No nedostat k Vánocům tu Ambre Velours, tak bych si ji asi hned objednala. Vůbec mě překvapila, protože od Rancé 1795 mě až doteď nic nezaujalo.

Na Vanille d´Iris už jsem taky myslela, jen jsem si nebyla jistá kvůli tomu koriandru a růžovému pepři, ale když ho nezmiňuješ ty, tak teď už vím, že si vzorek budu muset opatřit.

Tak až jednou Ambre Velours nebude  . Připadá ti podobná?

Vanille d'Iris už je v tužebníku, koriandr a pepř v ní nemám.

Vanille d´Iris

Koriander ani ružový pepř sa nekoná.

Niekedy je však korenisto drevitý tón veľmi výrazný, nielen v diaľke tušený.

Jen zpracováním a tou kořenitou růží, ale tím jak je ve srovnání s ní sladší a tím červenoovocným nádechem má v sobě i něco z Rouge Nocturne (Terry de Gunzburg) s tím, že Hortense se mi líbí o něco víc.

Já jsem si všimla, že se ti to tam nějak rozrostlo.

mmjia22: Tak to je dobře, že ani u tebe se nekonají. S obecným kořenitě-dřevitým tónem problém nemám. Nejpodstatnější pro mě stejně nakonec bude ten kosatec s vanilkou, protože Orris Noir mě jako kosatcovka moc nepřesvědčila.

Tady se nic neutají . Ale můj tužebník je flexibilní, možná ještě něco vymažu dřív než si to pořídím. 

No někde ty zkoušecí tipy hledat musím. Já vím, můj tužebník naštěstí už taky.

Arquiste: Nanban

Nanban má vyprávět o diplomatické misi japonských samurajů, kteří se v roce 1618 vrací domů  lodí přes Pacifik a vezou náklad voňavého koření, tropického dřeva, kadidla a španělských kůží. Pěkně si ten příběh vymysleli. Nebo spíš našli v nějakých historických knihách. Ještě že nehledali v našich končinách, rok 1618 v Praze by jim nabídl vzdušnou vůni o vyhazování císařových místodržících z oken Hradu na hnojiště. A ani to, co následovalo, moc dobrý materiál na vůni neposkytuje.

Odkud se vzalo slovo Nanban, nám Arquiste taky nevysvětluje. Znamená jižní barbar. A vzhledem k tomu, že prvními mořeplavci zahajujícími obchodní cesty do Japonska byli Portugalci, byli barbary míněni zřejmě právě oni. Vždyž ani neuměli přečíst japonské písmo, místo  hůlkami jedli rukama a dokonce ani nedovedli kontrolovat svoje emoce.

Vůně Nanban ale v žádném případě barbarská není. Je tu ta loď, a ano, je plná koření a myrhy. Taky veze kávu a rozhodně je tu cítit i ovoce. V podpalubí jsou naskládány opracované kůže a čaj v bednách, které ještě voní pryskyřicí. Všechny tyto vůně se prolínají, až vznikne zakouřeně kadidlová směs, kterou zjemňuje ovocný vonokvětkový tón a uzemňuje jemný kožený tón. Kloubouk dolů za to, jak se jim zdánlivě různorodé podařilo sladit.

www.alaintruong.com

Parfum d´Empire: Aziyadé

Tak po Cuir Ottoman je tahle kořenitá orientálka teprve druhou vůní od téhle značky, která mě dostala. I já se přikláním k tvrzení, že nevědět, od jaké značky pochází, tipovala bych ji na nějaký Frapin s tím, že mnohem lépe drží. Úvod jen zlehka osvěží granátové jablko a pak už nastupují sladké datle (chvilku až malinko lepivé, aniž by to však obtěžovalo) a kandované švestky, macerované v luxusním koňaku a posypané vydatnou dávkou teplého koření. Nejprve převažuje skořice s překvapivě příjemně živočišným kmínem - taky patřím k těm, kdo ho jinak ve vůních nesnáší - a postupně je vystřídá pikantně nasládlý zázvor se špetkou kardamomu. Po delším rozvonění pak pomocí několika ladných otoček vůni obkrouží teplé kadidlo se sametově kouřovým labdanem, oslazené vanilkou.

