Ecclesiae jsem zkoušela letos v Jovoy v Paříži a pamatuju se, že jsem z ní velice podobný dojem. Na zkoušku dobré, ale na nošení už by to bylo i na mě moc.

A s Precious Oud taky souhlasím, že to vlastně oudovka ani není, spíš tuberóza, akorát já ji měla spíš žvýkačkovou.

Dáš recenze i do databáze, prosím?

Dám je tam, jen nevím, jestli si to zaslouží, nejsou to ani pořádné recenze 

No já tímto s kupováním vzorků kadidlovek končím. Tu svou jsem už našla a ostatní mi připomínají jedna druhou až hrůza  To je stejné jako s pačuli. Miluju pačuli, ale musí tam být další - ženské - složky. Striktní pačulovky bych nosit nemohla, jakkoli mi přijde zajímavé je zkoušet. Taková Noir Patchouli od Histoires de Parfums je slast... Ale nosit to? E-e.

Proč by si to nezasloužily? Nebuď na sebe tak přehnaně přísná. Kolikrát pár vět řekne víc než recenze na půl stránky, to už se tady řešilo kolikrát. A některé vůně se ani rozsáhle recenzovat nedají. Když si projdeš ty moje, najdeš mezi nimi řadu takových. Podstatné je, jestli si z toho představím, jak ta vůně a to u těch tvých platí pokaždé.

Jj, taky už jsem se rozhodla, že kadidlovky nechám být.

No a pokud jde o pačuliovky, já tu svojí dámskou pačuliovku našla až letos v Suma Oriental, opět díky tipu od blackviolet. Pár jsem jich už sice měla předtím - Bornéo 1834, Psychédélique a především Straight to Heaven, ale teprve až s tou Sumou jsem konečně spokojená.

Satin Doll (Ys.Uzac) -  sametová a hladivá...tolik první dojem. Nasládlý dřevitý jemňoučký prach, pod kterým se schovalo pár kapek citronové šťávy. Postupně se mezi prach připletl suchý kosatcový pudr a usušené růže. Ovšem ani u toho nezůstalo - kde se vzal, tu se vzal, objevila se pryskyřice a trocha suchého větvičníku. A to, co zpočátku vypadalo jako dřevitá pudrovka, nakonec skončilo jako pudrově suchá květinovka v jemném chypre závoji.

Sensual Orchid (LM Parfums) -  pralinky plněné vanilko-koňakovým krémem, zasypané okvětními plátky jemných bílých květin a dozdobené strouhnutým kokosem, to vše v dóze z hlazeného dřeva. Krémově hladká sytá vůně s výtečnou výdrží.

Tak koukám, že do Ingredients už ti to ohledně Sensual Orchid vyšlo. Je krásná, že jo? Kokos v ní sice nemám, ale těší mě, že v pralinkách se shodneme.

Co krásná...nádherná je.

Jakože by z toho mohlo být i něco víc?

Uvidíme Naštěstí ne všechno, co se mi líbí, hned nutně potřebuju.

Grossmith: Diamond Jubilee Bouquet

Značka Grossmith je jedna z mála, která i dnes dokáže uspokojit příznivce tzv. staré školy.Tahle vůně se však odlišuje tím, že už se vydává vstříct i malinko moderním směrem, i když až později. Každopádně je to vskutku královská kytice. Ihned po trpkém citrusovém úvodu odhalí slámově žluté narcisky s jemně kořenitými podtóny a několik květinově pikantních karafiátků.

Tou hlavní hvězdou v Diamond Jubilee Bouquet se ovšem velmi rychle ukáže být někdo úplně jiný a to kosatec. Zpočátku je i zásluhou lehce drhnoucího vetiveru převážně zemitý a malinko nazelenalý. Jakmile však jeho okvětní plátky načechrá fialka s vanilkou a pár zrnky pižma, začne hrát všemožnými odstíny od blankytně modré až po nachově fialovou.

