No jo máš pravdu. Díky, už jsem se opravila. Nevím, proč mám Catherine Deneuve pořád v první řadě zafixovanou s Chamade, když to je úplně jiný film, který vlastně vznik vůně jen inspiroval. Už mám tu hlavu taky děravou. No odpovídá to jen tím základem.

slniecko: Mám. A klidně bych ti jí přenechala. Já trpkou zelenou broskev nějak nemusím.

Není divu. Ona je úžasnou tváří jak Mitsouka, tak Chamade (a i dalších klasických vůní Guerlainu). Jak v soukromém životě, tak na plátně .

To teda jo.

A jak za mlada, tak i později.

K tomuhle by se nějaká LVEB asi moc nehodila, co?

Jj, to je pravda. Jen tak namátkou jsem si až dodatečně uědomila. že vlastně inspirovala Jean Paul Guerlaina třeba i ke vzniku Nahémy - moje růže bez růže. Já osobně jí v EdP mám jen minimálně. líbí se mi jen čistý parfém, kde mě nezlobí hyacint a vetiver. Ke Catherine mi ale sedí.

Ona je Catherine nejen múzou scénáristů, spisovatelů, režisérů, parfumérů, ale taky by byla dobrá parťačka tady na Parfumanii . Četla jsem s ní spoustu rozhovorů a docela často padne řeč na parfémy a to je něco! Vyzná se. Má ráda Guerlain (její první, zásadní vůně je L´Heure Bleue), od nepaměti chodívala pro svíčky do butiku Dyptique na boulevard Saint Germain, oblibuje spoustu vůní Serge Lutense a Frédérica Malle, jednou z jejích stálic je Sable od Annick Goutal, zašla za Francisem Kurkdjianem, aby jí vytvořil pokojovou vůni podle vzpomínky na krásně vonící pot pourri z dětství.... dokáže do velké míry zasvěceně hovořit o parfémových ingrediencích.

A perlička: Iris Poudre Pierra Bourdona byla inspirována... hlavní představitelkou filmu Belle de Jour. 

Divine: L´Inspiratrice

V butiku mi paní prodavačka tuhle vůni představila jako pačuliovou růži, což ve mně až zase takové nadšení nevyvolalo, protože jsem si okamžitě představila další variaci na Midnight Poison, Noir de Noir apod. Ihned po nástřiku jsem ovšem zjistila, že jsem byla vedle jak ta jedle, L´Inspiratrice je totiž úplně jiný typ růže. Uvádí ji jiskřivě svěží bergamot a samotná růže s pačuli tu totiž působí jako lehkonohá, veselá, v žádném případě však rozjuchaná, moderní a přitom elegantní mladá dáma.

Okvětní plátky jí zlehka ohřívá ylang s podtóny zralých banánů). Vznáší se na obláčku bílého pižma. Vanilka se špetkou bíločokoládové dodávají letmý dotek sladkosti a neskutečně krotký vetiver zase kapku suché dřevitosti. Pokud tedy hledáte vůni, která by byla dobře pochopitelná pro vaše parfémově nepolíbené okolí a zároveň dostatečně zajímavá pro vás a líbí se vám třeba Gris Montaigne, tak L´Inspiratrice mi přijde ještě o něco lepší a především levnější volba.

Malbrum: Psychotrope

Kadidlovky obvykle miluju, ale že by zrovna tahle ve mně vyvolala nějaké halucinogenní účinky, které by nějak vylepšily můj mentální charakter, to říct nemůžu. Hned na začátku vás do nosu udeří vůně nasládlých pryskyřic, muškátů, hřebíčku a skořice. Už po chvilce se objeví i to kadidlo.

V prvních okamžicích je studené a společně s šáfránem evokuje dojem starých zaprášených kamenných schodů. To je sice pěkné, avšak na druhou stranu nikterak objevné. Nějak už ovšem nechápu, proč se ho rozhodli ohřát pomocí slaného želatinového kašmeranu, palčivého styraxu a celé to zasypat cedrovým jehličím. Navíc se to celou dobu kloní jednoznačně do pánska.

Au Pays de la Fleur d’Oranger: Figue Fruitée

Zpočátku působí tenhle fík, mimo jiné i díky hořkosti svěžího grepu, který jej doprovází, nezrale. Po chvilce se přidá lískový oříšek s krotkým cedrem a vytvoří dojem fíkových větviček s lístky, o nichž psala jerry. Vraťme se však zpátky k samotnému fíku, protože ten po rozvonění konečně pustí šťávu a vůně tak ze sebe vydá nádherné fíkově mléčné tóny.

