vďaka

Wendulka, až budem mať obzvlášť adrenalínovú náladu, môžem mu dať ešte šancu...možno skôr v lete, ja som studenokožec a niektoré veci na mne potrebujú viac tepla.

Encens Chembur (Byredo)

Chladné kadidlo se mísí s pikantním zázvorem a vytváří docela zajímavou kombinaci. Co se mi na téhle vůni ale opravdu líbí je pozdější souhra kadidla se santalem a tužkovým cedrem, kdy santal je příjemně až ambrově nasládlý a chladné kadidlo prohřívá, ale to se nenechá... K mé pramalé radosti však cedr postupně získá nadvládu a s ním se vrací zázvor, za ruku drží bergamot a muškátový oříšek a vůně je opět chladně svěží, v této fázi docela pánská a co hůř, chvílemi i docela generická. V drydownu se však ještě prohřeje pižmem s nádechem ambry a zůstane - klidná.

Člověk přichází do chrámu si odpočinout a urovnat myšlenky a možná meditovat, přichází zvenčí rozehřátý ze slunce mezi studené kameny a dřevo, posadí se, cítí ten chlad a nakonec, jak je hluboko ve svých myšlenkách, splyne s prostředím.

Ormonde Jayne: Ormonde Woman

Vůně od Gezy Schoena mě většinou míjejí kvůli jejich přehnané vzdušné dřevitosti, která je pro mě až rušivá. U Ormonde Woman je to jinak. Už díky úvodní kombinaci pikantního kardamomu, koriandru a trávy na mne působí píjemně étericky a vyvolává představu travnaté louky, jíž se brouzdáte bosky těsně po dešťové přeháňce. Na malou chvilku mám dokonce dojem, že se v ní schovává i pár mrkvových natí.

Po rozvonění je však jasné, že je to nasládlá jedlová pryskyřice, která společně s krotkým vetiverem připomíná pálící se klesí a přesouvá mne z louky do cedrového lesa na mechouvý palouček, pokrytý sametově zelenými lístečky fialek - v tomhle směru souhlasím s andry se zmínkou o Bois de Violette s tím, že Ormonde Woman je daleko víc "vílí". Kdyby nebyla tak zoufale intimní jako Ta-if, nejspíš bych si ji už dávno pořídila.

Tu zoufalou intimnost získala teprve nedávno. Původně se sice taky držela spíš u těla, ale byla přeci jen zřetelnější. Velká škoda, protože je to jedna z nejhezčích zelených vůní.

ad Oud Wood

Perfektní!

Fakt? Já jsem jí poprvé zkoušela někdy před třemi roky od zdensy EdP a čistý parfém a musím říct, že jen extrakt se mi tehdy zdál o malinko výraznější. EdP už mi tehdy přišla na můj vkus intimní a teď jsem si znovu pořídila vzorek pro připomenutí. Ale je mi jasné, že s takovým odstupem mě může čichová paměť klamat. Ledaže by reformulovali už tehdy.

No každopádně mě to nepřekvapuje, i když ředit už tak intimní vůně mi přijde docela vtipné.

Melkmeisje (Baruti)

Lipový květ všech podob, postupně se přelévající z jedné do další. Nejprve omamný a sytý, jako strčit nos přímo do květů. Potom něžný a křehký, s vanilkově pudrovým popraškem. A nakonec medově sladký, jako hustý sirup, lákadlo pro včely, až skoro trnou zuby. Za sladkostí se ukrývají i jeho dřívější podoby a také několik větviček. Vůně velmi intenzivní a ve srovnání s jinými lipovými vůněmi ji stavím na první příčky.

Nevím, kdy k té reformulaci došlo. Znala jsem velmi dobře edp verzi z období 2009/2010 (měla jsem flakón) a pak jsem se k ní dostala někdy předloni... a bohužel, zeslábla. Přesto ji mám pořád ráda. 

Dover Street Market (Comme des Garcons)

Písek, hlína a prach... Pálící se borovicové jehličí... Studené kadidlo, citrusově nahořklý bergamot, svěže kořenitý jalovec... Tužkový cedr, měkká kůže a tušené sladkohřejivé labdanum... Jestli jsou tohle nějaké pouliční trhy si netroufám říct, spíš bych to viděla na sraz motorkářů u táboráku. Nebo kdyby mělo mít město vůni - ne smog, ale vůni. Zajimavou a poněkud méně "industriální" vůni dělá právě borovice s příjemným lesně pryskyřičnatým aroma. I přes deklarovaný unisex je vůně rozhodně spíš pánská.

No to kadidlo je tam takové surové, jak je pro hodně vůní Comme des Garcons zvykem, ale kde se ti tam, prosím tě, vzali ti motorkáři u táboráku? Pobavilo.

no fakt ale to kadidlo typiské pro CdG je pravda, to souhlasím.

 Osé (Simone Cosac) - fialový šeřík - sladký, se zelenými lístky, pár kapkami nektaru a několika zrnky pylu. Šeříkový soliflor par excellence. A s dobrou výdrží navrch.

