To ano, ale každá si o to říká jinak nahlas a konkrétně z L'Être Aimé Femme mám pocit, že cokoliv míň by vůči ní bylo nepatřičné.

cinkja: Tak tak. Taky se mi líbí všechny. Čistý parfém L'éternel féminin jsem v butiku před měsícem zkoušela taky, avšak překvapivě samotná Divine na mně vyzněla mnohem lépe, proto jsem zvolila jako první ji. Příště si musím vyhradit místo i na ten čistý parfém L'inspiratrice, protože hned ta mě společně s L'Être Aimé Femme zaujala úplně nejvíc, ale kdyby mi chtěl někdo darovat kompletní kolekci, vůbec bych se nezlobila.

L'inspiratrice je také nádherná, mám ji ve verzi EDP a ten čistý parfém by také stál za hřích .

Tak už jsem si kvůli vám dala do tužebníku i L'éternel féminin, takže tam mám tři Divine. 

Reminiscence (Reminiscence)

Tak nějak ve stylu této značky je tato vůně slaďoučce heboučká, něžně gurmánská. K hladké vanilce a chumlavému bílému pižmu se tu ale přidává štiplavá skořice a kardamom a a muškátový oříšek a badyán a vůbec to voní perníčkově. Ale i na prevenci přehršle pochutin se myslelo: suché, nasládlé dřevo a jemně očouzené jehličí výborně doplňují zimní zahřívací atmosféru. Zabalit se do deky, zapálit dříví v kamnech, dojídat cukroví od Vánoc, popíjet kakao (nojo, je tu i kakaové pačuli a s tou mléčnou vanilkou to působí tak našlehaně) a třeba si číst (labdanum s cedrem mi tu připomíná vůni starých knih) nebo jenom koukat z okna.

Přesto jsem od této vůně podle složení ale čekala víc; je pěkná, ale nijak mě celkově neoslovuje. Koření se dřevem časem i převládne nad vanilkovou sladkostí a pak si to zase rozmyslí podle toho, jestli se na ni člověk soustředí (kořenitost) nebo se věnuje něčemu úplně jinému (sladkost povlávající kolem). A vlastně mi trošku připomíná (sladší) bílou Habanitu. Svým způsobem. Maličko.

Geco (Zeromolecule)

Térová vůně březové kůry, černé hladké kůže, suchého pačuli, ještě suššího ostrouhanotužkového cedru (dominantní složka) a s mlžným oparem lékárenského oudu. Strohá, jaksi moderně minimalistická, v tmavých odstínech, ostrých hranách. Působí nesladce, ale když se na ni člověk zaměří, za tou drsností se najde nádech kakaa a santalového prachu. Ale jenom nádech. Vyloženě pánská záležitost. Zjednodušená a osekaná Serge Noire, pokud bych se měla pokusit přirovnat. Motorkářská.

A poté, co tohle slavnostně napíšu, se celé to dřevito zaleje karibským rumem. A ve mně vyvolá zmatek. Připomíná to Straight to Heaven a co je horší - je to lepší. Syrovější. Stál se ovšem přikláním spíš k pánské straně, jen už ne tak striktně.

...poděkování veliké našemu místnímu Andělovi...

Enigma Pour Homme Roja Parfums

Začátek - to je čerstvý závan hedvábného koňaku

s lehoulinkým mandlovým/amaretovým pohlazením

s mikrošpetkou tabákových, akorát zralých, listů, a pak hned

se vůně zajímavě přehoupne do jakoby

gurmánské aldehydovky.

 Vůní se neustále vznáší suchý ale vláčný pyl a uváděné koření ve složení je nadávkováno luxusně a delikátně lékárenskými vahami...

Vůbec to není "pour homme".

Je to minimálně unisex.

...s Tomem Fordem nemá společného vůbec nic.

Leda tak teoreticky pár ingrediencí  ve složení.

 Enigma Pour Homme je teple svěží koňaková vůně  zasypaná hustým a jemným pylem, jenž vytváří mýdlový nádech.

Luxusní.

Jak pro muže,

tak pro ženy.

Intenzita sporadická.

(ok, buďme diplomaté - intenzita též "luxusní"...)

 ...pro dámy asi takhle - 

...a tohle pro pány

Xocoatl Fuequia 1833

 ...podepisuje se téměř bez výhrad pod Vendulčinu recenzi...

Cristallo di Rocca Omnia Profumi

Okamžitě po nástřiku voní

čistě a jasně

mléčná karamela.

Luxusní.!

Po chvilince začíná pozvolna "tmavnout"...

...už není mléčná, ta karamela, ale

je v ní i dost tmavé kakao.

