Tak už ji zkouším a máš pravdu, i na mě je už moc éterická, ale zatím se mi z Gezových vůní líbí nejvíc.

Arquiste: Anima Dulcis

Tak tohle kakao má opravdu grády. Zaří několika odlesky zlaté přesně, jak popsala Miru. Je surové a hořké a voní po lískových oříšcích a kardamomu. Zanedlouho zesládne díky trošce karamelu (jedna z poloh mexické vanilky), ale ne moc, protože vzápětí se přes něj převalí hromada nesladké, najemno namleté skořice s palčivým chilli a pár zrníčky kmínu s příjemnými živočišnými a koženými podtóny.

Po rozvonění dostane víc prostoru samotná mexická vanilka, která už nyní kromě karamelu voní i po rozpouštěné krémové vysokoprocentní čokoládě podobně jako v mexickém Shalimaru, což jí v kombinaci s oříškovým, prachově delikátním kakaem náramně prospívá. Chilli už sice není patrné, jelikož ho v téhle fázi vystřídá "přívětivější" hřebíček, a skořice zesládla, ovšem vůni to ani v nejmenším neubírá na pikantní přitažlivosti.

Vůně jde krásně do prostoru a dobře drží. Ano, starodávný životabudič, i tady musím dát Miru za pravdu. Řekla bych, že typově je někde napůl cesty mezi Lutensovou Arabií coby naučnou vůní (tzn. vůní, k níž člověk rád přičichne čas od času, ale na pravidelné nošení je to až příliš velká vůně) a Xocoatl s tím, že ta není tak suchá a je spíš vanilkově mléčná. Škoda, že kusy z cestovního balení nejdou zakoupit i jednotlivě, hned bych po něm skočila.

Mne  zasa pri skuske pripomenula Theoremu

Theoremu jsem měla, tam ta skořice byla už nasládlá. A měla jsem v ní kandované pomeranče a celkově na mně byla medovější. To Anima Dulcis je pikantnější a hodně suchá a ta čokoláda tam hraje spíš druhé housle na úkor kakaa. Nicméně jo, i když je ta skořice sladší, tak skrze tu čokoládu a suchou dřevitost, která Theoremu dělá mnohem snáze nositelnou by se tam nějaký ten styčný bod asi taky našel.

Honoré des Pres: I Love Les Carottes

K téhle vůni jsem přistupovala hodně opatrně vzhledem k tomu, že Oliviin Hiris není vůbec můj šálek čaje. Nicméně když jsem se nakonec zkamarádila s Iris Silver Mist, rozhodla jsem se to přece jen risknout a zjistit, jestli tu její mrkev teda miluju nebo ne a ze začátku jsem byla příjemně překvapená. Tohle vůbec není ta zaprášená mrkev se spoustou hlíny, ale slaďoučká mrkvička, čerstvě nastrouhaná do salátu, jen místo jablek jsme ji promíchali s rozmixovaným pomerančem.

V další fázi je to pak ještě lepší, to totiž nastoupí částečně máslový a částečně zemitý kosatec s vanilkou, což jsou v kombinaci s doznívající mrkvičkou hotové kosatcové orgie. Jenže on mrcha nevydrží a po l´artisanovsku se mi rozpadne do prašně zemitého pačuliového základu s podtóny vodnatého zeleného jablka. Jako to se dělá tohleto, mávat psovi buřtem před čumákem a pak ho rychle sežrat?

Black Gold (Ormonde Jayne) -  nalámané čerstvě utržené jedlové větvičky namočené ve sladké pryskyřici, doplněné lehkým nádechem strouhnuté kůry z pomela. Má společné rysy s Terre d´Hermes. Vůně je vysloveně hustá a čiší z ní luxus...tímto dojmem na mě ostatně působí většina vůní Ormonde Jayne.

La Religieuse (Serge Lutens) - studený kámen zasypaný okvětními plátky nasládle ovocné tuberózy, krémovými, ojíněnými, s trochou sametové zeleně. A pak už jen nasládlé dřevité pižmo. Od Lutense (a hlavně podle složení) jsem čekala mnohem víc než vcelku vlídnou pižmovou květinovku...

"La Religieuse (Serge Lutens) - Od Lutense (a hlavně podle složení) jsem čekala mnohem víc než vcelku vlídnou pižmovou květinovku..."

