ha, nedomnívala!  příště ti za trest napíšu o Muguet Fleuri. ale začínají mi docházet jednoznačný pohromy, asi na téhle vlně dlouho nezůstanu.

Anatole Lebreton: L´Eau de Merzhin

Anatole Lebreton je parfumér, pocházející z francouzské Bretaně a právě tahle vůně má být inspirovaná jeho dětstvím, stráveným běháním po loukách, mechových porostech v hlubokých lesích a tajemných vřesovištích bretaňského venkova. A co k tomu dodat, ve flakonu z toho najdete úplně všechno.

Nasládle zelená andělika s větrovými podtóny, hořkým zeleným galbanem, samětově zelenými lístky fialky, hlohem a chomáčky pudrové mimózy tu zastupuje louku, plnou vlahé zeleně, bylin a květin. Řekla bych, že je to zejména mimóza, která tomu společně s křehkým kosatcem asi nejvíc dodává vzdušnost a lehkost. A protože jsme na louce a máme tu mimózu, nechybí tu ani hromada čerstvého sena, lákající k ulehnutí.

V základu pak nebyl opomenut ani ten les, zastoupený navlhlým mechovým podkladem, jenž vůni dodá jemný punc chypre. Čili pro koho je taková Une Fleur de Cassie příliš úderná a Farnesiana coby mimózová vůně zase přespříliš sladká, ale chce něco se stejně dobrou výdrží a přitom dostatečně originálního, směle do L´Eau de Merzhin.

...blíží se mi narozky, takže se mi sešly korunky a já mám dva skvosty..., aneb -

ještě jednou již  zkoušené vůně, ale po nástřiku:

Boudicca Wode/Wode - Scent

Teplá.

Ta vůně je ledově teplá...

...a teple svěží.

Delikátně gurmánský hedvábný fougere a v tom rozpuštěné, opilé, pokleslé kadidlo s mikrostopami kůže...

Lahodná, malátná, slastná.

Gin, jalovec, les a angorská čokoláda.

A vzduch a teplá náruč.

Prostě nádhera...

...je to jak s jedním chlapem - 

dokud budu vědět, že žije,

že někde je,

existuje,

kdekoliv...,

tak ho budu milovat, protože

jím nastavená laťka je někde v nebesích...

 Zrovna tak/něco jak vůně Tom Ford -

je to droga, závislost, prokletí...

Noir Extreme Tom Ford

 - neroli, šafrán, muškátový oříšek, kardamom rozemleté na kaši a zakapané mandarinkovou šťávou bez citrusovosti -

je to husté až hutné,

a už i nyní lahodné.

 Po chvíli máte dojem, jakoby se v té hmotě objevily i stopy nastrouhaného minimálně sladkého kořeněného perníku, spíš tvrdšího, tmavého,

a k tomu velmi hladce, extra jemně sametově hořká vysokoprocentní

lesklá tmavohnědá čokoláda.

 Asi pomerančový květ a ambra vytvářejí dojem jisté medovosti, ovšem ne med od včel, ale třeba pampeliškovosmrkový

(ano, z čerstvých světle zelených větviček jehličnanů)

svařený, a vařený tak dlouho, že

jeho barva je tmavá, černo hnědá, zrovna tak, jako sklo flakonu vůně Noir Extreme, 

pouze proti silnému slunci se v různých odstínech blýskne lehce do zlata...,

a jeho konzistence je vražedná.!

 Vší silou totiž boříte nůž či lžíci do skelné tuhé hmoty,

kdy musíte jednou rukou držet sklo a druhou příbor a sotva že urvete kousek taveniny, jež se pak v ústech pomalinku rozpouští...

...této konzistence je i vůně -

 narkoticky gurmánský tér.

 Santal je dřevo.

Ovšem zde spolu s vanilkou působí  paradoxně jako jakési změkčovadlo,

a onu krásně zoufalou gurmánskou tmu konejšivě hladí...

...tahle vůně není vůbec,

ničím extrémní.

Nebo vlastně ano - 

je extrémně krásná..!,

ona

si totiž jen tak tiše sprostě šeptá...

Noir Extreme je

tichý zabiják!...

...díváš se

na mě

poživačně,

tvůj pohled 

do mě 

se vpíjí 

jak 

v písance inkoust 

do růžového papíru

a

lačně

svou touhu 

dávkuješ mi 

po kapkách

(pěkně) 

na míru...

abych vlastního 

rozumu nepozbyla

a v tvé náruči 

ne mrtvá

ale

živá

až do konce

byla...

Miru, ty jsi básnířka, tebe moc ráda čtu.

 Iris Prima (Penhaligon's) - jemné okvětní plátky kosatce se svěže zelenými fialkovými lístky, položené na jemném semiši a poprášené jemným nasládlým prachovým pudrem. Něžná tělová vůně, jejíž jedinou slabinou je nevelká intenzita a slabší výdrž.

Fève Délicieuse (Dior) - nepatrně sladká vanilka s jemnými květinovými tóny, které postupně zatlačila do pozadí nesladká a hodně suchá dřevitá skořice. Decentní gurmánka...  

Moc hezké úlovky. Tak s předstihem všechno nejlepší.

Jo a když na tebe zapůsobila Noir Extreme, řekla bych, že se ti bude líbit od něj i ta nová dámská Noir Pour Femme. Zkoušela jsem ji před dvěma týdny v Berlíně a líbí se mi víc jak Velvet Orchidi,  s Noir Extreme se skvěle doplňují. Tyhle temné dezertíky já můžu, tak co teprve na tobě.

jerry: Jj, kdyby Iris Prima lépe držela a šla aspoň o kapku víc do prostoru, taky už ji dávno mám.

