...děkuji za krásný kompliment..!.

Tom Ford Atelier d'Orient - Plum Japonais

Tahle vůně mě dostala naprosto nečekaně. Nejsem zrovna fanoušek švestek, vlastně nejsem fanoušek ovoce v parfémech obecně. Nevadí mi, ale nevyhledávám jej a jen v málo vůních si ho užívám. Nemluvě o tom, že kdyby mi před dvěma týdny někdo řekl, že si za 195 eur poběžím nadšeně koupit vůni uzených švestek zalitých sirupem z balzamikového octa, asi bych si pomyslela něco o pádu z višně. 

A přeci! Přiznávám, že tahle Fordovka je trochu divná a za těch pár nošení jsem už zaznamenala, že líbivka to nebude. Ale mně sedí, cítím se v ní pohodlně a navíc, NAVÍC jsem konečně našla svou kadidlovku. Plum Japonais totiž voní svátečně. Potvrzeno komentářem maminky: "Ježiš to jsou nějaký Vánoce, co to je?". Z té prazvláštní kombinace složek na mé kůži vychází kadidlo. Pálící se františek. Plum Japonais voní barevně. Důstojná purpurová, jehličnatě kořeněná tmavě zelená, hřejivá a klidná hnědošedá.

Zdroj: Fragrantica

Nicméně, takových kadidlovek jsem zkoušela desítky. A všechny byly svým způsobem krásné. Ale všechny byly také hodně seriózní, dokonce až pochmurné. Plum Japonais taková není. Je vlastně docela hravá a vtipná. A důvtipná. Právě v tomhle období chladu krásně rozkvétá; zahřívá a pomáhá uklidňovat zalarmovanou duši a ustálit myšlenky, ale nikdy se nesníží k banálnosti. Naopak, pořád je v ní špetka určité posvátnosti, kterou vytváří zmíněné kadidlo (či spíše dojem kadidla - to totiž mezi složkami uvedeno není). Tahle vůně je tu pro mě, je sobecká, byť jsem už za krátkou dobu stihla obdržet i pozitivní komentář. Většina blízkých a kolegů zřejmě nadšená nebude, ale tohle se zkrátka musí pochopit ;-)

...Tom Ford jsou prostě

emoce.

Ano, 

ta vůně je hnědošedá, až do antracitova, černa, s temně fialovou, která spíš vidět není, ale člověk tu barvu

cítí, že tam prostě

je.

Mám dodnes flakonek od velkorysého vzorku a občas provádím jakýsi masochismus,

přivoním si...

...ta vůně i jen od rozprašovače je pořád intenzivní,

nádherná.

Na popis bych musela zase/znovu zkusit na kůži,

resp. vnímala jsem ji před časem spíše jako Vendulka,

ale naprosto souhlasím s tím,

jak vůni popisuješ, co se týče, ne ingrediencí, nýbrž

vlastností, emocí...

...ano, to tam JE.

A je to skvost...

Ano máš pravdu, je hodně emotivní. Jenže na druhou stranu je i nositelná, což pro mě většina takhle emotivních vůní není. Ona mě "nedeptá", nenutí mě přemýšlet o věcech, na které myslet nechci.

Zimní Plum Japonais mi připomněla nepřekonatelné Stingovo sváteční album If on a Winter's Night. 

moc pěkně napsané. kdybych nevěděla, že mi nesedne, taky bych si ji po přečtení běžela koupit

Děkuju  A to je škoda, protože na tebe by se mi zrovna hodila...

mně by se na mě v zásadě hodila taky bohužel jsme se spolu nesrovnaly, byla jsem cítit jak kvas a kouř. ale tak pohrávám si s myšlenkou na PG Intrigant Patchouli, Monegalovu Mon Patchouly nebo Tauerovu L'Air du desert marocain. ono mě to za chvilu zas přejde

Díky za tip na Stinga. Krásné vánoční album, takové meditační. 

Že ano? Já ho mám moc ráda, poslouchám ho už několikátý rok, protože pro mě vystihuje podstatu Vánoc a konce roku - tedy žádné veselé slavení, ale spíš ohlédnutí, rozjímání a zamyšlení. Škoda, že tak málo lidí o tomhle albu ví 

@Andry, i já bych si nechala líbit něco pěkného s pačuli, ale nesmělo by to být moc pačuliové  Zatím jsem tu pravou nenašla.

Hele, nechceš si vyměnit mámu? Bych potřebovala, aby ta moje na Plum Japonais reagovala stejně pozitivně jako ta tvoje.

Ale naprosto souhlasím, Plum Japonais je vůně, která se zkrátka musí pochopit, ať si říká kdo chce co chce.

A mimochodem velmi výstižný a krásný obrázek, o recenzi ani nemluvě.