Hladké a nesladké.

 Přidává se i neštiplavý muškátový oříšek s jemňoučkým dřevitým nádechem - přesně tak, jako když z oříšku strouháte jeho aroma ukryté v miniaturních hoblinkách do pokrmů...,

a v Cristallo di Rocca vnímám i jakýsi kávový tón.

Ostatní, zbylé, složky - kadidlo, pižmo, tabák posunují vůni dál

od nudných sladkých rozkošňáren

do roviny

zajímavých gurmánských vůní se stopami orientu a mužských akcentů...

...jo, tak tohle bych nosila s chutí.!

Hongrie Fragonard 2014

...vzdušně medový jasmín -

to je úplně první, co cítím. Pak

ano, vůně začíná perlit...

...přesně tak, jako když naléváte do fléten bílé víno.

Víno, které voní hustě a současně jemně po lehce citronkovém medu,

v němž jsou ukryty křehké molekuly slamněnek...

Stopy sušeného ovoce, karamelu a labdana spíše pouze tušíte, vůně je však díky nim krásně zabarvená, zajímavá...

...prostě perlivá.

Jiskří...

Ad "Cristallo di Rocca Omnia Profumi"

Tak tohle zní skvěle. Chytlavá recenze  Mám pocit, že vůni cítím i z počítače.

...já už vím, co mi to asi připomíná...

Taková dámštější verze vůně A*Men Thierry Mugler, hlavně těmi kávovými stopami.

Cristallo není vůbec přeslazená, spíš sladká minimálně, resp. ta sladkost je z akorát hustoty všech složek.

Jsem trochu měla obavy, jak mi Enigmu pour Homme schválíš. Uf, oddechla jsem si.

Jsem ráda, že se shodneme, že není "pour homme". Ale překvapuje mě u tebe to s tou intenzitou. Na mně už samotná EdP, kterou jsi zkoušela, jde do prostoru více než dobře. Když nezapomenu, musím ti dát očichat i ten čistý parfém, ten už by u tebe mohl projít i s tou intenzitou.

Jinak s tou Cristallo di Roca a přirovnáním k dámštější, méně sladké A*Men (potažmo Intoxicated) souhlasím.

andry: No ale zase mi ta Reminiscence zní líp jak L od Lolity. U té Geco jsi mě teda s tím začátkem vyděsila, já a Serge Noire, byť osekanej a motorkářský vůně se fakt rádi nemáme, ale to přirovnání potom k lepší syrovější, i když pánštější Straight to Heaven, mě ovšem zajímá.

Enigma je na mně intenzity velice intimní...

Ale jinak to jsou vůně moc pěkné.

Nobile 1942 - Café Chantant

Na začátku by člověk mohl nabýt dojmu, že půjde o čistokrevnou gurmánku. Sladký mandlový dezert, posypaný vanilkovým cukrem a ozdobený višněmi Amarena.  To jsou ty úžasné italské višně v sladkém sirupu s mandlovým likérem a vanilkou. Jsou výborné v různých dezertech nebo se z nich dělá zmrzlina, jedna z mých oblíbených druhů.

Sladký dezert ale mizí z talířků a ve vzduchu z něj zůstane jenom lehké aroma. Objeví se jemná kůže, k ní pak lístky tabáku a lehké závany chypre, vytvořené pačulim. A obláček pudru s kosatcem.

Takže kde to vlastně jsme?

Café chantant byly populární kavárny ve Francii doby Belle Époque, ve kterých bavili hosty písničkami lehčího rázu zpěváci nebo skupiny zpěváků. Takové první  popové koncerty. A taky třeba kolébka šansonu. O jejich popularitě svědčí i to, že se rozšířily do celé Evropy, dokonce i do Ruska nebo Turecka.  Velkou popularitu café chantant získaly hlavně v Itálii, zdá se, že se dodnes tento výraz používá. A v češtině nám café chantant taky něco zanechalo - slovo šantán, používáné ve smyslu kabaret. Vyrazíme do šantánu?

www.bisceglieindiretta.it

S Nobile 1942 bych vyrazila hned :-). Jejich vůně jsou skvělé, jeden z mých letních italských objevů.

Že? Jedna lepší než druhá. Skvělé vůně za dobré ceny. 

...zase Vás tu trochu "zahltím"...

