S námi rodiče nijak moc ten aktivní čas taky netrávili. Jsem si jistá, že nás měli z lásky, spíš to byla taková doba. Na druhou stranu jsme měli spoustu volnosti, po sídlištích nás lítaly celé velké dětské party, to samé pak na chalupě v Novohradkách, to už se dneska v podstatě nevidí. 

Ja si zas pamatuji, že s nami rodiče dělali hodně věcí, chodili jsme po výletech, na návštěvy, kde byly jiné děti. Dost jsem si to užívala. Máma říká,že i táta si s námi hodně hrával, když jsme byly malinké (i tak malé, že si to nepamatuji). Dělám to podobně. Stejně to má muž, ten třeba vzpomíná, jak je táta bral s bratrem na vodu, ještě nechodil ani do školy - Lod, spali mimo kempu,takže ji i vařil. Že si to vůbec nedovede představit. 

Občas mám divny pocit z toho dnešního systému. Žena, tři děti a všechny tři vrzla hned po narození chůvě (pracovat začla asi týden po porodu), ze školky vyzvedává manžel. Někdy nad tím přemýšlím, co je ta motivace, ale beru to, že to je každého věc. 

Janulik03 já si nemyslím, že by to bylo špatně, nešetřit děti od práce. O tom můj příspěvek vůbec nebyl. Ale o společně stráveném čase. A to u nás bylo nula. Žádné povídání u večeře, žádné hraní her, žádné výlety, žádné dotazy, co bylo ve škole a jestli mě třeba něco netrápí. Jako vím, že nás naši měli a mají rádi, ale vyrůstaly jsme se ségrou tak nějak bez jejich pozornosti.   

Zrovna se me nedavno vyptavala dcera, jak to bylo, kdyz jsem byla mala. Tak jsem dosla k tomu, ze si s nami vic hral tata, cetl nam taky pred spanim, kdyz jsme byly vetsi a bylo potreba, tak nam pomahal s ucenim. Mama byla spis takova logistika, rizeni, planovani, zabezpecovani potreb. Moc se nepamatuju, ze by se s nama mazlili, na takovy muchlovani a postuchovani, polstarovy bitvy a pranice v posteli, co milovaly moje deti, nebyl moc ani jeden.

Kokoska Je, to jsi mi teď připoměnla, že když jsme byly malé, tak jsme lezly k našim do postele a kčokovali se s taťkou. Mamka pak šla dělat snídani a říkavala, že to špatně skončí.

bram Dcera chodí od 3 let do plavání a já si tu hodinu vždyky zaplavu, jdu do páry (tam se těším nejvíc) a dám si chlebíček a kafe. Nebít příšerné obsluhy v bufetu, bylo by to dokonalé.

Dneska teda nejdu, protože vytržený zub

Kokoska Taky si nepamatuju nějaké mazlení, škádlení, myslím, že to tak nějak vycházelo z autoritativní úlohy rodičů.. Dnes je to víc v jedné rovině, děti s rodičema diskutují a třeba naši byli dost přísní a neexistovalo že by tolerovali naše názory, pokud byly jiné než ty jejich. Jak to píšu, samotné mi to přijde jak ze středověku, ale vím, že nas rádi měli, pomohli, když to bylo třeba, ale na úrovni Já pán, ty pán to bylo až když jsme sami měli děti. A i tak jsem ten respekt stále cítila

rozarka jo, čekalo se, že budeme poslouchat, ne diskutovat :) nemůžu říct, že bych měla nějaké smutné nebo těžké dětství, většinou byla pohoda, jezdili jsme na výlety, na dovolené, v mezích možností jsme měli všechno, co jsme potřebovali, i když to zrovna třeba nebylo přesně to, co jsme chtěli. Vím, že to rodičům dalo dost starání a jsem jim za to vděčná, ale zpětně viděno jsme byli taková dost bezkontaktní rodina.

Kokoska Taky nemůžu říct, že bychom byli nějaká kontaktní rodina, nebo že by se naši starali o dětské aktivity.Byl nějaký čas trávený aktivně s nimi, ale to jsme se spíš přizpůsobovaly my se sestrou, než oni nám.

Třeba do divadla nás brala máma hlavně v rámci jejích příslužeb coby lékařky. Spoustu času jsme trávili ježděním po tátových běžeckých závodech, kde jsme s mámou a sestrou  byly přítomny na startu, a potom obcházely dědinu po vhodně zvolených trasách, abychom ve správném čase stály na kritickém úseku, kde jsme měly povzbuzovat (nezapomenutelná vzpomínka na běh rodnou vískou K. Gottwalda v době mlh, sychrava a řepné kampaně). 

