Heaven Can Wait
Frederic Malle, tvůrce J. C. Ellena
Hřebíček je pro mě spojený se svařákem, Vánocemi a v kombinaci s karafiátem. On je tady hřebíček vlastně převlečený za karafiát, je trochu štiplavý a trpký a působí velmi hřejivým dojmem. Ale postupně - jako první mě pozdraví kosatec na smrtelné posteli, vysušený jako moje ruce bez krému, bílý a unavený. Jak nemám ráda v parfémech mrkvičku, kdyby tady nebyla, kosatec by skonal. V tuto chvíli vnímám chlad, studený adventní den. A právě to spojení tepla a chladu činí vůni tak jedinečnou, jako když se přikryjete hřejivou kašmírovou dekou. Samozřejmě je tam pudr, měkký a přítulný, žádná babiččina skříňka. Pastelový akvarel, jemně rozpité barvy, které září, jako bych chvílemi cítila i jiskřivé aldehydy. Vysoce elegantní, zároveň smyslná, jedinečná vůně, která odchází, aby se zase vrátila.
A název? S tím nejsem úplně ztotožněna, ale nejsem J. C. Ellena, který chtěl vůní vyjádřit blaženost, pocit zastaveného času, chvíli, která nemá nikdy skončit.
Já to spíš cítím tak, že nebe může počkat, protože s touto vůní do něj rozhodně nemám chuť spěchat (ať už nebe, nebo peklo).

