Janulik03 RoSa

staroušci
Na mě před pár dny vykouklo video Ebbinky jak jde do schodů co jsme ji pořídili k sedačce, aby neskákala, hlavně dolů. A musím řìct, že mi to trhalo srdce, ta bolavá, roztřepaná chůze a když to píšu, tak tady řvu. Kde je ta hranice, kdy je prostě nechat odejít aby se netrápili, a kdy je tady držíme za každou cenu hlavně kvůli sobě? Protože je milujeme a nedovedeme si to bez nich představit? Asi když je to jenom stáří, tak je to rozhodování ještě horší, ale Ebby měla cukrovku, nemocné srdíčko, do toho slinivku, artrózu v kloubech, všechny ty injekce, píchání do ouška pro kapku krve, 6 tabletek denně...dva roky trápení, ale bezmezné lásky od nás, ale hlavně od ní.
Strašně mi chybí 