Nějaké návštěvy památek jsme taky absolvovaly, přednostně ale pokud byly spojeny s výše zmíněnými sportovními aktivitami. 

Účast na běžkařských aktivitách našich rodičů byla dosti zkalena tím, že zpočátku nepochopili, že my na našich sjezdovkách s kandahárem nejsme schopny podávat stejné výkony jako oni na běžkách - což se naštěstí obrátilo v okamžiku, kdy mě ve 14 letech táta zaved do běžkařského oddílu, kde my bylo trenéry odhaleno tajemství pohybu na běžkách, jehož esenciální součástí bylo použití běžek. 

Ale i když jsme se sestrou v rané dospělosti frflaly na naše, jedno musím přiznat - vždycky jsem věděla, že když budu ve srabu, pomůžou mi. 

A trochu smutnoradostný  bylo pak, když jsem po narození vlastních dětí začala být lehce kontaktní i směrem k rodičům, tak to rodiče  vlastně přivítali s povděkem - jen to prostě předtím neuměli.  

Tak nevím, moje máma byla a doteď je kontaktní a mazlici celkem dost a tchýně teda ještě víc ( ta by tulila i mě, ale už jsme si to vyjasnily ). Teď to teda obě směřují k dětem, které to ocení - smůla, že  u nás i to jedno vstupem do puberty mazlíček být přestalo. 

Tchyně má taky jednoho syna hodně kontaktního a druhého ne. švagr nějaký užší osobní kontakt snese jen od našich dětí ( vlastní nemá) a jen ve stylu dovádění. 

Kokoska Přesně. Výlety, zoologická,dovolená, návštěvy atd. Jen co naši řekli, bylo svatý. Ne, že bychom po straně nebrblali, ale dětství to bylo úplně normální, jako měli ostatní vrstevníci. A jak píše Janulik03 , očekávala se od nás jistá míra práce a ne malá. Rozhodne jsme netrpěli pocitem, že máme málo pozornosti. Dnes se děti berou víc jako parťáci.

Jinak s tou autoritou je to pravda, navíc ne bylo ne, vůbec se nevyjednávalo, což zpětne považuji za velký problém. Než jsem se naučila vyjednávat sama za sebe, trvalo mi to dlouho a ještě teď to občas drhne. 

Ale třeba ségru to tolik nepoznamenalo, takže je otázka, jak moc za to může výchova a do jaké míry je to povaha. 

Včera jsem objednala svícny les od glassoru, na které tu někdo dal někde odkaz, a teď mi pipla zprava, ze je mám dole v zásilkovně, super rychlost! Tesim se, strašně se mi líbí.

Malenge ja sem tam nakonec taky udelala menší objednávku jež jsem měla v úmyslu. Mám ten samý svícen a pár baněk z kolekce jmelí a cesmína, ta se mi strašně líbí už od loňska. Jen jsem to ještě nestihla zaplatit, tak to budu mít až kdoví kdy.

continuity ten svícen se mi strašně líbí, moc, doufam, ze i jako dárek bude mít úspěch. no a já je měla v košíku už dyl a pak tam na mě včera vyskočila sleva na svatého Martina, tak jsem to hned využila, aspoň se tím pokrylo poštovné a něco málo k tomu, lepší než nic. A pristi rok si koupím betlém.

Malenge Betlém mi přišel v pondělí, les si asi nechám na přes rok (nebo mam dojem ho dostanu pod strom). Ta svatomartinská sleva by se při koupi betlemu šikla, ale loni ho měli hned vyprodaný, jsem nechtěla riskovat.

tina perníkový srdíčka na okraj hrnečku jsem pekla pro zákaznice na Vánoce pár let zpátky

bram

radost- včera. Když už teda měl muž noční, dala jsem si  Pulp Fiction- po spoustě let a je to samozřejmě úplně stejně dokonalý jako tehdy. Stáhla jsem si soundtrack (CDčko nemáme v čem přehrát), který si dáváme s dětma teď k snídani (rohlíky z rohlíku- znáte? Možná nechcete znát ). Když pominu, že mě vzbudily ještě před šestou a už mám vypráno a uklizenou koupelnu. 

marieu taky máme rohlíky z rohlíkuu nás půlka rodiny ještě spí, starší měl v noci horečku. I mě mladší vytáhl až po osmé, zřejmě si chce pořádně odpočinout, když má tu karanténu

marieu Nám tu rohliky z rohliku zkameněly, protože je někdo neuklidil