Technique Indiscrete: Indiscrete

Tahle vůně má údajně evokovat jarní den na venkově, sušící se prádlo na zahradě a její vůni a jablečný koláč, který právě pomalinku chladne na stole. Tu první část jsem tam nenašla vůbec, ani prádlo, ani květiny, až ten koláč, jenže ne jablečný, ale meruňkový (tuberóza). A opravdu je ještě teplý. Pečená zkaramelizovaná jablka leží hned vedle jako samostatný dezert. Tak trochu připomíná De La Marque Rouge od Armaf - Sterling Parfums.

Initio Parfums Privés: Absolute Aphrodisiac 

Hodně odvážný název. A vysoké ambice. Dostojí AA svému jménu?

Když připustíme, že vanilka je smyslná vůně, tak ano. Má tady karamelový gurmánský tón, takže určitě svádí - přinejmenším k mlsání. U vanilky je balzamická ambra a jemný kožený tón. Rozhodně nijak animální. Kdo se bojí živočišného kastorea ve složení, toho můžu uklidnit. Nic takového tam není. Tahle vůně je krotká a přítulná.

Kdybych neměla žádnou ambrovou vanilku, rozhodně bych o ní uvažovala.

Dneska jsem konečně vyzkoušela tu Tiziana Terenzi: Ecstasy

Vendulko, mně hrozně moc připomínala tu Tvoji Rêve d'Ossian!

Opravdu téměř jedno a totéž - ale s tím, že Ecstasy není tak pěkná nevím, čím to je...

V butiku jsem si ještě vyzkoušela ta roční období od Micallef, a léto je moc krásné - svěží, optimistické. Jaro je takové přiblble naivní, zbytek mě nezaujal.

No na začátku jsou v Ectasy nakyslé aldehydy jako v Orize, kadidlo je tam taky a na konci ta tonka, ale mně v ní převažuje hlavně olejovitá růže a celkově mi přijde taková temnější a prašnější, takže u mě to s tou podobou je jen minimální. Na druhou stranu na tobě může Ectasy vonět lépe než na mně.

Ale tak jsem ráda, že se shodneme v tom, že Oriza je hezčí. Kdyby se ti někdy zachtělo odstřiku, tak není problém.

S těmi ročnímy obdobími od Micallefu mě to nepřekvapuje, že tobě se nejvíc líbí léto, mně zase spíš podzim a zima.

Thierry Mugler Les Exceptions

Také Thierry Mugler má konečně od roku 2014 svou exkluzivní kolekci po vzoru Chanel Les Exclusives, Dior La Collection Privée, Armani Privé, Givenchy Les Creations Couture nebo naposledy YSL Le Vestiaire des Parfums. Kdo ji nemá, jako by nebyl. Jako parfuméři byli angažováni Jean-Christophe Hérault a Olivier Polge. Původních pět vůní se koncem loňského roku rozrostlo o šestou. Flakóny jsou ve stylu art deco, je v nich 80 ml EdP a jsou plnitelné. Prodejní místa se dají těžko zjistit,  původně snad jenom Kanada a Itálie (podle uživatelů Fragrantiky), pak USA, ale snad se objeví časem i jinde.

Že Thierryho vůně nebudou nudné, se dá předpokládat. Angel, Alien, Womanity se buď líbí nebo nelíbí, ale rozhodně jim nelze upřít originalitu.

A co Les Exceptions? Ty sice nejsou tak úplně převratné, jsou více méně líbivé a hlavně - čiší z nich kvalita použitých ingrediencí a upoutá moderní zpracování.