Že jo? Já zrovna tak. U L'incendiaire jsem se ještě loni zaradovala, že se společně se Sheldrakem Lutens vrátil ke starým kořenům, ale letos mám společně s tou zlatočernou kolekcí pocit, že jim ta šťáva přece jen už nějak došla.

Noir Exuis L´Artisan

...nic nového pod sluncem.

U rozprašovače mi okamžitě naskočila Vanille Exquise Annick Goutal,

na kůži pak Code EdP...

Noir Exquis je na polovině cesty mezi klasickým Code EdP a Code Ultimate

(tzn. že je bez kůže, kterou vlastní Code Ultimate, ale má naopak oproti Code EdP kávu...)

s ve složení přidaným, podle mě ano, vetiverem.

Ke konci, po usazení v Noir Exquise ubyde pomeranče a naopak se jemně zvýrazní syrová, čerstvě nařezaná dřeva(prý z Madagaskaru) 

a noir vanilka...

Cassiopea Tiziana Terenzi

...v nadpoloviční většine bych jen opisovala Vendulčinu recenzi...,

mám to v prvních dvou třetinách vůně téměř naprosto stejně.

Ovšem ke konci se Cassiopea na mé kůži rozpadne do čehosi,

co mi velmi silně evokuje vůně escadovitého typu či od Johna Galliana Parlez d´Amour...

...čili slabota.

A za ty prachy.?

...ano,

tak přesně takto začíná vůně

Sorriso Profumum Roma

 ...aneb na kůži mám Pikao,

 onu tmavou, hustou, pomalinku a líně tekoucí čokoládovou masu, kterou když ochutnáte, tak nevíte, kdy přestat...

 Po chvíli se lesklá tmavohnědá slast začíná rozostřovat,

typická vůně, chuť, kterou máte v nose nabírá tlumenější obrysy.

 Pikaová hmota bezostyšně objímá, válí a protahuje se

po étericky hustých až těžkopádných dřevech,

vyplňuje jednotlivé rýhy kůry s neochvějnou jistotou a systematičností.

Nakonec se z hůry na tuto labužnickou tmu snáší jako nebeský prach

pouze hladkým pomerančovým pudrem nasládlá vanilka...

 ...dokonalé.!

Možná došla šťáva, možná je to nějaké přiblížení se k masám...těžko říct.
Od dvojice Sheldrake x Lutens by se dala čekat lecjaká divočina, ale rozhodně ne mainstream.

Fakt Code? Já mám v Code vyloženě pomeranč s medem a kandovaný zázvor, ale fakt hodně. To v Noir Exquis mám jen kousíček kandovaného pomeranče. To znamená, že na tobě je Noir Exquis víc pomerančový? Code Ultimate ovšem neznám. Asi se pokusím pro zajímavost taky někde sehnat vzorek.

No a to bych řekla, že Cassiopea je z nich tak ještě nejlepší. Myslím z té bílé kolekce.

Ha, já věděla, že Sorriso bude tvůj šálek kávy.

jerry: Jo s tou snahou o přiblížení se masám na tom asi něco taky bude.

Tak a je to tady!

Už jsem si myslela, že mě to nikdy nepotká, že bych si z nějaké vůně sedla na zadek a řekla "tak tuhle musím mít, nejlépe ihned"! (a ještě to má v názvu Ambre... brrrr... to je pro mě/svěženkářku skoro sprostý slovo!)

Stalo se to dneska, odpoledne, v Douglasu ...

Rive d’Ambre

Kde to prosím seženu?

Za rozumnej peníz, samozřejmě - 5tis. za 50ml se mi dávat nechce

Však ona je v ní ta ambra taky jen okrajovou záležitostí. Mě to třeba vůbec nepřekvapuje, že se ti zalíbila zrovna Rive d´Ambre = luxusní fordovská svěženka.

No levněji než na elninu, kde ji mají padesátku před slevou asi za 3600 Kč ji seženeš těžko.

Honoré des Pres: Bonte´s Bloom

Hledáte meditační bylinkovou vůni, ale lipový květ je na vás příliš opojný? Potom bych pro vás možná měla řešení. Tahle začíná nazelenale citrusovým petitgrainem, doprovázený jemnou dřevitostí a nahořklou vůní šalvěje. V ten moment to vypadá na klasicky střiženou kolínskou a ona to taky vlastně svým způsobem je kolínská.