A když se k fialce přidá i pár okvětních plátků růže, objeví se vedle kytice i moderní líčidla, oslazená špetkou tonky. V dojezdu už všechno jen zahřeje hořkoslaná ambra. Vyzkoušet Diamond Jubilee Bouquet by mělo patřit k povinné školní docházce každé milovnice kosatce, protože na takový s takhle dobrou výdrží jen tak nenarazíte. Škoda ale, že je to jen limitka.

Taky se mi líbí, a moc, a především pro ten kosatec.

Naštěstí po nějakém čase, kdy byla těžce sehnatelnou limitkou, se stala trvalejší součástí portfolia značky a teď je, spolu s Betrothal, prezentovaná v rámci Royal Collection.

Já vím, že s tou limitovaností už to není tak striktní co do počtu a že se stala součástí Royal Collection, ale pořád to s její dostupní není úplně jednoduché, stále ji mají jen vybrané e-shopy a parfumérie. I v KaDeWe v Berlíně, kde Grossmith vedou, jsem ji pořád neviděla a ve stovkovém flakonu jsem ji viděla kromě UK jen v Paříži a na oficiálních stránkách o ní, přestože ji už mají v té Royal Collecction, píšou pořád jako o limitované edici, tak si nejsem úplně jistá, jestli se dá počítat s tím, že je tam nastálo. Každopádně jsem informaci v poznámce u ní v databázi upřesnila.

Technique Indiscrete: Carmel Snow

Tahle vůně má být poctou svaté Hildegardě z Bingenu, jedné z prvních křesťanských mystiček, vizionářce, bylinkářce a člence benediktinského řádu, která žila již ve 12. století. Vlastně mi ale spíš než bylinky vůní čerstvě posečené trávy a broskví docela připomíná Petite Cherie od Annick Goutal, jen Carmel Snow má v sobě i ty citrusy, konkrétně čerstvě rozkrojenou limetku a místo hrušky je tu šťavnaté zelené jablko.

Dokonce v ní najdeme i tu pižmovou růži, ale s lehce bonbónkovatějící fialkou navíc. Kupodivu však ani ta fialka, ani to pižmo nemá tendenci působit vlezle, jako se mi to ke konci stávalo s Petite Chérie a to přesto, že je zde zkombinováno s cedrem a ambrou. V základu se potom ještě přidá tón kandovaných jahod. Veselá vůně s dobrou výdrží nejen na léto.

Van Cleef & Arpels Collection Extraordinaire: Ambre Impérial 

Je rozhodně z ranku líbivých ambrovek, i když je to vlastně taková ambrovka bez ambry. Na začátku ještě bergamotově kořenitá, ale pouze jako záblesk, pak už tu je ambra, ale ne ta pryskyřičnatá, je to hlavně tonka s vanilkou a tu vanilku si vypůjčili zřejmě z Orchidée Vanille. Škoda jen, že jí brzo dojde dech a už se nic neděje dál, jen ta tonka s vanilkou slábnou. Byla by to jinak pěkná vůně, kdyby nezůstala stát vpůli cesty.

Přesně tentýž dojem jsem z ní měla, když jsem si ji na ruku stříkla poprvé, pokud nějaká ambra, tak maximálně ambrovanilka. Jako pěkné, ale tohle dokonce i vedle tebou zmiňované Orchidée Vanille.

Unum: Opus 1144

Tahle značka se poprvé objevila až na letošní milánské Exsenci. Její zakladatel a parfumér Filippo Sorcinelli mi tak trochu připomíná Bena Gorhama, ale zatímco Byredo jsou jednoznačně moderní vůně, Opus 1144 je podle mě jednoznačným odkazem na starou školu, konkrétně tu guerlainovskou. Souhlasím s kafkaesqueblog, že trpký bergamot s vanilkou, kosatcem a pudrově pryskyřičnatým opopanaxem hned ze začátku dává vzpomenout na vintage Shalimar, jen tahle vůně je obohacená navíc o čerstvě vymačkanou mandarinkovou šťávu..

