Přesně tak. Nicméně ten rozdíl směrem k lepšímu mě nalákal, že asi postupně v téhle koncentraci vyzkouším i zbytek těch ostatních vůní, které už jako edp znám.

Unum: Lavs

Nadšení pro kadidlovky mě pustilo už před nějakou dobou, nicméně příjemná zkušenost s Opus 1144 a Rosa Nigra, řada recenzí, označujících Lavs za nejlepší kadidlovku ze všech a Filippeho gotický vzhled a taky fakt, že tenhle všestranně nadaný pán je mimo jiné i osobním krejčím posledních dvou současných papežů, nakonec přece jen podnítily mou zvědavost chtít se seznámit i s ní. A dlužno dodat, že tahle orientálka je z celé trojice jediná, která mi tentokrát nepřipomíná žádnou ze stávajících vůní.

Ze začátku je trochu ostřejší díky drcenému pepři s kardamomem. Samotné kadidlo v ní je studené a ačkoliv není mramorové, evokuje dojem starobylého chrámu s vysokými kamennými klenbami. Jediný náznak hřejivosti přichází po rozvonění od palčivě dřevitého hřebíčku a koriandru, která se však v další fázi ztratí suché kouřovosti labdana, pudrově pryskyřičnatého opopanaxu a balzamické ambry. Za celou dobu tu nenajdete ani jediný náznak sladkosti, ale přitom vůbec nepůsobí drsně jako Avignon a další vůně tohoto typu. Může se pochlubit i skvělou výdrží. A ačkoliv mým favoritem zůstává i nadále Reve d´Ossian, Lavs rozhodně řadím k těm nejoriginálnějším kadidlovkám.

"že tenhle všestranně nadaný pán je mimo jiné i osobním krejčím posledních dvou současných papežů"

no, tak to by mohol o kadidle niečo vedieť

Shangri La (Hiram Green) -  od samého začátku bylo jasné, že jde o velmi sytou a poctivou vůni - závan čerstvě strouhnutého muškátového oříšku s nesladkou skořicí plynule přešel do starodávné klasické chyprovky, s mýdlově zelenými tóny výrazně blízkými Jubilation 25. A akorát tak sladká skořice s výrazným santalem je jen třešničkou na velmi povedeném parfémovém "dortu".

Kâshân Rose (The Different Company) - svěží pižmová růžová růžička se zeleným lístečkem a sladkým ovocným nádechem. Jemná, něžná a hodně intimní vůně.

"Shangri La (Hiram Green)"

A tu broskev tam nemáš? Nicméně jsem ráda, že i ty potvrzuješ vzdálené příbuzenství s Jubilation 25.

Naštěstí ne - broskve mám sice ráda jen jako ovoce, v parfémech (s výjimkou Tresoru) je příliš nevyhledávám.

Blood Concept RED + MA

Krev a mléko, nic zvrhlejšího jsem ještě v parfumérském světě neslyšela, ale ani necítila.

Kovový pach čerstvě tekoucí krve, která stéká po kůži a tvoří na ní zaschlý " škraloup"

Upíří vůně, vůně pro sadisty a možná masochisty.

Zkoušeno na papírku a zároveň na figurantovi, kterému se vůně velmi líbila, ale na jeho kůži byla stále divná a zvrhlá. ( pán byl potetovaný, od pohledu zazobaný,  seriozní, decentní gay?, Drákulův potomek ?)

Na dotaz, jak se mu vůně jeví ,odpověděl, "jako  když lížeš krev"

Doporučuji všem, kdo chtějí něco fakt hodně jiného a komu nevadí, že bude zavánět jako by právě opustil lázně Čachtické paní.

No já se s ní taky snesu málokde. Začala mě pošťuchovat i ve Vepres Siciliennes, ale tady jsme si porozuměly hned a zatím se pořád daří.

Tak jsem konečně taky prozkoušela a ano, na začátku krásný mrkvový kosatec z 28 La Pausa, jen je trochu víc osvěžený trpkým bergamotem a růžovým pepřem a pak se rozvoní do přirozeně vlahé podoby, provzdušněné kosatcovým pudrem v dvojtaktu s vanilkovým luskem. Vonokvětku na sobě necítím vůbec, ale citrusové tóny magnólie s cedrem v pozadí ano. Dost velké zlepšení oproti Orris Noir. I když pokud ji srovnám s letošní Orris & Sandalwood, tak tam se mi ten kosatec zdá trochu plnokrevnější, takže pro mě o malý kousíček vyhrává Jo Malone.

Musím jít tento týden konečně ten Orris & Sandalwood vyzkoušet. Jestli je ten kosatec opravdu tak plnokrevný, tak ho možná nakonec v tužebníku vyměním. 

Měla jsem díky Vendulce možnost vyzkoušet The Night na vlastní kůži. Zpočátku je oud opravdu pronikavý, prostě oud v hlavní roli, ale není vyloženě živočišný. Shodly jsme se s holkami, testovala i fija, že je to oud šmrncnutý Portrait of a Lady, což nakonec dělá vůni přijemnou a i nositelnou.

The Night (Frederic Malle) jsem si přála vyzkoušet od té doby, co o ní padla první zmínka. Proto, že ji vytvořil můj oblíbený parfumér Dominic Ropion a proto, že až na oud se mi líbilo složení. Miluju jeho Portrait of a Lady, kterou vytvořil pro tutéž značku. Dnes se mi přání díky Vendulce splnilo.

