marieu Áno, tú som mala na mysli. Kedysi som ju kúpila s túžbou po lipovej vôni, takej, ako voňajú kvitnúce lipy, ale nebolo to ono....Skôr som v nej vnímala suché seno so sušenou lipou. En passant je orgovánová, však? To by mohlo byť pekné.

Biely kvet je to krásná vůně, ale v závěru je to víc šeřík než lípa, vyznění právě jako En passant. 

Hot Cotton Baruti

Velmi intimní vůně.

VELMI.

Ano, jako když si do žehličky dáte vodu určenou k napařování a ona je jemně květinově parfumovaná...

...a jak jezdíte po žehlicím prknu kovové konstrukce, tak přes textilně teflonové potažení vnímáte nesmírně delikátně jemný odérek kovu.

Něco jako když dožehlíte a ono žehlicí prkno chladne s mikrozbytky efemérně květinkové aviváže,

a nebo, jako by jste čichali vonnou páru...

Pro ty, kterým stačí vůně intenzity značně intimní, skoro snové,

nebo pro ty,

pro něž i kolikrát jedno zmáčknutí rozprašovače je

moc.

Můj osobní postoj k této vůni - tohle je vůně.?

To je nevůně.

Nic

Laurakimou Baruti

...kůže a jahody.

Jemné to je, příjemné, jak rozpuštěné jahodové marshmallow, táhlé, sladce lepkavě ulpívající na kožené bundičce.

Po chvilince do toho vleze čistotný tón magnolie a už to není tak pěkné...

...jahody zmizely, marshmallow taky, jen teplá magnolie ťupká lepkavými prstíky po kožených rukávech...

...už je to spíše parfemace..., hmm, ani mě nenapadá čeho..?, aviváže, nějakých prostor.?.

No, rozhodně na vonění se to jako vhodné nevnímám.

Ale připomíná mi to něco s magnolií od Lancomu, myslím.

Kdo má rád magnolie, v jakési hutné, namydlinkovělé bublině z koženého oparu,

tak třeba jo...

DO SON Diptyque

Bylo nad ránem, ještě jsem spala, ale probudil mě zvláštní, nečekaný zvuk, měkké bouchnutí dole pod okny, zívla jsem, vstala, podívala se z okna. Na parapetu narcisky a kamínkem zatížený složený lístek. Na rohu ulice právě mizela drobná postava s rozcuchanými vlasy. Bydlela jsem v prvním patře. Nechci vědět, jak se tam dostal. Ani dnes nechci myslet na to, že lezl po okapu. Zase...

Na lístku byly černým inkoustem psané verše.

A ty verše jsem dobře znala.

'Nejsou déšť slzy, 

když mráček něco mrzí?

Zmrzlé jak zrna soli,

když nebe zima bolí?'

Jo.

O soli jsem té noci něco věděla. 

Byla všude.

V očích.

Na tvářích.

V dlaních i na polštáři.

S otevřeným oknem se její vůně, její chuť, začala mísit s vlhkým odérem rána, s vůní květin, mechu, těch malých bílých houbiček, co vypadají jako bělavá paraplíčka na velmi tenkých nožkách.

A v hlavě...

'Odešel pěšky,

snad na tramvaj nemá..'

Hrabě, jako vždy... 

Pořád jsem myslela, že nechápe. 

Že neposlouchá. 

Nevidí. 

Nebo nechce vidět.

Asi jsem se spletla. 

//... slané bílé květy, čerstvá, vlhká zeleň & křehce nasládlé houbičky...//

Zero Comme des Garcons

...místnost,

ne sterilně bílá, ale bílá, ve smyslu světlá hodně,

to jo.

A prach,

prach špinavě bílý, bílo šedý, jemně narůžovělý, 

prach z odlupující se omítky,

vířící se při každém jednotlivém kroku po navlhlé podlaze...

...a nasládlost a měkce jemný pach laku,

možná ještě ne úplně zaschlá lesklá vrstva na dřevěné židli, jež byla před chvilinkou vynešena ven na

vzduch.

