TorrahDěkuju, ale to bych nebyla já, abych si něco nevyčítala. Dnes dopoledne jsem se akorát vypravovala, že za tátou pojedu (ve středu a včera jsem musela být v Praze) i s nově zakoupenou TV, aby tam měl trochu zábavy a v tom mi máma oznámila, co se stalo
. Říkám si, že kdybych za ním jela už včera, mohla jsem ho ještě vidět, nějak potěšit ... Včera mi nebral telefon, ale k večeru jsem volala do nemocnice a sestra říkala, že je vše v pořádku, že má asi jen vybitý mobil (což se mu občas stávalo). Vím, jakou měl diagnózu, ale vypadal v rámci možností v pohodě. Jednou mi bylo lépe, jindy hůře, ale tohle jsem nečekala. Já vím, na tohle není připraven nikdy nikdo. Racionálno ve mně říká, že je to pro něj takto lepší, ale přesto. Taková díra v srdci. Maminka se tváří a chová nadmíru statečně, ale kdo ví, v jaké míře na ni dolehne ta nezvratná realita. Budu teď zařizovat X příslušných věcí, se kterými nemám zkušenosti, tak se musím uklidnit.
Ještě jednou moc děkuju
.