Jj, pamatuji si Tvoje recenze... 
Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?
09. srpna 2014 17:03
slniecko Jak kdo, že?
...trochu ze široka -
pro mě je těžké koupit si vůni,(resp. aspoň dvě, jedna je nic) aby jí bylo hodně a nemusela jsem se jít pást(a za něco to stálo/nebylo to trapný...)
...
Takže mám znovu, mimo jiné
Junoon Al Haramain.
...a opět jsem si užila/s radostí znovu připomněla Tvoji recenzi!
Prostě obdivuji, jak se sofistikovanou distingovaností vyjádříš určité leč jisté pohrdání kompozicí vůně, aniž by jsi jakkoliv urazila/prostě u dvou posledních řádků Tvého textu, vidím Tvůj výraz vzdělané šikézní dámy a slyším ten tón, ten TÓN hlasu, jakým to pronášíš a normálně se u pc směju nahlas...
Miru Děkuji, to mi velmi lichotíš !
Však to znáš, každá máme své preference a navíc ty vůně opravdu fungují na každém naprosto jinak.
A je to telepatie, dnes jsem znovu pořádně zkoušela Bois Bélize od tvé neoblíbené P. Nicolaï a bavila se tím, jakými nelichotivými adjektivy bys ji asi počastovala (mně se samozřejmě líbí a na léto bych ji brala).
...tak to zas je kompliment pro mě!..- Tvoje myšlenky patřící mně...
(máš pravdu, opakovaně jsem se přesvědčila, že tato parfumérka je na hooodně jiné vlně, než já. Kolikrát jsem si říkala, co je ona zač.?, ty její výtvory mi často přišly jak dort od pejska a kočičky..., přestože se mi v počátku složení líbilo velmi)
((jsou asi zvláštní konstelace nyní - stalo se mi to ještě s jednou dámou, že jsme na sebe, aniž bychom to věděly, v posledních pár dnech myslely a až teď/včera si to řekly/napsaly...))
LA CASTIGLIONE Les Cocottes de Paris
Zavřená v pokoji papírových kulis
V oknech vlepený světle modrý celofán
Svět za ním se rozplývavá jako pigmenty pro barvení starých filmových pásů
Já v černém sametu
Na prašné podušce citronovo-medové pastilky v otlučené plechové krabičce
Leží v ní už roky, proto chutnají po kovu, nahořkle, natrpkle
V ústech se jejich nakyslost zdá mít odstín a nádech archivního vinného octa tmavnoucí a usazující se barvy /dnes už vím, co jsi měl na mysli, když jsi mluvil o jablečném octu a použil jsi slovo 'mother'/
Ta chuť ulpívá na měkkém patře
Ergo
V ústech nechám zmizet lékořičného švába z rodu Salmiakki
Ale je to marný
Je to marný
Jsem nasycená
Chutí absintu
Vůní absintu
Je v tom všechno
Všechno
Medicinální citrusy, byliny, pryskyřice, sušené ovoce, dužina i kůra, hořko, sladko, volno i bolno a všichni lidé bratry jsou
/V tom pokoji, kde si v absolutní samotě uvědomíš, že peklo jsou ti druzí/
AURA MARIS/MARE NOSTRUM Lorenzo Villoresi
Mare nostrum jest moře Středozemní, byť tedy není uprostřed země, ale uprostřed oceánu, toho Atlantského, v řečtině Atlantis thallasa, Atlantovo moře, neboť Atlas drží na svých ramenou plnou tíhu nebeské klenby, aby nám nezavalila svět. Aura maris jest slunečnou aureolou, která se znavenému Atlasovi pevně přimyká ke spánkům.