Nemusím vůně s oudem, na mé poličce moc oudovek nenajdete. Vendulka mne předem varovala, že vůně mne nejspíš porazí.  Poslušně hlásím, neporazila :-). Zato mne velice překvapila,  v tom nejlepším slova smyslu....  U mne to nebyl oud šmrncnutý Portaitem... u mne je to to nejlepší z Portraitu,  patřičně zahuštěné a šmrncnuté oudem :-).  Výraznější oud se u mne konal opravdu velmi malou chvilku po nástřiku a už od začátku byl podbarvený růží. Koňská stáj se nekonala... jen taková stopa,  jako když venku na pastvě kolem vás proběhne kůň....

Vůně má úžasnou intenzitu a výdrž bude asi taky pořádná - zatím na síle moc neztrácí.

Jo,  tuhle vůni bych mohla nosit... i když to pochopitelně není vůně na každý den... 

No kdo taky mohl tušit, že na tobě bude ten oud ještě víc krotký než na mně? Akorát kinoma to měla jako tradičně v rozvoji trochu zpomalené.

Nicméně tu Portrait po arabsku musím ještě jednou potvrdit, jde to už od rozprašovače obou flakonů. Ropion to neokecá.

PG Ombre Fauve
Ze začátku dřevěný nevětraný prádelník na chatě. Za chvilku se dřeva, ambegris a pačuli začnou pálit na uhlících kadidla na ten nejjemněnší prach. Velmi smyslné. Musc ravageur bez skořice. Shalimar bez bergamotu.

Po týdnu zkoušení Odin Roam jsem to odhalila, potřebuje teplo. Nejlépe se rozvinul v extrémních podmínkách na spinnu

Feve Delicieuse (Dior)

Pobouřeně si přičichávám k ruce a nevycházím z údivu. Nejprve mě praštila do nosu ta sladká umělost, ano, chápu to. Ale.

Ale ono se to rozvoní do krémové našlehané tonkovo-vanilkovo-kakaové krásky podbarvené santalem a naprosto necudně řízlé Lutensovou Louve a její křehkou měkkou alabastrovou náručí s vůní višní a sladkých mandlí. A není to přeslazené. Je to gurmánsky elegantní. A voní to na mně líp než Tonka Imperiale, kde válčím právě s umělostí...

Ne, skutečně nevycházím z údivu. Něco na ní je.

I ty, Brute?! Ale podle toho, jak ji popisuješ, ze sebe cítíš to, co já z fijy a z ostatních (jenom ne ze sebe), takže to chápu.

Parfum d´Empire: Tabac Tabou

Původně mělo jít o striktně limitovanou edici, avšak rychlost, s jakou zmizela z obchodů první várka donutily vedení značky změnit plány, a tak se nyní má podobně jako u Tauerovy řady Collectibles každoročně vracet v omezeném množství. A protože tabákové vůně mě vždycky lákaly - řadu z nich mám na poličce - musela jsem si opatřit vzorek i od téhle. Jen začátek mě malinko vyděsil.

Voní totiž nejen po trávě, vytržené ze země i s navlhlou hlínou, senu a sušeném tabáku, které dohromady s autentickou vůní slaměnky vytváří slibovaný dojem savany, ale i po živočišné kůži (cibetka), jež má představovat koně, pádícího touto krajinou. Živočišnost ustoupí až po rozvonění, kdy vůně medově zesládne, tabák dostane trochu víc prostoru a konečně se objeví i ty narcisky, což je sice příjemně, zároveň však to jediné, čímž se v téhle fázi odlišuje od Chergui.

Mám ráda kosatec. Líbí se mi flakónky vůní Ormonde Jayne. Líbilo se mi složení Vanille d'Irisa blackvioletin a tvůj popis této vůně. Už jsem zadoufala... Že by konečně nějaká vůně Ormonde Jayne, která by byla pro mne?

A zase ne... vypadá to, že vůně OJ s mojí kůží a nosem nespolupracují.

Souhlasím s tím krásným mrkvovým kosatcem z 28 La Pausa, po nástřiku je to téměř věrný obraz této vůně. Jenže po chvilce mi k té mrkvičce vlezou nové semišové rukavice, možná i kabelka... a já semiš opravdu nerada...

A semiš je čím dál výraznější a utlačuje kosatec. Do toho chvílemi zavane náznak nesladké vanilky. Pak se role vymění... kosatec zase nabírá na síle a semiš, hurá, ustupuje. Ale ouha... místo semiše se pro změnu objevil cedr. A to ve formě ostrouhaných tužek (další složka, která evidentně s mou kůží skoro nikdy nespolupracuje).

Po cca osmi hodinách (velmi dobrý výkon z té základní řady Ormonde Jayne, zatím nejlepší z těch, co jsem zkoušela) cedr konečně mizí a vůně mi začíná hodně připomínat 31 Rue Cambon. Ale to už je velmi slabá a mizí...

Dámy, závidím vám, že na vás voní evidentně lépe.

Ano, ten cedr je tam takový průsvitný a má sklon k ostrouhaným tužkám, on Geza Schoen snad ani s jiným druhem nepracuje, co mám nazkoušené jeho ostatní vůně, ale přemýšlím nad tím, kde se ti tam mohl vzít ten semiš - že by vetiver?

No možná že voní, ale nakonec u mě na poličce taky neskončí první flakon Ormonde Jayne. Ten Orris & Sandalwood od Jo Malone je krásnější a plnokrevnější. Tam ten chanelovský kosatec cítím taky zřetelně a s pudrovou fialkou a santalem to nemá chybu . Ten musíš zkusit.