Nobile 1942: Anonimo Veneziano
Když bych to chtěla hodně zjednodušit, řeknu, že Anonimo Veneziano je temperamentní italská Coco, ale vzhledem k tomu, že tohle je pro mě zatím nejpovedenější vůně od této značky, tak to trochu rozpitvám. Mandarinka asi tím, že je červená, tu působí mnohem víc šťavnatěji. Zároveň je navíc osvěžená trochou natrpklého bergamotu.
Potom se vůně rozchází, jelikož jasmín téhle Italky je narozdíl od Francouzky indolický podobně jako ylang, než se uhladí do tropicky sladkých, květinově krémových tónů. Dokonce bych si tipla, že se mezi ně přimíchal i jeden malinký kousek hřebíčku, aby tak co nejvíc zdůraznila svoji plnokrevnost a italský původ.
Nezapomíná ovšem ani na eleganci a po rozvonění ukáže růži s moderním nádechem chypre (pačuli s labdanem), špetkou vanilky a santalem, o níž psala už blackviolet a jímž se Coco zase malinko přiblíží. Růže Anonimo Veneziano je však i o kapku víc ovocnější, konkrétně broskvovější, čímž společně s umravněným ylangem působí mnohem víc zářivěji. A co kvituju, že v dojezdu není vůbec tak vlezle sladce mléčná jako Chanel.