The Merchant of Venice: Flower Fusion

Ano, tohle je opravdu směsice samých příjemných květů. Nejprve je to kytice vodních květů s neřezavou frézií, do níž se posléze přimíchá několik fialkových bonbónků. V další fázi dostane prostor ovocný jasmín s lehoučkou růží a nakonec celé defilé uzavírá fialkový pudr s nadýchanou vanilkou. Co se týče dojmu, který vyvolává, musím souhlasit se slnieckem, že i na mne působí jako takový dobře vybroušený diamant s mnoha barevnými odlesky.

(http://veenaaramani.files.wordpress.com)

Puredistance I

Hladká, saténová a kvetinová noblesa. Toto som už niekde cítila. Po prvom nádychu sa mi zdá, že je to Amouage Gold a Honour pol na pol. Postráda však orientálnu ťažkosť a intezitu. Neskôr sa ešte viac zaoblí a zmäkne.

Už viem čo mi pripomína - je to nežnejšia, zamatovejšia, oveľa intímnejšia a luxusnejšia verzia Montalovky Gold.

Ešte dodám - hoci mi evokuje vône s Gold v názve, nevidím ju ako zlatú. Je to svetlá krémová hodvábna štóla diskrétne a zvodne zahaľujúca nahé plecia... 

Puredistance White

White - spočiatku biela, taká čo vie spôsobiť snežnú slepotu. Rýchlo však tmavneš a prehlbuješ sa. Klameš telom. Tvoje pravé meno je fialová. Jarná svetlučko fialová s odbleskom ružovej, ako býva ranná obloha na svitaní vo februári. Ležím na fialkovom zamate farby svetlého orgovánu, vlahý letný vetrík ma obsýpa kvetmi, nevládzem sa ani pohnúť a ani nechcem - ležím a nasávam tú božskú zmes.

Zrovna tu zkouším opětovně White a Opardu a ty vůně jsou prostě nádherné  Jen nevím, kde vezmu 275 €... Protože White mi nejde z hlavy. Je taková něžná a milá, taková pěkná vůně pro každý den, ale zároveň si myslím, že by mě neomrzela.

Vyzkoušela jsem  Noir Exquis. Četla jsem na ni hodně pochvalných recenzí,  ale mě trochu zklamala. Líbily se mi voňavé obláčky, které vysílá do okolí,  ale pro mě, jako nositelku,  je zblízka  ostrá až štiplavá. Bylo to jako zabořit nos do čerstvě namletého koření (převážně hřebíčku a pepře).

Nicméně sílu a intenzitu má velikou  -  jeden střik naplnil místnost (ne malou) lahodnou vůní  cukrárny, kde se podává káva a kde se na chvíli zastavil čas…

Tak jsem dnes Venetian Bergamot zkusila v Douglasu a musím souhlasit, ten začátek vypadal nadějně, jak to popisuješ v recenzi a pak se rozvoněla opravdu divně. Zlaté modré kolínské.

Puredistance Black.

Na mojej koži je v hlavnej úlohe najskôr výrazný medicinálny oud. A trvá dlhšie, je to taká malá one man show. Kedysi som mala vzorku arabského cpo, názov si nepamätám, niečo ako Black amber - a tento Puredistance mi ho pripomenul. Podľa mňa je prvých pár hodín viac pánska ako unisex vôňa, je naozaj výrazná, temná, štipkavo zadymená a orientálna. Ako sa dym rozplýva a vôňa tíchne, ukladá sa na pokožke príjemný korenisto muskový, nesladký základ, oud je už len na pozadí, tichučký, no je tam. Teraz je vôňa krásne dámska, temná a elegantná, ako krásna čierna plesová róba.

Puredistance M

Prvé čo cítim je napodiv niečo ako pelendrek (naštastie je rýchlo preč),s kopou hrebíčka a škorice. Skvelá aromaterapia na prečistenie dutín a na pomyselné zahriatie sa. Intenzita povoľuje, vôňa iba  nepatrne sladne a vynára sa koža.  Je to pánska čierna kožená bunda,  je cítiť majiteľovou korenisto-drevitou kolínskou a nepatrne dymom z dreva horiaceho v krbe. A niekde vo vrecku má rozsypanú škoricu a jeden maličký vanilkový cukrík pre dámu jeho srdca. Nemám veľmi v láske kožené vône, ale táto zanecháva vo vzduchu veľmi príjemné závany, aj neskôr základ na koži je lahodný. Parádna vôňa pre muža s veľkým M.

Pěkné komentáře k Puredistance, měly by být i v databázi.

Připojuji se k blackviolet, Black ale i ty ostatní vůně Puredistance jsi výborně vystihla. Dala bys je, prosím, i do databáze?

Blackviolet a wendulka - ďakujem

Kreolfleurage: Ambre Vert, EdP

Jedna moje hodná kamarádka se vrátila z dovolené ze Seychel a protože ví, že se zajímám o vůně, předala mi s úsměvem balíček s nápisem Ambre Vert. Prý z jedné manufaktury na ostrově Mahe, která zpracovává pouze lokální suroviny. Tak to zní zajímavě.

