Přesně ti rozumím. já jsem se s jedním introvertem rozvedla, bez jediné hádky. Mne ti mlčenlivý zálesáci imponují pořád, ale podruhé jsem naštěstí hrábla do jiného pytle. Je to fakt jednodušší.
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Evaevamě tenhle výchovný ideál, co popisuješ, připadá, že by byl dosažitelný, kdyby děti vychovávali roboti. A nevím jestli by to byla až taková výhra. Emoce k životu patří, máme je všichni, zvládat se je učíme celý život a je to tak dobře.
Já jsem proti jakýmkoliv trestům a výchovným metodám tohoto typu.
continuity mám oba extrémy, jednu, co řve tak, až padá jehličí v přilehlém lese, ale za pár minut je klidná, a druhou, co pofňukává půl dopoledne. Nepřekvapivě mě víc točí ta druhá, protože přesně vím, po kom to která má, mirajo 
.
Reakce na Evaeva:
Jos hele, já to všechno chápu (ostatně tu mám tři kluky
Tohle je právě to, co moc dělat nechci.
v tomhle s tebou fakt souhlasim. Ja za vychovu uplne nepovazuju to, ze ted hned diteti zabranim tim krikem neco delat, ale ze mu spis nejakym prikladem ukazuju, jak spravne ty situace resit. A ne, ze i ja to resim krikem, takze vlastne tim zpusobem, kterym me ty deti tak vytocily.
Hlavne se tu celou dobu bavime o vicemene hodnych detech, nejsou tu zadne extremy, proste se ty deti jen chovaji jako deti. Ja rvu vyjimecne, ale kdyz se stane, tak pak jdu jeste v klidu vysvetlit, co bylo tim duvodem. (Nejvic teda mam chut rvat, kdyz je dcera s kamaradkou, se kterou se dokazi vzajemne vyhecovat k fakt blbym napadum. Aby me nekdo nenarkl z omezeneho pohledu matky jedinacka, vic deti pohromade je fakt narocnejsi)
continuity nejde o to potlačovat svoje emoce, souhlasím, máme je všichni a když nás ovládnou, bojovat s nima moc nejde, ale neobracet je proti tomu dítěti. Moje heslo je: "vyndej z toho dítě"
continuity Mlcenlivy zalesak Ale karta je spis moje
Tak to my za sebou máme doma dvě události, kde to bylo z mojí strany ne šílene úplně, ale jakoby za čarou nejake zdravé výchovy. Přesně jednou ta klidová varecka a podruhé šílený řev, ale fakt sileny. Obě dvě situace jsem tu kdysi popisovala, jednou to byla ta zdrhacka na parkovišti, kdy dvě děti se rehtaj a fakt středem mezi zaparkovanymi auty na parkovišti typu supermarket, kde furt někdo vyjíždí a couvá utíkají pryč a podruhé mi ruply nervy u zubarky, jak se nenechaly ošetřit a od té doby relativně poslouchají a dá se s nimi chodit k lékaři a ty prohlidky jsou provedeny....Nevím, jestli si na to budou jednou pamatovat, ale normálně člověk ví, že to není rodičovská výchova správná, ale když vidí ten výsledek, ty jo nemůžu říct, že bych si to nějak zpětně vyčítala!
Reakce na continuity:
mirajo
Přesně ti rozumím. já jsem se s jedním introvertem rozvedla, bez jediné hádky. Mne ti mlčenlivý zálesáci imponují pořád, ale podruhé jsem naštěstí hrábla do jiného pytle. Je to fakt jednodušší.
mam zkusenosti s obojím, nerekla bych, ze je to jednodušší, ale aspoň člověk neni prekvapenej
Karja Zazila jsem na hristich placnuti i sahodlouhy vysvetlovani triletakum i mladsim, kterymu by mozna nerozumeli ani nektery dospeli. A i po letech si pamatuju na malyho kluka, popadl vetev a zacal s ni mlatit cizi maminku. Tata se pomalu zvedl se slovy Oh, darling...mezitim ho nekdo cizi odzbrojil. Nekdy je dobry tu fyzickou prevahu najevo dat a nemusi to byt biti.
Evaeva motorka byl priklad. Okamzite najdou neco jineho. Treba sisku z lesa. Bych je musela vzajemne oddelit a vystehovat cely dum. Ale uplne v pohode, ja si necham svoje vychovne nedostatky a myslim, ze kluci taky vyrostou celkem v pohode. Proste jsou obcas na zabiti, ale jsou to deti.
