Bois d'Encens (Armani Privé) -  že prý kostel....osobně mi připomíná spíš rozvaliny čerstvě vyhořelého kostela - štiplavý pach spáleniště, ve kterém se míchají zbytky doutnajícího kadidla, shořelých kostelních lavic, vosku ze svící a poněkud štiplavého koření (dle složení pepř, ale tipovala bych spíš na mleté nové koření). Jak spáleniště chladne, chladne i kadidlo, které se stává dominantní složkou. Vůně mi spíš než unisex připadá  jako ryze pánská, velmi zvláštní a zároveň velmi originální. Ale nějak si ji nedovedu představit pro běžné nošení...

Anonimo Veneziano (Nobile 1942) - citrusově květinová vůně s jemným bílým mýdélkem, postupně doplněná jemnými zelenými chypre tóny. A pro mě bohužel taky s porcí živočišna, byť šikovně zabaleného v jemné kůži.

Přesně, ale Bois d´Encens je sice zvláštní a originální, ale já si jí nějak neumím představit ani na tom chlapovi.

Divine: Divine

Je elegantní květinovou chypre s aldehydovými tóny, o níž se podle mě dá říct, že pořád ještě úplně nezapře starou školu. Otevírá se masitou broskví a ovocnou tuberózou se špetkou koriandru. Během pár chvil však už začnou na úkor ovoce pomalinku převažovat květiny prohřáté sluncem (sladký pomerančový květ a lehoučký jasmín).

Tahle dvojice by byla sama o sobě moderní, kdyby ji po rozvonění nedoplnilo starorůžové mýdlo s tóny chypre a trochou kořenitého santalu, které vůni dodá již zmiňovaný punc vintage vůně. V základu už jen vše zlehka osladí pár zrníček vanilky. Vyzkoušet by možná mohli ti, na koho je Fracas až příliš tuberózový a úderný a Coco zase příliš sladká a slabá.

Lancome Peut - Etre

Něžné, romantické, líbivé, avšak s mizernou výdrží. Ale může to být tím, že jsem vyzkoušela pouze ze vzorku. Je to nasládlá a lahodná kompozice typově podobná Mon Précieux Nectar, mimochodem ani ten na mně moc nedržel. Jo, koupila bych si ji hned, kdybych ji však po třech hodinách na ruce nehledala. Možná na oblečení drží déle.

Vero Profumo Kiki

Pokojová pěkná levandule. Vnucuje se mi představa dřevěných tyčinek namočených v lahvičce a posléze hotelové povlečení. Po rozvonění náznak pánských tónů dokonale vyšuměl a z Kiki se stala příjemná vůně s nepatrným nádechem starosvětskosti.

L´Artisan Noir Exquis

Tak tohle je jiná, to má grády. Nesladká gurmánka, čokoláda, vanilka, kafíčko, nanoždibec oudu (ve složení není), stopa vlašských ořechů a natrpklého koření. Výdrž enormní a je to moc moc hezké. Přesně vůně na prosincové městské procházení, tohle musí prorazit zimník její i jeho.

Guerlain Ne M´Oubliez Pas

Překvapilo mě, že je ta švestka mírně nezralá, což je příjemné překvapení, čekala jsem totiž sladkou žlutohnědou měkkou dužinu a nic takového se naštěstí nekoná. Vůně bývá přirovnávána Lutensovi, ten pocit nemám, je to typický Guerlain. Časem švestková slupka nepatrně zhořkne, ale vůně není v žádném případě hořká, je to jen takový dojem, který okamžitě pomine a nastoupí zástup dalších, růže, karafiát, pačuli. Defilé uzavírá ambra a světe div se, já tam někde na konci a vespod cítím Nahému.Vysoce elegantní vůně s výbornou výdrží.

S Peut - Etre (a s MPN jakbysmet) jsem to měla bohužel stejně - a bez ohledu na to, že jsem se voněla z flakónu. Na mě ani ty 3 hodiny  

Noir Exquis jsem jsem díky Wendulce vyzkoušela na srazu, teď mám takový větší vzorek/malý odstřik a jsem nalomená na flakón. Nesladká gurmánka - to sedí...

