Fueguia 1833 - Agua Magnoliana: Od začiatku do konca jemná, verná, nevtieravá, povievajúca magnóliová vôňa. Okrem pár sekúnd na začiatku, kde sa mihne nejaký trošku drevitý tón aokanžite znova zmizne nemá vývoj, len pomaličky slabne. Na vôňu tohoto typu nemá zlú výdrž (ale hovoríme o soliflore, takže 2-3 hodiny považujem za slušný výkon). Pekná, roztomilá vôňa, ako stvorená na jar, akurát cena na to, čím je, je absolútne neprimeraná.

Orange Star na mně asi díky té kombinaci pomerančového květu a fialky kdysi voněla jak vitacit, to APOM naštěstí ne. I když nevím, jak bych toho Tauera vnímala dneska.

Každopádně ta tvoje recenze se stejně moc hezky jako ta od Evanilly.

vitacit jsem měla v nějakém Moři od M.Micallef...

no putovalo to do nákupního seznamu, nebudeme si nic nalhávat

Krásné... Koukám, že Tě taky dostala.

Paul Emilien: Chaleur Gitane

Snad s výjimkou Souffle Intime mě ostatní vůně od této značky doposud nijak zvlášť nezaujaly. Nyní k ní musím přiřadit i tuhle kořenitou ambrovku. Už v úvodu zaujme kombinací natrpkle svěžího bergamotu, jiskřivého zázvoru a příjemně palčivého kmínu, za níž se schovává překvapivá laskomina. Jsou jí čokoládové figurky, plněné nejen bílou lanýžovou, ale i malinovou náplní. Typicky gurmánským směrem se však Chaleur Gitane nevydá.

Čokoládu totiž vzápětí zasypeme suchým, na prach rozdrceným šafránem a kořenitým santalem, což dohromady vytvoří dojem spíše surové nastrouhané vysokoprocentní čokolády, smíchané s chilli kořením. V další fázi se konečně objeví už i samotná ambra a moc pěkná. Není to totiž žádná tuctová ambrovanilka, naopak je zajímavě pikantní, vetiverově zakouřená, doplněná zemitostí pačuli a zároveň zespod nadlehčená obláčkem bílého pižma.

Puredistance: Opardu

Mně se ty vůně Puredistance líbí prostě všechny. A když se snažím přijít na tu nejhezčí, kterou bych chtěla ve velkém balení, je to vždycky ta, kterou právě zkouším z kvarteta: I, White, Antonia a Opardu. 

Teď má tedy lehce navrch Opardu: Recenze

Krásná recenze. Opardu je i mým dalším favoritem od této značky (po Antonii). I když tady jsem si chtěla pořídit to malé balení. Už jsem k tomu měla i nakročeno, ale překvapilo mne letošní značné navýšení ceny... takže nákup zatím odložen...  Tak snad někdy...

S příchodem jara jsem sáhla po La Tulipe, abych si vůni připomněla.
Po nástřiku (nešetřila jsem)… mám příjemný pocit… tváře položené na heboučký mech, jen malinko zeleně štiplavý, orosený a vlahý (vzpomínka na nocování v lese, pod širákem, při našich cyklovýletech - jo bývávalo…). Potom vnímám vůní květinářství (které je často v recenzích zmiňované) a vůni tulipánů, o kterých jsem si myslela, že moc nevoní, ale nedávno jsem byla vyvedena z omylu. Jak se vůně na kůži zahřívá, je cítit i lehký náznak pudru.
Je to pěkná a příjemná květinová vůně, nemá velký vývoj, ale výdrž výbornou.

Pierre Guillaume / Collection Croisière: Foudre

Další zastávka z Pierrovy cestovatelské kolekce nás má zavést na ostrov Reunion v Indickém oceánu. Touto vůní se údajně pokusil zachytit vůni champacy těsně před bouří, což jak asi řada z vás ví, je zvláštní odrůda magnólie s velmi specifickou, jiskřivou citrusově-medovou a zároveň lehce nakyslou vůní. Kdo znáte Fordovu Champaca Absolute, budete jistě hned vědět o čem mluvím.

