no jo černobílci :-) má výraz jako můj Matýsek

My sme raz mali na starosti kamarátkinho psa, trošku prerasteného maltézaka. Už mal svoje roky. Vzali sme ho von podľa pokynov na vodítku. Po pár krokoch pes padol nabok ako podťatý. Mysleli sme že skapal. Teraz čo? Muž ho vzal na ruky a niesol domov. Položil ho opatrne na jeho podložku a pozorovali sme ho. Pes ožil a bol veľmi čulý. Tak sme išli venčiť zas neskôr. Scenar sa presne zopakoval. Tri kroky a pes padol nabok. Fakt sme šaleli. Nechcela som robiť paniku a volať kamoške. Ožil po odnesení domov. No , nejako sme ten večer ustáli a kamarátka mi v noci volá a pýta sa na psa. Tak som vyšla s pravdou von. A ona že "Jáj, zabudla som ti povedať, on nechce chodit vonku snikým, iba so mnou. To robí aj mužovi". No nezabila som ju, dokonca aj kamarátka zostala moja. Len mi to ubralo tak 10 rokov života. 

Já jsem si tý podoby už všimla. Většinou si lidi myslí, že je kocour, ale je to mazaná kočka v přestrojení.

Nám se jednou ztratil pes, kterýho jsme jenom vzali vyvenčit - takže jsme ho dostali v postroji a s vodítkem. On se z postroje vyvlíknul a zmizel. Už to bylo za tmy, takže výborný hledání. No umíš si představit naše zoufalství. V psech se nevyznám, kdyby jo, asi by mi došlo, že nejdřív mám jít hledat domů  No, při dalším venčení jsme zjistili, že na něj funguje, když směrem pryč z domova běžíme. Domácí s ním asi neběhali, tak si to užil s cizími. Směrem k domovu už se šlo bez problémů. 

Nova scotia duck tolling retrievr .

Říká se jim i toller nebo kanadský retrievr.

Já si to umím představit, protože v tomhle Murphy docela funguje, a jestli se tomu zvířeti má něco stát, tak se mu to stane u hlídače. Vždycky, když hlídám někomu psa/myš/morče, tak ho střežím jak oko v hlavě.

Nám když jednou mamka hlídala psa, tak se v noci nějak zapasoval pod jejich točitý železný schody. Tam se  dostal, asi jak se ve spánku hodně uvolnil, ale ven už to nešlo. Vůbec nevěděli jak ho dostat ven, nakonec budili ve tři ráno souseda, kterej vzal hever na traktory a tím ty schody trochu vyheverovali a Terka osvobodili. Já jsem se to samozřejmě dozvěděla až po akci :-).

Na oplátku nám jejich pes jednou spadnul do skruže na poli. Jsme šli venčit a měli jsme ho na stopce a máma ještě říkala, pozor u kraje lesa jsou takový skruže, tak ať tam Bartíček nespadne. "Co by tam padal, není blbej a my snad taky ne", my na to. No, a neuplynulo asi 40 minut a Bartíček trčel ve skruži. Vytáhli jsme ho teda vlastními silami, i když jsme se trochu zapotili, pře měl skoro 60 kilo. A mámě jsem to řekla až časem :-).

Teprve když to tu čtu, tak mi docvaklo, že váš pesan není drsné bojové plemeno. Fakt se tak tváří!

LOL, ještě že ty zvířátka nemůžou žalovat... resp. ony asi i žalují, ale tak... 

já jsem ráda, že nemůžou žalovat!

"Mami, ten se pes se zase p****l!"

"To teda nevim po čem. Já sem mu nic nedala!"

"No ale to je zajímavý, že to je vždycky stejný, když ho hlídáš ty."

"Prosim tě, co bych mu dávala, měl jen malej kousek kuřete (a kus řízku, bábovky, vanilkový rohlíčky, šlehačku do kafe atd.), příště si ho hlídej sama!!!!!"

To je prostě kouzlo těch fotek. 

Já jsem si napřed myslela, že ti psi jsou tři a ten první je staford nebo něco takového.  Evidentně klame tělem. 

Mám to s matkou úplně stejně, jak přes kopírák!

... a moc se divila, proč s tou sr.ačkou pak Ronny musí vždycky strávit dva dny na veterině na kapačkách a že ta sranda stojí dvanáct tisíc.... nevím, jak to dělá, ale ona umí to přilepšování načasovat tak, že se Ronny pose.re až u mě doma - u ní NIKDY!

aaaa muci muci muci......ehm, pardon nějak mě to přemohlo

Takový plyšáček.  

To bude asi stejný trhač jako náš kamarád Vilík. 

přesně