Osobně bych ocenila, kdyby zůstalo jen u té mléčnosti, Jean-Claude Gigodot se ovšem rozhodl uložit ho do váčku z velejemné kůže s lehkých nádechem zkaramelizovaných švestek, přičemž ho předtím poprášil bílým pižmem. Ano, tahle vůně rozhodně patří k těm nejzajímavějším fíkovkám, jaké jsem dosud měla příležitost zkusit. Jen má prachmizernou výdrž, dokonce slabší než Bois Naufragé.

Francesca dell'Oro

- Very Tight:

Vůně působí stroze a jako by měla ostré hrany - jako k vypasovanému kalhotovému kostýmku. Nejprve nás udeří do nosu šafrán a může zavládnout jistá obava, ale ne, negumovatí, chová se kulturně. Vzápětí je doplněn dřevem, podle složení by to měl být guajak, ale působí spíš jako suchý ostrouhanoužkový cedr zakápnutý malým množstvám medu a s podtóny březové kůry. Ta v kombinaci se šafránem pro mě občas mívá sklony vyvolávat dojem autodílny, ale zde to velmi příhodně drží na uzdě zdařilé citrusy - ne příliš kyselé, ale ani ne sladké, akorát utržené. Jejich šťavnatost ale také nemá dlouhého trvání; nijak balzamická pryskyřice a suchý, na prach pomletý koriandr vrací vůni zpět její strohý až lehce pánský dojem a ani závěrečný hořký pomerančový květ, ač zjemňující, nepřináší žádnou romantiku. A je to tak dobře, protože jinak by byl název Very Tight poněkud scestný.

- Francine:

Zeleně drhnoucí galbanový úvod je krátce nato zalit džbánkem husté sladké smetany a zasypán popraškem nastrouhaného muškátového oříšku a čerstvě natrhanými lístky bazalky. Působí to skoro až gurmánsky, ale galbanum se nenechá překrýt, jen se promísí a zjemní, ale stále je patrné. Místy probleskne ovocná dužnatost, ale prostor nedostane. Příležitostné proužky kadidlového kouře si ale během vývoje vybojují svoje místo a společně s tím, jak vůně prosychá a kalorická smetana se ztrácí, vytváří nasládle kouřovou auru spolu se suchým kořením. Ve výsledku to ovšem nedopadá úplně ideálně, protože se v té směsi něco začíná připalovat, nejprve nenápadně a po úplném rozvonění to tam prostě je a neodbytný pocit prázdného hrnce na rozehřáté plotně je na světě.

Cassiopea (Tiziana Terenzi)

Další z řady chumlavých něžných vůní. Hlavní slovo má hebké bílé pižmo oslazené našlehanou tonkou s vanilkou a s jemným nádechem cukrové vaty. Jde jen o tu nadýchanou sladkost, není to gurmánské, dortíkové. Velmi příjemná je tu kombinace s čerstvě vymačkanou šťávou ze zralých mandarinek a exoticky sladké maracuji, doplněná nahořklou mandarinkovou kůrou. Ve všem tom měkoučkém pižmu to zdařilému ovoci sluší, je to osvěžující, nadlehčující tu sladkost a taky to dodává prvek zajímavosti oproti jiným podobným vůním. Květiny v srdci vůně se dají jen tušit, podobně jako v Jovoy Poudré nevynikají samy o sobě. Po rozvonění je vůně podkreslená santalovým dřevem, ubere na zářivosti a usadí se do komfortní aury s výbornou výdrží.

Já ve Francine ke konci nic připáleného neměla. Dokonce se mi společně s Envoutant z těch barevných vůní od Francescy líbila nejvíc, jen na mně moc nedržela. Ale zkoušela jsem jí zatím jen jednou.

na mně výdrž tak nějak standard

Montmartre (Morph)

Čekala jsem velkoúžasnou pačulovku, protože tak voněla od rozprašovače a provoněla celý balíček. A ejhle, omyl. Je to další z na můj vkus už poněkud mnoha vůní typu Bois d'Iris od VCA. Takže zase je to dobré, zase hezké, zase to voní po pudrovém kosatci s hebkým bílým pižmem oslazeným krémovou vanilkou, podkreslené dřevitostí uhlazeného suchého cedru a lehce kouřově. Jinak to nepřináší nic nového. Pozitivem je cena, výdrž hodnotím slušně, intenzitu akorát. Kadidlo na mně není štiplavé, to je taky dobré. Autor/parfumér má na svědomí i vůně od Calé, takže za sebe dám šanci i dalším vůním této značky.