Byť se text výše uvedený jeví jako balastní panacea, vím /a ano, je to výjimečné/, proč tato slova píšu. Toaletní voda Aura maris jest pro mě vůní blankytnou, slunečnou, hřejivou a vzdušnou, je plná medově citrusového pylu, který má ovšem jednu nečekanou kvalitu - vezmeš-li ho hrst, vsypeš do bílé porcelánové dózy se slunečním reliéfem, přikryješ bílým voskovaným papírem na pečení a nemilosrdně stlačíš skleněnou raznicí, promění se pyl pod tlakem v zlatavé máslo s jemnou vůní květnových narcisů a o sladkosti bílé pasty řepkového medu. Máslo možno před podáváním zdobit sušeným ovocem, především lesními plody, brusinkami a vraními oky. /Vraní oka Atlantovi nevadí, stejně jako Sirénám a jim podobným, protože jsou proti působení paristyfninu a paridinu rezistentní; ale Percyho Jacksona byste jimi otrávit mohli, na to pozor.../
Shrnuto a sečteno a podtrženo - tohle je krásná citrusová vůně, bonifikovaná přítomností slunečných narcisů, namedovělých tónů nedoslazeného sušeného ovoce a také příjemného, vzdušně, větrově anýzového podkresu...
//... a s touto vůní musím vzpomenout na výstavu věnovanou oblasti Marina di Scarlino v Nous Art Gallery v San Gimignano... "Aura Maris je laskavý vánek, který přichází od moře a hladí pláže a útesy středomořského pobřeží. Aura Maris je hluboký nádech, který se otevírá v moři hluboko ukrytým krajinám, osamělým horizontům."//
euridikeAURA MARIS - ty barvy na obrázku i tvůj text se mnou rezonují
Díky , měla jsem vzorek z ALZD, baví mě, že to není jen standardní citrusovka s trochou středomořských bylinek, ale že je toho tam mnohem víc, mě vyloženě potěšila i ta pocitová změna konzistence z pylově prašné v narcisově máslovou, v hlavě jsem úplně slyšela babičku z Pelíšků, jak říká: "Zázrak!" ;)
Obrázek je z článku k výstavě, kterou zmiňuju na konci.
euridike hned jsem hledala obrázky 
to mě taky zaujalo, jak popisuješ pyl a máslo... a přestože tam jsou jistá úskalí ( pro mě určitě med a narciska) tak si nějak myslím, že by se mi mohla líbit
No je fakt, že pro někoho by ta máslově narcisková fazeta mohla být problematická, všimla jsem si, že narcis bývá polarizující složka, ale já tu jejich typickou vůni ráda, podobnou narcisku mám jen v Good Girl Gone Bad, jenže s tou mám spojené nějaké smutné emoce, tak tu bych asi nosit nemohla.
CAMOUFLAGE Simone Andreoli
... your heart is as black as mine...
Jednoduchá tinkturová receptura, téměř farmaceutická, vše je zde tušově, inkoustově černavé a krystalicky čisté, lesklé jako lom antracitu, živicově bylinný oud, extrakt klejopryskyřice, myrhy a balzámu v temně zlatistých tónech, k tomu sladce kouřová /téměř kadidlová/ vůně černých růží, těch opravdových, podobných černým labutím, jež živeny vodou z Eufratu rostou poblíž Halfeti a nikde jinde.
Přemýšlela jsem, co ukrývá tato temnota.
Pevně doufám, věřím, že světlo.
Nebo sen.
Protože i za noci nejtemnější máme jít za snem.
//Říkal to Flynn Carsen, takže je to
pravda.//
Reakce na euridike:
alibi
No je fakt, že pro někoho by ta máslově narcisková fazeta mohla být problematická, všimla jsem si, že narcis bývá polarizující složka, ale já tu jejich typickou vůni ráda, podobnou narcisku mám jen v Good Girl Gone Bad, jenže s tou mám spojené nějaké smutné emoce, tak tu bych asi nosit nemohla.
To chápu
ROSE REBELLE RESPAWN A Lab on Fire
Za dusného dne;
Kdy slunce hřeje tím zvláštním, předbouřným způsobem;
A když k němu zvedneš oči, má barvu sépiově zbarveného celuloidu, jak z dob bratří Lumièrů;
I vzduch má tuhle barvu;
Rozumná by seděla doma na futonu;
Nerozumná ne;
Nerozumná obléká khaki overal /krátký rukáv, krátké nohavice/, který v šestnácti letech získala přátelskou výměnou za růžový top s nápisem Hawaii /už je to šestnáct let/;
Nerozumná pokleká k záhonu růží, víří prach, od stonků vytrhává plevel, mračí se, protože se jí z dusna dělá nevolno, ale jako vždy odmítá ustoupit, v duchu slyší K., jak jí starostlivě říká, že na tom slunci určitě uhyne;
Ale klečí a vytrhává plevel s kořínky dál a dál, sobě samotné připomíná Frischovu Barblin, konkrétně jednu z jejích posledních scén;
Vzduch je stoicky klidný a nehnutý, nastavený na teplotu 34 °C, růže svoji vůni vydechují jako o život, zalykají se sladkým zemitým prachem, zelené stonky dosud svěží lipnice rychle umdlévají v kovovém kbelíku.