A není to jen Shalimar, po rozvonění se zásluhou palčivě dřevitého hřebíčku ozve i ta L´Heure Bleue. Celkově je však Opus 1144 díky orchideji a benzoinu mnohem sladší. A přidám ještě jednu vůni, která ji podle mě vystihuje ještě víc než oba Guerlainy. Složení ho podobně jako ten hřebíček sice neuvádí, ale já ve vůni cítím stejný balíček mandlových sušenek (otočník) jako v Potiche (Les Voilés Depliées), která už mi sama o sobě něčím Shalimar připomíná. V drydownu už jen vůni zasype hromada bílého pižma s jemnými podtóny kůže. Neznat a nemít právě cenově výhodnější Potiche, nejspíš by tohle byl žhavý kandidát na koupi.

LOTHANTIQUE

Givre Blanc

...ano -

jinovatka...

Vůně na kůži

jiskří,

ledově hřeje...,

a současně jemňounce křupe a hladí jak hebké chloupky kožešinového límce vaši tvář, ukrývající se před palčivým mrazem...

Pořád jsem si lámala hlavu, odkud tu vůni znám -

ta skoro až plastově, přesto příjemně, vonící kombinace bergamotu a otočníku, prachového heliotropinu, který téměř nutí kýchnout, jak je suchý,

a ultra jemná, něžně vláčná, směs pomletého koření s růží a dřevy..?

L Heure Nuit...

...to je ona, ta vůně, kterou mi jinovatka malující na sklo zvlhlé dechem, připomíná...

LOTHANTIQUE

Magie d´Un Instant

...jednoduché...

Růže a pačuli.

Intenzivní,

intenzivně intimní vůně.

Osekejte, vykuchejte vůni Angel,

nechte jen jeho a ji...

...růže a pačuli,

a víte, lze si představit, jak voní Magie d´Un Instant.

...magie okamžiku...

Trochu pozdě, ale přece plním slib - vůně od italské značky Dasa Concept Store:

Ambre Rouge

V ambrovkách už mě máloco osloví, nicméně téhle se to povedlo. Střídá se v ní totiž jak hořkoslaná ambergris, tak i ambrovanilka. První fáze patří ambergris společně s trpkou citrusovou kůrou, drcenou levandulí a palčivě dřevitým hřebíčkem. Postupně se přidá zemitost pačuli a typově mi připomíná vůni Ambra (Omnia Profumo). Po rozvonění zjemní díky pudrovému kosatci a počáteční trpkost a hořkost nakonec nahradí sladkost pryskyřičnaté ambry, tvořené vanilkou a labdanem. Musím pochválit i velmi dobrou výdrž.

Blanche Patchouly

Jde o výrazně kořenitou pačuliovku s trpkým bergamotem a mátově svěží pelargónií. Pačuli v ní připomíná zaprášený sklep, v němž se válí kousky březové kůry. V této fázi působí poměrně drsně až pánsky. Teprve po hodině zesládne a prohřeje se zásluhou banánového ylangu. Základ má podobný jako Ambre Rouge, čili ambrovanilkový. A přestože se mi líbí, rozhodně to není typ vůně pro běžné nošení podobně jako Patchouly Boheme.

Deep Sea

Tahle vůně má velmi jednoduchý vývoj. Stačí, když si představíte větvičky myrty a tymiánu, které někde rozsypal po pláži mezi naplavené mořské řasy.

