mirajo ono mezi sáhodlouhým vysvětlováním a křikem je ještě spousta možností, třeba říct to tak, aby tomu dítě úměrně věku rozumělo. Ale souhlasím, že občas (naštěstí dost výjimečně) je potřeba říct jasné a pevné NE a rychle zasáhnout, třeba když je právě někomu ubližováno. Jen to nemusí být tvrdé a nebo dokonce s fyzickým trestem, taky mi přijde absurdní, když se někdo snaží děti naučit nemlátit ostatní na pískovišti tím, že ho plácne. Vždyť ty děti jsou jako houby!

​Já si myslím, že ve chvíli, kdy se to děje, jsou nejúčinnější činy. Hlavně když už se ty děti dostávají do emocí, tak ani krátké vysvětlení úplně nevnímají nebo nejsou schopní se zastavit v tom jednání. Takže je dobrý si stoupnout mezi ně, případně jim prostě sebrat ten klacek, počkat, až se přežene ta největší bouřka a pak to krátce vysvětlit a dát jim prostor pro jejich emoce. Taky záleží na věku, u batolat ty činy přijdou na řadu dřív než u šestiletých.

Karjapodle mne když tohle uděláš párkrát za malé dětství, tak to bude fungovat a žádné trauma se neděje, prostě si dost důrazně vymezila hranice. 

Evaeva do ty prace chodit je nejlepsi, presne, odpočinu si od nich, jsem nekolik hodin sama! 
Ja hlavně netrpělivě vyhlížím, až se mladší dostane z postbatoleciho období (doufam, ze bude chvíle klidu, nez starsi najede do prepuberty

ony se ted hodne mydli spolu, je to fakt unavny resit porad dokola nejaky pitomy konflikty, bouchani, strkání, štípání a ječení 

Potrefenáhusa no ale ta práce tě zase zatěžuje na jiné frontě, navíc je to víc spěchu, tím pádem víc stresu, když se seknou. A všechno dohromady to ubírá tvojí kapacitu. Nevím, co přesně děláš, ale přijde mi, že každá práce generuje nějaký stres, i když tě baví. 

Evaeva já se hlavně těším, že budou od září vedle sebe v institucích, takže bude snazší management, jinak ted mi to přijde vybalancovany skvele, akorat je to vykoupeny malým uvazkem a tim pádem malym příjmem... uzuz jsem si rikala, ze bych uvazek trochu zvýšila a pak si vzpomnela na streptokokovou anginu od listopadu do ledna tenhle školní rok a rýmu s následným zanetěm kyčle od listopadu do půlky ledna v předchozím roce a zase jsem se uklidnila 

Ale teď fakt dobrý, jen kdyby se pořád nervaly a neječely u toho

Potrefenáhusa jo, já věřím, že ta změna prostředí a možnost se realizovat i jinak má něco do sebe. Akorát se lidi často tváří, že je to pohoda, že si odpočívají v práci, ale on to není odpočinek v pravém slova smyslu, nějakou energii to taky bere.

Já jsem teď taky hodně spokojená, tenhle rok byl hodně fajn. (Asi že byl malý občas v té školce ) Doufám, že se mi to podaří udržet i příští školní rok, až už se začnu pomalu vracet. S malým příjmem počítám, akorát od dalšího roku budu platit vyšší odvody, tak to úplně nevím, co s tím. Ale to má čas. Ale těším se, že ten systém, co nastavíme příští rok, by mohl fungovat třeba celou školku mimiňáka. Jak je to každý rok jiné, tak to mi moc nevyhovuje. 

Evaeva Potrefenáhusa já si teda v práci neodpočinu vůbec, je to hrozný stres, kdybych dokázala "nic nedělat" a nechtěla mít vlastní příjem, zůstala bych klidně s řvoucíma dětma doma a starala se jen o blaho domova. Upřímně "jít si odpočinout do práce vůbec nechápu" a strašně mě s tím se*e jedna kamarádka, která má od rodičů totální full servis, o děti se jí postarají komplet, o dovolených, přes týden, furt a ještě si jde odpočinout do práce a myslí si, že to tak mají všichni.

Pinot Noir mne vyhovuje i ta dlouhá cesta, z níž někdo mluví nebo řve maximálně první půlku

zato mame od narození ten nulovej servis od prarodičů, což vy teda taky 

dost mne ted teda zmáhaj ty prázdniny, vykrejt 7 týdnu volna teda neni úplně prdel, ani osobně, ani finančně, znova opakuju, že moc doufám, že za rok už budou aspoň na stejných příměstakach a ne půl hodiny od sebe (i od domova) 

Pinot Noir já prací odpočívala, dokud to bylo pár hodin týdně s málem odpovědnosti. Hlavně s tím spícím miminem to fakt byl mnohem lepší odpočinek než čumět na telku třeba. Ale když se to bere na vážno, tak to stres generovat bude. I když mám tu práci ráda, to se nevylučuje. Já měla příjem vždycky poměrně malý, ale doma to máme nastavené jako jednu hromadu, takže z tohodle ujímání nemám. Ale už je načase se zapojit do procesu.

Pinot Noir kdyz byly deti v jeslich, tak jsemmu práci oceňovala, ze si můžu dojít na záchod, i když taky ne vždycky hned, že se mi nikdo nehrabe v jídle a neslintá do pití. Ted oceňuju, že nemusím řešit, kdo tu bitku začal a neustále opakovat: "Ukliď to po sobě", "Vypni ten YouTube", " Pojď se učit" a podobně. 
Ale rozhodně bylo pohodlnější zůstat doma a poslat děti na pár hodin do školy. A nemuset řešit, jak to doprdele udělat, když v práci něco hoří a dítě začne hořet v noci. 