Vzápětí vás už však obklopí lány čerstvě opyleného heřmánku a slunečníc, které naprosto dokonale evokují rozkvetlou letní louku. Ale aby to nebylo jen výhradně bylinkové, připojí se v základu i kosatec. Chviličku je krásně máslový, avšak nakonec převáží jeho pro Olivii podle všeho oblíbenější podoba: mrkvový kosatec se zemitými podtóny.

Baccarat: Rouge 540

Mitzi už k pozadí vzniku této vůně napsala všechno, takže já už se budu věnovat jen samotné vůni, která působí skoro až andělsky. Začíná šťavnatou dužinou červeného pomerače, během několika minut se však promění v něžnou levandulovou vůni, lehounkou jako pápěří. Řekla bych, že je to ten samý typ, jaký použil Thierry Wasser v Mon Exclusif, protože má tentýž ovocný podtón, jen Francis jí použil mnohem víc.

Přidal asi i ždibíček marcipánu a špetku suchého šafránového prachu. Potom už to jenom s pomocí dřevité ambry zahřál na tělovou teplotu. Pokud jde o projekci, Rouge 540 je sice poměrně intimním parfémem, ovšem ten nadýchaný obláček, který na kůži vytvoří, vydrží na kůži kupodivu celých pět hodin. Pro mě je to typ vůně, co bezděčně vyvolává úsměv na tváři a příjemné abstraktní vzpomínky z dětství.

(www.cavernaliving.com)

...krásné..., i s obrázkem...

Misia (Chanel) - výrazný sladce pudrový kosatec s jemným semišem, postupně téměř utlačovaný sladkou svěží růží a bonbónkově sladkou pudrovou fialkou. Pro mě je "lehkonohá" a noblesnější variace na Insolence č.p., poprášené kosatcovým pudrem z labutěnky.

Prima Rugiada (Profumi del Forte) - směs suchých a zelených bylin a trav v ledovém větru aldehydů, po odchodu aldehydů ze scény pak hladivě květinová zelená vůně s jemnými chypre náznaky. Typově se podobá No. 19.

Naomi Goodsir: Iris Cendré

Kosatec je zpočátku hodně mrkvičkový s trochou štiplavého koření rozemletého na jemný prach, ta prašnost je dost výrazná a asi už vím, proč tenhle kosatec má přívlastek cendré, tedy popelavý. Ledaže by se jednalo o nějaký specifický druh kosatce. Vzápětí začíná připomínat Iris Nazarena, protože se u něho objeví kožený tón labdana. Zní to asi divně, ale je to celé hodně originální a povedené. Po mezihře s prachově pudrovými fialkami, které ležely v místnosti, kde se pálilo kadidlo, se vůně pomalu uhlazuje balzamickou ambrou, ale místo vanilky v ní jsou tabákové lístky.

Tak od teď budu sledovat, co ještě vytvoříš, Juliene Rasquinete.

Shay & Blue: Salt Caramel

Je to úplně přesně, jak napsala Evanilla, krabice plná čerstvého popcornu, ale ten stojí za to. Kam se hrabe ten v Miss Dior Cherie ve vintage verzi blahé paměti. Je ho v ní totiž namixováno několik druhů s různou příchutí. Ten první je posypaný perlivou solí, další má příchuť lehce připaleného karamelu.

A tím to zdaleka nekončí, ty další dva druhy jsou už vyloženě delikátní: máslový karamel a bílá čokoláda. V téhle vrstvě narazíte i na několik bonbónků Jojo Jahůdky, které se sem přimíchaly. Na dně krabice vás znovu čeká popcorn se slanou příchutí, ovšem ve srovnání s úvodem už je to hodně odlehčené.

(http://i1054.photobucket.com)

...zní to parádně.!

A miluji tu modř, co je na flakonu vůně, i se zlatou v jombinaci...

Zrovna ji zkouším a musím říct, že líp než ty bych ji nevystihla. Na začátku medová až zkaramelizovaná jablka a potom přesně, jak jsi to popsala v recenzi: studený kámen, voda, koření, pačuli, myrha, tabák a růžové mýdlo s tím, že já v ní mám navíc i trochu vosku. Drží jak přibitá.