Já byla na jedné besedě s Haučem a četla rozhovory a do starého železa jako člověka bych ho podle toho neházela. Z Letnic jsem četla jen začátek a ten mně moc zaujal. Pak jsem knihu odložila kvůli jiným ctenim, takže se teď těším, že si je konečně přečtu.
Jos Poklesky byly skvělé. Já měla podle anotace úplně jinou představu o čtení, než se mi dostalo, přesto hodnotím kladně. A text je to jako stvořený pro film. Já si v průběhu čtení i představovala, kdo by mohl koho hrát.
Tak od toho je kritika a recenze, že si podle nich můžeš vybrat, čemu věnovat čas. A já usoudila, že u Letnic by mě ty jmenované aspekty rozčilovaly, jsem na ně celkem citlivá. Navíc v ukázkách mě dokázaly během pár minut iritovat anachronické výrazy. Někomu tohle nepřijde podstatné a vadí mu zase jiné věci, kvůli kterým se zase jemu nelíbí jiné obecně kladně přijímané knihy.
Trochu se divím, že musím psát takové basic záležitosti.
dzizisketa jde spis o to, jak jsi vytahla to boomerstvi. Jako by to bylo neco jednoznacne negativniho.
Jinak je logicke, ze si clovek vybira uz podle temat a anotaci, ani nemusi cist recenze. tech knih je na vyber tolik. Ze jenom vidim tema, ted me treba napada Edouard Louis, a vim ze by me akorat vytocil. Tak to cist neplanuju, i kdyz mu treba krivdim. Ja treba moc nectu novinky, a uz vubec ne zacinajici autory. Vzdyck si treba pul roku rok pockam na reakce. Nebo me nebavi soucasna temata. Dam priklad. Ctu absyntovky, vsechny ty valky v Afghanistanu, prevraty v Iranu nebo Islamsky stat. A pak jsem si precetla o sexualnim skandalu ve Svedske akademii a byla vlastne zklamana. I kdyz knizka byla vyborna, nejaky chlapsky prasak a jako obeti vedle Cecenska proste blednou. Takze se priste zase vratim k tomu svemu sebemrskacstvi 
.
dzizisketa Jo, rozhodovat se na základě recenzí určitě je basic záležitost. Ty jsi sem ale přišla prezentovat poměrně silně odsuzující názor, aniž bys tu knihu četla. To mě dost překvapilo. Pustila jsem si ten podcast (ne celý, to jsem nezvládla) a čekala jsem to teda horší, ty sis z toho vybrala pár těch nejradikálnějších aspektů. Knihu určitě nečti, to je jasné, že musí proběhnout nějaký výběr.
Když mám rozepsaný příspěvek tak tady doporučím Babičku od Ivany Gibové, velmi autenticky zachycené devadesátky, skvěle konstruované vyprávění.
A teď dočítám Časokryt od Georgi Gospodinova, je to opravdu navýsost světová literatura, skvělé uchopené téma času, dějin a paměti.
Od povídek nikdy nic nečekám, ale přesto mne tahle knížka značně zklamala. Zlákala mne jména, navzdory názvu a přebalu, z deseti povídek mi v paměti uvízne možná jedna.
Od povídek nikdy nic nečekám, ale přesto mne tahle knížka značně zklamala. Zlákala mne jména, navzdory názvu a přebalu, z deseti povídek mi v paměti uvízne možná jedna.
to je škoda, já bych po ní taky sáhla, Poncarovou, Klabouchovou i Klevisovou mám ráda
dzizisketaJá se zase divím, že jsi nepochopila, že ty reakce byly na povýšené urážení autora a čtenářů, kterým se kniha líbila. Ne na to, že čerpáš info z kritiky nebo recenze knihy. Ale vysvětluje to ta Eva Klíčová. Právě pro její obdobnou dikci jsem přestala TL DR poslouchat, ač Jiří Bělíček se mi líbí.
Sweet Potato jen jdu kolem, ale výborné povídky psal Forsyth.
olte Pokud na ni narazíš v knihovně jako já, zkus, je to útlounké. Ale kupovat fakt není nutno.
Sweet Potato Jména jsou to slovutná :-) - moji oblíbení autoři, ale povídkám se vyhybám. Mám ráda, když si s postavami "utvořím" vztah, beru je jako své kamarády. To u povídek nestihnu .
olte Pokud na ni narazíš v knihovně jako já, zkus, je to útlounké. Ale kupovat fakt není nutno.
už jsem se dívala, že ji v knihovně mají, jsem na ni docela zvědavá
Sweet Potato mým oblíbeným autorům vyjdev dubnu kniha Sudety, na kterou jsem měla zálusk. Ale počkám na recenze. Já se těmto knihám více autorů spíš vyhýbám. Každý má jiný styl a ty skoky mi kazí čtení. Mám ráda povídkove sbírky jednoho autora. I když jsou to mikropribehy, styl, sdělení vyplývají z celého díla. Loňska kniha Žít dal od Narine Abgarjan byla v Top 3 celého roku. Teď dočítám Ptáci jsou dosud nečitelní od Válové a to je krásně pochmurné, až meditativní čtení.
To je zajímavá debata, já povídky miluji, ač je pravda, že narazit na opravdu dobré není zas tak jednoduché. Ale dobrý vypointovany úsporný příběh, ktery neodvratně bez klíček spěje ke svému konci. 
V sci-fi je to velmi běžný žáner, téměř každý autor s nima začínal. Vychází spousta antologii, hodně jich je předlohou filmu. Některé jsem četla v mladé dospělosti a pamatuji si je doteď, jaký dojem ve mně zanechaly. (A to klidně můžu číst takovou tu spotřební literaturu jako detektivky pořád dokola, protože si to pamatuji po přečtení pár dní).
Akorát mi někdy vadí, že autor to vymyšlené univerzum víc nerozvinul.
continuity Já povídky nemám ráda, ale když o tom teď mluvíš, tak si uvědomuju, že sci-fi je výjimka, dokonce je v tomto žánru možná spíš upřednostňuju!
Garfie byla rychlejší.
Třeba Těžká planeta je absolutní top.
A když začala vycházet Ikárie (pro ty co nepamatují, časopis narvaný scifi povídkami), hltali jsme ji jedním dechem.
Garfiezkus toho Forsytha ještě. Jeho povidky jsou úplně jiné než romány.
Garfie Sweet Potato Se sci-fi to mám úplně stejně. Akorát jsem to měla za důsledek toho, že první věc ze sci-fi žánru jsem četla Kaleidoskop od Raye Braburyho. A to je těžký trumfnout.
Malvin Nová Vladimíra Valová? Již chvátám! Její knížku Do vnitrozemí mám moc ráda, taky povídky.
notna Připomnělas mi Bradburym, že vlastně mé první setkání se sbírkami povídek bylo asi kdysi v létě, u kamarádky na chalupě, na půdě. Sbírky horofových povídek Lupiči mrtvol, Stráž u mrtvého a hlavně Tichá hrůza. Krásně jsme se bály. Zástup, Malý vrah, Emisar, Vítr..
Jitka77 Na Do vnitrozemí mám nasazeného cmuchaciho psa na Knihobotu . Tyhle vyšly na konci roku a trošku kvůli Vánocům zapadly.
