejaky minimalni projev pozornosti, ale tak jsme dospeli, no, tak s tim nejak ziju. On teda nezvlada myslet ani na vlastni matku, nebo sestru, pritom obe ma fakt rad. On by byl asi nejradsi, kdybych mu tyden pred dnem D poslala link do eshopu, ale toho zas nejsem schopna ja