Při první zkoušce mě překvapila mírná podoba s Chanel No.5. Přitom ve složení nejsou žádné aldehydy. Při dalších zkouškách ta podoba tak velká není, ale našlo by se pár styčných bodů.

Ambre Vert je v každém případě balzamičtější a zelenější, to je patrné hned na začátku. Zeleň a balzamickou ambru doplní po krátké chvíli květiny a to zpracování ylang-ylangu s pačuli a ambrou bylo asi to, co mi evokovalo No.5. V Ambre Vert doplňuje ambru ještě špetka skořice, zázvoru a zeleně větrového kardamomu a takhle už to zůstane. Zelená, balzamická, trochu květinová a jemně kořeněná ambra. Musím říct, že mě velmi příjemně překvapila, je to dobře zpracovaná vůně a určitě ji budu nosit.

www.photodom.com

Rainforest, Seychelles, autor Galina Kantor

Tak takovou kamarádku bych taky brala.

Bois 1920: Relativamente Rosso

Opravdu netuším, co by na téhle orientálce mělo být růžového kromě úvodního pikosekundového závanu svěží růže, protože potom vůně okamžitě ztmavne. Nevím, jestli je to kombinací olibana, cukru, davany s vůní pečených švestek a pačuli, ale na mojí kůži cítím směs mleté kávy a surového kakaa, do níž se postupně dále vmísí s vůní slaměnky s tóny medu, sušeného tabáku a jemných dřevitých pilin.

Po rozvonění už jen vůni prohřeje sladká propolisová ambra se špetkou vanilky a přidá se trocha vetiveru, který ji společně se slaměnkou dodá takovou tu lehkou orientální zakouřenost. K vyzkoušení bych doporučila zejména těm, na kom podobně jako na mně nefunguje Immortelle de Corse, tady to té slaměnce s kadidlem sluší podle mě víc.

Acqua dell'Elba: Arcipelago Donna

Ačkoliv by vůně jak podle názvu značky, tak podle barvy tekutiny možná mohla vzbuzovat dojem, že se jedná o svěženku, není tomu tak. Svěží má pouze citrusový úvod s rozmačkanými listy rybízu. Potom už nastoupí ovocný jasmín se sladkým pomerančovým květem a slaměnkou, jejíž vůni bych konkrétně zde přirovnala k lehce doutnajícím jemným dřevitým pilinám.

Ale to, co dělá tuhle vůni opravdu krásnou, to je hromada meruněk, prohřátá sluncem, téměř jak vystřizená z Nuit de Cellophane, tady navíc doplněná lístky jahodníku. Jenže jako mi ji Lutens pokazil svým živočišným pižmem, lilií a nahořklou dřevitostí, než se k nim dopracoval, tady mi ten dojem pro změnu v základu zkazil čpící cedr. V úplném dojezdu sice zaleze a na kůži zůstává jen ten jahodník, poprášený trochou bílého pižma, ale ten laciný cedr před tím by mě při nošení asi porazil. Ach jo.

"- Francine:

Zeleně drhnoucí galbanový úvod je krátce nato zalit džbánkem husté sladké smetany a zasypán popraškem nastrouhaného muškátového oříšku a čerstvě natrhanými lístky bazalky. Působí to skoro až gurmánsky, ale galbanum se nenechá překrýt, jen se promísí a zjemní, ale stále je patrné. Místy probleskne ovocná dužnatost, ale prostor nedostane. Příležitostné proužky kadidlového kouře si ale během vývoje vybojují svoje místo a společně s tím, jak vůně prosychá a kalorická smetana se ztrácí, vytváří nasládle kouřovou auru spolu se suchým kořením. Ve výsledku to ovšem nedopadá úplně ideálně, protože se v té směsi něco začíná připalovat, nejprve nenápadně a po úplném rozvonění to tam prostě je a neodbytný pocit prázdného hrnce na rozehřáté plotně je na světě."

Tak jsem Francine (Francesca dell´Oro) vyzkoušela pořádně znovu až teď a tady na rozdíl od White Plumage máme shodu. Osvěžující hořké zelené galbanum s bergamotem, čerstvou bazalkou, muškátovým oříškem, smetanou a citrusově pryskyřičnatým mastixem. Potom se mi ten mastix taky začne připalovat, ovšem řekla bych, že to je počasím, v teple to nedělal. Bohužel celá tahle část, která se mi paradoxně líbí nejvíc, na mně nevydrží ani hodinu a na ruce mi zůstane jen takový slabý odér kořenitě ambrové pánské kolínské s pižmem.

Fueguia 1833: Biblioteca de Babel

Tvoří součást kolekce věnované slavnému argentinskému básníkovi a prozaikovi Jorge Luis Borgesovi, jehož pár děl vyšlo i u nás a má představovat vůni starých knih, vázaných v kůži a dřevěných polic. A ano, dá se říct, že až na ten inkoust v ní najdete skoro všechno.Některé regály jsou z cedrového dřeva, jiné z kořenitého santalu.