Peut-être je lehoulinká, k jejímu typu mi to sedí, takže se mi líbí taková, jaká je a intenzita i výdrž mi pro ty sporadické okamžiky, kdy ji vytáhnu, vyloženě vyhovují (nezkoušela jsem ji ale z toho velkého flakónu, mám malou padesátku staršího data). Mon Précieux Nextar je na mně ale vyloženě výrazná vůně (rozhodně vzhledem k její koncentraci), s minimálně pětihodinou výdrží . Možná to souvisí s tím, že ji taky nosím jen občas a stala se z ní vůně slavnostnějších okamžiků (vedle Shalimaru, který je pro všechny možné okamžiky ). Dokonce patří mezi vůně, u kterých se hlídám, abych to s aplikací nepřehnala, protože budu dlouho a intenzivně vonět po zlatém pomerčovém květu. Vzhledem k reakcím okolí (dotazy cizích lidí, co to je za vůni?) se zdá, že to není jen můj vjem...

Ne, u Peut-Etre to není vzorkem, ani na mně nedrží déle než ty tři hodiny, ale podobně jako domenica po ní stejně nestíhám sahat tak často, takže mi vyhovuje v situaci, kdy si chci parfémově odpočinout a přitom pořád hezky vonět.

Dala bys prosím Noir Exquis do databáze? Moc pěkně vystihnuté. A Ne m´Oubliez Pas taky? Ať tu nezapadnou.

jerry: Noir Exquis - až tak jo? Sice jsem to už říkala na srazu, ale musím to znova zopakovat. Mě táák potěšilo, že se konečně na někom dalším rozvoněla stejně jako na mně.

Zkouším Living Lalique a nemůžu se ubránit dojmu, že to znám, voní to hodně podobně jako Geste (Humiecki). Moc se mi nelíbí, ale nelze jí upřít, že z mainstreamu opravdu vyčnívá nad všechny ty možné nasládlé generické vody.

Podobné Déjà vu mám i s Anonimo Veneziano, vnucuje se mi vzpomínka na Enlévement au Sérail, ta byla však kvalitativně trochu jinde.

Tak já ještě jednou musím vyzdvihnout tvojí recenzi. Dnes jsem se konečně dopracovala ke vzorku. Sice jsem si už poprvé přičichla k tomu tvému na jaře, ale musím říct, že je dobře, že pořádné vyzkoušení jsem si schovala až na teď. Ale je to přesný, to bergamotově svěží kadidlo se sladkým santalem fakt vytváří dojem adventu, lesa a plápolajících svící. Později kadidlo ustoupí na úkor dřeva, ale když se přidá cedr s trochou hřejivé ambry a pižmem, je tam i ten vítr, šumící ve větvích a sluneční paprsky, které se přes tu mléčně santalovou mlhu snaží nesměle proniknout. A rozhodně mi to přijde nositelnější (na tak úderné) než vůně Comme des Garcons bez těch vyloženě výrazných pánských tónů. Konejšivé vánoční kadidlo se santalem.

Jee dekuji  Ja uz na Sybarite uplne zapomnela. Ale je fakt pekna. Nicmene ma touha po kadidlu je uz asi uspokojena Plum Japonais, zrovna si v ni lebedim. A mas pravdu ze je Sybarite nositelnejsi nez Comme des Garcons. Je takova zenstejsi, neznejsi, krehci.

To já vím. Však taky Plum Japonais je zase úplně jiná úroveň.

Já momentálně typ vůně jako Sybarite taky nehledám, ale myslím, že to byla sugar&spice, která se tady nedávno pídila po cenově dostupném vánočním kadidlu. Tohle by si podle mě mohla přidat na seznam k vyzkoušení.

Wild Fruits (Mancera) -  sladká citrusová kůra s jemně nakyslým uhlazeným cedrem, trocha rozemnutého jedlového jehličí a něco málo sladké rybízové šťávy. Nějak takto by měla vypadat osvěžující ovocná pižmovka na úrovni!!!

Noir Exquis (L'Artisan) -  vanilkovým krémem plněný dortík s lehoučkým karamelovým přelivem a caffè latte v luxusní mahagonem obložené a sluncem prohřáté cukrárně. Ale není to žádná sytá (nebo snad dokonce přeslazená) gurmánka, ale vůně velmi lehká, povlávající kolem nositelky.

Making Of: Rocher Princier

Tahle francouzská značka se nechala inspirovat u všech vůní filmovým festivalem v Cannes, konkrétně pak Rocher Princier oficiální stránky uvádí popisem zajímavé scény: je večer, slunce už pomalu zapadá, on má elegantní černý večerní žaket, ona okázalé zlaté večerní šaty a chystají se spolu na jednu z domnělých recepcí na knížecí skále.

Já vidím spíš tohle: potemnělý přístav, vlhký mořský vzduch (chladivě svěží nasládlá máta s aldehydy), kamenné útesy (studené kadidlo). Přítomen je pouze on a není to Monte Carlo ani Cannes, ale Casablanca. Má na sobě smoking a voní po téměř nesladké skořici.