Oriental Express

Ambra? Kosatec? Pudr? To všechno se na vás vyhrne. Orient expres dostane zelenou a asi bude projíždět různými krajinami. Nejdřív zemí pudrového kosatce, potom zemí balzamické ambry a zemí vanilky, zemí krémového santalu a pak se tempo vlaku natolik zrychlí, že všechny krajiny splynou v jedno krásné orientální království s králem Kosatcem v čele. 

Krásná kosatcovka bez kosatce a ambrovka bez ambry. Tak to se povedlo.

Chyprissime

Nečekejte klasickou chypre s muglerovskou průrazností. Chyprissime je v nejlepším případě jednoduchá moderní chypre. Ale popořádku. Na začátku je hodně bergamotu podbarveného sladkou hruškou máslovkou a dělá dojem takové středomořské vůně se slaným mořským vzduchem a citrusy. Pak se stává balzamickou a dokonce bych řekla jemně květinovou, až nakonec převládne kožený tón s trochou zemitě dřevitého pačuli.

Over the Musk

Musková vůně s mošusovým semínkem (i když to zrovna moc nemusím a tady mi to kupodivu vůbec nevadí) ve stylu Chanel a vím, proč mě napadl zrovna Chanel - cítím v ní kosatec a je to krásné. Jako jemné hedvábné prádlo navoněné kosatcovou vůní. Něha.

Tipovala jsem, že se mi nejvíc bude líbit Oriental Express, ale kupodivu - za srdce mě vzala Over the Musk. Jinak bych unosila všechny, dokonce příležitostně i tu Fougère.

Thierry Mugler Les Exceptions

Supra Floral

Hyacint s omamně vonícími květy, ale brzy převládne zeleň listů a trávy, čerstvě posečené trávy, ve které byly dokonce nějaké bylinky. Je to trochu nahořklé, skoro jako by v tom bylo trochu hořké čokolády, ten dojem posiluje i to, že vůně  trochu sládne. Pak už se zeleň postupně rozplývá ve vanilkově pudrovém pižmu.

Fougère Furieuse

Není to vyloženě pánská vůně, rozhodně ne taková, jakou si představíme pod pojmem fougère, něco s citrusy, levandulí, vetiverem nebo tabákem, něco vyloženě chlapského.

Je sice nahořkle citrusová, má kořenitý podtón pelargónie a i nějaká bylinka by se našla, ale pak jde do ambrova a s větvičníkem jako z časů, kdy nebyly žádné restrikce, vytvoří krásnou chypre. Těsně za hranicí unisexu.

"Oriental Express

Krásná kosatcovka bez kosatce a ambrovka bez ambry."

Kosatcovka bez kosatce? A Mugler? Já si teda původně právě kvůli té blbé dostupnosti nechtěla vzorky z téhle kolekce vůbec objednávat, ale tohle mě zajímá. Jestli mi tento týden dorazí náhradní obálka z TPC, tak to asi ještě s jednou objednávkou risknu.

Over the Musk a Oriental Express jsou u mě nejhezčí.

Nějak to, co tam cítím, úplně neodpovídá složení. Zajímalo by mě, co bys tam našla ty. Že se jim v Oriental Express podařilo udělat krásný kosatec jenom z mrkvových semínek  a ta ambra je v tom taky pěkná, vanilkově až skoro gurmánská.

Já mám ty vzorky doma už pár měsíců, tenkrát ještě nebyla Cuir Impertinent, ta může být  zajímavá. S dostupností to bude lepší, už je prodávají ve Francii, dokonce v Galerie Lafayette, cena je 170 euro. 

No čistě podle složení by to tak vypadalo, ale vzhledem k tomu, že se ze složení nikdy neuvádí všechno, takže je dost dobře možné, že tam opravdu je.

Fakt? Tak to musí být ale až od podzimu, protože koncem léta, když jsem tam byla, jsem je tam ještě neviděla. Každopádně je to dobrá zpráva.