Douce Chateau

Podle složení jsem si říkala, že by mohlo jít o gurmánku, ale není to vůbec sladké, ani jedlé. Místo trpkého bergamotu tentokrát začíná citronovou kůrou se zelenými mandlemi. Pak už se však během pár minut prosadí kombinace nesladké vanilky, skořice a hřebíčku, která by sama o sobě vyvolávala vánoční atmosféru, kdyby do ní nenaškrábali i trochu omítky. Pokud bych měla přirovnat k některé vůni, napadá mě Vanille Exquise (Annick Goutal). Až v dojezdu vanilka zhoustne do podoby crème brûlée.

Green Santal Wood

Prý zelený santal. Ale kdeže, jen zelené citrusy s lehkými bílými květy na mléčném cedrovém podkladu a la santal.

Mandarine Mousse

Citrusové svěženky moc nemusím, ale tahle mandarinka docela zaujala, rozhodně mě oslovila mnohem víc, než ta od The Merchant of Venice. A recept? Vezměte mandarinku, oloupejte ji a její kůru nechte máčet v nadýchané vanilkové peně. Následně ji vyndejte a napíchejte do ní hlavičky hřebíčku a posypejte ji nesladkou, najemno namletou skořicí.

Oriental Dream

Je klasická orientální pačuliová růže se suchým šafránovým prachem, pár zrníčky najemno namletého pepře a muškátového oříšku a velejemným semišovým oudem. Na druhou stranu mi ale díky přidané troše lehce zcukernatělé vanilky přijde mnohem nositelnější než taková Privé Rose d´Arabie (Armani), s níž má srovnatelnou jak intenzitu, tak i výdrž.

Touberouse Noir

U téhle vůně mě vyděsil jak název, tak i složení a ukázalo se, že oprávněné. Představte si lány omamné mýdlové tuberózy s trávou a indolického jasmínu se zelenými výhonky, které někdo zapálil a už doutnají. Kandidát na bolehlav.

Rancé 1795: Hortense

Hortense de Beauharnais byla dcerou Napoleonovy první manželky Josefíny, která byla na přání své matky provdána za Napoleonova mladšího bratra Louise Bonaparte a později se stala holandskou královnou a matkou císaře Napoleona III. Byla prý nejen krásná, o čemž svědčí její zachované portréty, svůdná a inteligentní, zároveň však milovala i parfémy, a tak jí v roce 1810 Jean Rancé jednu vytvořil. A přesně tím má Hortense být, reinterpretací její původní vůně.

(www.kunstkopie.de)

A soudě podle obsahu musela tahle dáma asi podobně jako já milovat růže. Hortense je totiž obrovským pugétem orientálních rudých růží. Některé jsou orosené od bergamotové šťávy, jiné kořeněné kardamomem, pepřem nebo teplou skořicí. Ty nejkrásnější ovšem mají kalichy naplněné kapkami sladkého červenovocného nektaru. Celá kytice stojí ve váze na čerstvě navoskovaném dřevěném stole a je jemně olizována teplem z plápolajícího krbu (příjemně teplé meditační kadidlo). Tak tuhle růži můžu narozdíl od té byreďácké označit právem královnou noci.

Úplně tu kytici rudých růží před sebou vidím. Značím si k vyzkoušení.

Ormonde Jayne: Vanille d'Iris

Tohle je kosatec, jaké mám ráda.

Prvních pár sekund mi připomene 28 La Pausa, dokud se ale neobjeví vanilka v podobě  čerstvého šťavnatého lusku, ne sladkého vanilkového cukru. Kosatec je tady plnokrevný, ale zároveň vzdušný a takový moderní. Není to ani chanelovská elegance, ani lutensovsky stříbřitě chladná kreace. Je to kosatec s jemně ovocným nádechem broskvové vonokvětky a lehce citrusové magnólie. Vanilka ho doplňuje, ale nepřebíjí. A tak, aby se nenarušila tato kosatcovo vanilková harmonie, ale přesto měla vůně nějaké opěrné pilíře, tušíme v dálce kořenitě dřevitý tón.

Opravdu originální a krásné zpracování kosatce, doporučuju vyzkoušet všem, kdo mají kosatec rádi.