A přesně tu najdete i zde jen s tím rozdílem, že Pierre ji smíchal se suchým kouřovým vetiverem se zelenými podtóny a drceným černým pepřem, jenž mají podle všeho evokovat stahující se černá mračna a blesky a první padající studené kapky deště. Vyloženého chladu se však nedočkáte, jelikož po rozvonění se přidá černý čaj s "želatinovým" kašmeranem, jímž se připomene teplé tropické podnebí a špetka pižma v základu zase bílý písek z pláže.

PG 02 Cozé

Hutné, těžké, provlhlé dřevo, skoro černé a skoro zetlelé. Jen šlápnout a rozpadne se vám pod nohama. Kůže, onošená a s patinou, změklá časem a ohýbáním. Pačuli si tu řádí v plné parádě nejen na začátku. Přidává se hořká, tmavá čokoláda smísená s hutnou, až skoro balzamickou vanilkou. Špetka pikantnosti, aby si někdo náhodou nemyslel, že je to gurmánka. Kouř. Takový ten hustý, promodralý, pomalu se vlekoucí vydechovaný obláček. Sklep a nebo možná půda, staré polštáře, stará křesla, starý stůl, staré trámy a trochu vlhko a dusno. Zastřený pohled. Napůl snědená tabulka hořké čokolády a ubývá jí. Rozšířené zorničky. Pár let intenzivně nošená kožená bunda. Blažený úsměv. Dlouhé potáhnutí.

Hodně dobře parfémované huličovo doupě. Kdybych byla hipík, nevím, zda upřednostnit tohle nebo Intrigant Patchouli. Cozé je syrovější, Intrigant Patchouli se tváří sofistikovaně. Intenzitou přerazí Cozé všechno ostatní...

P.S.: Wendulčino přirovnání k Lutensovu Borneu je velmi trefné.

Že je dobrá?

Akorát jak zmiňuješ tu Intrigant Patchouli, tak zrovna ta se na mně nějak nevyvedla. Čili v tom případě si znamenám, že mi příště musíš povinně demonstrovat, kterak se Intrigant Patchouli tváří sofistikovaně.

Organic Glam: Oriental Blossom

Organic Glam je firmou podobného typu jako Hiram Green, tzn. značka zakládající si svoje renomé na práci s výhradně přírodními ingrediencemi. A proč zmiňuju zrovna HG? Protože v Oriental Blossom už na začátku najdete podobné bio citrusy jako v Shangri La, ať už je to trpká bergamotová kůra nebo masitá citronová dužina. Hřejivá hořkost neroli, která se přidá vzápětí, se stává přechodovým můstkem k slíbenému výletu do Orientu: přírodní růži s kořením, přičemž vedle špetky jemně štiplavé, jen nepatrně nasládlé skořice, je dominantní zejména palčivě dřevitý hřebíček.

Růži pak po rozvonění doplní tropický ylang ylang s banánovým nádechem a trochu sladkosti přidá i vanilka. V základu jsem si pak podruhé vzpomněla na Shangri La, jelikož Oriental Blossom oplývá podobnými mechovými tóny a kouřově zemitým vetiverem. Nicméně když uvážíme, že jen při lehce vyšší ceně nabízí oproti ní dvojnásobné množství se stejnou intenzitou a výdrží, potom rozhodně stojí za pozornost.

četla jsem v recenzích hodně o nějakým "nag champa" kadidle... no voní to jak ty malý kužely, co se pálí. obdobně jak vonný tyčinky. a tuším jsem tam měla taky nějaký zajímavý dřevo.

Cozé ještě teď intenzivně voní jako hořká čokoláda s vanilkou.

Clive Christian: No. 1 for Women

Dlouhou dobu se tahle vůně pyšnila titulem nejdražšího parfému na světě, než ji trumfnulo milionové zlaté jablko od Donny Karan. Proto jsem už někdy před třemi roky, kdy jsem ji vyzkoušela úplně poprvé alespoň v koncentraci eau de parfum, čekala opravdovou bombu. Ale bohužel i tenkrát, i nyní bych řekla, že toto je případ podobně jako třeba u Kilianových vůní, kdy obal daleko převyšuje samotný obsah. I když u mě je to asi dané i tím, že Patriciin parfumérský styl mi obecně moc nesedí.