Všechny knihy tu opravdu mají koženou vazbu, která díky teplé nesladké, příjemně živočišné skořici působi velmi starodávně. V jedné z nich najdeme mezi stránkami několik sušených vylisovaných okvětních plátků růže. A co je nejzajímavější, že celá knihovna je postavená z terakotových cihel. Kdo miluje Santal Majuscule, bude z Bibliotec de Babel nejspíš nadšen - mají dost spojovacích bodů (růže, kořenitý santal, živočišno) a ještě o něco lepší intenzitu a výdrž.

(www.imageafter.com)

Noir d'Orient od Evody

Na základě složení jsem si o něj napsala ježíškovi a až dneska jsem si všimla, že tuhle kolekci mají i v Egoist. Velká škoda, že jsem tam nezavítala dříve. Je to stejný typ jako Tobacco Vanille/Tabac Rouge/Tea for Two/Tobacco od Bocleta a další desítky jejich odnoží, alespoň na mně. Jen tabák v tomhle případě nahradili kadidlem, které však s vévodící skořicí netvoří velký rozdíl. Místo milovaného rumu jsem, želbohu, dostala sušené ovoce jako z Fille en Aiguilles, kvůli kterému jsem se vůně musela zbavit. Naštěstí není tak protivně sladká jako výše uvedené a má ohromnou výdrž, ale i tak ji pod stromečkem ani nerozbalím.

Pokud by měl někdo zájem, SZ. Věřím, že na někom jiném bude příjemnější, já nemám to štěstí :(

"Anna Paghera - Giallo di Tebe

Zato tady se nenudím vůbec  Dovedete si představit kombinaci svařeného červeného vína a mýdla? Je to zvláštní, ale je to pěkné! K tomu trochu zatuchlinky a originální počin je na světě. Všechny složky, které se uvádí ve složení, tu najdete, dají se pěkně zachytit. Já jsem nejvíc postřehla pačuli, anýz, muškátový oříšek, cedr a bobkový list. Sem tam zavanou i perníčky! Kde se bere zmiňovaná mýdlovost netuším, ale výsledek stojí za zkoušku."

Tak jsem ji už konečně taky pořádně otestovala, protože mě zaujala, už jak jsi mi ji dala zkusit na jaře a vážně je to zajímavá vůně. To svařené ovocné víno tam cítím jen ze začátku, pak převáží spíš ty mydlinky se zatuchlinkou bobkového listu. Ale musím, že to je snad jediná vůně, kde mi tahle složka nevadí. A už asi i vím, co mi v kombinaci s tím mýdlem, muškátovým oříškem, větrovým badyánem a pačuli připomíná: takový kříženec Lutensovy Arabie a La Myrrhe (v pozitivním smyslu slova), z níž si vypůjčila jen tu mýdlovost, koření a ambru.

Les Voilés Dépliées: Flowers & Things

Je teprve druhou vůní, kterou jsem od téhle značky vyzkoušela, ale když vezmu v úvahu, že první, Potiche, mi zakotvila na poličce, mi to nedalo zjistit, jak se to má i s těmi ostatními. A i Flowers & Things je pozoruhodnou vůní z kategorie za málo peněz hodně muziky. První závan je ryze vánoční: sladký pomeranč s hřebíčkem. Ten však vzápětí zchladí aromatická levandule.a z původní dvojice tak zůstane jen hřebíček.

Po chvíli už se začíná objevovat vanilka s perlivě coca-colovým otočníkem a pudrově pryskyřičnatým opopanaxem, díky níž Flowers & Things vykazuje určitou spojitost se zmiňovanou Potiche jen s tím rozdílem, že tady vůni prohřívá navíc i tropický ylang s trochou santalu.

Ovšem ta nejzajímavější část přichází až po pořádném rozvonění, kdy vanilka nabere na síle a k santalu se přidá ambra a dokonce bych řekla, že cítím i ten kokos. Ano, možná tušíte správně, v téhle fázi bych skoro dala krk za to, že mám na ruce Cašmir. Má stejně dobrou výdrž, akorát tady ten kokos není tak výrazný a ve srovnání s Chopardem mi přijde uhlazenější.

Arte Profumi - Ecclesiae - koncentrované dřevo, pryskyřice, kadidlo. Především však dřevo. DŘEVO. Drsná, chladná vůně postrádající jakýkoli ženský element. Píšu chladná, ale to dřevo jako by se s pryskyřicí tavilo v ohni. Toť vše. Myslím, že po tomto pokusu už musím uznat, že střídmé kadidlovky a striktně dřevité vůně prostě nejsou to co bych chtěla nosit, ale zkoušet je je fajn :-)

Van Cleef & Arpels - Precious Oud - kokosová tuberóza a dále sem hodili od všeho trochu a mírně nám to začlo zahnívat. Přirovnává se hodně k Fordově Black Orchid, kterou si moc nepamatuju, ale vím, že jsem z ní měla podobný dojem - kočička s pejskem vařili dort. Oud vůbec výrazný není, pokud tu vůbec nějaká molekula je, tak někde hodně v pozadí.