Anonimo Veneziano Nobile 1942

…němý úžas… 
…popisy nelžou…
Mistrovské dílo, na pokraji naivity a sofistikovanosti… 
…bořit nos do kožichu a se zavřenýma očima nasávat vůni…
Nelze popisovat podle jednotlivých ingrediencí, resp. 
je to značně vůně pocitová…
Snad jen – 
v začátku jasmín s křehoučkým ylangem poprášený lotosem, 
hebká měkká teplá pryskyřice se smetanovou vanilkou, 
někde v dálce chvění růžových okvětních plátků ve větru. 
Pak je to téměř jednolitá kompozice decentně ale zároveň jistě sálající z kůže.
Jemná voňavá aura, 
která vás objímá jak nadýchaný obláček, ale 
její epicentrum – to je síla, intenzita emocí… 
…stačí nadechnutí. 
Jediné. A
je TO tam.!
Všechno se vrátí…
Všechno…
do posledního záchvěvu každé jediné buňky v těle(a že jich je…)
do první a poslední vteřiny…,
do nejmenšího zlámaného centu …

z ceny za lásku…
Krása a bolest
Bodnutí jehlou do samého středu těla, 
srdce, 
duše…
Euforie v beztížném stavu…
Můžete si logicky a rozumově zdůvodnit co chcete, 
to jde.
Můžete vzpomínky/kus života zastrčit hluboko jak na mořské dno, 
jak tisíce světelných let daleko, 
že na ně nelze dosáhnout…(téměř)
…hm…,
jenže pak stačí prázdný flakon, 
zbytek vůně a…
Jako film, 
jako příběh v knize – 
stránka za stránkou, 
slovo za slovem,
nádech a výdech…
Už to nikdy,
NIKDY nezmizí…
Vzpomínky na zastavení v čase…
Je to kus vás…

Vůně pracuje velice nenápadně. Jako když si pomalu svlékáte dlouhý lehký plášť a pak si pomalinku sedáte a boříte do měkce vypolstrovaného křesla…
20/01/11

…pro lepší představu.?.:
ANONIMO VENEZIANO

je svým způsobem komplikovaný, tajemný… 
Nedá se ihned přečíst/rozluštit…
Jinak jsem ho cítila ráno – poprvé, 
jinak přes den a odlišně i den druhý(= dnes v cca 6h…)
Jako by si ta vůně ve mně sedala, usazovala se…
Maska na karnevalu – 
také si uděláte celkem podrobnou a přesnou představu, 
ale pravá tvář je pořád schovaná za škraboškou… 
Chce to čas.
Přes den mi AV neustále něco připomínal. 
Ten stav – nemoci si vzpomenout, co – je příšerný.!
A pak – ano – Yvresse. 
Yvresse bez větvičníku, resp. místo něj je pryskyřice.
Nakonec jsem to snad rozšifrovala..?.
Labdanum – měkká, živá pryskyřice, sladká, prachová – jako když sfouknete ze starých knih tenkou hebkou šedou vrstvičku prachu…
Kosatec – schovaný. 
Sem tam probleskující. Decentní ale ne plytký. Jak jasný pohled se stydlivým klopením řas… 
Přejemný máslový a čokoládový tón téměř nezachytitelně levitující bezděčně kolem vás…
Růže – damašská. 
Napřed tlumená, ale po chvíli sytá. Rostoucí, tepající životem, a přesto zachytíte i jakýsi záchvěv sušše šustivého pout pourri. I trošku medovo a trochu odéru vintage…
Bergamot – plyšový. 
Jako čerstvě uvařený/teplý černý čaj – přivoňte si ke kouřícímu hrnečku nepřislazované zlatavé tekutiny…
A to, co mi evokovalo Yvresse – to je ona sytá růže, s hladce nahořklou šťávou z pomerančů stržených ze své citrusové ostrosti do poněkud jiné roviny…
Vůně je téměř nesladká. Je sytá. Tlumeně sytá…
…říkám – na zdobené nákladné masce si všech krásných a propracovaných detailů také hned nevšimnete napoprvé…

Mně u Anonimo naskakuje Coco od Chanelu.

...ano, typově velmi podobné

Mně k ní taky ta Coco naskočila.

Parfums de Nicolai - Ambre Cashmere Intense

Kašmírovou ambru uvedou ruku v ruce mandarinka s citronem a hřebíčkem, mandarinka se rozloučí rychle, ale citron ve formě citronové kůry doprovází i to, co přijde.  Je to zvláštní směs mýdla, kosatce a fialky a spolu to vytváří dojem čistě vypraného měkounkého froté ručníku anebo, a to asi byl záměr, kašmírové deky. Deka ležela přes léto ve staré skříni, je z ní jemně cítit zemitost pačuli. Málem bych už byla napsala, že tahle vůně je víc kašmírová než ambrová, ale není. Ambra přichází pomalými krůčky, sladce vanilková, balzamická, krémová. Vyplatí se na ni počkat.

...to zní nádherně...

Naskočila mi Habanita l´Esprit...