Našla jsem to na jejich webu, zdá se, že se to tam dá i objednat. 

Hiram Green: Shangri La

Asi každý tušíte, že Shangri La je pro Tibeťany tajemným rájem, který se má údajně nacházet kdesi v Himalájích. V tomhle případě jde, jak už fija naznačila, o vonný ráj pro milovníky chypre (mimochodem ještě jednou poklona k její první recenzi, protože ji vystihla opravdu přesně). Hiram Green je malá nizozemská značka, zakládající si svoje renomé na přírodních ingrediencích a na vůni je to poznat.

Nevím, jak se jim to povedlo, ale doopravdy za daleko přístupnější cenu vytvořili mix Diaghileva a Anonimo Veneziano a ještě přidali i něco ze sebe. Diaghilev a řekněme potažmo i ta Jubilation 25 se připomene v první fázi trpkým bergamotem, živočišným hřebíčkem a zakouřenou kůží. Asi tak po půlhodině začne skrze tuhle hradbu prosvítat broskev. A vážně jsou cítit i ty drobounké chloupky na její slupce, které vám příjemně šimrají v nose. Ovšem tuhle si odnikud nevypůjčili.

Není ani z Attrape Coeur, ani z Coco. Nejblíže má k Anonimo Veneziano, avšak ve srovnání s ní je sametovější a zároveň šťavnatější. Doprovází ji růže s jasmínem, která částečně znovu odkazuje na AV, příp. i tu Coco, ale zase v porovnání s nimi tu máme opravdu masivní růžová poupata a přidanou hodnotou je vůně luxusního tělového krému a nasládlého kosatcového pudru (v Diaghilevovi je nesladký), což z ní dělá ještě o něco vřelejší záležitost.

A nesmím zapomenout nejdůležitější, i když upravený extrakt větvičníku není v Shangri La tak výrazný jako třeba v Attrape-Coeur, jelikož se stejnou měrou musí dělit o pozornost se suchým, kouřově zemitým vetiverem, jsem si i já jistá, že jeho chladivé mechové tóny dokážou i tak více než dobře uspokojit každého příznivce chypre ze staré školy. Co se týče intenzity, není sice tak výrazná jako Diaghilev nebo Attrape Coeur, nicméně výdrží se všem zmíněným vůním už směle vyrovná.

Přesně, ten pepř na začátku růži dodává svěžest, pak se k ní přimíchají kouřové tóny labdana a růže konečně dostane víc prostoru. Já v ní konkrétně cítím hlavně tu tureckou růži, protože sama o sobě mi připomíná Une Rose, kde je taky. A tou ambrovostí a trochou kadidla zase typově malinko něco Portrait of a Lady v odlehčené formě s cedrem navíc, ovšem podle mě zároveň "nositelnější" pro ty, na koho jsou obě tyhle vůně příliš velké sousto. Jen mi přijde, že ve srovnání s oběma zmiňovanými FM nedrží tak dobře. Ale zase na druhou stranu mi přijde povedenější než Evening Rose (Aerin), která vypadala nadějně jen při prvním zkoušení. To Spirituelle obstála jak v létě v Paříži tak i teď.

Hiram Green: Shangri La

je opravdu chypre, jakých se dnes už dá vidět, nebo spíš cítit, málo. Na začátku ještě trochu neučesaná, divoká, bergamotová a kouřově kožená, ale vývojem spěje k eleganci. Jako rozcuchaná holka v teniskách, která přiběhne domů z louky, pak zmizí v koupelně a šatně a ve dveřích se objeví mladá dáma v šatech a v lodičkách na podpatku.

Shangri La se vzápětí rozvoní jako vinohradnická broskev s bílou dužinou a větvička jasmínu  a pak ...  pod větvičníkem se ukrývá něco něžného. Něžná růže. Něco pudrového a sladkého. Kosatec. A všechno je najednou uhlazené a půvabné.