Preludio d'Oriente (Calé Fragranze d'Autore)

Na úvod můžu říct dvě (no možná tři) věci. Nemám ráda kadidlovky. Na to, jak mi máloco sedne, existují značky, ve kterých jsem se tak nějak našla a tady to by mohla být jedna z nich. A současně je tato vůně snad první kadidlovkou (dobře, po Calling All Angels Tanji Bochnig v pětatřiceti stupních), které ráda dám palec nahoru. Vlastně Calling All Angels je vůně, která se mi vybaví i při přivonění k Preludio. Pryskyřicemi a ambrou prohřáté kadidlo.

Zpočátku je teda typicky studené a lehce štiplavé, ale nijak protivně, a stejně jako vás slunce zahřeje, když na podzim vykoukne zpoza mraku, zahřeje se i Preludio postupně se vynořujícími balzámy. A aby teda došlo i na ten orient, podkresluje to suché koření. Najdeme tu i zemitost pačuli v podobě prašné hlíny. Kůže? Lehce, v zapudrované měkké podobě. Oud? Velmi mírně a příjemně, spíš temně dřevitě. Vlastně se vůbec nedivím tomu, že je tak dobře hodnocená. Zaslouží si to.

Mazzolari - Ambra 

Tak z téhle ambry jsem trochu zmatená. Je to ambra, není to ambra... Každopádně už ten úvod je na ambrovku docela originální. Sladká mandarinka a s ní heřmánek, spíš květ heřmánku s lístky než heřmánkový čaj, a to všechno okořeněné pikantním zázvorem. A kde je ta slíbená ambra? Zatím místo sebe posílá pačuli a ylang-ylang se stopou jasmínu a vzápětí dokonce nějaký ovocný tón, který připomíná švestku. Taky lehce kožené labdanum. Po hodně dlouhé době je tady něco, co by se při troše fantazie dalo nazvat ambrou, já bych to nazvala spíš napudrovanou kůží se zázvorem. A nakonec se objeví i ta vanilka.

Preludio d´Oriente - fakt Calling All Angels? Hm, to jsem na to teda zvědavá.

Hele a ta kouřovost je v Monmartre jaká? Spíš teplé kadidlo jako v Bois d´Iris nebo do "mramorova" jako v 450? Já bych totiž radši to druhé s lepší výdrží a intenzitou a pokud možno ne tak sladké jako Bois d´Iris, když vždycky zminuješ v první řadě VCA u tohohle typu vůní.

blackviolet: Tak teď už aspoň konečně víš, jak jsem se cítila u Ambre Eccentrico a proč ji kvůli tomu nutně potřebuju víc prozkoušet.

Preludio - no né, není to stejný jako Calling, jen mi to připomnělo. je to i chladnější.

Montmartre - spíš jako v Bois d'Iris. no zmiňuju ho v první řadě, protože ho zná dost lidí a protože jsem si to soukromě určila jako vzor pro tento typ vůní (a ne, neřešila jsem, co bylo první a co potom).

...vůbec jsem nemusela do složení,

ta vůně se krásně čte - přivoněla jsem ke kůži a píšu...:

SATIN DOLL Ys.Uzac

...černý i růžový pepř

a

vůně u vchodu do parfumerií...,

a k tomu se ve chvíli přidává

křehce dřevitý kosatec s Miss Dior novější verzí...

Satin Doll voní luxusem, ale nevtíravě,

příjemně, hravě a

elegantně.

Postupně, pomaloučku vůnê prachovatí,

voní stejně, jen už není tak šťavnatá, ale delikátně prosychá a 

přidává se teplé a křehké pižmo...

...tu vůni znám.

Je to

Coco Mademoiselle s pikantně teplým kosatcem.

LALE Ys.Uzac

...je to jak v teplých dlaních zahřívat citronovou ledovou tříšť, nasládlou pouze avizovanými květy ve složení...

Pryskyřice mi tam míchá kožený tón mazlící se se stydlivou hedvábnou meruňkovou dužninou...

...a je tam schovaný vítr z pepře,

dřevitý prach a

delikátní perlivá opilost.

Vůně je odtažitá, prská a škrábe jak zdivočelá kočka,

jenže současně vnímáte, ze by se tak ráda

přimazlila...

FATAL CHARME Xerjoff

...karamílek.

Jinak to napsat prostě

nejde.

Jednodušše - je to mrcha ambra, co vylezla čisťounká mýdlem ze sprchy,  chumlá své vláčné a nebeským pudrem se třpytící tělo do mohérového župánku...

...a tabák.?

Jestli, tak

delikátní, velmi jemný doutník pro dámu...

CLIVE CHRISTIAN 1872

...delikátnêjší

a

luxusnější

Chance Chanel.