A pak -

teplo, nasládlost

(+ chuť provzdušněně krémové pasty z na kaši rozkousaných oříšků/vetiver)

a

nasládlá i hebká vláčná zelenost, taková akvarelová pastelově antracitová mint.

Líbí se mi to. 

Je to divný,

je to intimní/podstatou

(no, škoda, že i intenzitou),

je to prázdno,

je to současné prázdno/budoucí tep/

a současně

budoucí teplo

jemuž může dát

vzniknout 

někdo

svým

bytím...

(postava stojící uprostřed nicoty, bezděčně potahující z jemného cigára/vetiver/luxusně delikátní měkká kouřovost a

myšlenky,

jak by to,

a tady,

mohlo být...)

Dost dobré

Purpose Amouage

...hmmm...

Krásné 

hned.

Lahodně pimentově/hutně hutný pepřový prach, větrový pouze mírně/,

nasládlé, delikátně kouřové(luxusní cigaretkou/vymazleně zpracovaný vetiver)

kadidlo.

...ééch, to je to dobré!.

Úplně mám radost, když čichám něco fakt vyvedeného.

Vůni vystihuje slovo měkkost - 

všechny ingredience totiž jsou maximálně navolněné,

měkké, vláčné, pružně ale pomalu se

pohybující...

...onen zmiňovaný vetiver, pak i šafrán, papyrus,

se táhnou jako medová nit a

z ní utkaná hustá, leč jemná pavučina,

chladivá,

jíž zespodu nepatrně prohřívá doutnající kadidlo,

tmavé, lahodně ohořelé uhlíky

No, ale nyní, co jsem dopsala až sem, mi došlo, že vůni znám -

ano, trochu pozměněna, od stejného parfuméra, no, pro jinou značku, resp. velká podobnost 

s Encelade Marc-Antoine Barrois

(takže tím moje sympatie svým způsobem klesají).

Komu se tedy líbí Encelade, pak i Safran Secret Maison Crivelli, kdo rád delikátně kouřové/měkce vetiverové vůně, tak pěkné -

Mono No Aware Baruti

...třešňový květ v rýžové páře,

pak ona prvotní gurmánština jemně ustoupí jisté hebké mydlinkovosti.

A to je všechno.

Vymydlená slečna prostoupila tělovým závojem s nepatrnou parfemací třešňových květů a usedla k misce s vařenou rýží.

ad PURPOSE Amouage

...jak jsem již psala, na mně voní nasládle hned od začátku. Ale zjistila jsem, že cca po hodině zesládne ještě více. Ona nasládlost se také výrazně podílí na dojmu značné měkkosti

(v tom nejlepším smyslu slova)

celé kompozice.

Vlastně je to taková hladce sladce vetiverově cypřišová vůně obarvená kadidlovou mlhou...

...prostě krásné.

Nosila bych ji velmi ráda

(oproti, s ní srovnávané, Encelade, působí právě Encelade tvrději, hranatěji, víc maskulinně)

BAQUE Slumberhouse

Seno a sena a senoseč a stébla trávy, nahé kotníky do růžova ošlehané polámanými stvoly, které se pod vahou těla vzpínají od země a zase uléhají - jako my; a tak snad jen myslet na hebkost meruňkových slupek, na medové plástve s alabastrově průhlednými víčky, na přeschlý tabák, který zůstal pozapomenut v kapse manšestrového saka, které už nenosíš, ten srpen byl tichý a plný ozvěn, stejně jako naše někdejší potloukání se okolo Negrelliho viaduktu, už je to skoro promlčeno, bylo by, kdybych nás dva neprobouzela v téhle vůni. 

Tulipe Noire (Atkinsons) - tulipán (respektive jeho představa) se mihnul hned na začátku, a to v pěkné svěže jarní pižmové podobě. A vůně skoro úplně zmizela a zůstala jen skoro nedetektovatelná pudro-krémově květinová stopa . Tohle se nedá nazvat ani polívačkou.....

FLORALUST Agonist

Potom řekl, že chladná krása je věčná, jsi tedy věčná, to říkal, zatímco lámal vaz bělostně ojíněným fréziím. A také řekl, že chladná touha vlastně není touha, nemůže být, takže ty jsi nikdy opravdu netoužila. To říkal, zatímco k sobě svazoval prokřehlé květy bílých růží a magnolií. Nakonec řekl, že naděje je v hřejivém doteku, to je tvoje jediná naděje, to a nést si v sobě jako škapulíř vůni kardamomu... 