Kým bol malý škôlkar, tak som si 'odpočinula' aspoň cestou do/zo školy, tj cca 12 minút. Odkedy je školák, už nemám ani to. Ale zas tento školský rok už ma občas nechal doma vydychnut.

Pinot Noir ja si chodila do prace odpocinout ten prvni rok. Po trech a pul letech doma jsem konecne mela trochu klid. Mluvila s dospelymi, vypila si teply caj, nikdo na me nesahal. K tomu me ta prace bavi, je kreativni, neni sama o sobe stresujici, ja k tomu posloucham podcasty. Opravdu to byla pauza. Ale ted po trech letech kolotoce prace skolka domacnost bych se na tu praci taky nejradeji vykaslala.

Když nad tím přemýšlím, tak když jsem šla v 15 měsících prvního do práce, tak to byl vlastně taky odpočinek. Protože korporát, kde jsem dělala víc než deset let a mohla jsem to dělat s vypnutým mozkem a jedním okem spícím. Ale dělala jsem k tomu tehdy certifikaci na účetního experta, takže tím jsem si ten odpočinek dost pokazila. Pak se dvěma už to začala být honička i tam, když se k tomu přidalo zjištění, že mladší není standardní dítě, začalo to drhnout ještě víc. Ale teprve když jsem odešla z korporátu do malé účetní firmy, zjistila jsem, co je to ku*va stres! .

A to možná konečně patří do stížností.

Jsem druhy den na venkove s mladsi dvojkou (5 a 8) a je to ... jak to rict... pestry? Jsou schopny si pul hodiny vymyslet, jak to udelat, aby sly pestovat kytky v hornich skrinkach kuchynske linky (tady je mame prazdne). Nacez se porvou kvuli kravine, starsiho chytne amok ze mu segra neco rekne, jde po ni, nastane řev, pláč a skripeni zubu... aby se za chvili svorne usadili s vodovkama a vzapeti se zhadali, ci obrazek je lepsi a kdo vic zasmudlal zlutou barvu. A vecer vcera i dnes  jsem "uspavala", tj. trikrat precetla "uz uplne posledni pohadku, fakt, babi, posledni" a zustala u nich v pokoji, nez usnuli, cca 10 minut, ale malem jsem usnula prvni. Za dnesek jsme totiz stihli zahradu pro kytky, hribitov, hriste, obed, vylezt na rozhlednu, zajet na vyhlidku, znovu na zahradu za segrou a znovu hriste.  Zitra je vracim, myslim, ze budu doma potrebovat chvili sedet a koukat v tichu do zdi

Kokoska to zní jako u nás

Čumění do zdi pomáhá.

Pinot Noir Hahaha, jestli to není tím, že pracujeme hodně z domu a že prostě nevypustime plně v té pracovní době, furt je tam nějaký procento pozornosti v domácnosti nebo myšlenky u dětí...ten odpočinek možná znamena, že se člověk soustředí na jednu věc. A nebo co si budeme povídat, on někdo v práci třeba moc nepracuje a leccos si stihne a nebo taky padne ctvrta hodina a proste jemu to padne v hlave taky.... Já půl roku vždycky přemýšlím i po pracovní době, co nemám a jestli to stihnu:D. Takže se mi  všechny ty povinnosti prostě moc prolínají.. 

Kokoska noo, holt už si vyšla ze cviku

Evaeva to jo, hlavne ty hystericke vylevy starsiho 3x denne mi berou nervy. Nutno rict, ze mladsi segra je dost dobra provokaterka, ale zas taky kdo ji to usklibani uci, ze jo.

Pinot Noir Karja

To mě napadlo hned, že je problém, že pracujete z domu. To člověk nemá klid, furt jedno ucho nastraženy, když si dělám pauzu v práci, nejdu se vyčůrat a udělat si v kuchyňce kafe, ale běžím v pěti minutách mezi schůzkami vypustit lux nebo vyndat prádlo z pračky,  Covid byl v tomhle úplně smrtící, po těch dvou letech jsem byla úplně vyřízená. 

V praci mi oběd uvaří, jediný problém mám s tím, na co mám chuť a kterou ze třech jídelen si vyberu. 

Vlastně ty HO pořádně oceňuji až teď s puberťákami, protože přijdou domu že skoly a casto mají zrovna mluvící náladu, tak se kolikrát i něco dozvím, jak se měli. Když přilítnu domů v šest, půl sedmé už jsou zalezlé a mluvit se jim nechce. 

To jak píšeš o té malé firmě, u mne je to důvod, proč jsem odešla z konzultaci. Mě to hrozně bavilo, mnohem víc než ten korporat, ta práce je pestřejší, ale já jsem absolutně nedávala ten finanční stres, který s tím v té manažerské roli už nutně souvisí, že si musíme vydělat na výplaty. Mluvila jsem teď přednedávnem se svojí nástupnici a tam mi řekla, že to po dvou letech taky hodila šéfovi na hlavu, že teď dělá nejakou omezenou oblast a nestará se o ty finanční věci. 

continuity Karja no já úplně nevím, jestli je tím home officem. Zase mi to ušetří ty cesty, obědy jsou mi fuk, neobědvám ani doma, ani v kanclu, děti mimo prázdnin jsou v ústavech... Ale možná máte pravdu, že v kanceláři se člověk dokáže do toho víc ponořit a odpadnou ty myšlenky na myčku, pračku, zalít kytku. Už si moc nepamatuju, jaké to je. Dost se děsím budoucnosti, kdy některé dny strávím na cestě víc času, než samotnou prací. Naštěstí aspoň verze Malvazinky padla, šéf dal na hlas lidu a stěhovat se z Pankráce nebudeme.