Zrovna vcera jsme s mamkou resily po telefonu, jak po smrti taty "vyrostli" ze vsech stran cholerici. Nebo spis si toho vsimame, protoze u nas uz je vetsinou klid. Na jedne strane soused pravnik rve snad furt, i sam na sebe 
. Sousedka zas jeci na manzela i deti. A treti sousedi se hadaji dospely syn s tatou. Proste jak je venku hezky, tak je to tu jako v Neapoli. No a mama glosovala, ze jsme jeste nejnormalnejsi z okoli. Tim to nenormalizuju, jenom jsem s tim v pohode, jak to mam ja. Proste kdyz jsem pretazena a uz se prekroci nejaka tenka hranice, tak nediskutuju. Kdyz bych to mela udelat podle sveho naturelu, tak bych vzala ty jejich kramy a vyhazela je z okna i s nima, takze vlastne jsem jeste hodne umirnena .
Reakce na Potrefenáhusa:
Anema mne prijde, ze ten partner (v normálním vztahu) ti nikdy nedělá tak strašný věci jako uplne běžně maly dítě (v normálním vztahu)
Mám to přesně naopak. Asi proto, že pro to nezralý nebo pubertální dítě mám větší pochopení. Pro dospelýho chlapa mám teda pochopení i trpělivost mnohem menší a dokáže mě ve sporu rozběsnit tak, jak dite nikdy. Ale muže taky dokáže víc vytočit dite než ja. Ale az s příchodem puberty.
Karja Mi to teda vubec nepřijde za čarou zdravé výchovy. Obě situace byly vážné, vubec na tom parkovišti. Myslim, ze prave i tou silou emoce toho rodiče dítě pochopí, jak vážný to je.
Jos ty děláš, jak kdyby moje děti nebyly děti já si svoje křičení nevyčítám, stalo se, stalo, zítra je taky den. Když to překročí únosnou mez, tak se jim pak omluvím. Ale správný způsob komunikace to není, ať mně točí sebe víc, není to výchova. Chci, aby věděli, že to není v pořádku, že se takhle nikdo nemá chovat k nim, ani oni k nikomu jinému. Když řeším věci křikem, vlastně legitimizuju, že oni taky. (Chuť vyházet jim všechno z okna mám kolikrát taky, to se neboj.)
Zuzuli jo, víc dětí člověka, víc triggeruje. Jednak je to víc interakcí směrem k tobě, ale hlavně milionkrát víc mezi nimi Ale člověk si zvykne, je to furt dokola.
Evaeva ja jsem si jeste nezvykla, ale prej ten zen přichází se třetím
mne hlavne prijde, ze oni pak v ty parte, plati i o sourozencích, se obcas chovaj fakt uplne idiotsky, nevidej, neslysej, hecujou se navzájem...
Ale ten bozskej klid, kdyz je tu jen jedna (a to i ta, co ten rozruch vytváří většinou z 90%), bych asi jinak neocenila, to kouzlo funguje az s vic detma
Potrefenáhusa mně nejvíc zahlcuje a unavuje, když na mě mluví obě naráz, to nevím, jak by 3. pomohl... I když možná by dva interagovali spolu a jenom jeden by zbyl na mě . Testovat to ale nebudu. Když je se mnou jen jedna, je to rozhodně nejlepší!
minimálně je šance s těmi extroverty si to zavčas vyříkat. Třeba ti něco neřekne, ale těch signálů, že je něco špatně chodí víc.
mirajo ono mezi sáhodlouhým vysvětlováním a křikem je ještě spousta možností, třeba říct to tak, aby tomu dítě úměrně věku rozumělo. Ale souhlasím, že občas (naštěstí dost výjimečně) je potřeba říct jasné a pevné NE a rychle zasáhnout, třeba když je právě někomu ubližováno. Jen to nemusí být tvrdé a nebo dokonce s fyzickým trestem, taky mi přijde absurdní, když se někdo snaží děti naučit nemlátit ostatní na pískovišti tím, že ho plácne. Vždyť ty děti jsou jako houby!
Potrefenáhusa já jsem určitě víc v zenu, ale podle mě spíš než počtem, je to časem. Nevím. Ale víš co, ty chodíš do práce, což je další zátěž, další věci k řešení (nejen práce, ale asi hlavně ta organizace okolo), i když je to na jednu stranu odpočinek od dětí. Ale není to stejný jako jít si zacvičit nebo hodinu si číst.
Jako mít tu jen ty dva starší, tak je to mnohem větší pohoda, nejvíc potíží generují interakce kohokoliv s miminem. Pořád je jim mentálně roky vzdálený a zároveň se díky tomu toho fakt nebojí a jde do plnejch. To je teda zřejmě i povahový rys, protože on jde po hlavě do všeho
Anema haha, tak tomu nevěř. Zásadně na tebe mluví buď všichni nebo nikdo Střídají se chvíle, kdy máš chuť zařvat a odkráčet do polí a ty, kdy si krásně hrají. Ale je otázka, jestli je to o 1/2 horší, když mluví (čti křičí a ječí) 2 nebo 3. Nemyslím si.
