Čo tam kôstky, ja som rada že Amy prestala vyhľadávať exkrementy 

A Amy jak byla na zákroku, tak také něco slupla?

Jinak všem děkuji za pochvaly toho lumpíka.

No, to je vyšší level. Svoje ignoruje na dvore, ale po ceste, ehmmmm.......

My máme štěstí, že pes tyhle věci nežere ( kromě jednoho incidentu s hnojem, který pak v noci vyzvracel na koberec v ložnici).

Ale jednou se teda náramně vyznamenal. Na procházce si odběhl do lesa, na zavolání přiběhl pro pochvalu, vše úplně predpisově. Akorát od ucha přes zadní části krku až k lopatce měl poctivou vrstvu lidského řídkého h***a (pardon, na to není eufemizmus). To jsem myslela, že u přítele dojde k samovznícení. Psa to vlastně zachránilo, protože jsme se ho nemohli ani dotknout a celou cestu zpět jej odstrkavali dlouhou větví.  Příroda teda stala na naší straně, půl kilometru od auta jsme našli menší vodní nádrž na potoce a foukalo ze správného směru, ale cesta autem pak byla dost za trest, stažena okýnka a hlavu ven tentokrát vystrkovala lidská část posádky.

Zajímavé je, že když se toho psa pak člověk snaží vykoupat, šampon ten buket nějak zvýrazní a podtrhne a je to mnohem horší. Natahuje mě ještě teď, když si na to vzpomenu.

tohle je nejhorší, ještě jak oni se nesou, jako by fakt měli v kožichu nejmíň chanel...jak na vás venku všichni lidi soucitně koukaj, když vás obcházej obloukem

Závidím vám to jednou, my už jsme tomu čelili xkrát. A chodí to ve vlnách, třeba rok se v ničem neotočí, a pak to během jednoho týdne udělá 3x. Když je poblíž nějaký vodní tok, tak je to ještě dobrý, horší je to, když nic podobnýho kolem není, jednou jsem psa odrbávala sněhem. 

Aneb jak jednou máma vykládala jezevcovi, když ho v lijáku před chalupou drhla kartáčem: "Kdyby to byl sebedražší kabát, tak ho vyhodím, ale tebe, ty de...ile, ale tebe, tebe musím umýt!"

Nejdřív se musí napsat text a až potom přidat obrázek.

nám se vyválel s kamarádkou jezevčík na výletě (čuměly jsme na rozcestník se značkou a ta potvora si do toho lehla přímo před náma), nikde nic, ani potok, bylo to v listopadu, už docela zima, zabalily jsme to natěsno do starý deky v autě a já to držela pevně zamotaný s otevřenýma okýnkama až do Prahy

tahleta to byla, potvora jedna mrňavá (už taky neni)

jinak tenhle jezevčíček byl vytaženej asi jako půlroční z nějaký totální hrůzy, neuměla pořádně chodit, měla vyhnilý nějaký zuby a byla tak strašně zubožená, že veterinář navrhoval hned uspání, kamarádka ji vypiplala úplně tiptop a dožila se skoro 17 let.

"Kdyby to byl sebedražší kabát, tak ho vyhodím, ale tebe, ty de...ile, ale tebe, tebe musím umýt!"

Tak to je přesný! Ono lidské tělo asi taky produkuje vyšší množství oxytocinu, jako u dětí, protože jinak by se ti čokli nemohli dožít dospělého věku.

Bola na gastroskopii. U nás bol ale priebeh iný. Prvý deň zvracala a nemala chuť do jedla, no a druhý deň už sa ani nenapila a to sme hneď leteli k vet. Urobili jej sono, niečo tam videli ale slabo, podali jej kontrastnú látku a znovu sono. V zalúdku mala niečo čo tú látku ako keby nasiaklo. No a mne bolo hneď jasné, že zjedla buničinu z podložky na potrebu ktorú sme jej vtedy ešte nechávali. Takže išla na zákrok. Mám aj video. Potom 2týždne atb a mesiac dostávala špeciálne krmivo. Tak som sa o ňu bála  Takže teraz som sekera.

vona byla fakt boží

Pes se mi jednou vloupal na záchod a sežral tampony. Ty ale naštěstí prošly (zrovna v Lužánkách na dost frekventovaném místě ). Nedávno si zase sežral obvaz a leukoplast z tlapy, ale asi taky dobrý. Doktorka radila uvařit zelí a brambory a pro chuť omastit sádlem, že by je to mělo protáhnout. Na všechno to ale asi nebude fungovat, zvlášť u menších plemen.

No tak ja som jej skúšala dat rôzne veci ale ona sa len napila a hneď všetko vyvrátila. K jedlu ani nešla. To už keď prestala žrať a hrať sa som vedela ze je zle. Bolo to hrozné. Ak by to šlo vyriešiť ináč a citlivejšie určite by som to skúsila. Vtedy mala 6 mesiacov tak som sa o ňu naozaj veľmi bála.  Dúfam, že všetko nešťastie už si vybrala. U vet sme neboli už celé 4 mesiace. 

Já to naprosto chápu. Miláčkovi stačí si jen křivě uprdnout a my stojíme v pozoru. Tuhle jsme málem jeli na pohotovost, protože se mi zdálo, že nějak divně koulí okem (má zákal a gravitace a věk působí i na víčka ). Byl jen unavený, klimbal a oči se mu rozjížděly do stran a už jsem googlila mrtvice-pes-priznaky .

Jazvečíci sú moja srdcovka. Len moja Deniska bola tak vysoký level, že som nechcela tu istú rasu. Ešte stále pozerám po jazvečíkoch so slzou v oku.

Ale Elzička má nápadníka, krátkosrstého 13 ročného Pajdu. Ten je taký tlstý valec na nožičkácha chodi tak, že sa pomaly kníše z boka nabok. Ked vidí nás prichádzať, tak sa kýva pre neho obrovskou rýchlostou smerom kná. Vždy sa smejem ako trhlá. 

To zelí je taková havarijní metoda, nám ho doporučovali (kysaný), když Belisa sežrala nanuk s s klackem a vypadalo to, že za á se ji budou bát dát v jejím věku do narkózy a za bé že jim tam to zařízení nedosáhne, bo vlkodav je velkej. Ale povedlo se obojí naštěstí.

Potrefenáhusa Nám se jednou ten samej jezevec máznul při čekání na autobus, bylo to v Kaplici a měli jsme asi 10 minut do odjezdu. Bylo horko a hned u nádrží byl takovej pidipotůček, tak jsem ho tam pustila se trochu napít a zchladi a on se v pátý minutě bleskurychle otočil na záda. Další autobus už ten den nejel - raný 90. léta - tak jsme ho nějak za ty zbývající 4 minuty slušně vydrhli, padlo na to moje tričko a samozřejmě byl pořád jemně  cítit, tak jsme si s ním v tomu buse stoupli ke koši, aby to kdyžtak bylo na ten koš. Někdy by je fakt člověk na místě zastřelil.

No to si nevidela môj záchvat plaču u vet. Vzdy tam plačem ako malé dieťa.

Dnes som znovu revala v práci. Zo8mrel jeden boston ktorého som vôbec nepoznala a jeho pani dala na insta fotky z jeho posledného dňa..  Tak ma to vzalo. A to si vždy hovorím, že sa v práci na to nemám pozerať. Až sa to bude diať nám neviem co urobím. Už teraz sa neviem ovládnuť keď si predstavím že Amy nebude.