To jsi mě pobavila, mámu klidně vyměním, ona to nemyslela úplně tak pozitivně  Dneska mi na ni řekla: Ježiš co je to za puch  No fakt je že ta první fáze není úplně lehce stravitelná. A pak u oběda, že to přebije vůni všeho... Ale však já je doma vycvičím 

jé, to samý mi na ni řekla ta moje a je dost možný, že i pokračování bylo podobný...

Aha, tak nic. To by bylo z bláta do louže.

andry: Koukám, že máme ty maminky dost podobně parfémově zaměřený.

Lorenzo Villoresi: Vintage Collection Incensi

Kdo by čekal v této směsi veškerých kadidel hodně kouře a kostel, ještě navíc když je to vintage collection, bude překvapen.

Nejdřív vyskočí lehký kadidlový tón se zeleným galbanem, ale taky něco ovocně květinového, připadá mi to jako sušené jabko se špetkou skořice, s pudrovou mimózou a rozmačkanými nasládlými bobulemi jalovce. Takže kostel ani náhodou, spíš bych to nazvala kadidlovou gurmánkou.  A pokud se týká toho kadidla, napadá mě k tomu jedno slovo - blend. Ne whisky blend, kde se míchají různé druhy whisky s cílem zachovat stejnou kvalitu. Lorenzo je incense master blender, který nám spojil v příjemný celek elemi, myrhu, olibanum, opoponax, styrax a benzoin do hladké kompozice zjemněné krémovým santalem, která nepůsobí chladně, naopak, je to hřejivé a rozhodně dobře nositelné.

Z toho, co jsem dosud od Lorenza Villoresiho vyzkoušela, mě nic zase až tak moc neoslovilo, ale kadidlová gurmánka, hm, to si musím rozhodně poznačit. V tomhle ohledu u mě zatím pořád vede Rêve d'Ossian od Oriza L. Legrand. Musím zjistit, jestli ji Lorenzo dokáže překonat.

Noir Pour Femme (Tom Ford) - sladce kouřové dřevo pod vrstvou gurmánsky nasládlého koření a výrazné ledové pižmo. Po rozvonění kořeněná dřevitá zakouřená ambrovka s akorát tak sladkou skořicí. Tak ta se povedla...

Safran Nobile (Technique Indiscrète) - "lékárenský" šafrán, ke kterému se později přidaly hořké mandlové slupky. Po rozvonění nefalšovaný "mexický" Shalimar s minimem kouře a maximem vanilky, vylepšený špetkou sladkého kardamonu. Tak trochu "vánoční" vůně...

Shodou okolnosti dnes taky poradne zkousim Safran Nobile... a rikam si, to je skoro mexican... :-)

Ale v lete byl trochu jiny...

Bogue Profumo: O/E

Už složení malinko napovídalo, že by mělo jít o citrusově bylinkovou vůni, ale vůbec jsem nečekala, že tenhle výtvor od Antonia Gardoniho, povoláním architekta a parfuméra samouka (něco podobného jako Andy Tauer) bude až tak dobrá. Citrusy v ní jsou totiž bio, což je velmi potěšujcí. Z bylinek je nejvýraznější rozmarýna. Promíchali ji s drceným černým pepřem a příjemně živočišným hřebíčkem.

Škoda, že ty krásné citrusy nevydrží o něco déle. Místo nich vystoupí do popředí kafr, který O/E dodá lékárenský tón. V další fázi se ale umravní a zůstane jen jemná bylinková vůně, k níž se přidá jehličí, dřevo, trocha tabáku a směs pryskyřic. Každopádně kdo si zoufá, že Lux od Mony di Orio v novém provedení už není, co býval (tam bio fakt nejsou), mohl by to možná zkusit s přírodnější O/E - myslím po pocitové stránce, vyloženě podobné si nejsou.

Potvrzuju, že na tobě tam ten Shalimar byl. Na mně pořád má jako na andry blíž k obrácenému Oriental Brulant. Jen na cinkje se minulý týden nerozvoněl vůbec dobře.

J. F. Schwarzlose Berlin: Fetisch

Jako fetiš se označuje kultovní předmět nebo jev přehnaného nekritického uznávání. V případě téhle vůně je to pánská kožená bunda, zasypaná hromadou ostře bylinného šafránu. Dále k ní dostanete sklenici teplého vanilkového mléka s medem. No a nakonec si k tomu zapálíte nějaká ta dřeva a sladce pryskyřičnatý styrax.

Calé Fragranze d'Autore: Preludio d'Oriente

Ha, toto je, prosím, jeden z vyjímečných případů, kdy se s andry v nějaké vůni zcela shodnu. Preludio d´Oriente opravdu v první chvíli skrze směs pryskyřic, dřeva, ambry a medových pláství s voskovými víčky trochu připomíná Calling All Angels, jen to kadidlo je tady štiplavější. Po rozvonění se sice uhladí, ale to už se s podobou rozchází, jelikož ho doplní pelyňková hořkost, zemitost pačuli a kožené tóny lehce medicinálního oudu a celé to na rozdíl od April Aromatics sklouzne do pánska.