Ač bývá normálně hladce oholen, v mojí představě si při blížším pohledu všimnete, že mu na tváři přece jen už nějaké to strniště raší. V jedné drží cigaretu (oud) a v druhé sklenku luxusního kořeněného koňaku. Řekla bych, že teprve vyčkává a doufá, že ho přijde navštívit Ilsa, zatímco sedí u dřevěného stolu (santal s dřevitou ambrou) a hraje šachy. Tahle určitě musel Rick vonět.

(www.blacktieguide.com)

Pořídila jsem si vzoreček Voyance od Baruti.

Zvědavost u mě nastartovala chaantal vůbec jsem do minulého týdne tuhle značku neznala!

Na lepší popis to zatím není, ale vetiver je tam teda výstavní!

Kdybych neměla Vetiver pour Elle, tak bych zkusila tohle jako náhradu.

Humiecki & Graef: Candour

Podobně jako Bosque i tato vůně vyvolává představu sluncem prozářené louky. Jen tahle vypadá trochu jinak. Kvetou tu bylinky, především šalvěj a levandule. Procházíte se po ní a cucáte přitom mix zázvorových a fialkových bonbónů. Hlavně ty zázvorové vám příjemně perlí na jazyku. K tomu přezvykujete semínka kardamomu. Trochu dál narazíte i na této louce na několik pampelišek.

A i zde jich několik utrhnete, rozříznete jejich stvoly a necháte z nich vytékat mléčně bílou mízu. A stejně jako v Bosque se i na této louce zaberete do své činnosti tak, až vám vyskočí na čele několik krůpějí potu (slané pižmo), avšak tady už jste vybaveni mandlovo-olivovým opalovacím krémem, jímž se natřete, abyste se tak ochránili proti silným slunečním paprskům.

Venetian Bergamot (Tom Ford) -  najemno nastrouhaná limetková kůra s trochou dužiny, s vyhlazeným dřeven s lehkým pepřovým prachem. Bohužel se rozvoněla do podivně mrtvolné směsi nakyslého dřeva a ještě divnějších bílých květin...hodně se blíží mé původní představě Demeterova Funeral Home.

 London považuju za Tomův úlet, ale Venetian Bergamot mu šlape na paty.

Fiori d'Ambra/Fiore d'Ambra (Profumum Roma) - sladká květinová chypre, připomínající v některých fázích Jubilation 25 s květovým nektarem), ve které po rozvonění zcela nečekaně vynikla výrazná nesladká skořice, aby se nakonec pokorně vrátila do podoby jemné a lehké suché chypre.

Les Liquides Imaginaires: Dom Rosa

Tahle má být poctou růžovému Dom Perignon, jednomu z nejslavnějších druhů šampaňského vůbec a to dělá více než důstojně. I když zpočátku se díky kombinaci se šťavnatou hruškou a pomelem (grep to opravdu není) jedná spíše o klasické šampaňské.

Do požadovaného odstínu ho zbarví až křehké okvětní látky, které v něm necháme vylouhovat. Poté ho zlehka zahřejeme s pomocí kadidla a okořeníme trochou palčivě dřevitého hřebíčku. Je sice zvláštní zahřívat šampaňské, ale Dom Rosa to kupodivu velice sluší. V drydownu už ho pak doplní jen směs vzdušných dřev (hlavně cedr a la mléčný santal).

(www.champagner-und-champagner.de)

"Venetian Bergamot (Tom Ford) -  najemno nastrouhaná limetková kůra s trochou dužiny, s vyhlazeným dřeven s lehkým pepřovým prachem. Bohužel se rozvoněla do podivně mrtvolné směsi nakyslého dřeva a ještě divnějších bílých květin...hodně se blíží mé původní představě Demeterova Funeral Home.

 London považuju za Tomův úlet, ale Venetian Bergamot mu šlape na paty."

Fakt tak špatný? Já jsem si jí původně přidala na seznam, protože jsem doufala, že by to mohla být nějaká další variace ve stylu těch modrých kolínských, ale po tvém hodnocení teda nevím, jestli si ji nakonec nemám vyškrtnout. No nebýt Noir pour Femme, která to celé zachránila, bývala bych řekla, že je Ford poslední dobou nějak mimo podobně jako Lutens.

Fakt.

Ten začátek byl sice opravdu ve stylu modrých kolínských, ale ten zbytek byl něco mezi márnicí a obřadní síní.

Ale třeba na tobě bude vonět jinak, kdo ví

Brr.

No vzhledem k tomu, že se spolu v názoru na ostatní Fordovky v zásadě shodneme, tak tomu moc nevěřím.