Iris Nobile Sublime (Acqua di Parma) -  jemný kosatec, suchý, dřevitý, postupně sládnoucí....hotové kosatcové nebe. Ovšem poněkud záludně se do kosatce propasírovalo jakési neidentifikovatelné ovoce. Naštěstí se rozvoněla do podoby lehkého jemného mýdélka z nasládlých pomerančových květů. Kosatec ovšem bohužel zůstal jen v názvu.

Juliette Has a Gun: Moon Dance

Už loni mi při prvním zkoušení na papírku nápadně připomněla Coco a teď na kůži se mi to jenom potvrdilo. V Moon Dance byl akorát místo mandarinky použit bergamot, vynechala se skořice, zůstal jen koriandr, ale jinak je tu stejná růže s jasmínem, pomerančovým květem a ylangem. Jen sem přimíchali navíc jen krotkou tuberózu, švestky a malinký úlomek fialkového bonbónu. Ponechali dokonce i stejný pačuliový základ s ambrou, místo orientálního opopanaxu přidal bílé pižmo a vypustil tonku s vanilkou a santalem. Přesto ani přes všechna tahle škatulata to opisování od Chanelu pořád nezapře.

Grossmith: Saffron Rose

Je typem vůně, který podobně jako Diamond Jubilee Bouquet vzdává čest jak staré škole, tak se už i vydává vstříc moderním směrem. Moderními prvky mám na mysli ostře bylinný šafrán a lehce medicinální oud, zakomponovaný do tradiční olejovité bulharské růže s nesladkou živočišnou skořicí. Po rozvonění skořici vystřídá myrha s drhnoucími dřevy, tabákem a labdanem, díky němuž růže sice vyzní částečně semišově, ale když se k tomu přičtou kožené a živočišné tóny již zmíněného oudu, tak už jde v této fázi přece jen do pánska. Nicméně kvalitní zpracování nezapře, jde zřetelně do prostoru, na kůži drží několik hodin a v kategorii orientálních růží s šafránem a oudem patří k těm originálnějším, která v ní nezapadne.

Včera a dnes zkouším Noontide Petals. Teplejší počasí potlačilo tuberózu s jasmínem a vystoupil kosatec s vetiverem. Líbí se mi víc než v teplotách kolem 0°C. Budu potřebovat flakon.

...před časem a ještě i s mnoha dalšími jsem zkoušela vůni,

kterou musím někde otestovat znovu.

Protože na ni sedí jediný výraz -

lahodná

Vanille Insensée Atelier Cologne.

Prostě mi v paměti utkvělo pouze to, že mi byla velmi příjemná,

hebká jak okvětní plátky,

hladká a oblá jak skleněné srdce na obrázku,

křehká jak poháry s olovnatého skla,

měkce zlatavá jak likér a

kašmírová jako objetí

(až takové to muchlací, jako když muž boří nos do žlábku, kde ženina šíje přechází v rameno...), a

lahodná.

Vanilka v tak příjemném provedení, jak už jsem dlouho necítila.

Ovšem už tehdy jsem byla lehce roztrpčena mizernou intenzitou...

Proto bych moc ráda zkusila znovu

hmm..na mne zasa vyborna vydrz

...však říkám, že musím zkusit znovu

(bych potřebovala parfumerii někde vedle baráku, abych si vždycky mohla odskočit dle potřeby...)

Tak to máme s Vanile Incensée stejné. Na mně taky zase až tak dobře nedrží, teda spíš průměr, no. Ale zase není tak intenzivně sladká jako Ambre Nue a tou madagaskarskou vanilkou se mi líbí o trochu víc.

Na mne drží ako pribitá...beriem ju tak trochu ako moderné, minimalistické poňatie témy "Shalimar".

APOM femme (Maison Francis Kurkdjian)

Počáteční hořký pomerančový květ doplněný mýdlovým neroli mi svou lehkou stopou kadidlové štiplavostí něco hodně připomínal. Chvíli mi trvalo se dovtípit: Tauerova Orange Star. Kadidla je zde samozřejmě podstatně méně.

Vůně zpočátku působí poněkud neosobně, čistě, odtažitě. Postupně však začne sládnout a prolínat se pudrovou vanilkou a bílým pižmem. Zjemní, zkřehne. Jako když někoho poznáváte blíže - postupně odhalujete všechny ty vrstvy pod skořápkou, všechny drobné citlivé nuance jeho nitra, a vidíte, že není takový, jak působil, že je to jenom ochranná zeď před okolím.

A když si už myslíte, že ho znáte, jeho křehké já, přijde exotická, hutná a opojná vůně ylangu a prodchne celou kompozici takovou intimní tíhou. Pod povrchem se toho skrývá ještě mnohem, mnohem víc. Spíš tušený než patrný cedrový základ dodá hloubku.

Ztracení v té vůni jste už dávno, to víte. A chcete poznat každé její zákoutí, světlejší i temnější. Nikdo vás nevaroval, že vás tak pohltí.