Taková je to vůně, suchá, prašná, dusná, sladce zemitá /hořké tmavé holandské kakao/, na slunci vadnoucí rudé růže a čistě zelené, bezpřívlastkové ozvy trav. /A žádné karafiáty. Ani hvozdíky. Bohužel./
ad Rose Rebelle Respawn
...miluju předbouřné dusno, zvláštní světlo(zbytky slunce prostupující právě onou sépiovou oblak), i to zvláštní ticho a jen pár typických, sem tam, zvuků v povětří - poslední pták jaksi poplašeně zašustivší svými křídly, prasknutí větévky, nenadálý poryv větru nad zemí(to se vždy víří suché listy, které předtím nikde vidět nebyly...) a pak už jen velmi pomalý nástup těžkých cákanců, neviditelné batůžky s vodou získávající na četnosti a i rychlosti, s jakou začínají narážet z nebes do země a rozstřelovat mikroskopický šedavotopaz prach zeminy do všech stran...
(když jsem byla malá, a v horku 30+ jsem odmítala sundat holiny a tepláky, protože jsem šla ke koním, babička mi vždy říkávala, že jsem paličák...)
...tu vůni, díky Tobě, cítím...
od Simone Andreoli bych také jisté vůně ráda zkusila...
L´Amour, la Mode
Nenucená elegance. Kožená kabelka s nějakým tím šrámem. Uvnitř voní jako růže se skořicovým pylem, jako pudr, jako fialková rtěnka. A může patřit komukoliv, třeba támhleté slečně s narychlo umotaným drdůlkem a bižuterním náhrdelníkem s cinkajícími přívěsky, která si ještě neumí vybrat správný odstín rtěnky, nebo téhle nenápadně nalíčené dámě, jež slunečními brýlemi maskuje vrásky a ví, že nejlepším šperkem je parfém.
Při zkoušení ve velkém horku se líčidla rozpustí, růže uvadne, zatímco kůže nebezpečně ožije. V teplotách do 25 stupňů povlává kolem nositelky narůžovělý obláček pudru, jemné kůže a pižma.
Dnes som nemala veľa šťastia, no...až na Sogni...
Meo Fusciuni
Sogni
Veľmi pekná a pokojná vôňa. Začína domácim ryžovým nákypom, ešte teplým a ešte nepoliatym žiadnym kompótom, zato je k nemu servírovaný kvalitný čaj. Celé je to obklopené rôznymi jemnými drevitými tónmi. Vôňa domova, ale takého skôr časopisového, než skutočného. Ale páči sa mi veľmi.
Luce
Túto vôňu som skúšala viackrát, pretože je veľmi obdivovaná a dokonca bola nominovaná na prestížne Art & Olfaction Awards. Bohužiaľ na mojej pokožke to dopadne vždy rovnako. Najprv ľahko nakyslý tón a potom sa to celé rozpadne do niečoho slabunkého a nepopísateľného. Škoda. Prenechám iným..
Nasomatto
Sadonaso
No....toto píšem tiež po opakovanom skúšaní v rôznom počasí, aby som bola spravodlivá...
Cítim proste pánsky moč.....to ma priviedlo k priam filozofickej otázke, či by som dokázala rozoznať pánsky moč od dámskeho a usúdila som, že to síce netuším, ale zato som v živote videla podstatne, ale fakt že podstatne menej dám ocikávať múriky.
Takže to je presne tu. Múrik pravidelne obcikávaný zákazníkmi neďalekej krčmy, navrch naň práve zasvietilo slnko a...ehm...doviedlo olfaktorický zážitok do dokonalosti.
Tento parfém má veľmi presný názov. Je to úplný sadizmus pre nos.
A to pritom valnú väčšinu vôní tejto značky mám fakt rada. ale toto...toto proste nejde.