/... a ráno domů... domů.../

... bílá, chladná, skleněná vůně dokonalých květů...

euridike 

...jak trefné, když někdo "kritizuje" druhého, protože

to vlastně mluví o sobě...

...ty jsi nebyla chladná,

neboť

ta touha

v tobě byla,

je.

 Jen on tě nerozehřál a

pouze ti

svými slovy,

dotyky

vaz

tvůj

lámal

a

už tak

zkřehlé

duši

další 

chlad/šach mat

dával...

Miru 

... hledala jsem narychlo k Floralust nějaké obrázky, v mých představách byly transparentní krystaly, ale žádná fotka se mi nelíbila; díky, že Ty jsi k mé recenzi uměla najít ty správné...

euridike 

WHITE LIES Agonist

Bílé lži.

Neublíží.

Jsou tak sladké.

Tak nevinné.

Tak zdrcující, když začnou těžknout a černat.

Růžové citrony a žluté maliny. 

Viděl jsi je ráno na tržnici, mluvíš o nich a je to tak strhující, protože...

Protože chceš, abych v ně uvěřila.

A já...

Já chci uvěřit, tedy věřím.

Věřím - ergo sum.

Jenže pak...

Vrátíš se v noci s kapsami plnými vůně jasmínu a tuberózy, prý jejich květy pršely z nebe, když jsi šel po Rue de Richelieu, sesbíral jsi ty květy - pro mě...

A já těm voňavým lžím věřím.

Jenže pak...

Pak jednoho dne začnou myšlenky na růžové citrony, žluté maliny a kapsy plné bílých květů tíživě a neživě sládnout a bytnět.

Jako vše, co si hledá cestu ven. 

Mefisto (Xerjoff) - svěží zelené citrusy byly vcuku letu pryč a na scénu přišly zasychající byliny vedené nebojácnou sladkou levandulí doprovázenou suchými fialkovými listy a svěžím kosatcovým prachem. V dojezdu pak jemné dřevo s lehkými ambrovými šupinkami a zelenofialkovým pudrem. Ač začátek je na hraně vůně spíš pánské, je to jednoznačný unisex. Tohle je hodně povedené....

Tuberóza (Nishane) - svěží zelená tuberóza plná rosy. A k ní se přidala zelená gardénie, zcela identická jak v Gardenia Elizabeth Taylor. Další vývoj už se ani nekonal, když nepočítám lehký měkký nasládle pižmový polštářek. Milovnicích těchto bílých květin to nebude vadit určitě.

RED +MA Blood Concept

Mléko a krev a krev a mléko. Teplé a smetanové, na hladině se v pravidelném rytmu objevují rudé kapky, možná kdybys zaklonil hlavu, honey, přestala by ta krev téct... Ale je tak fascinující pozorovat, jak se do bílé pláně rozpouštějí a rozlévají purpurové řeky, které nakonec zaplaví všechna bílá místa. Krev a mléko a mléko a krev.

Tahle vůně je Yungblud a celej jeho low life. Čistá /očistná/ bílá, které musí stát po boku čerň, aby sis jí všimnul, protože světlo, narozdíl od tmy, neumí křičet.

... laktonická améba, jež dokáže imitovat smetanovou sladkost plnotučného mléka stejně jako jemnou prašnost Sunaru, zpočátku s doprovodem metalických aldehydových podtónů, později s podkresem pižma vonícího po dřevitě nasládlém hřebíčku...

/Překvapuje mě, že za touto vůní stojí Antoine Lie, autor Sécrétions Magnifiques ELdO? Ne. Jistěže ne. Rukopis autora je čitelný, nevím, kdo druhý tak rád kombinuje laktonické/santalové tóny s ocelovými citrusy a aldehydy.../

euridike 

...óóó, tak v tvém podání to zní moc krásně...

(ale když už jsem nějaké recenze našla, byly poměrně rozporuplné...)