To tedy ano.

Moje oblíbená část: Je to byznys s dementy, dělám ho já, děláte ho vy, dělá ho Pitomio, Babiš i Zeman… Ale my to kriplům, pane redaktore, co? My jim to říkat nebudeme… Jen ať si pěkně žijí v tom, že za jejich posrané, zadlužené, prochlastané a proválené životy může Kalousek a uprchlíci, vždyť nás to živí! 

Vše je v rovnováze, nás chytrých je jen deset procent a na tom je to celé založené... Hele, jestli těm debilům, co to čtou, vyzrazuji moc, tak to nějak osekejte, nechci vám krást ovečky, děláte to výborně u vás na Parlamentních listech, sám bych to nedělal lépe. Fantastický výběh máte. Až si jednou založím populistickou, fašistickou stranu a budu chtít tři procenta, abych si ji pak mohl tunelovat jako polojapončík, okamžitě si u vás nakoupím články pro bezmozky a plebs, kde jinde.

Tak jsem se včera konečně po dlouhých peripetiích (dovolené a jiné povinnosti) dostala k tomu, abych se šéfovou probrala moje půlroční přesídlení na druhý konec světa....trvalo to celé asi čtyři minuty, výsledek: Závidím, ale ještě víc přeju, užij si to, pracuj odkud chceš a dovez mi sushi!!  Tolik nervů a obav mě to stálo....:-)

Tak to je krásné!...

Skoro mě mrzí, že veškerá příprava s argumenty, proč by si mě měla navzdory komplikacím nechat přišla vniveč  (žertuju pochopitelně)

...ale houby...

Mne jednak moc těší, že se Ti splnilo něco, o čem jsi třeba delší dobu snila, usilovala,

a druhak - že jsou/opravdu existují i šéfové/šéfky jak z těch happy:-)  filmů - mají pirozumění, vidí potenciál a dají rádi "volnou ruku", jen aby nepřišli o skvělé hráče týmu...

Jo, je skvělá, tak hladký průběh jsem nečekala! 

To je fakt senzacni!

Děkuju, fakt mi to udělalo větší radost než nějaké prémie :-)

(myslím z hlediska ocenění práce, to že mi to vyšlo je pochopitelně radost č.1)

Super :-)

Držím pěsti, ať to vydrží! 

dnes rano jsem pred vchodem do vedlejsiho domu domu nasla funkcni sici stroj vesna s prilepenym vzkazem, ktery pral nalezci hodne zabavy u siti  takze teda slibuju, ze si ho fakt uziju.

Dnes večer jsem si psala se svým studentem.

Drzej, arogantní hajzlík. Před rokem, v Itálii jsem mu sebrala lahev vodky, vzpomněl si na to a pal se, jestli ji mám, nebo jsem ji vypila. Slíbila jsem  mu ji vrátit po maturitě..

A naznačila, at se těší, že ho příští rok zase učím (měla jsem ho ve druháku na marketing) On na to, že se těší, že se mnou problém nemá 

A pak psal, jak si vyřídil brigádu v jedné z nejlepších pražských restaurací, a že domluví  se s jejím šéfkuchařem, dosti známým a skvělým profíkem, jeho návštěvu ve škole, že se na to už ptal, a on že prý přijede rád. A že nechce skončit jako bezvýznamný kuchař nebo pingl nekde v nějaký knajpě.. apod.

Já mám fakt ohromnou radost!

Je to prevít, který velmi rád nerespektuje pravidla ( v Itálii jsme na něj 15 min čekali s odjezdem na kurz, až jsem zavelela a on pak strávil celý den na hotelu sám a bez oběda. Od té doby byl u busu vždycky včas ) 

Opravdu bych nečekala, že si zrovna s ním budu tak rozumně psát o prázdninách a povzbuzovat ho k profesnímu růstu. Rekla jsem mu, že drzosti na to má dost, ted ještě ta práce.. a on na to, že je drzej, ale upřímnej. Což jsem musela odsouhlasit  Já mám ty prevíty fakt ráda - když něčeho chtějí dosáhnout a snaží se.

A hrozně mě potěšilo, že si se mnou psal tak v pohodě a uvolněně, protože já nejsem z těch, kdo odpouští nějakou práci. Fakt se s nima nemažu, ale zase se mnou vědí, na čem jsou. 

Potěšilo mě to. Moc.

...musí to být krásný pocit.!

postel instalovana a slozena, dnes dopoledne mi privezou rosty a matraci a pak budu spat jako kral, jupii!  

Že po dvou letech zas oblíknu kraťasy velikosti 36!

Jupiou 

A ty 34, co zatím odpočívaj ve skřníi, ty ať se třesou. 

tý jo,  pochvala, 36 je pro mě absolutně nedostižný sen...ale to bych asi byla už na smrtelné posteli :-)

o 34 ani nemluvím...