mirajo

Přesně ti rozumím. já jsem se s jedním introvertem rozvedla, bez jediné hádky. Mne ti mlčenlivý zálesáci imponují pořád, ale podruhé jsem naštěstí hrábla do jiného pytle. Je to fakt jednodušší. 

Evaevamě tenhle výchovný ideál, co popisuješ, připadá, že by byl dosažitelný, kdyby děti vychovávali roboti. A nevím jestli by to byla až taková výhra. Emoce k životu patří, máme je všichni, zvládat se je učíme celý život a je to tak dobře. 

Mrs.Robinson letfenixa

Já jsem proti jakýmkoliv trestům a výchovným metodám tohoto typu.

continuity mám oba extrémy, jednu, co řve tak, až padá jehličí v přilehlém lese, ale za pár minut je klidná, a druhou, co pofňukává půl dopoledne. Nepřekvapivě mě víc točí ta druhá, protože přesně vím, po kom to která má, mirajo .

Jos hele, já to všechno chápu (ostatně tu mám tři kluky) a taky křičím. Ale správné to není, v ideálním případě by bylo dobrý odnést motorku, počkat až dořvou a pak s nimi hledat řešení. Já jsem tady ta dospělá a mám je naučit to řešit v klidu, ne se křikem přidat k malým dětem. To, že jsem rodič, mi nedá právo křičet. Paní učitelka ve školce taky křičet nemůže. 

Tohle je právě to, co moc dělat nechci.

​v tomhle s tebou fakt souhlasim. Ja za vychovu uplne nepovazuju to, ze ted hned diteti zabranim tim krikem neco delat, ale ze mu spis nejakym prikladem ukazuju, jak spravne ty situace resit. A ne, ze i ja to resim krikem, takze vlastne tim zpusobem, kterym me ty deti tak vytocily.

Hlavne se tu celou dobu bavime o vicemene hodnych detech, nejsou tu zadne extremy, proste se ty deti jen chovaji jako deti. Ja rvu vyjimecne, ale kdyz se stane, tak pak jdu jeste v klidu vysvetlit, co bylo tim duvodem. (Nejvic teda mam chut rvat, kdyz je dcera s kamaradkou, se kterou se dokazi vzajemne vyhecovat k fakt blbym napadum. Aby me nekdo nenarkl z omezeneho pohledu matky jedinacka, vic deti pohromade je fakt narocnejsi)

continuity nejde o to potlačovat svoje emoce, souhlasím, máme je všichni a když nás ovládnou, bojovat s nima moc nejde, ale neobracet je proti tomu dítěti. Moje heslo je: "vyndej z toho dítě"

continuity Mlcenlivy zalesak Ale karta je spis moje

Tak to my za sebou máme doma dvě události, kde to bylo z mojí strany ne šílene úplně, ale jakoby za čarou nejake zdravé výchovy.  Přesně jednou ta klidová varecka a podruhé šílený řev, ale fakt sileny. Obě dvě situace jsem tu kdysi popisovala, jednou to byla ta zdrhacka na parkovišti, kdy dvě děti se rehtaj a fakt středem mezi zaparkovanymi auty na parkovišti typu supermarket, kde furt někdo vyjíždí a couvá utíkají pryč a podruhé mi ruply nervy u zubarky, jak se nenechaly ošetřit a od té doby relativně poslouchají a dá se s nimi chodit k lékaři a ty prohlidky jsou provedeny....Nevím, jestli si na to budou jednou pamatovat, ale normálně člověk ví, že to není rodičovská výchova správná, ale když vidí ten výsledek, ty jo nemůžu říct, že bych si to nějak zpětně vyčítala!

mirajo

Přesně ti rozumím. já jsem se s jedním introvertem rozvedla, bez jediné hádky. Mne ti mlčenlivý zálesáci imponují pořád, ale podruhé jsem naštěstí hrábla do jiného pytle. Je to fakt jednodušší. 

​mam zkusenosti s obojím, nerekla bych, ze je to jednodušší, ale aspoň člověk neni prekvapenej 

Karja Zazila jsem na hristich placnuti i sahodlouhy vysvetlovani triletakum i mladsim, kterymu by mozna nerozumeli ani nektery dospeli. A i poletech si pamatuju na malyho kluka, popadl vetev a zacal s ni mlatit cizi maminku. Tata se pomalu zvedl se slovy Oh, darling...mezitim ho nekdo cizi odzbrojil. Nekdy je dobry tu fyzickou prevahu najevo dat a nemusi to byt biti. 

Evaeva motorka byl priklad. Okamzite najdou neco jineho. Treba sisku z lesa. Bych je musela vzajemne oddelit a vystehovat cely dum. Ale uplne v pohode, ja si necham svoje vychovne nedostatky a myslim, ze kluci taky vyrostou celkem v pohode. Proste jsou obcas na zabiti, ale jsou to deti.

Zrovna vcera jsme s mamkou resily po telefonu, jak po smrti taty "vyrostli" ze vsech stran cholerici. Nebo spis si toho vsimame, protoze u nas uz je vetsinou klid. Na jedne strane soused pravnik rve snad furt, i sam na sebe . Sousedka zas jeci na manzela i deti. A treti sousedi se hadaji dospely syn s tatou. Proste jak je venku hezky, tak je to tu jako v Neapoli. No a mama glosovala, ze jsme jeste nejnormalnejsi z okoli. Tim to nenormalizuju, jenom jsem s tim v pohode, jak to mam ja. Proste kdyz jsem pretazena a uz se prekroci nejaka tenka hranice, tak nediskutuju. Kdyz bych to mela udelat podle sveho naturelu, tak bych vzala ty jejich kramy a vyhazela je z okna i s nima, takze vlastne jsem jeste hodne umirnena . 

Anema mne prijde, ze ten partner (v normálním vztahu) ti nikdy nedělá tak strašný věci jako uplne běžně maly dítě (v normálním vztahu) 

​Mám to přesně naopak. Asi proto, že pro to nezralý nebo pubertální dítě mám větší pochopení. Pro dospelýho chlapa mám teda pochopení i trpělivost mnohem menší a dokáže mě ve sporu rozběsnit tak, jak dite nikdy. Ale muže taky dokáže víc vytočit dite než ja. Ale az s příchodem puberty.