Citrón s bergamotem a švestkami a meruňkami, které tu použila, jsou přírodní. Dokonce se mi tu líbí i kousky čerstvého, nikoliv kompotovaného ananasu tak jako v ostatních vůních. Jenom nechápu, proč se rozhodla použít jako spojovací bod ke květinovému srdci s hřebíčkovým karafiátem, tropickým ylangem a růžovým lokumem zrovna sladkou papriku (koření) a ovoce jím zasypat. Navíc ambrový základ s pudrovou vanilkou a bílým pižmem nezapře několik tužkových odřezků (cedr). Prostě pořád platí, že pánské vůně má značka daleko povedenější a i lépe drží.

Tiziana Terenzi: Al Contrario

Tahle vůně má údajně zachycovat příjemný pocit z návratu domů. No a čím jiným vás přivítat, než něčím dobrým na zub. Na Al Contrario je poznat, že na ní Paolo Terenzi pracoval ve stejné době jako na Mirabile (V Canto), protože použil stejné creme brulée s flambovaným vanilkovým cukrem navrchu jen s tím rozdílem, že tady do něj zamíchal víc sladu a vynechal davanu s rumem a levandulí.

Místo ní a hřebíčku použil po rozvonění větší množství cukrové třtiny a místo sklenice teplého kondenzovaného mléka si pro nás připravil rovnou celý džbán, tím pádem Al Contrario vyzní daleko víc gurmánštěji, ale taky svíravěji podobně jako třeba Un Bois Vanille. A kupodivu ji neodlehčí ani hromádka lískových oříšků v základu. Komu se tedy líbí jedna nebo druhá vůně, může s klidem vyzkoušet i tuhle, no na mě je už přeslazená.

Daimiris (Laboratorio Olfattivo)

Mou pozornost k této vůni přitáhla kromě složení i skutečnost, že autorem je Pierre Guillaume. A je to znát. Z lehce kouřové balzamické ambry vystupuje hebký semiš posypaný kosatcovým pudrem a vše je zalito tenoučkou vrstvou medu, pro Pierra typického. Je to povedené, drží to dobře, ale na můj vkus docela lineární a sladké.

Xocoatl (Fueguia 1833)

Čokoláda á la chypré?

Selfie (Olfactive Studio)

Pánská vůně, kožený "jakobycitrus"

Chai (Baruti)

Čaj s mlékem a hřebíčkem, přišla mi moc zajímavá, ale asi bych ji nenosila.

Voyance (Baruti)

Podobná Dzonghka (L´Artisan).

Indigo(Baruti)

Oud vede.

Berlin im Winter Baruti)

petržel s hřebíčkem

Biancolatte Zeromolecole

Do vlahého  mléka nalámané mléčné karamely.

Karamely nešizené, rozplývající se,

barvy camel a light brown a současně

jakoby jste tuhle kombinaci měli v pravé dlani a v té druhé, levé, máte vůni vanilky se solí...

...jistou rozdvojenost vůně si vyloženě uvědomujete.!

A ve finále se vám ona dualita v chřípí spojí,

svým způsobem se vůně odlehčí - není to přeslazená kalorická bomba,

ale karamelověmléčné frapé se zrnky hrubozrné soli, bořící se do našlehané pěny na vrcholu poháru...

...a nakonec,

dalo by se říci - nasládlá vůně ženského těla vynořivšího se z moře...

...na vlně dobrot pokračuji,

chci říct´, je to po více stránkách

obžerství!, 

aneb

Nerocacao Zeromolecole

Vůně,  kterou, částečně, znáte z poutí...

...pražené mandle s cukrem, chladnoucí kakao v porcelánovém hrnku, teplé kakaové sušenky, čokoláda tekoucí vám po prstech s lahodnými stopami pomerančové a kokosové tresti.

A vzduch.

Nerocacao je skrz naskrz jedlá, labužnická, famózně delikatesní!,

ale nejspíš díky zapracovanému vzduchu do vůně,

je lehká(v žádném případě však ne řídká, plytká či jinak mizerná)

jak jarní povětří či noční vánek.

Al Contrario Tiziana Terenzi

Zvláštní vůně...

...na začátku je hustě nasládlá, ale působí lehce, étericky,  jakési vjemy, vzpomínky -

přivřete oči a vidíte, cítíte jakoby v dálce, mlhavě -

teplo domova,

nasládlost pečených moučníků s kakaem,

vůni svého táty - jeho jemná mýdlově levandulová kolínská a čistá, tělem teplá košile chlazená okolním vzduchem...

...tohle žádná gurmánština není.

To je tátovo obětí,

nostalgie...