Mám radost ze sebe! Resp. z toho, co jsem zvládla v práci. Přítomné účetní mě určitě pochopí. Koncem října jsem se náhodou dozvěděla, že čtyři majetkově propojené společnosti, které účtuji, k prvnímu říjnu zanikly sloučením do páté společnosti, kterou jsem sice neúčtovala, ale v tutéž dobu jsem se dozvěděla, že jsem účtovat měla. Naši milí právníci a daňoví poradci připravili projekt fúze, všechny smlouvy a zahajovací rozvahu už v červnu, mně jako účetní se to ovšem nikdo neobtěžoval říct. Tomu se nedivím, to je naprostá klasika. Rozhodným dnem byl stanoven 1. leden 2022. Takže jsem musela dohnat téměř celý rok účetnictví té páté společnosti a pak do ní nalít účetnictví těch dalších čtyř za celý rok 2022 tak, aby to vypadalo, že po celý rok 2022 už existovala jen jediná společnost. Nikdy jsem nic podobného nedělala a když mi v tom říjnu docvakl rozsah akce, dělalo se mi mdlo. Měla jsem k dispozici zahajovací rozvahu eliminující vzájemné vztahy těch společností (opravdový propletenec podílů, pohledávek, závazků a půjček), ovšem ta je v zaokrouhlených celých tisících a účetnictví musí sedět na halíře. Takže všem číslům jsem musela porozumět, odkud, kam, kolik... Bylo to náročné, ze soustředění mě vytrhávala jak rodina, tak hlavně fakt, že ty společnosti, teda teď už jedna velká společnost, dál čile podnikají, takže na mě dál hrnou faktury, výpisy, přiznání..., většinu navíc blbě, protože tak, jako o zániku zapomněli říct mně, tak zapomněli i na dodavatele, takže většina faktur byla špatně. Plus ostatní mí nevinní klienti taky v činnosti nepolevili.
Dnes jsem to dokončila, na halíř to všechno sedí. Mám strašnou radost, jsem na sebe pyšná! A jsem v pokušení to šéfovi pár dní neříct, aby na mě nevrhnul další takový špek! 