Fueguia 1833: Xocoatl

Vůně má být inspirovaná stejnojmenným nápojem starých Aztéků, připravovaným ze semen vanilkové orchideje a z hořkého kakaa, který měl dodávat sílu, moudrost, ale i třeba povzbuzovat libido. Sám slavný Montezuma ho prý byl schopen vypít i padesát šálků za den. Až dobyvatelští Španělé si jej začali sladit a přidávat do něj mléko.

A soudě podle prvotního ostrého závanu, řekla bych, že do něj museli přidávat i špetku chilli a teplou, lehce živočišnou, najemno namletou skořici a snítku máty. Dokonce si troufám i tvrdit, že někteří možná podváděli a přece jen si tam trochu toho mléka dali, protože kakao, které se mi tam po rozvonění v dřevěném pohárku objeví, má díky vanilce nádherně našlehanou mléčnou pěnu.

A nezůstane jenom u toho, protože v základu to ještě ochutili i rumem, aby tomu ještě dodali říz. Zároveň se prašně zemité tóny pačuli a suchá bylinná dřevitost starají o to, že vůně vlastně vůbec nepůsobí nijak zvlášť sladce a ani čistokrevně gurmánsky, i když jedlá je taky a přitom krásně drží.

...děkuju

Noir Extreme mám v hlavě z léta, kdy jsem ji zkoušsela poprvé s x dalšími vůněmi v parfumerii...

No, a když se objevila na elninu...

Tu dámskou bych také moc ráda - napřed aspon zkusila a pak by se vidělo....

Ty zkoušíš také moc zajímavé věci - kakao s pěnou a rumem.!

Zkoušel jste už někdo vůni od

AZZEDINE ALAIA.?

 Vypadá to dost dobře...

...to mám trochu z ruky...

..podle složení mě napadá "příbuznost" s vůněmi

White Patchouli Tom Ford a

Narciso Rodriguez for Her EdT x EdP,

ale mohlo by to být o něco sladší, hladší a jemně orientálnější než ty dvě zmíněné...?

Já náhodou zrovna dnes. Flakón je hezky udělaný, tak jsem to optimisticky (a nepoučitelně) stříkla přímo na ruku.

Začátek byl hodně pepřový, v pozadí tlumeně květiny, spíše sušené než čerstvé. Mísil se do nich i trošku větrově kovový tón, připomínající pánskou vůni. Vizuál jak z nějaké alpské louky v reklamě na čokoládu Milka. Pak se na mém zápěstí odehrálo drama, neboť louku začalo okupovat hned celé stádo s velmi animálním odérem, který se posléze přetransformoval v dezinfekční prostředek. Jako cena útěchy mi v samém závěru zůstal na ruce přilepený fialkový bonbón.

Můj názor ale nemusí být směrodatný, protože kůže v parfémech mi málokdy vyhovuje.

...Ty jsi na mě příliš velká dáma...,

resp. když napíšeš, že je to nálož, tak to bude možná tak akorát...

Musím zkusit, no...

Asi máš pravdu. Sice si nejsem jistá tou dámou , spíš taková vyjukaná městská slečinka uvyklá procházkám v parku, kterou znejistí, když nečekaně zabrousí někam směrem ke stájím...

Je fakt, že i Noir Extreme, tebou tak sugestivně popsaná, mě už poněkud leká.

...vůbec nemusí.!

Je totiž hodně intimní,

taková tiše intenzivní...

Nejde vůbec do prostoru, drží se na kůži těsně u těla,

ale jak klíště pár hodin ano.

Já bych právě brala, kdyby ru prostorovost měla...

Ovšem je fakt, že pak by to už pro dost lidí asi nebyl tichý ale jen "zabiják"...

(Pro mě ale i tak pořád krásný.!)

...kuju...

Divine: L'Être Aimé Femme

Tahle vůně má být jakousi ódou na slaměnku a nutno uznat, že více než zdařilou. Úvod osvěžuje hořké neroli s bergamotem a šťavnatou, až lehce přezrálou nektarinkou. Samotná slaměnka tu sice voní zpočátku hlavně v kombinaci s bílými květinami medově, přesto ne vyloženě cukrově a ulepeně, jako se mi to často stává třeba v Immortelle de Corse, která mi vyloženě kroutí nosem.

A co je ještě lepší, po rozvonění se s nástupem hřejivé hořkoslané ambergris a temných kouřových tónů labdana a vetiveru projeví v autentičtější podobě, jejíž vůni bych osobně tady přirovnala asi k mixu sušeného tabáku a dřevitých pilin. Špetka mléčného santalu s vanilkou v základu to pak celé uhladí a dodají tomu na eleganci. Normálně se škatulkování parfémů vyhýbám, ale tady musím udělat výjimku, protože tahle vůně si přímo říká o velké večery a velké dámy.

Řekla bych, že celá produkce Divine tak nějak míří k eleganci, nadčasovosti...

Divine má nádherné vůně, L'Être Aimé Femme k nim bezesporu patří.

K elegantním vlastně řadím téměř všechny. Květinově aldehydovou L'Ame Soeur, sametově orientální L'inspiratrice i L'Infante s kyticí bílých květin. I nejnovější Spirituelle, pro mě pastelová květinová vůně. Málokdy se mně od jednotlivých značek líbí všechny vůně, ale u Divine to tak mám a na poličce bych mohla mít úplně všechny.

Od červencové návštěvy jejich obchůdku v Paříži není den, abych si nevzpomněla na extrait L'éternel féminin ( a L'inspiratrice vlastně také). Budu to muset co nejdříve vyřešit .